Svítidla – uvádění výrobků na trh

--- Ing. Josef Pacovský, Ph.D., Ing. Ondřej Adámek ---

Obecné principy uvádění svítidel na trh

Svítidlem je podle definice harmonizované normy ČSN EN 60598-1 ed. 5: „zařízení, které rozděluje, filtruje nebo mění světlo vyzařované jedním nebo několika světelnými zdroji; a které obsahuje všechny díly nutné pro podepření, upevnění a ochranu světelných zdrojů a kromě světelných zdrojů samotných v případě potřeby i příslušenství obvodu včetně prostředků pro jejich připojení k elektrické síti“.

Všichni výrobci proto musí dodržovat platná ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a platná ustanovení nařízení vlády (dále jen NV) č. 17/2003 Sb., kterým se stanovují technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí.

Za elektrické zařízení nízkého napětí je považováno jakékoliv zařízení určené pro použití v rozsahu jmenovitých napětí od 50 do 1 000 V pro střídavý proud a jmenovitých napětí od 75 do 1 500 V pro stejnosměrný proud, s výjimkou zařízení a jevů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení. Elektrické zařízení může být uvedeno na trh pouze tehdy, splňuje-li požadavky NV a bylo-li vyrobeno ve shodě s harmonizovanými českými normami.

Podle NV musí každý výrobce před uvedením výrobku na trh nebo do provozu vydat ES prohlášení o shodě a označit výrobek označením shody CE. Podle zákona č. 22/1997 Sb. v platném znění se zohledněním požadavků NV, kterým se stanovují technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí v § 3, vydává výrobce elektrického zařízení nebo jeho zplnomocněný zástupce před jeho uvedením na trh nebo do provozu ES prohlášení o shodě ve stanoveném rozsahu a výrobek opatřuje označením CE, čímž potvrzuje bezpečnost tohoto výrobku a splnění všech požadavků konkrétních nařízení vlády, která se na výrobek vztahují.

Zákon č. 22/1997 Sb. § 2 rozumí:

výrobcem: „Osobu, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem, popřípadě ochrannou známkou; za výrobce se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje také osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky“,

zplnomocněným zástupcem: „Osobu usazenou v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce ze zákona.“ Jde o zajištění shody výrobků od počátku, tj. od projektu, výběru a nákupu použitých komponent, vlastní výroby, přes zaměstnání pracovníků s potřebnou kvalifikací až po zajištění zkušebních procesů a vystavení výstupních dokumentů.

Výrobce je povinen vybavit rozváděč průvodní dokumentací, návodem k použití a označit ho výrobním štítkem s označením CE. Celý postup vnitřní kontroly musí být u výrobce zavedený, zdokumentovaný.

Aplikace norem na svítidla

Nejčastěji využívané normy vztahující se k posuzování a zkoušení svítidel jsou:

• EN 60598-1 z roku 2008 Svítidla – Část 1: Všeobecné požadavky a zkoušky,
• EN 60598-2-xx Svítidla – Část 2: Zvláštní požadavky. Oddíl xx (Zvláštní požadavky na jednotlivé druhy svítidel, stacionární svítidla, venkovní, nouzové osvětlení, osvětlování komunikací, pro akvária, zápustná svítidla atd.),
• EN 62031 Moduly LED pro všeobecné osvětlování – Požadavky na bezpečnost,
• EN 61347-1 Ovládací zařízení pro světelné zdroje – Část 1: Všeobecné a bezpečnostní požadavky,EN 61347-2-xx Ovládací zařízení pro světelné zdroje – Část 2-xx (Zvláštní požadavky pro elektronická ovládací zařízení modulů LED napájená střídavým nebo stejnosměrným proudem, elektronické předřadníky na stejnosměrné napájení pro nouzové osvětlení a další).

Na základě požadavků příslušné normy vztahující se k výrobkové skupině norem musí svítidla splnit požadavky a zkoušky předepsané v normě vztahující se k dané skupině výrobků. Mezi nejběžnější zkoušky patří oteplení svítidla, teplotní stabilita plastových krytů, hořlavost, izolační pevnost, izolační odpor, zkouška vlhkem, vzdušné vzdálenosti a povrchové cesty, upevnění napájecího kabelu, spojitost ochranného obvodu, měření unikajících proudů, zkouška nastavovacích prostředků (až 1 500 cyklů), mechanická pevnost prováděná rázovým kladivem, kontrola trvanlivosti značení na výrobním štítku, zkoušky objímek zářivkových těles tlakem v ose, vhodnost svorkovnic a jejich umístění, šrouby a spoje, které by mohly při poruše způsobit nebezpečí, a další zkoušky a požadavky požadované příslušnou normou výrobku.

V současnosti mezi nejproblémovější zkoušky patří elektromagnetická kompatibilita, kde nejčastěji využívané normy jsou:

• EN 55015 z roku 2006 Meze a metody měření charakteristik vysokofrekvenčního rušení způsobeného elektrickými svítidly a podobným zařízením,
• EN 61547 z roku 2009 Zařízení pro všeobecné osvětlovací účely – EMC požadavky odolnosti,
• EN 61000-3-2 z roku 2006 Elektromagnetická kompatibilita (EMC)
• Část 3-2: Meze – Meze pro emise proudu harmonických (zařízení se vstupním fázovým proudem ≤ 16 A),
• EN 61000-3-3 z roku 2013 Elektromagnetická kompatibilita (EMC) – Část 3-3: Meze – Omezování změn napětí, kolísání napětí a flikru v rozvodných sítích nízkého napětí pro zařízení se jmenovitým fázovým proudem ≤ 16 A, které není předmětem podmíněného připojení.

V rámci veletrhu Amper pořádal 2014 pořádal Strojírenský zkušební ústav seminář na téma uvádění svítidel na trh.

 

 

 

Strojírenský zkušební ústav, s.p.
Hudcova 424/56b, 621 00 Brno
www.szutest.cz/elektro

tel.: +420 541 120 111
e-mail: szu@szutest.cz