Uzemňovací soustavy nn

Jde-li o elektrická zařízení v oblasti elektrického napájení, ale i v oblasti informační techniky, hrají diskuse mezi odborníky o nutnosti správného uzemnění důležitou roli. V rámci výměny názorů na problematiku uzemnění se prosazuje značná míra odborných znalostí a zkušeností diskutujících, ale často se zde také objevuje nejednotná terminologie, a občas i některé přetrvávající mýty.

Jde-li o elektrická zařízení v oblasti elektrického napájení, ale i v oblasti informační techniky, hrají diskuse mezi odborníky o nutnosti správného uzemnění důležitou roli. V rámci výměny názorů na problematiku uzemnění se prosazuje značná míra odborných znalostí a zkušeností diskutujících, ale často se zde také objevuje nejednotná terminologie, a občas i některé přetrvávající mýty.

Téma uzemnění – na první pohled zdánlivě maličkost – se při bližším zkoumání ukáže být obsáhlou a komplexní problematikou. Jde skutečně o tak obsažné téma, že není možné se ve vymezeném prostoru pro tento příspěvek zabývat všemi jeho podrobnostmi a nuancemi. Proto je zde pozornost věnována především úkolům a provedením uzemnění v oblasti nízkého napětí. Veškeré úvahy se v tomto směru opírají o soubor norem ČSN 33 2000 pro elektrické instalace nízkého napětí, především o českou harmonizovanou normu ČSN 33 2000-5-54 ed. 3 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení – Uzemnění a ochranné vodiče.

Základní pojmy

Jistě každý praktikující elektrotechnik ví a zná terminologii týkající se uzemnění. Občas se však v různých normách, popř. i v jejich různých vydáních vyskytují ne zcela identické pojmy, což může v konečném kontextu vést ke zmatení. Z tohoto důvodu bude asi smysluplné nejprve definovat některé základní technické termíny, které těsně souvisejí s problematikou popsanou v tomto článku. Tyto definice vycházejí z převážné části z mezinárodního elektrotechnického slovníku pro elektrické instalace ČSN IEC 60050-826 a jsou stručně doplněny komentáři.

Zem v elektrotechnickém smyslu

Pod pojmem zem se rozumí část země, která je ve styku se zemničem a jejíž elektrický potenciál nemusí být nutně roven nule.

V tomto normovém vysvětlení pojmu zem jsou již implicitně obsaženy další a pro pozdější úvahy podstatné body. Pro potřeby tohoto článku budiž řečeno, že pod pojmem zem se zde rozumí přirozený nebo uměle vytvořený povrch okolního terénu, popř. půdorysná plocha stavebního objektu, jakož i vrstvy po ním.

Uzemnit

Pod pojmem uzemnit se rozumí elektricky spojit dané místo v síti, v instalaci nebo v zařízení s místní zemí.

Spojení s místní zemí může přitom být úmyslné nebo neúmyslné, resp. nahodilé a může být trvalé či přechodné. Je-li toto spojení vytvořeno úmyslně, je realizováno zpravidla pomocí uzemňovací soustavy (uzemnění).

Uzemňovací soustava

Pod pojmem uzemňovací soustava se rozumí všechny elektrické spoje a prvky, které jsou součástí uzemnění elektrické sítě, instalace a zařízení. Z tohoto důvodu začíná uzemňovací soustava zpravidla u bodu elektrické sítě nebo elektrického zařízení, který má být uzemněn, a končí na nebo pod místním povrchem terénu, popř. půdorysnou plochou stavebního objektu.

Uzemnění může sloužit současně jako ochranné i jako pracovní nebo se může ochranné a pracovní uzemnění provádět samostatně podle toho, jak to vyžaduje dané elektrické zařízení, přičemž požadavky na ochrannou funkci mají vždy přednost.

Uzemnění se zřizuje pro ochranu před úrazem elektrickým proudem, pro ochranu před bleskem a přepětím nebo pro správnou funkci elektrických zařízení. Zajišťuje se náhodnými nebo strojenými zemniči.

Zemnič

Pod pojmem zemnič se rozumí vodivá část, která může být uložena v půdě nebo v určitém vodivém prostředí, jako např. v betonu nebo koksu, které je v elektrickém styku se zemí.

Zemnič slouží k vytvoření elektrického styku se zemí. Představuje bezprostřední místní elektrický kontakt se zemí tím, že je umístěn do substance země, tj. např. do půdy nebo do betonu základové desky. Kvalita elektrického spojení mezi zemničem a zemí je zásadní pro pozdější elektrické vlastnosti celé uzemňovací soustavy.

