Co jsme psali před 100 lety (15)
Moderní radiotechnika
Ing. J. Brenot, ředitel Compagnie Géner. de Télegraphie sans fils
Pokroky posledních let umožnily radiotelegrafii, že jest nyní s to, aby nejen soupeřila ve všech oborech s telegrafií drátovou, ale aby v četných případech ji předčila.
Tento pokrok vyplývá zajisté z nových vynálezů, jakými jsou lampy o třech elektrodách, anebo alternátory pro vysokou frekvenci. Zázračně kvapný chod pokroku toho, ač usnadněn lepšími nástroji a spolehlivějšími i citlivějšími přístroji, jest výsledkem zvláště pečlivého a všestranného studia, jak teoretického, tak praktického, k němuž pobízely nutnosti vyvolané rozvojem hospodářským a stále vzrůstající potřebou dopravní.
Právě technika radiotelegrafní, vyvíjejíc se, opouštěla pozvolna empirism prvních let a stala se důležitým a pevně zakotveným odvětvím elektrotechniky. Ještě před několika málo lety důležitější stanice radioelektrická byla souborem složitých, choulostivých a hlučivých přístrojů, které byly obsluhovány četným zaměstnanectvem sestávajícím z odborníků a výborných inženýrů. Dnešní moderní radiostanice jest jednoduchá a podobá se ve mnohém moderní elektrárně.
Automatickou službou bylo dosaženo, že pro obsluhy radiotelegrafních strojů stačí několik zřízenců. Při tom se stroje zastavují a rozbíhají tiše, taktéž radiotelegramy jsou bez hluku vysílány, a návštěvníkovi se zdá, jakoby dlel v obyčejné centrále.
Kdysi, asi před desetiletím, zdálo se nemožné, že by se daly zříditi stanice, jež by vysílaly antenou energii o několika stech koňských silách, poněvadž se narazilo vždy na nepřekonatelné nesnáze a složitosti. Nyní vůbec neznáme vážné překážky, jež by bránila zřízení vysílací stanice s praktickou výkonností přesahující 1000 nebo 1500 kW v anteně. Za použití alternátorů pro vysokou frekvenci, zkonstruovány stroje, které vyvinou jednotlivě energii až 500 kW s výkonností přes 83 %.
Jakmile se značně zlepšila účinnost anten, zvláště lepší vodivostí země a protiváhou, jež značně omezují veliké ztráty v půdě při dřívějším zařízení, bylo možno zvýšiti vysílací energii stanic radiotelegrafních.
Před několika léty pokládalo se za výjimečný podnik, postavila-li se stanice o 4 až 6 stožárech výšky 100 až 150 m s energií 100 kW. Na světě byly jen dvě nebo tři podobné stanice. Stanice v Bordeaux (Croix dHins) vystavěná za války, nejmohutnější na světě, dokud se nedokončí stavba stanice v Ste-Assise, má osm stožárů výšky po 250 m a energii 400 až 500 kW. Transkontinentální stanice v Ste-Assise u Paříže má šestnáct stožárů po 250 m, rozestavených na vzdálenost 3 km a šířku 600 m. Dosah takové stanice se rozprostírá po celé zeměkouli, takže stanice zaručuje nepřetržitý provoz ve kterékoliv době za dne i za noci a s kterýmkoliv místem na zeměkouli. Výhodou radiotelegrafického ústředí jest, že není omezeno na určité korespondenty, může zajájiti styk se stanicemi na všech stranách a působí jako přetvořitelná a přenosná síť kablová. Ústředí může současně korespondovati s nekonečným množstvím přijímacích stanic.
Kdysi, za používání přístrojů radiotelegrafních s vlnami tlumenými, oblouky Paulsenovými, jichž vlny mají mnoho vln harmonických, hustota spojů radiotelegrafických nemohla býti veliká. Při těchto prostředcích se vysílané značky navzájem rušily a provoz se stával nemožným.
Mocné stanice tohoto typu, jsou-li jejich ohromné anteny dobře konstruovány, aby nevykazovaly příliš vysokých konstant časových, mohou síci provozní rychlosti patero až šesteronásobné než jest rychlost, jakou vykazují dlouhé kabely podmořské. Stanice o třech strojích může udržovati provoz, který přesahuje 300 slov za minutu, což odpovídá provozu 15 velkých kablů podmořských.
Výhodu moderních přijímacích stanic pochopíme, uvědomíme-li si , že se v těchto stanicích užívá skoro výhradně rámových anten, na které působí jen vlny dopadající kolmo na jejich plochu a zesilovačů, které uvedou v činnost přijímací telegrafní přístroje zařízené na tisk značek, neb pro přijímání značek s velikou rychlostí, i při přijímané energii velmi nepatrné.
Článek byl původně otištěn v časopise Elektrotechnický Obzor v dubnu 1922.