Svítidla a jejich role v plnění cílů sběru odpadních elektrických a elektronických zařízení (OEEZ)
16. 8. 2019 | ASEKOL a.s. | www.asekol.cz
Cíle sběru OEEZ Obecné cíle politiky EU v oblasti životního prostředí jsou zejména zachování, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, ochrana lidského zdraví a racionální využívání přírodních zdrojů.
Politika ve vztahu k životnímu prostředí je obecně založena na zásadách obezřetnosti a prevence, odvracení ohrožení životního prostředí především u zdroje a na zásadě „znečišťovatel platí“. Tato pravidla se vztahují také na svítidla. Před 15. srpnem 2018 byla svítidla evidována podle zákona o odpadech v jedné skupině OEEZ společně se světelnými zdroji (skupina 5 podle přílohy č. 7 k zákonu o odpadech). V současné době jsou světelné zdroje evidovány ve skupině 3 a svítidla podle velikosti ve skupině 4 (velká zařízení, jejichž kterýkoliv vnější rozměr přesahuje 50 cm) nebo ve skupině 5 (malá zařízení, jejichž žádný vnější rozměr nepřesahuje 50 cm). K tomuto rozdělení došlo z důvodu odlišné logistiky sběru a též odlišné technologie zpracování odpadních světelných zdrojů, resp. svítidel.
Obr. 1. Srovnání množství EEZ uvedených na trh a množství sběru OEEZ v ČR
v letech 2013 až 2016
Minimální úroveň sběru OEEZ, které má být každoročně dosaženo, je stanovena evropskou směrnicí buď na 65 % průměrné hmotnosti elektrických a elektronických zařízení (EEZ) uvedených na trh v předchozích třech letech v dotčeném členském státě, anebo 85 % hmotnosti produkce OEEZ (teoreticky vypočtené produkce) na území tohoto členského státu. Konkrétně Česká republika musí zajistit splnění zmíněného cíle nejpozději do 14. srpna 2021. Graf na obr. 1 ukazuje srovnání množství EEZ uvedených na trh a množství sběru OEEZ v letech 2013 až 2016 v ČR (novější data ministerstvo životního prostředí stále nezveřejnilo). Je patrná pozitivní tendence ve vztahu ke splnění cíle v roce 2021, zatím ovšem není jasné, kdo bude legislativně odpovědný za plnění cíle sběru OEEZ v České republice. Jestliže to bude přímo výrobce EEZ, stát by mu měl vytvořit podmínky, za kterých bude možné tak vysoké cíle sběru splnit. Rovněž není jasné, zda budou stanoveny individuální úrovně sběru pro jednu nebo více skupin OEEZ.
Sběr a recyklace svítidel
Co se týče svítidel, jejich současná oficiální míra sběru k recyklaci bude pravděpodobně zcela mizivá. Existují minimálně dva důležité důvody pro uvedené tvrzení:
1. Svítidla z domácností před 15. srpnem 2018 nespadala do působnosti směrnice, a tedy i zákona o odpadech a výrobci a dovozci těchto produktů nebyli povinni odvádět „recyklační příspěvky“ na zajištění zpětného odběru svítidel z domácností. Odborná studie Evropské komise však konstatovala, že zahrnutí svítidel z domácností do zpětného odběru elektrozařízení je jednoznačným přínosem pro životní prostředí. Zpětný odběr svítidel z domácností je tudíž relativně nová věc a nějakou dobu potrvá, než se míra sběru svítidel z domácností dostane na úroveň jiných OEEZ, jako jsou např. pračky či televizory.
Obr. 2. Typické třídění stavebního odpadu, kdy EEZ, jako jsou svítidla či bojlery, končí ve výkupnách kovů jako železo či směs kovů
2. I s ohledem na bod jedna svítidla často končí v „recyklaci“, nicméně z pohledu zákona o odpadech jde o šedou zónu zpětného odběru EEZ. Jak ukazuje obr. 2 např. při rekonstrukcích (či servisních pracích na svítidlech) vznikají různé druhy odpadů. Servisní či stavební firma odpad rozdělí na odpad recyklovatelný či využitelný, kam patří kovový odpad. Svítidla často vyrobená z kovů tedy skončí rovnou ve výkupnách kovů a jsou zaevidována jako separovaný sběr kovů, a ne jako zpětný odběr EEZ. Tak vzniká situace, kdy nově prodaná svítidla jsou započtena do množství EEZ uvedených na trh v ČR, nicméně sběr těchto svítidel k recyklaci už započítaný není. Tato situace má i jiné negativní konsekvence, jako je např. kvalita zpracování a demontáže EEZ. Na obr. 2 je ukázáno, že svítidla jsou sice zbavena světelných zdrojů (v tomto případě lineárních zářivek), ale už nejsou zbavena např. kondenzátorů. Jednou z hlavních a podstatných činností zpracovatelů OEEZ by mělo být tzv. přednostní odstranění nebezpečných složek a materiálů (tzv. de-pollution). Z OEEZ je nutné přednostně demontovat mimo jiné i elektrolytické kondenzátory s výškou od 25 mm a s průměrem od 25 mm nebo srovnatelného objemu, což se v tomto případě zřejmě nestalo, a servisní a ani stavební firma na takovou činnost nemají ve valné většině případů povolení (je třeba disponovat oprávněním nakládat s OEEZ podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech).
Spolupracujte s ověřenými partnery v oblasti sběru a recyklace svítidel
Sběr a recyklace odpadních svítidel tedy v současné době v ČR nejsou na potřebné úrovni, což je dáno zejména neznalostí stavebních firem, popř. firem, které poskytují servis a služby v oblasti výměny svítidel. Předá-li např. servisní firma kovová svítidla do výkupny kovů jako železo nebo směs kovů, porušuje tím zpravidla zákon o odpadech, jelikož drtivá většina výkupen kovů nemá oprávnění na zpracování OEEZ (a tedy i svítidel), a vystavuje se proto riziku pokuty ze strany státní správy. Firmy mají odpovědnost a povinnost kontrolovat, zda subjekt, kterému odpad předávají, disponuje příslušným povolením a oprávněním. Toto lze zjistit např. v Informačním systému odpadového hospodářství na adrese https://isoh.mzp.cz/. Jestliže servisní firmy nechtějí s vyhledáváním ztrácet čas, je možné kontaktovat kolektivní systém pro zpětný odběr elektrozařízení ASEKOL (www.asekol.cz), který odborně a zdarma poradí a ve většině případů též zajistí sběr a recyklaci odpadních svítidel.
Vyšlo v časopise Světlo č. 4/2019 na straně 50.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.