V českých zemích se svítí již 170 let

15. září 1847, tedy přesně před 170 lety se pražské ulice poprvé ozářily plameny z více než dvou stovek plynových lamp. Pro osvětlení vybraných pražských ulic, některých veřejných budov, i prvních domácností se používalo svítiplynu z plynárny v Karlíně.

Brzy po tomto přelomovém datu – již v lednu 1848 - byla uvedena do provozu plynárna v Brně. Následovaly plynárny v Praze – Smíchově (1857, v Liberci (1858), v Opavě (1859), v Plzni (1860) a postupně i v dalších městech, jako byl Kolín, Krnov, Cheb, Olomouc či Ostrava. Po roce 1870 již byla takto osvětlena většina velkých měst v Čechách a na Moravě.

Souboj plynu s elektřinou vyhrál plyn

Ke konci 19. století začala svítiplyn vytlačovat elektrická energie, a to jak ve veřejném, tak soukromém osvětlování. Tento boom ale netrval dlouho. Již brzy začala dramaticky růst spotřeba plynu pro pohon motorů, vytápění či pro využití v průmyslu, v domácnostech a živnostech.

„V důsledku tohoto vývoje se znovu začaly stavět plynárny a zároveň se modernizovaly a rozšiřovaly stávající karbonizační plynárny. Typickými představiteli této éry jsou plynárny v Praze – Holešovicích, v Praze - Libni a ve dvacátých a třicátých letech minulého století nově vybudované plynárny v Praze – Michli, v Mladé Boleslavi a v Bratislavě,“ uvádí Miroslav Vránek z Pražské plynárenské. Speciálně michelská plynárna se ve své době zařadila mezi nejmodernější plynárny v Evropě a byla také největší plynárnou v českých zemích.

Rozvoj plynařství pokračoval i během druhé světové války

Je s podivem, že během německé okupace, respektive v roce 1940, svítilo nejvíce lamp v celé tuzemské historii tohoto typu osvětlení. Neméně zajímavé je, že ve stejném období se povedlo vybudovat první tlakovou plynárnu na našem území využívající tlakového zplyňování hnědého uhlí kyslíkem a vodní párou. Tato plynárna vyrostla v Záluží u Mostu v roce 1941.

Ve stejném roce byly rovněž vybudovány první vysokotlaké plynovody, kterými byl plyn vyráběný v tlakové plynárně rozváděn do Děčína a později do Mostu, Teplic, Ústí nad Labem, Duchcova, Litoměřic, Varnsdorfu, České lípy nebo Rumburku. Již po válce, v roce 1946, byl postaven dálkovod zemního plynu Podivín – Brno a v následujícím roce dálkovod svítiplynu Most – Praha. Těmito stavbami byla zahájena nová éra zásobování měst dálkovými plynovody.

Znárodnění zasáhlo i plynárenství

Po skončení druhé světové války byla zahájena obnova československého plynárenství, které bylo značně zanedbané a ve velmi špatném stavu. Již v říjnu 1945 došlo k znárodnění plynárenství a energetiky a od roku 1947 se začala budovat nová vývojová etapa celého sektoru.

Docházelo k postupnému rušení lokálních plynáren a vznikaly nové velké zdroje svítiplynu na bázi tlakového zplyňování uhlí kyslíkem a vodní párou. Z nich se vyráběný svítiplyn rozváděl pomocí sítě vysokotlakých dálkovodů do měst a obcí a k velkým průmyslovým celkům.

„Poslední etapou je rozvoj přímé spotřeby plynu, která započala výstavbou mezistátního plynovodu Bratrství v roce 1967, kterým byl do naší republiky přiváděn zemní plyn z tehdejšího Sovětského svazu. S tím souvisí i celková plynofikace Slovenska a jižní Moravy,“ dodává Miroslav Vránek.

Místo svítiplynu zemní plyn

V prosinci 1970 byla uzavřena dohoda mezi ČSFR a SSSR o přepravě sovětského zemního plynu do zemí střední a západní Evropy. Vedle toho došlo k budování přepravní kapacity přes naše území a postupná výměna svítiplynu za zemní plyn v celé republice.

V roce 1988 byl ukončen převod Prahy na přímé zásobování zemním plynem a v celé republice byl tento převod definitivně ukončen o osm let později – v červnu 1996. Česká republika je tak v současnosti plně plynofikována a zemní plyn se stal významnou součástí energetického mixu. V posledních letech se nejen Česká republika ale i celá Evropská unie snaží o diverzifikaci zdrojů zemního plynu. Kromě Ruska se dalšími významnými dodavateli zemního plynu staly Norsko, Alžírsko nebo Katar.

Tiskové materiály Pražská plynárenská