Místní zem

Pod pojmem místní zem se rozumí oblast, která je elektricky ovlivňována jedním nebo více zemniči.

Z premisy, že elektrický potenciál zemniče nemusí být nutně roven nule, vyplývá rovněž, že ani elektrický potenciál místní země se nutně nemusí rovnat nule.

Referenční zem

Pod pojmem referenční zem se rozumí část země považovaná za vodivou, která je mimo dosah vlivu jakéhokoliv uzemnění a jejíž elektrický potenciál je podle úmluvy považován za rovný nule.

Jinými slovy, vezmeme-li elektrický vtažný bod země, který není částí místní země, a přiřadíme-li k tomuto bodu podle definice elektrický potenciál φ = 0 V, můžeme tento potenciál každé místní země popsat také jako elektrické napětí k tomuto bodu. Země s definovaným elektrickým potenciálem φ = 0 V, která není částí místní země, se tedy označuje jako referenční zem, resp. nekonečně vzdálená země.

Ochranné uzemnění

Pod pojmem ochranné uzemnění se rozumí uzemnění bodu nebo několika bodů v elektrické síti nebo v elektrické instalaci nebo v elektrickém zařízení za účelem elektrické bezpečnosti.

V tomto případě jde v zásadě o ochranu před úrazem elektrickým proudem.

Pracovní uzemnění

Pod pojmem pracovní uzemnění se rozumí uzemnění bodu nebo několika bodů v elektrické síti nebo v elektrické instalaci nebo v elektrickém zařízení za jiným účelem, než je elektrická bezpečnost.

V tomto případě jde především o bezpečnost provozu elektrické soustavy nebo elektrického zařízení.

Uzemnění elektrické sítě

Pod pojmem uzemnění elektrické sítě se rozumí pracovní a ochranné uzemnění bodu či více bodů v elektrické síti.

V tomto případě jde o uzemnění bodu sítě na začátku elektrické instalace, tedy v napájecím bodě instalace.

Pospojování/vyrovnání potenciálů

Pod pojmem pospojování, resp. vyrovnání potenciálů se rozumí zajištění elektrických spojení mezi vodivými částmi za účelem dosažení ekvipotenciality.

V tomto případě jde tedy o vytvoření elektricky vodivých nízkoimpedančních propojení mezi vodivými částmi, které má zajistit maximální snížení potenciálových rozdílů, resp. jejich vyrovnání na stejnou hladinu.

  
Obr. 1. Modelové zobrazení sítě bez jakéhokoliv uzemnění, Obr. 2. Izolovaná síť s uzemněnými neživými částmi elektrických zařízení

Úkoly uzemňovacích soustav

V závislosti na tom, jaký hlavní úkol má dané uzemnění, resp. uzemňovací soustava plnit, se hovoří o ochranném uzemnění nebo o pracovním uzemnění.

Uzemňovací soustava může v závislosti na požadavcích a úkolech sloužit jednomu účelu nebo kombinaci výše zmíněných účelů. V druhém případě se hovoří o společné uzemňovací soustavě. Různé požadavky na uzemnění, resp. na uzemňovací soustavu jsou blíže popsány v dalším textu.

Uzemnění pro funkční účelyv oblasti nízkého napětí

Mnohá elektronická zařízení potřebují pro svůj bezporuchový a korektní provoz jednoznačný referenční potenciál φ, ke kterému se v systému elektrického zařízení vztahují všechny ostatní potenciály. Tento referenční potenciál může poskytnout místní zem. Pro referenční potenciál se nastaví potenciál místní země na hodnotu φ = 0 V, i když z celkového hlediska uzemnění tomu tak nemusí být.

Instalace, které potřebují referenční potenciál země pro funkční účely, se často vyskytují v komunikační a zabezpečovací technice. Funkční uzemnění může však být rovněž potřebné u filtračních obvodů měničů nebo kompenzačních zařízeních. K tomuto účelu se vytvoří elektrické spojení mezi uzemňovací soustavou (pro funkční účely) a elektrickým zařízením. Toto spojení se označuje jako vodič pracovního uzemnění a jeho úkolem je zajišťovat pracovní uzemnění.

I když je vodič pracovního uzemnění připojen ke společné uzemňovací soustavě pro ochranné a funkční účely, nesmí být označen kombinací barev zelená/žlutá, která je vyhrazena pro ochranné účely.

