Norma pro revize elektrických instalací
 |
| elektrotechnické fórum Norma pro revize elektrických instalací
V současné době je revidována ČSN 33 2000-6-61:1994 Revize elektrických instalací. V minulém čísle ELEKTRO byly uvedeny připomínky kolegy Ing. J. Melena k prvnímu návrhu této revize. Je jistě záslužné, že odborník s tak bohatými zkušenostmi z výkonu dozoru nad bezpečností elektrických zařízení se věnuje připomínkování ČSN 33 2000-6-61 pro revize elektrických instalací. Protože však změna tak důležité normy jistě není jednoduchá věc a připomínky pana J. Melena se týkají teprve prvního(!) návrhu znění, požádala redakce ELEKTRO pana Ing. M. Kříže, který se na změně normy podílí, o další, doplňující informace. Navíc se dne 20. 3. 2003 uskutečnila porada k prvnímu návrhu ČSN 33 2000-6-61, kde byly vyjasněny některé další připomínky. Na tuto poradu byli pozváni všichni, kdo se k projednávání normy řádně přihlásili, zúčastnili se jí však ti, kteří měli k revizi normy připomínky zásadního charakteru. Na poradě byl vysvětlen záměr normy i nové prvky, které do prvního návrhu byly vneseny (na rozdíl od minulého vydání v roce 1994). Jedná se především o přílohy, z nichž v prvé je vysvětlen postup revize (v podstatě na co si dát při revizi pozor) a druhá příloha obsahuje nástin postupu při pravidelné revizi. Obě přílohy jsou informativní, takže je možné je doplnit s ohledem na české platné normy a především na platnou národní legislativu. To se týká i důležitých ustanovení, která byla na mezinárodní úrovni doplněna, totiž, že revizi musí provádět osoba znalá, k tomu kvalifikovaná a že o revizi musí být napsána zpráva. I tato ustanovení budou upřesněna a doplněna odvolávkou jednak na vyhlášku č. 50/1978 Sb. a na ČSN 33 1500, jako na základní normu pro provádění revizí v ČR. Výsledky porady k prvnímu návrhu změny Porada konaná 20. března t. r. byla iniciována potřebou věcně prodiskutovat další kroky při revizi normy ČSN 33 2000-6-61. Diskutovány byly dvě zásadní otázky, a to:
V podstatě k těmto dvěma otázkám byly zaměřeny zásadní připomínky Ing. J. Melena a Ing. V. Turnovce z ČÚBP. Proto bylo důležité uvědomit si, jak je definována elektrická instalace, pro jejíž revize bude revidovaná ČSN 33 2000-6-61 platit. Elektrická instalace je podle ČSN 33 0050-826 sestavou vzájemně spojených elektrických předmětů, které mají koordinované charakteristiky a slouží k plnění určených úkolů. Do revize samotné elektrické instalace tedy není zahrnuta revize připojených elektrických zařízení, která by bylo nutné ověřovat nejen z hledisek bezpečnosti ve smyslu ČSN 33 1500 (tj. v podstatě pouze z hlediska jevů vyvolaných působením elektřiny), ale i z hlediska nebezpečí vyvolaných chybnou funkcí připojených elektrických zařízení. V tomto smyslu je definice bezpečnosti elektrických zařízení podle ČSN 33 1500 pro nové vydání ČSN 33 2000-6-61 dostatečná. V návrhu bude proto v souvislosti s tím, co je v instalaci pevně připojeno, použit překlad anglického termínu „equipment„ – předmět a tím se zabrání chybnému výkladu, že se norma týká zařízení, která jsou k instalaci připojena. Další otázka se týkala posuzování protipožárních přepážek, které souvisejí s elektrickou instalací. V návrhu již je částečně vysvětleno, že při vykonávání revizí se nebude posuzovat to, jak jsou přepážky provedeny. Kromě toho bude doplněno, že vlastní provedení přepážek bude kontrolovat požární specialista. Diskutovala se též otázka kvalifikace revizních techniků z hlediska požadavků ČSN 33 2000-6-61. To, že kvalifikace revizního technika je dostatečná pro provádění revize elektrické instalace podle uvedené normy, neznamená, že by revizní technik nemohl revidovat i připojená zařízení, jestliže k tomu má dostatečnou kvalifikaci (např. pro revize