Divadelní tour, nekonečné možnosti poznání (1. část)

Un beau matin, Aladin

Un beau matin, Aladin je výpravná rodinná inscenace Divadla bratří Formanů a francouzského Théâtre du Jeu de Paume, v Česku uvedená pod názvem Aladin. Vznikla u příležitosti Evropského hlavního města kultury – Marseille 2013 a Plzeň 2015. Premiéra, která se několikrát odkládala např. i z důvodu povodní, se nakonec uskutečnila v říjnu 2013 právě v Théâtre du Jeu de Paume, sídlícím ve městě Aix-en-Provence. Ještě před premiérou byla naplánovaná tour po více než dvaceti městech převážně na jihu Francie. Od listopadu 2013 až do května 2014 bylo v 87 dnech uvedeno celkem 113 představení. Z toho jsme na cestách byli 28 dní a mezi vykládáním, stavěním a bouráním jsme měli volno celkem 41 dní. S tak obrovským rozsahem logistické operace jsem do té doby neměl osobní zkušenost a zdálo se mi nemožné, aby celá tour dopadla tak, jak ji francouzská produkce naplánovala.

Snad mi tvůrci a interpreti inscenace odpustí, když se jim v následujících řádcích nebudu podrobněji věnovat. Mým cílem je přiblížit divadelní sály, ve kterých jsme účinkovali, jejich technické vybavení, personál, se kterým jsem měl možnost spolupracovat, a sdílet pár vzpomínek. Utvořit tak celkový dojem, který čtenáři umožní nahlédnout do propracovaného a štědrého systému francouzské divadelní kultury, který je svým pojetím v Evropě jedinečný.

Obr. 1. Provazový systém pojízdných textilních dekorací, barevné rozlišení provázků usnadňovalo manipulátorům rychlou orientaci

Obr. 2. Detail dřevěného portálu zkušebně postavený ve studiu v divadle Grand Théâtre de Provence

Technický popis projektu

Aby si mohl čtenář utvořit podrobnější představu o rozsahu plánování a technické produkce, dovolte mi zde stručně zmínit technický popis inscenace. Scénické aranžmá, ve kterém po premiéře karavana doslova vyrazila na svou pouť po Francii.

Z pohledu diváka scénografii dominoval dřevěný vyřezávaný portál upevněný na prvním tahu. Skládal se z osmi kusů, na šířku měřil 9,3 m a na výšku 7,2 m.

Hlavním scénickým prvkem byly čtyři trojúhelníkové železné konstrukce o celkové délce 10 m, šířce 0,38 m a zavěšené ve výšce 7,2 m. Přední konstrukce začínala minimálně 1,2 m od první řady diváků, další následovaly s dvoumetrovým rozestupem. Každá tato konstrukce se skládala ze tří dílů a obsahovala čtyři pojízdné systémy, které se ovládaly provázky (obr. 1 ) a byly ukotvené po obou stranách k podlaze jeviště. Na každém z těchto provázků byly uchyceny čtyři textilní dekorace (záclony), které se pohybovaly směrem do středu nebo od středu scény. Tento systém umožňoval v jeden moment čtyřem manipulátorům na jevišti ovládat celkem šestnáct plánů ve scéně. Ty slouži - ly nejen jako scénické prvky, ale také jako projekční plochy (obr. 2).

Světelný design byl po technické stránce francouzským standardem, pro tuzemská divadla svou náročností spíše noční můrou. Mám na mysli zejména vybavení světelné - ho parku divadel v zemi galského kohouta, které bylo doslova jako přes kopírák. Větší část divadel v té době byla vybavena pulty Congo od ETC, což souborům na cestách ulehčovalo přenášet své show mezi městy, protože s sebou nemusely vozit osvětlovací pult. Tou dobou jsem se zajímal o stále se rozšiřující software ChamSys MagicQ, a proto jsem využil možnost na tour pracovat s PC Wing Compact.

Nepamatuji si, že bych v průběhu tour použil jiná světla než:
− 19× Robert Juliat Profil 614 SX – v mnoha případech využívaný především na detaily ve scéně nebo průvanová světla.
− 18× Robert Juliat Profil 613 SX – jen osm těchto světel svítilo z boční pozice na dřevěný portál. Zde především shuttery (nože) v profilech prokázaly jedinečnost svým atypickým zakřivením (obr. 3).
− 6× Robert Juliat 310H – záměrně neuvádím Fresnel/PC nebo PB. Unikátnost těchto světel je v jejich konstrukčním řešení, které usnadňuje výměnu optické čočky. Zajímavostí je, že francouzští light designéři namísto výměny čoček ve světle preferují použití různých typů frostů a difuzí.
− 6× Robert Juliat 329H – vždy s PB čočkou.
− 25× James Thomas Engineering PAR 64 CP62 Medium Flood (MFL).