Uzemnění pro ochranné účely v oblastí nízkého napětí

Pozornost věnujme nyní, i když pouze v omezené míře, uzemnění pro ochranné účely v technice nízkého napětí.

Z Ohmova zákona vyplývá, že vytvoření rovnosti potenciálů, v tom případě pospojováním, je v podstatě provázeno výskytem vyrovnávacích proudů mezi propojenými body s různými potenciály. Proto je rozhodující, aby toto propojení bylo provedeno jako nízkoimpedanční. Zde se ale nabízí zásadní otázka, a to, zda elektrická instalace nízkého napětí, např. instalace budovy, vůbec potřebuje pro svůj provoz uzemňovací soustavu. Odpověď není tak jednoznačná, jak by se na první pohled mohlo zdát, tedy: „Ne, ale…“

S ohledem na tento výrok věnujme nejprve několik úvah sekundární straně (distribučního) transformátoru místní sítě. Napájení elektrických zařízení připojené elektrické instalace je realizováno kabely nebo vodičovým vedením. Zpravidla bývá sekundární strana transformátoru místní sítě zapojena do hvězdy a elektrický neutrální bod (uzel) systému vinutí je proveden jako elektricky propustný. Díky tomu mohou být elektrické spotřebiče provozovány se zapojením mezi uzlem a fází – na fázové napětí U_L-N nebo se zapojením mezi fáze – na sdružené napětí U_L-L. Při symetrickém provedení sekundárního vinutí transformátoru jde v obou případech o pracovní napětí připojených spotřebičů, přičemž mezi fázovým a sdruženým napětím platí vztah U_L-N = U_L-L/√3.

Uzemnění pro napájení a provoz takovéhoto elektrického systému není při prvním přiblížení nutný. Na obr. 1 je zobrazeno principiální uspořádání izolované sítě, tj. bez jakéhokoliv uzemnění, s připojenými spotřebiči. Pokud by takováto síť měla velmi malou prostorovou rozlohu a tím velmi krátké trasy vedení, mohli bychom nejprve vyjít z předpokladu, že se mezi zemí a pracovními vodiči sice vyskytují různé potenciály, ale nemohou protékat žádné vyrovnávací proudy. Konec konců ani při vytvoření vodivého spojení k zemi by zde nebyl k dispozici žádný uzavřený elektrický obvod. Na tomto principu spočívá ochrana elektrickým oddělením.

Je tu ale jiný problém, který při podrobnějším pohledu na věc nemůže uniknout pozornosti elektrotechnika. Jde totiž o zkraty. Dojde-li ke zkratu na neživou část, tedy ke zkratu mezi pracovním vodičem, ke kterému v tomto případě patří i střední/nulový vodič, a neživou částí (kostrou) spotřebiče, nemělo by to mít žádný další účinek. Dojde-li ale současně k dalšímu zkratu na jiném spotřebiči, vytvoří se mezi nimi dotykové napětí. Pokud by takovéto spotřebiče propojilo tělo člověka, protekl by jím vyrovnávací proud. Aby bylo možné zabránit nebezpečným dotykovým napětím, muselo by buď dojít k detekci již první poruchy a k odpojení napájení, nebo k současnému propojení všech neživých částí volně přístupných dotyku mezi sebou pomocí pospojování/vyrovnání potenciálů.