strojních zařízení). V takovém případě však již nebude provádět revizi jenom podle ČSN 33 2000-6-61, ale i podle dalších příslušných norem. Nemusí se potom vystačit s definicí bezpečnosti podle ČSN 33 1500, ale je třeba uvažovat bezpečnost z širšího pohledu (např. i funkční bezpečnost elektrického zařízení). Vzhledem k tomu, že se na poradě podařilo vyjasnit rozdíly v názorech na požadavky normy a sjednotit celkový pohled na normu, je možné jednání považovat za úspěšné. Připomínáme, že jednání k normě není u konce – ještě proběhne alespoň druhý návrh – nicméně nyní by se měly odstraňovat především pouze drobné nedostatky v normě a vyjasňovat dílčí otázky. Předpokládá se, že také na návrh STE a Energoprojektu bude norma doplněna vysvětlením vztahů k ČSN 33 1500 a k národní legislativě, která se provádění revizí elektrických zařízení i elektrických instalací týká. Nevylučuje se rovněž určitá úprava ČSN 33 1500. O dalším průběhu zpracovávání revize ČSN 33 2000-6-61 budou zveřejňovány informace v rámci informačního internetového systému www.in-el.cz nebo www.iisel.cz. Tím také děkujeme těm, kteří prostřednictvím tohoto systému zaslali k návrhu připomínky. Budou uplatněny v druhém návrhu. Podrobněji k návrhu nové normy Pro ty, kteří však revizi ČSN 33 2000-6-61:19 ještě nevěnovali dostatečnou pozornost, uvádíme podrobnější informace k jejímu obsahu. Ten je dán především zněním harmonizačního dokumentu HD 384.6.61 S2, jehož návrh byl loni schválen. Tento dokument je zaváděn jako česká národní norma překladem s národními doplňky. Přitom zásady, které norma stanoví, se nesmí národními doplňky měnit. Takže víceméně půjde o upřesnění a vysvětlení ustanovení evropského harmonizačního dokumentu, který je typem evropské normy. Dosud je možné posílat i náměty a připomínky (např. na adresu ČSNI). Revize normy, protože se jedná vlastně o překlad, však má proběhnout poměrně rychle, takže mnoho času k tomu není. První vydání IEC 364-6-61, tj. kapitoly 61 pro výchozí revize – kapitoly ze souboru norem IEC 364 Elektrické instalace budov je z roku 1986. U nás byla tato norma zavedena v roce 1994 jako ČSN 33 2000-6-61, která současně zavedla také evropský harmonizační dokument HD 384.6.61:1992. Tato norma u nás také doposud platí. Dnes je již zaváděn harmonizační dokument HD 384.6.61, schválený v roce 2002. Ten kromě normy IEC 60364-6-61:1986 zavádí dvě změny této normy (z roku 1993 a 1997) a ještě trochu obsažnější doplňky platné pro Evropu. Takže nás čeká nové znění normy pro revize elektrických instalací. Řekněme si, co toto revidované znění obsahuje. Požadavky na osoby provádějící revize Ve všeobecných ustanoveních se doplnilo, že revize musí provádět osoby znalé, které jsou pro provádění revizí kvalifikovány. Toto je převzaté obecné znění z mezinárodní a evropské normy. Norma samozřejmě nebude řešit, kdo za kvalifikaci těch, kteří revize provádějí, zodpovídá – to je ostatně v každé zemi řešeno jinými předpisy – někde postačuje, že za to zodpovídá zaměstnavatel. Terminologie revizí V návrhu normy jsou definovány termíny: revize – označuje všechna opatření, kterými se zjišťuje shoda hotové elektrické instalace s harmonizačními dokumenty souboru HD 384, prohlídka – označuje přezkoumání elektrické instalace s využitím všech smyslů a veškerého důvtipu, aby se zjistilo, zda je tato instalace řádně provedena, zkoušení – označuje využití opatření v elektrické instalaci, s jejichž pomocí je ověřena jejich účinnost. Zahrnuje zjištění těch hodnot, které nemohly být určeny prohlídkou. Z dalšího textu normy je patrné, že pod zkoušením se rozumí nejen přezkoušení některých ochranných opatření, ale především měření, kterým se určité hodnoty ověřují. Změny oproti předchozí normě – vypuštěné zkoušky Postup prohlídky je v zásadě stejný jako v platné normě. Rozšiřuje se jenom výčet norem, podle kterých se kontroly provádějí, oproti těm, jež platily v době vzniku současné normy. Co se týče zkoušení (v platné normě to je zkoušení a měření), dvě ověření dokonce ubyla. Jsou to:
Jsou to dosti problematické zkoušky, které se buď měly vykonávat podle normy pro rozváděče (elektrická pevnost ), nebo se požadavky na tuto zkoušku připravovaly (tepelné účinky). Vypuštění tedy odpovídá technickým možnostem, které revizní technici mají. Norma předepisuje, že měřicí přístroje musejí odpovídat normám souboru EN 61557. Není tedy již třeba tabulka, ve které by bylo uvedeno, jaká měření je třeba provádět podle které normy. Jestliže se pro měření použijí jiné měřicí přístroje než podle souboru EN 61557, musejí zajišťovat alespoň stejnou úroveň užitných vlastností a bezpečnosti. Ověřování hlídačů izolačního stavu, proudových a napěťových chráničů, účinnost nouzového vypnutí, blokovacích opatření, hlídačů tlaku, funkční schopnosti hlásičů, ukazatelů stavu, jak je v platné normě uvedeno v čl. 612N1, je v nové normě schováno pod čl. 612.8, který má stejné znění jako národní ustanovení v dosavadní normě. Ověření účinnost samočinného odpojení od zdroje proudovým chráničem je předepsáno v čl. 612.6.1. Chrániče se musí ověřit generováním reziduálního proudu až do velikosti IDn při použití vhodného zkušebního přístroje. Základní část normy Základní část normy se celkově zjednodušila. Za základ se bere ověření spojitosti ochranných vodičů a změření izolačního odporu elektrické instalace. Izolační odpor se také, jako základní podmínka, ověřuje jak u ochrany SELV a PELV, tak i u ochrany elektrickým oddělením. Poměrně jednoduché jsou i požadavky na ověření podmínek ochrany samočinným odpojením od zdroje: U sítí TN se musí změřit impedance smyčky a naměřená hodnota musí odpovídat hodnotě vyplývající z čl. 413.1.3.3 kapitoly 41 o ochraně před úrazem elektrickým proudem, tj. hodnotě vyplývající z podmínky pro impedanci smyčky. Přitom podrobnosti o posuzování velikosti naměřené hodnoty jsou uvedeny v příloze E, o které je podána informace dále. Jestliže naměřená hodnota nesplňuje stanovené podmínky, musí být provedeno doplňující pospojování, jehož účinnost se kontroluje. Od měření impedance smyčky je možné upustit, lze-li provést nebo je proveden výpočet impedance smyčky či odporu ochranných vodičů a jestliže uspořádání instalace umožňuje ověření délky a průřezu vodičů. V takovém případě je však nutné ověřit spojitosti ochranných vodičů. Vedle toho se ověřuje vhodnost ochranného přístroje, který má samočinné odpojení zajistit. Dělá se to kontrolou nastavení jmenovitého proudu u jističů a zjištěním jmenovitého proudu pojistek a také prohlídkou a zkouškou proudových chráničů. Účinnost samočinného odpojení od zdroje proudovým chráničem se musí ověřit generováním reziduálního proudu až do velikosti IDn při použití vhodného zkušebního přístroje. Přitom v originální normě není předepsáno měřit čas odpojení. U sítí TT se musí změřit odpor zemniče a musí se ověřit proudové chrániče obdobně jako u sítě TN, popř. se ověřují charakteristiky předřazených jisticích prvků, jsou-li použity. Ověřuje se též spojitost ochranných vodičů. Pro měření odporu zemniče je vhodná metoda uvedena v příloze E. Tam, kde není možné pro měření použít pomocné zemniče (např. ve městech), lze v síti TT změřit odpor (impedanci) smyčky – fázový vodič, uzemnění neživé části, uzemnění zdroje. Naměřená hodnota je vždy větší (tedy na straně bezpečnosti) než skutečný odpor zemniče neživé části. U sítí IT se vypočítá nebo, a to pouze jestliže pro výpočet chybí dostatek údajů, se změří proud první poruchy. Toto měření se ani v případě, kdy není možné provést výpočet, nemusí vykonávat tam, kde