Co jsme psali před 100 lety (16)
redakce ELEKTRO | www.eel.cz
Z komise pro zařizování domovních instalací
Předpisy pro zařizování domovních instalací, projednané na II. Sjezdu v Bratislavě nebyly schváleny ministerstvem veřejných prací proto, že zasahovaly také do záležitostí obchodních a právních, pro něž není toto ministerstvo kompetentní. Proto uveřejněny zatím na zkoušku. Po dosti dlouhé době zkušební usneslo se představenstvo ESČ, aby příslušná komise předložila nový návrh předpisů pro zařizování domovních instalací, které by obsahovaly jenom technické podmínky, a aby vyloučeny byly záležitosti obchodní a právní.
Zařizování domovních instalací
Všeobecné
§1 Předpisy tyto obsahují jenom technické podmínky bez podmínek platebních nebo právních a předpokládají, že zařízení se provede i podle ostatních předpisů a normálií ESČ.
§2 Vodiče rozumění se z elektrolytické mědi. Použije-li se jiné hmoty než mědi, buď průřez úměrný měrnému odporu.
§3 Instalaci před elektroměrem nelze montovati v blízkém styku s instalací za elektroměrem a jest dbáti toho, aby byl zamezen neoprávněný odběr proudu.
§4 Pojistky, pokud jsou dále jmenovány jako isolátorové nebo obyčejné, a to velké (závit Goliašův), běžné (závit Edisonův) nebo malé (závit mignon), rozumí se jako nejužívanější. Jinak všeobecně platí předpisy o pojistkách.
Přípojky domovní
§5 Pro každý dům neb objekt zařizuje se z pravidla jenom jedna přípojka, dimenzovaná pro veškeren očekávaný odběr. Z domu neb objektu připojeného nelze zpravidla převáděti proud jinam. Nelze-li očekávati v domě neb objektu připojovaném více odběratelů než jednoho, se světelným odběrem do 2,2 kW, zařizuje se zpravidla přípojka dvouvodná, jinak s plným počtem vodičů.
§6 Přípojky kabelové odbočují se zpravidla bez pojistek, kabelovou odbočnicí od průběžného kabelu a odbočný kabel se zavádí do hlavní domovní skříně, která má býti na místě suchém, větraném a všeobecně přístupném, zpravidla na chodbě. V hlavní domovní skříni jsou mimo koncovku kabelovou též pojistky nebo podle potřeby i zařízení odpínací.
§7 Venkovní přípojky chrání se vždy pojistkami co možná přístupnými (byť i žebříkem), a to buď venku, jako isolátorové pojistky, nebo před elektroměrem uvnitř budovy jako obyčejné pojistky.
§8 Isolátorové pojistky jsou buď na nejbližším sloupu nebo konsole venkovní sítě, nebo až na zdi stavení, je-li průřez venkovní přípojky týž jako průřez vedení.
§9 Uvnitř budovy mohou býti dány obyčejné pojistky, je-li délka přípojky od místa odbočení z venkovní sítě k pojistce nejvýš 3 m, nebo je-li průřez přípojky až k pojistce týž jako průřez venkovního vedení.
§10 Není-li k isolátorovým pojistkám dosti snadný přístup, je nutno umístiti na místě, obecně přístupném, druhé obyčejné pojistky, dimensované slaběji, než isolátorové pojistky.
§11 Všechny pojistky přípojky uvnitř budov musí býti upraveny na zaplombován.
§12 Venkovní vodiče přípojky se zavedou na isolátory, upevněné na zdi domu neb na střešníku; jsou-li pojistky před průchodem, buď průchod zdí proveden isolační trubkou nejméně 16 mm světlosti se sklonem ven, ukončenou venku porculánovou vývodkou okapní, dolů ohnutou, jejíž vnější okraj je vzdálen nejméně 1 cm od zdi. Odtud jde vedení vodiči celistvými, v trubkách poolověných, průměru neméně 16 mm, bez krabic a pod omítkou, místnostmi obecně přístupnými, až k elektroměru.
Nelze-li se obejíti bez krabic, musí býti připraveny k zaplombování.
Článek byl původně otištěn v časopise Elektrotechnický Obzor v květnu 1922.