Protože lze i zem považovat za vodivou a v důsledku toho musí být vzata v úvahu také první porucha mezi pracovním vodičem a zemí, vyplývá z toho požadavek na zahrnutí země do pospojování/vyrovnání potenciálů. Tím vznikne soustava s izolovaným uzlem, popř. s uzlem spojeným se zemí přes velkou impedanci, tedy síť IT (obr. 2). Síť IT má za bezporuchového stavu všechny živé části izolované od země. Izolovaný je totiž zdroj a v důsledku toho jsou izolované i živé části všech zařízení napájené z tohoto zdroje. Z důvodu stability takové sítě však bývá střed zdroje obvykle uzemněn přes velkou impedanci. Neživé části jsou spojeny se zemí jednotlivě, po skupinách nebo jsou navzájem spojeny jedním uzemněným ochranným vodičem. Sítě IT se mohou provozovat s nulovým vodičem, ale většinou se provozují bez něj – spotřebiče jsou pak zapojeny mezi fáze. V některých případech je třeba, aby zařízení bylo po určitou dobu provozováno i s poruchou izolace, a přitom bylo i s touto poruchou bezpečné. Toto je možné, je-li zařízení napájeno právě ze sítě IT. Při první poruše se elektrický obvod nemá kudy uzavřít. Je to proto, že není-li zdroj uzemněn, nemůže se k němu uzavřít zpětná cesta proudu. Znamená to, že se nevytvoří poruchová smyčka. Dojde pouze k tomu, že z izolované sítě vznikne síť uzemněná – většinou však není uzemněná v nulovém bodě, ale obvykle se uzemní jen jedna její fáze. V této jedné fázi, v níž došlo k poruše izolace, je nulové napětí vůči zemi – je to tedy jakýsi nový nulový bod. Kolem něho pak obíhají napětí ostatních fází (obdobně jako napětí fází uzemněné sítě obíhá kolem uzemněného nulového bodu). Avšak to, co je nepodstatné z hlediska vlastní funkce sítě, tj. jedno zemní spojení, není už tak nepodstatné z hlediska bezpečnosti, tedy z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem. I když v izolované síti jsou proudy procházející při první poruše uzemněním z hlediska funkce zařízení zanedbatelné, mohly by být velmi nebezpečné pro člověka, pokud by při náhodném dotyku měly procházet jeho tělem. V izolované síti existuje galvanické spojení se zemí, i když má obvykle skutečně velmi velkou impedanci. Kromě galvanického spojení existuje však také kapacitní spojení se zemí. Kapacity vůči zemi představují pro střídavý proud určitou impedanci a tato kapacitní impedance – kapacitance spojuje celou síť IT se zemí. (Není tedy zcela jednoznačně pravdivé tvrzení, že při dotyku živé části napájené ze sítě IT nemůže člověk cítit žádné napětí.) Napětí proti zemi i v síti IT je dáno jednak zmíněnými kapacitními vazbami vůči zemi, ale také velkou impedancí, přes níž se uzemňuje uzel zdroje. Čím kvalitnější je spojení sítě se zemí (čím je větší kapacitní vazba, např. v důsledku velkého rozsahu sítě, a čím je menší impedance v uzemnění uzlu zdroje), tím tvrdší a nebezpečnější je napětí sítě IT. To je také první důvod, proč se neživé části elektrických zařízení v síti IT uzemňují. Dojde-li k průrazu izolace, neprochází proud sítě (kapacitní a unikající) tělem osoby, která se náhodně dotkne neživé části zařízení s poruchou izolace, ale je odváděn uzemněním rovnou do země. Uzemnění přitom musí být tak dobré, aby na něm průchodem tohoto proudu nevzniklo nebezpečné dotykové napětí.

Důležitým prvkem v sítích IT je hlídání izolačního stavu. Pokud by tomu tak nebylo, hrozilo by nebezpečí, že síť IT by mohla být provozována za stavu jedné poruchy, aniž by se to z hlediska provozovaných zařízení vůbec nějak projevilo. Jakmile je zjištěna porucha izolace (izolační odpor klesne pod předepsanou mez), je třeba v co nejkratší době tuto poruchu odstranit, i když je možné ještě dokončit nejnutnější práci poruchou postiženého elektrického zařízení. Přesto však, že je síť IT s poruchou provozována co nejkratší dobu, může i během krátkého trvání jedné poruchy dojít k druhé poruše izolace. V takovémto případě se ovšem síť IT chová tak, jako by šlo o uzemněnou síť s jednou poruchou. Přitom musí být část sítě, v níž došlo ke druhé poruše, rychle automaticky odpojena od zdroje. Podmínky pro toto automatické odpojení závisejí na tom, zda jde o síť, v níž jsou neživé části uzemněny samostatně či po skupinách, nebo zda jde o síť, v níž je rozveden uzemněný ochranný vodič, který propojuje všechny neživé části elektrických zařízení napájené ze sítě IT. Hlídání izolačního stavu, resp. chyby v izolaci a cílené odpojení napájení v těchto soustavách z důvodu ochrany před úrazem elektrickým proudem, je u rozlehlých sítí IT značně náročné. Stavební změny, ale také spínací stavy ovlivňují zemní proudy (veškeré kapacitní a unikající proudy mezi vodičem a zemí) a poruchové zemní proudy, které se vyskytují v dané síti, což vyžaduje vždy určité přizpůsobení ochran.