jsou všechny neživé části spojeny s uzemněním silové sítě, která je uzemněna přes impedanci. Kromě toho se podle způsobu uzemnění provádí měření, tedy buď jako v síti TT, jsou-li jednotlivé neživé části uzemněny samostatně, nebo jako v síti TN, jsou-li všechny neživé části napájené ze sítě IT spojeny s uzemněním této sítě (obvykle ochranným vodičem vedeným celou instalací s vodiči fázovými). Oproti platné normě bude nová norma předepisovat kontrolu, zda jednopólové spínací přístroje jsou zapojeny pouze ve fázovém vodiči (pokud zapojení těchto přístrojů ve středním vodiči není dovoleno). Přílohy normy V příloze A je oproti platné normě upřesněna metoda měření odporu/impedance podlah a stěn. Toto měření by však mělo přicházet v úvahu pouze v některých poměrně výjimečných případech. Důležité je, že pro střídavé sítě se měří izolační impedance (nikoliv odpor). Příloha B znázorňující principy ověřování funkce proudových chráničů již není uváděna. Příloha C pro měření odporu uzemnění zůstává v podstatě stejná – uplatňuje se známá metoda se dvěma pomocnými elektrodami. Rovněž je vypuštěna příloha D, znázorňující principy měření impedance smyčky. Jak pro toto měření, tak pro měření proudových chráničů je totiž předepsáno použít měřicí přístroje vyhovující příslušné části souboru EN 61557. Důležitá je příloha E, která podává výklad jednotlivých požadavků normy. Co se týče prohlídky, ověřuje se umístění příslušných značek, kontroluje se, zda provedení a použité ochranné přístroje odpovídají projektu, zda ovládací přístroje jsou snadno přístupné. Zajímavý je doporučený postup měření izolačního odporu elektrické instalace. Toto měření se obvykle provádí na začátku instalace. Jestliže je naměřená hodnota nižší než hodnota uvedená v tabulce 61A, může být instalace rozdělena do několika skupin obvodů a pak musí být změřen izolační odpor každé skupiny. Je-li poté v jedné skupině obvodů naměřená hodnota nižší než hodnota uvedená v tabulce 61A normy, musí se změřit izolační odpor každého obvodu v této jedné skupině. U ochran SELV, PELV a elektrickým oddělením se ověřuje, zda výstupní (sekundární) obvody jsou od krytu odděleny dvojitou nebo zesílenou izolací. Při ověřování ochrany samočinným odpojením od zdroje se zohledňuje zvýšení odporu vodičů se zvýšením teploty. Jestliže se měří malým proudem při pokojové teplotě, považují se požadavky na hodnotu impedance smyčky za splněné, vyhovuje-li naměřená hodnota impedance smyčky této nerovnosti:  kde Zs(m) je naměřená hodnota impedace smyčky fáze-uzemněný střední vodič v ohmech, U0 napětí mezi fázovým vodičem a uzemněným středním vodičem ve voltech, Ia proud způsobující samočinnou funkci ochranného přístroje v době stanovené tabulkou 41A ČSN 33 2000-4-41 (tj. 0,4 s pro Uo = 230 V) nebo do 5 s pro hlavní a stoupací vedení. Jestliže naměřené hodnoty impedance poruchové smyčky překročí hodnotu 2U0/3Ia, je možné plnění článku 413.1.3 posoudit mnohem přesněji tak, že se hodnota impedance poruchové smyčky určí podle tohoto postupu:
Pravidelné revize Důležitá, přestože jenom informativní je příloha F této normy, která platí pro pravidelné revize. Podle této přílohy se pravidelné revize elektrických instalací provádějí, aby se zjistilo, zda stav instalace a jejích částí se nezhoršil do té míry, že by se jejich užívání již stalo nebezpečným. Kromě toho se ověřuje, zda instalace vyhovuje pravidlům pro instalace (tj. souboru ČSN 33 2000). Ověřují se důsledky všech změn v prostorech s instalací oproti stavu, k němuž byla instalace původně určena. Co se týče lhůt pravidelných revizí, pro ty se uvádí, že by se měly určovat podle charakteristik instalací, jejich použití a prostředí. Přitom se uvádí, že nejdelší lhůty revizí mohou být dány národními právními předpisy. V poznámce je uvedeno, že lhůty mohou být např. tři roky kromě následujících případů s výskytem většího rizika. V těchto případech se mohou vyžadovat kratší lhůty:
Pro byty, obydlí a příbytky se mohou uplatnit delší lhůty. Dále se poznamenává, že u rozsáhlých instalací (např. ve velkých průmyslových závodech) se pravidelné revize mohou nahradit odpovídajícím bezpečnostním režimem průběžného sledování a průběžné údržby zařízení a instalací, které provádějí osoby znalé. Při pravidelných revizích se uplatňuje v podstatě stejný postup jako při výchozích revizích. Pravidelné revize by měly zahrnovat alespoň:
O každé pravidelné revizi musí být sepsána zpráva. Ta musí, kromě závěrů zjištěných při prohlídce a zkouškách, obsahovat i záznamy příslušných výsledků měření, informaci o změnách nebo rozšířeních instalace a o čemkoliv, v čem instalace nevyhovuje pravidlům. Přitom musí být výslovně uvedeny části instalace, jichž se zpráva týká. K připomínkám J. Melena z ELEKTRO 4/03 Z čeho revize ČSN 33 2000-6-61 vychází Především je třeba uvést, že se nejedná o normu naprosto novou, ale že jde o revizi normy, která v České republice platí již od roku 1994. Další skutečností je, že uvedená norma není ani ryze českým výtvorem, ale že se jedná o překlad mezinárodní normy IEC, jejíž znění je modifikováno evropskou normalizační organizací CENELEC a doplněno národními poznámkami. Jestliže tedy do návrhu normy zatím bylo něco „vpašováváno„ (připomínka J. Melena), byly to národní poznámky, jejichž cílem je zachovat v normě ty národní doplňky, které v ní byly od roku 1994 a které, jak se zdá z absence připomínek k nim, se osvědčily. V žádném případě se ČSNI nepokusil do normy „vpašovat„ informativní přílohu o pravidelných revizích. Považuji za záslužné, že mezinárodní normalizace (IEC již v roce 1997 a CENELEC nyní) tuto přílohu do normy doplnila. Je možné, že k tomu přispěly i zkušenosti z naší republiky, které jsme ke zpracování normy poskytli. Potvrzuje se, že i v zahraničí se dospělo k názoru, že nestačí pouze výchozí revize elektrické instalace, ale že je třeba elektrické instalace revidovat v pravidelných časových intervalech. Uvedená informativní příloha F, zabývající se touto otázkou, bude sloužit jako vodítko, než se na mezinárodní úrovni dokončí zpracování příslušných kapitol o pravidelné revizi a o zprávě, která musí být o revizi vyhotovena. (Je třeba podotknout, že původní návrh, aby pro potvrzení výsledku revize byl zpracován certifikát, nebyl na mezinárodní úrovni přijat.) Nová ustanovení Za další přínos změn, které do normy byly na mezinárodní a evropské úrovni doplněny, považuji ustanovení o kvalifikaci osoby provádějící revizi. I na mezinárodní úrovni je uznáno, že revizi musí vykonávat osoby znalé, k tomu kvalifikované. Pro někoho je možná překvapením, že se zde objevuje termín z naší vyhlášky č. 50/1978 Sb., ale je to zcela v souladu s terminologií užívanou v mezinárodních normách, které jsou transponovány do naší normalizační soustavy (viz ČSN 33 0050--826 nebo novější ČSN IEC 60050(195)). Ty přitom ponechávají zcela na národní legislativě, jakým způsobem budou příslušné osoby přezkušovány a jaká odborná praxe se od nich bude vyžadovat. Takže § 9 již zmíněné vyhlášky není uvedeným ustanovením dotčen. Do normy je tedy možné doplnit jako poznámku pod čarou, že pro kvalifikaci pracovníků provádějících revizi platí uvedená vyhláška. Rovněž ustanovení o tom, že po dokončení revize musí být zpracována zpráva, považuji za významné doplnění normy na mezinárodní úrovni. Již ne tedy jenom podle ČSN 33 1500, ale i podle mezinárodní normy se o revizi zpracovává zpráva. (To, že se jedná o zprávu o revizi ve smyslu ČSN 33 1500, je snad možné také doplnit příslušnou poznámkou.) Domnívám se tedy, že nové úpravy, které