Obr. 3. Atypicky zakřivený shutter (nůž) do profilu Robert Juliat

Obr. 4. Kresba loutky slo - na/paláce s osvětlením, DMX adresami a čísly okruhů

Několik svítidel upravených speciálně pro inscenaci jsme vozili s sebou. Šlo především o PC od firmy Art Lighting 500 W, umístněné v zadní části jeviště (up stage) na pohyblivém vozíku nebo jen na zemi, a to bez čoček, aby efekt stínu, který vrhali herci na látkové dekorace, byl co nejlepší.

Součástí světelného designu byl bezdrátový systém instalovaný na loutce slona/paláce osazeného několika LED RGB/W pásky a dvěma PAR 16. Bezdrátový systém od firmy SRS Lighting využívající modul od Wireless Solution byl včetně baterií uložený přímo v břiše slona (obr. 4).

V představení bylo použito celkem 69 stmívaných okruhů, ale v technickém rideru byl požadavek na 72× 3 kW pro snadnější zapojení všech svítidel (obr. 5). Na začátku inscenace byla přední projekce, pro kterou jsme užívali videoprojektor o svítivosti 6 000 lm a s několika optikami. Videoprojekce byla mapovaná na dřevěný portál pomocí programu Troikatronix Isadora, ale odbavovaná zvukařem MIDI příkazy z programu Ableton. Zvukový pult Yamaha 01V96 nám byl po celou dobu k dispozici včetně zvukové karty Motu a bezdrátového hlavového mikrofonu Sennheiser EW 500 G4-MKE2 pro herečku.

Důležité je ještě zmínit, že zvuková i světelná režie byly z důvodu lepší viditelnosti a pozice pro zvukaře na „live post“, tedy v hledišti divadla. Projektor se často instaloval v hledišti přímo vedle režie, kde byl vhodný úhel projekce (obr. 6).

Obr. 5. Světelný plánek včet - ně dekorací k inscenaci Un beau matin, Aladin v Théâtre du Jeu de Paume

Obr. 6. Bokorys s provazovým systémem k inscenaci Un beau matin, Aladin v Théâtre du Jeu de Paume

Závěr

V Aladinovi vystupovala pouze jedena herečka a čtyři manipulátoři loutek a scény. Protože šlo o představení loutkové, scéna byla zaplněna řadou loutek různých rozměrů. To znamenalo větší požadavky na rozlohu jeviště, v tomto případě minimálně šířka 12,5 m a hloubka 10 m. Na jevišti se objevovaly loutkové postavy Aladina ve třech verzích (javajka, marioneta, maňásek), princezny Badralbudur (javajka, marioneta), kouzelníka (označovaná jako tzv. loutka krosnová nebo také přilbová a marioneta), karavana šesti malých velbloudů, jeden větší velbloud, slon, který se důmyslně proměnil v palác, spousta rekvizit jako kulaté světelné „létající“ planety, tácy s umělým jídlem, pojízdné hradby paláce, dřevěná sedačka s matrací, stojací lampa, několik štaflí pro loutkoherce, řada kostýmů…

To vše bylo převáženo v kamionu o celkové nosnosti 24 tun, délce 13,6 m, výšce 2,6 m a šířce 2,5 m. Nás i s osobními věcmi naložili do osmimístného Renaultu Trafic.

Věřím, že díky technickému popisu inscenace je čtenáři patrnější náročnost produkce nejenom v množství technického vybavení, které bylo třeba zabezpečit na místě hraní, ale také v transportu dekorací a rekvizit. S tím spojené zabezpečení personálu v místě hraní pro vyložení a naložení a dispozice nákladového prostoru divadel. To vše v poměrně krátkém a na sebe navazujícím čase.

Poznámka: Jak konkrétně tour probíhala, se dočtete ve druhé části tohoto článku, která vyjde v následujícím čísle časopisu Světlo.

Obr. 7. Fotografie z představení Aladina, jak je uváděn v České republice – každoročně např. na divadelní Lodi Tajemství v Praze (foto: Irena Vodáková)

Obr. 8. Návrh scény pro inscenaci Un beau matin, Aladin od Josefa Sodomky 

Základní předpoklady k přenesení inscenace do jiného prostoru a jak to přežít

1. Jak se říká, „divadlo prostě nenafouknete“, a tak se v první řadě musíte ujistit, že se vám scénografie do divadla vejde, a to nejenom na šířku a hloubku, ale také na výšku.