Sítě TT a TN

V místních sítích je obvykle uzemněný střední/nulový vodič, což vede k modelu síťových soustav TT, resp. TN. Podstatným rozdílem mezi sítí TT a TN spočívá v tom, že u sítě TN je vytvořeno nízkoimpedanční spojení mezi pracovním zemničem transformátoru (uzemněným středem zdroje) a neživými částmi elektrických zařízení koncového odběratele, což u sítě TT není. Odpovídající uspořádání je zobrazeno na obr. 3. Díky uzemnění pracovního vodiče napájecí sítě TN je možné bezpečně detekovat již první poruchu, popř. zkrat na neživou část, a pomocí automatického odpojení od zdroje tak rychle a účinně eliminovat vznikající nebezpečí úrazu elektrickým proudem. V sítích TT jsou chráněné neživé části připojeny na ochranný vodič, který není spojen s uzemněným středem zdroje přímo, ale přes zem. V případě poruchy zařízení napájeného ze sítě TT prochází poruchový proud poruchovou smyčkou. Ta je však namísto nízkoimpedančního přímého zpětného vedení z místa poruchy ke středu zdroje vytvořeného pomocí vodiče PE/PEN, jako je tomu u sítě TN, tvořena zpětným vedením ke zdroji sestávajícím jednak z ochranného vodiče, ale především zemí mezi uzemněním neživé části a uzemněním nulového bodu. Zpravidla je impedance takovéto smyčky, v níž se uplatňuje především odpor uzemnění jak neživé části, tak nulového bodu, mnohonásobně větší než impedance poruchové smyčky v obdobné síti TN. Proto jsou proudy, které vzniknou při poruše v sítích TT, poměrně malé a stačí k vybavení nadproudových jisticích prvků konstruované pouze na malé jmenovité proudy. V současné době je ochrana zařízení automatickým odpojením v sítích TT prakticky bez výjimky zajišťována pomocí proudových chráničů. Ty zajišťují odpojení při poruchových proudech mnohonásobně menších než nadproudové jisticí prvky používané v sítích TN.

Obr. 3. Principiální schéma uzemněné sítě

U sítí TN odpovídá vyskytující se poruchový proud jednopólovému zkratovému proudu sítě a může dosahovat vysokých hodnot. Z tohoto důvodu musejí být průřezy vodičů propojujících neživé části s nulovým bodem/uzlem transformátoru dostatečně dimenzovány, aby kdykoliv umožnily bezchybný průchod danému poruchovému proudu. Při podrobnějším zkoumání obvodu poruchového proudu v síti TN zobrazeném na obr. 3 je zřejmé, že zde uzemňovací soustava – na rozdíl od sítí IT nebo TT – pro bezpečný provoz a ochranu automatický odpojením od zdroje v podstatě není třeba. Uzavřený obvod poruchového proudu je vlastně zajištěný propojením vytvořeným pomocí vodiče PE/PEN. Toto může být zprvu poněkud matoucí, neboť některé normy požadují buď implicitně, nebo jako např. v Německu národní norma DIN 18014 explicitně, aby v každé budově s elektrickou instalací byla zřízena uzemňovací soustava a spojena s elektrickou instalací budovy.

Uzemněnív síti TN

U ochrany před dotykem neživých částí (tj. ochrana před nepřímým dotykem) automatickým odpojením od zdroje se v normě ČSN 332000-4-41 ed. 3 objevuje zásadní explicitní požadavek na pospojování přes hlavní uzemňovací svorku, resp. hlavní ochrannou přípojnici (MET) vodiči ochranného pospojování. Přitom hlavní uzemňovací svorka představuje hlavní spoj s uzemňovací soustavou budovy. Ale proč je toto nezbytné v síti TN? Na tuto oprávněnou otázku by se dalo odpovědět následujícími dvěma způsoby:

1. Uzemňovací soustavy všech budov připojených k napájecímu zdroji jsou nízkoimpedančně propojeny a paralelně zapojeny mezi sebou navzájem a s pracovním zemničem napájecího transformátoru. Toto vede k velmi malým zemním impedancím, což je zase nezbytná podmínka pro zamezení vzniku nepřípustně vysokých dotykových napětí mezi vodivými neživými částmi v elektrické instalaci a místní zemí, popř. mezi středním/ /nulovým vodičem a místní zemí. Udržování tzv. rovnováhy napětí provozovatelem napájecí soustavy při provozu sítě v režimu TN je v německých normách DIN-VDE – na rozdíl od jiných evropských norem – explicitně vyžadováno. Podmínky pro tento požadavek jsou však pouze teoretické povahy. Nicméně i bez „německého speciálního řešení“ lze považovat důsledně provedené pospojování v síti TN za dostatečně účinné opatření k zamezení vzniku nebezpečných dotykových napětí. Fakticky lze tedy konstatovat, že uzemňovací soustava každé budovy je technicky zabezpečena pracovním uzemněním provozovatele sítě a pro elektrickou instalaci samotné budovy není nezbytná.