jsou do normy zavedeny na základě změn A1:1993 a A2:1997 mezinárodní normy IEC 60364-6-61:1986 (je to tedy stále ta norma, na níž je založeno předchozí vydání ČSN 33 2000-6-61), jsou pro normu přínosné a v zásadě jsou v souladu s tím, co u nás pro revize elektrických zařízení platí jak na základě norem, tak i podle příslušné legislativy. Na co podle mne Ing. Melen správně upozorňuje, je to, že v návrhu normy ani jeho doplňujících a vysvětlujících ustanoveních není zatím uvedena návaznost na ČSN 33 1500 a příslušné souvislosti. Norma se tvoří dříve, než se zpracuje české znění Skutečnost, kterou si při zpracovávání a připomínkování technických norem doposud zřejmě málokdo uvědomuje, je to, že dnes jsou téměř veškeré nové národní normy převzatými normami mezinárodními. Co z toho vyplývá? Totiž to, že připomínky je třeba uplatňovat právě již na mezinárodní úrovni, a to od samého začátku tvorby norem. O této fázi zpracování norem je možné říci, že se jí obecně nevěnuje taková pozornost, jakou by si zasluhovala. Je to přesto, že po formální stránce je vše řádně plněno. V ČR jsou pracoviště, která dostávají příslušné materiály z mezinárodní normalizace a předávají je k připomínkám těm zainteresovaným organizacím, osobám a dalším, kteří se k připomínkování úkolu mezinárodní spolupráce přihlásili. Zpracovatelé úkolů mezinárodní spolupráce, kam spadá tvorba mezinárodních norem, jsou každoročně zveřejňováni ve Věstníku ÚNMZ, takže každý má možnost se přihlásit jako připomínkující. Zdálo by se tedy, že bude velký počet těch, kteří budou chtít práce v mezinárodní normalizaci sledovat. Opak je však pravdou. Konkrétně zpracovatel úkolu mezinárodní spolupráce pro tvorbu norem zavedených u nás souborem ČSN 33 2000 obvykle shání, kdo by mu připomínky zaslal, kdo by se k dokumentu kvalifikovaně vyjádřil. Přes zmíněné potíže je však možné konstatovat, že i tvorba uvedených změn mezinárodní normy pro revize elektrických instalací byla v ČR sledována a připomínkována a evropská norma byla v konečné fázi Českou republikou i schválena. O změnách mezinárodní normy pro revize elektrických instalací byla již v minulých letech odborná veřejnost informována na seminářích a setkáních a změny byly se zájmem přijímány. Pokud by se tedy zjistilo, že norma z hlediska naší národní legislativy vyžaduje úpravy již na mezinárodní, resp. evropské úrovni, mělo to být vyjádřeno již v připomínkách k návrhům na této úrovni. To však uděláno nebylo, protože k tomu ze strany připomínkujících organizací nebyly shledány žádné závažné důvody. Přesto však, protože uvedená norma je v Evropě vydána jako harmonizační dokument, je umožněno k určitým ustanovením na národní úrovni podat doplnění a vysvětlení pomocí národních doplňků, národních poznámek, které zachovají vlastní znění ustanovení evropské normy. Připomínky je možné uplatnit i k platným ustanovením normy Dále je třeba si uvědomit, že některé připomínky, které k návrhu normy Ing. Melen má, se týkají již devět let platné normy. Co se týče uplatňování připomínek ke znění normy, které platí již mnoho let, je to naprosto v pořádku. Vývoj se nemůže zastavit proto, že před X lety se něco dohodlo. Během používání normy se mohou shromáždit zkušenosti, jež se později při revizi normy uplatní. Co se týče alarmujícího zjištění určitého nedostatku v normě, provede se její změna co nejdříve. V případě ČSN 33 2000-6-61 tomu však zřejmě tak nebylo. Změny z takových závažných důvodů nikdo nenavrhl. (připomeňme si, že čl. 61.1.1 návrhu, uvádějící nevyhovující výraz dokončení instalace, je v podstatě totožný s čl. 610.1 platné normy, že i v dosavadní normě podle čl. 610.2 musí mít pracovníci provádějící revizi k dispozici informace požadované článkem 514.5, že kontrola použití protipožárních přepážek