2. Jestliže jste od divadla dostali kvalitní technické podklady (půdorys, bokorys, fotografie), svou scénografii a pozice světel vašeho světelného designu jste si do získaných podkladů překreslili, ideálně v jednom z řady softwarů CAD.

3. Můžete přistoupit k dalšímu kroku – ujistit se, že vaše největší scénografická nebo technická část není větší než největší vstup do divadla

4. Dopředu se ujistěte, že počet zařízení, který hodláte v prostoru využít, je aktuální. Často se stane, že seznam techniky, který dostanete do ruky, není aktualizován a řada vybavení může být např. vyřazena

5. Snažte se s dostatečným předstihem kontaktovat technika, který zodpovídá za technické zabezpečení prostoru. Můžete tak např. zjistit že:
a) o vašem příjezdu technické oddělení neví,
b) technik, se kterým komunikujete několik týdnů, na místě nebude a vše musíte znovu vyřizovat, což se rovná ztrátě vašeho času na místě,
c) technik, se kterým se v dopoledních hodinách telefonicky spojíte, vykazuje známky požití alkoholu, a na místě vás tak bude čekat místo kávy flaška rumu a zoufalá posádka divadla.

6. Jestliže jste odeslali e-mail, jehož součástí je také dokument obsahující technické požadavky k vaší inscenaci, a dostanete stručnou odpověď NO PROBLEM, měli byste zpozornět. Pravděpodobně nikdo vaši přílohu nečetl. Vždy jsou doplňující otázky ze strany jak souboru, tak i pořadatele.

7. Vozte si s sebou vždy malý dárek. Může se hodit, když budete vyžadovat něco, co je vaším standardem, ale ne místním. Nebo po zakončení akce jako poděkování.

8. Vždy buďte připraveni dělat kompromis, ale neustupujte ze svých požadavků.

9. Na cestách dbejte o svou hygienu. V případě, že se vám v novém prostoru technici vyhýbají, zamyslete se, kdy jste se myli naposledy. Když se nepamatujete, urychleně vyhledejte nejbližší sprchu a zabezpečte si čisté prádlo.

10. Pozor na místní stravu, vodu, alkohol, jiné látky. Každá země má své speciality, které vám nemusí v různém poměru vyhovovat. Je jasné, že s cestováním je spojené poznávání a ochutnávání lokálních delikates. Vždy ale mějte na paměti, že jste zde PRACOVNĚ a že svým chováním ve volném čase nesmíte ovlivnit průběh turné.

11. Nedělejte nic, o čem máte pochybnosti v neznámém prostředí: Vylezu tam? Udrží mě to? Narvu to tam? Unesu to? Nespadne to?

Česko-francouzský slovník osvětlovače
Nahoru................................. en Haut
Dolů........................................en Bas
Doleva..................................... Jardin
Doprava ....................................Cour
Rozostřené ................................ Flou
Zaostřené.....................................Net
Boční......................................Latéral
Sprcha – světlo svrchu ...........Douche
Jíst.........................................Manger
Nápoj....................................Boisson
Profilovací světlo .................Découpe
Pracovní světlo ....Lumières de service
Tma........................................... Noir
Pozor.................................. Attention
Osvětlovač – operátor ....Régie lumière
Zvukař – operátor...............Régie son
Stavba .................................Montage
Scéna..................................... Plateau
Zkouška ..........................Répétitions
Představení................ Représentation
Bourání scény..................Démontage

Tomáš Morávek (*1981)
Tomáš Morávek objevil profesi světelného designéra díky taneční konzervatoři Duncan Centre, kde zjistil, že světelný design je pro současnou taneční tvorbu zásadní. Od té doby stále prohlubuje zájem o tanec a světlo. Světlem je fascinován a jeho neustálým pozorováním se dopracoval až k profesi světelného designéra.
Zkušenosti sbíral nejenom na pražských divadelních scénách, ale i ve Francii s Divadlem bratří Formanů, v Nizozemsku při realizaci projektů studentů Amsterdam University of Arts, v Bulharsku při spolupráci s režisérkou Veselkou Kunchevou, na scénách Národního divadla v Praze, Ostravě a Brně, v kulturním centru Stanica Žilina-Záriečie na Slovensku, v Maďarsku na festivalu L1, atd...
Projekty, na kterých spolupracoval jako světelný designér: Pérák (Vosto5, 2011), Ananimalinside (Jaro Viňarský, 2012), You Are Here (Petra Tejnorová, Jaro Viňarský a kol., 2016), PITCH (Jan Bárta, 2015), Kolonizace - nový počátek (Vosto5, 2016), KEEP CALM (Ufftenživot, 2017), Král Oidipús (Jan Frič, 2019).

Světelný design v kostce – Část 50