2. Uzemňovací soustava elektrické instalace, jako např. základový zemnič budovy, zajišťuje účinné zapojení místní země do pospojování, z čehož vyplývají podstatné přínosy pro bezpečnost elektrické instalace.

Síť TN v případě poruchy

Jak již bylo výše zmíněno, vyskytují se ve vodiči PE/PEN při poruše v sítích TN někdy značně velké poruchové proudy. V případě provozu elektrické instalace bez uzemňovací soustavy se z tohoto důvodu objeví v místě poruchy napětí proti zemi. Toto napětí je výsledkem součinu součtu impedancí ochranného vodiče a spojovacího vedení k uzlu transformátoru a poruchového proudu. Tato situace může na základě velkých poruchových proudů rychle vést ke vzniku nepřípustně vysokých dotykových napětí.

Propojením ochranného vodiče s místní zemí přes hlavní ochrannou přípojnici dojde k omezení možného vznikajícího dotykového napětí na součin součtu impedancí ochranného vodiče v zařízení až k hlavní ochranné přípojnici a poruchového proudu ochranným vodičem. Tím se podstatně zvýší účinnost této ochrany.

Závěr

Z hlediska bezpečnosti je pro ochranu při poruše dobře fungující uzemňovací soustava jako součást každé elektrické instalace potřebná a nutná rovněž v sítích TN. Lze proto požadavek na její zřízení v každé budově s elektrickou instalací nezávisle na druhu napájecí sítě považovat za zcela legitimní a oprávněný.

Na kvalifikované elektrotechniky v tomto případě připadá důležitý úkol, totiž odborně se postarat o řádné zřízení, provoz, kontrolu a údržbu technického stavu uzemňovací soustavy, která představuje podstatnou část elektrické instalace. Uzemnění není pouze „módním doplňkem“, ale tvoří základní pilíř elektrické bezpečnosti každého elektrického zařízení.

---

Některé normy související s tématem článku

– ČSN 332000-5-54 ed. 3
ČSN 33 2000-5-54 ed. 3:2012 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení – Uzemnění a ochranné vodiče. Tato norma je českou verzí harmonizačního dokumentu HD 60364-5-54:2011. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Norma je určena pro zřizování uzemnění a pro ochranné vodiče včetně vodičů ochranného pospojování tak, aby elektrická instalace byla bezpečná. Norma je zaměřena na provedení uzemnění a pospojování v objektech a prostorech s elektrickými instalacemi. Doplňuje požadavky normy ČSN 33 2000-4-41 z hlediska ochrany automatickým odpojením od zdroje a je také výchozím dokumentem pro pospojování prováděné z hlediska ochrany před elektromagnetickým rušením. V normě jsou uvedeny požadavky na ochranné vodiče a vodiče pro uzemnění (minimální průřezy a materiál). Nově norma zohledňuje též požadavky na uzemnění z hlediska ochrany před bleskem.

– ČSN 332000-4-41 ed. 3
ČSN 33 2000-4-41 ed. 3:2018 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 4-41: Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti – Ochrana před úrazem elektrickým proudem. Tato norma je českou verzí harmonizačního dokumentu HD 60364-4-41:2017. Překlad byl zajištěn Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Má stejný status jako oficiální verze. Norma specifikuje základní požadavky týkající se ochrany před úrazem elektrickým proudem včetně základní ochrany (ochrany před přímým dotykem) a ochrany při poruše (ochrany před nepřímým dotykem) osob a hospodářských zvířat. Zabývá se také uplatněním a koordinací těchto požadavků ve vztahu k vnějším vlivům. Uvádí též požadavky na uplatnění doplňkové ochrany v určitých případech. 

---

Literatura:

[1] Německý odborný časopis pro elektrotechniku de, č. 15-16/2020, vydavatelství Hüthig & Pflaum Verlag GmbH München (www.elektro.net/heftarchiv).
[2] KŘÍŽ, M.: Příručka pro zkoušky elektrotechniků – požadavky na základní odbornou způsobilost, ed. 9. Vydavatelství IN-EL, Praha, 2012.
[3] ČSN 332000-5-54 ed. 3:2012 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení – Uzemnění a ochranné vodiče.
[4] ČSN 33 2000-4-41 ed. 3:2018 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 4-41: Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti – Ochrana před úrazem elektrickým proudem.