podle čl. 611.3 je totožná se zkontrolováním téhož podle čl. 611.3 bodu b) normy z roku 1994.) Elektrotechnické předpisy se mění na Pravidla pro elektrotechniku Některé další připomínky mohou částečně spadat na vrub formálním změnám v terminologii technických norem třídy 33, které jsme doposud zvyklí označovat jako elektrotechnické předpisy. Termín předpis, resp. technický nebo elektrotechnický předpis, je v konfliktu s termínem technický předpis podle známého zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Proto bylo na posledním zasedání Technické normalizační komise pro elektrotechnické předpisy dohodnuto, že třída norem 33 bude označována skupinovým názvem Pravidla pro elektrotechniku. Další změna se týká dohody, která byla učiněna ohledně názvu souboru norem ČSN 33 2000. Tento soubor se bude nadále nazývat Elektrické instalace budov (namísto dosavadního Elektrická zařízení), aby se název více přiblížil vlastnímu obsahu normy i anglickému a francouzskému názvu (Electrical instalaltions of buildings, resp. Instalaltions électriques des batiments). Proto na místech, kde bychom uváděli např. „...zda vyhovuje předpisům pro zařízení…„ uvádíme dnes „… zda vyhovuje pravidlům pro instalace…„ (týká se připomínky k příloze F). Uvedené úpravy se týkají nových norem – v platných normách se opravy zanesou až při jejich revizi. Další připomínky Co se týče toho, co je součástí elektrické instalace (připomínka k definici revize v čl. 61.3.1), definice tohoto termínu z hlediska souboru ČSN 33 2000 je uvedena v ČSN 33 0050-826, kde se tímto termínem rozumí elektrická instalace v budovách. Soubor norem ČSN 33 2000 tedy v zásadě není určen pro připojená (např. strojní) zařízení. (Viz též nedávné úpravy v kapitole 46 tohoto souboru.) Připomínky týkající se sjednocení názvosloví (toho, kdy používat termín elektrická instalace a kdy pouze termín instalace – týká se to přílohy F), předpokládám, revizní techniky tolik nezatěžují a správné uplatnění termínů se jistě vyjasní po konzultaci s jazykovými odborníky. Do stejné kategorie je možno zařadit i otázku doplnění ustanovení 61.1.6, že po dokončení revize musí být zpracována zpráva o revizi. Postup projednávání normy Návrh normy byl řádně rozeslán všem, kteří o jeho zpracování projevili zájem, i těm dalším, kteří pracují na problematice navazujících norem. Odborná veřejnost byla o návrhu informována i na odborných seminářích (aktiv revizních techniků v lednu v Praze), informace o návrhu je zveřejněna i na internetových stránkách www.in-el.cz, www.iisel.com. K návrhu dochází mnoho připomínek, náměty na doplnění přicházejí i na uvedené internetové stránky. Zásadní připomínky a náměty byly projednány na normalizační poradě, kde se dohodnul nejvhodnější způsob jejich zapracování. O dalším průběhu zpracování normy bude technická veřejnost průběžně informována. Závěr Ing. J. Melen poukázal na další otázky, které je třeba řešit a vyjasnit. Ty se, podle mého názoru, netýkají již jen ČSN 33 2000-6-61, ale i dalších navazujících norem i související legislativy. I když se při revizi ČSN 33 2000-6-61 mohou některé postupy podrobněji definovat a přesněji určit, i když se může vyjádřit i návaznost na legislativu, zřejmě tato norma ve svém omezeném rozsahu platnosti – revize elektrických instalací budov – veškerou problematiku bezpečnosti technických zařízení ve smyslu platné legislativy nevyřeší. Náměty, které Ing. J. Melen uvádí, bude zřejmě třeba promítat do dalších technických norem, popř. i technických předpisů. Zároveň je však nutné sledovat, jakým způsobem se příslušné otázky řeší na mezinárodní a především evropské úrovni, a na těchto pracích se odpovídajícím způsobem také podílet. Věřím, že při této práci nalezne iniciativa Ing. J. Melena plné uplatnění. |