Světelný design v kostce – Část 30 – Jezdíme hrát do světa

Úvod 
Po určitém čase stráveném jako osvětlovačský elév, po obražení většiny oblastních divadel a kulturních zařízení celé České republiky se možná dostaví kýžený úspěch a člověk se konečně podívá do ciziny. Následuje nespočet zájezdů do Polska a jeden pomalu získává pocit, že už ho nemá co překvapit. Opak je však pravda, a i kdyby se snad někomu mohlo zdát, že fresnel je fresnel a zásuvka je zásuvka, tak v dnešním tolik globalizovaném světě na něj stále čeká nejedno překvapení. Kulturní odlišnosti jsou následovány odlišnostmi technickými.

Připravit se můžete na ledascos, ale vždy se najde něco, co vás vyvede z omylu. A jestliže zrovna nemáte představení postavené pouze na jednom světelném zdroji nebo nejezdíte komplet s vlastním vybavením, téměř vždy na vás vyskočí Černý Petr a vy musíte uplatnit základní a nejdůležitější vlastnost osvětlovače, kterou je schopnost improvizace. Cíl je jasný – „odsvítit“ představení, zdolat všechny překážky, mít ze sebe aspoň trochu dobrý pocit a taky nespadnout ze štaflí. Předem upozorňuji, že většina následně popsaných situací a poznatků je čistě subjektivní a hodně generalizující. Bohužel bez této „podmínky” bychom se v článku moc daleko nedostali. Svoje zkušenosti a poznatky reflektuji v podstatě jen ze zájezdů a tour s tanečními a pohybovými představeními, která jsou postavena ze zhruba 90 % na konvenčních zdrojích (+ projekce, provázkárny¹⁾, DIY LED zdroje, pyrotechnika, montážní práce a drobné krádeže).

Obr. 1. I takové peklo můžete na zájezdech potkat, světlomet typu PC 1000
značky Satan (foto: Martin Špetlík)

Touring obecně

Převzato z koncertního slovníku, budeme brát touring jako „… sérii představení umělce či umělecké skupiny v různých městech či lokacích“.

Pro mě byla nejdelší konstantní tour v trvání asi tří týdnů. Ale obecně vzato, beru, že jde o jakýkoliv výjezd, na kterém se odehrávají více než dvě představení na dvou odlišných místech. Tento fakt však pro náš článek není zas tak podstatný, neboť na způsobu a postupu práce to nic nemění. Jen pro zajímavost, potkal jsem se s osvětlovačem Jo Strømgrenem Kompaniem, který byl na tour dva roky v kuse. Nevypadal moc zdravě, matně tušil, že je v Evropě a že není v Polsku. Ze všeho nejšťastnější však byl, že jsme si přečetli jeho rider²⁾ a připravili, co bylo potřebné, a on byl tak ušetřen většiny trápení, o kterých se rozepíšu dále. Netroufám si říct, zdali je toto cesta ke štěstí, ale budiž mu k dobru, že až jednoho dne skončí, na rozdíl od nás smrtelníků bude několik let žít z prostředků, co vydělal, vrátí se k rodině, začne si stavět chatku v horách…, no a my ostatní jedeme dál.

Přípravy

Většina příprav probíhá prostřednictvím elektronické pošty a po telefonu. Ačkoliv fakturujete osvětlovačské práce nezřídka (= vždy), řešíte i problematiku týkající se prostoru, scény a někdy i logistiku. Když jedete hrát do Brna, zavolá vám Brno (v reálu tedy voláte Brno vy) a s kolegou na opačném konci drátu konzultujete vše potřebné. Vyvstalé problémy přehodíte produkci, potažmo řešíte je „po své ose“. To se koná pouze v případě, že pořadatel není schopen splnit vaše požadavky a hledáte kompromis/řešení. Problémy na místě většinou nejsou paralyzující překážkou. Chybějící kabely se zajedou koupit do nejbližšího elektra, chybějící světla se půjčí ze spřáteleného divadla o tři bloky dál a vy slevíte a místo baletizolu položíte koberec a na něj černé lino. U všech těchto relativně marginálních problémů ale v Indii potíte krev, roníte slzy a střídavě omdléváte z vedra a z totální neschopnosti místních. Jste daleko od všeho, co znáte, co víte, že funguje, a na co se můžete obrátit. Plácnete komára, zhluboka se nadechnete těžkého horkého vzduchu a se silným zaujetím mácháte rukama a snažíte se dosáhnout svého. V koutku duše však tajně spoléháte na to, že se najde alespoň jeden z 33 milionů bohů z hinduistického panteonu, který se nad vámi slituje. Budete rádi, že klapne alespoň půlka věcí a vy to nějak dáte dohromady, neboť jste nuceni pracovat v naprosto nestandardních podmínkách s tím, co máte k dispozici (a vlastně jste vůbec za to málo ještě rádi). To, zda bude představení podle vašich profesních či estetických standardů, musí jít stranou. Buď se bude hrát, anebo nebude.

Obr. 2. Jedním z faktorů, které vám lépe pomohou odhadnout čas přípravy, je způsob zavěšování a fokusování světlometů: a) štafle – tedy v divadlech naprosto převažující nástroj, který vás dostane do světelných výšin (foto: Natália Zajačiková), b) skifo – pohodlnější, avšak o to méně běžná a skladná varianta (foto: Eleonóra Staňková)

Dokumentace

Můžete mít sebelepší light plán, stage plán, půdorys, boční řez, fotky scény, fotky rigu³⁾ a v rideru všechny důležité položky velkým písmem tlustě vyznačené. Jestliže to ale na opačné straně vázne, je to stále jen kus potištěného papíru či zbytečná e-mailová příloha. Každopádně čím lépe zpracovaná dokumentace je, tím snadnější bývá komunikace s protistranou. Velmi často také dokumentaci upravujete přímo na prostor, kde budete hrát. Vůbec není špatné mít vypracované dvě nebo tři varianty a ideálně aspoň jednu z nich čistě touringovou. To znamená ujasnit si principy, na kterých váš světelný design stojí, a po konzultaci s ostatními tvůrci ho okleštit tak, aby se člověk i v extrémních podmínkách nevytasil s něčím, za co by se styděl. Popřípadě aby mnohonásobnými „záseky“ padlo celé představení či vznikaly mnohé nepříjemné situace. Rád občas používám terminologii mého kolegy, který svého času vytvářel světelné plány ve verzích: full, normal, punk a ultra punk. Přičemž poslední jmenovaná měla v požadavcích šest loučí z OBI, dvě čelovky a láhev vína.

Komunikace

Zpravidla každý výjezd začíná komunikací. Produkce domluví podmínky, za kterých se hraje, přepošle veškeré dokumenty (viz kapitola Dokumentace) hostujícímu divadlu/festivalu. Festival by se měl ozvat konkrétní osobě – osvětlovači, technickému produkčnímu, technikovi, prostě vám. V praxi je to tak půl na půl a poměrně často se stává, že vaše produkce se na vás obrátí s tím „ať jim napíšete“, což je špatně, neboť vás to staví do nevýhodné vyjednávací pozice. Rider a veškeré technické podmínky jsou součástí smlouvy a pořadatel se je jejím podepsáním zavazuje splnit. Reálně by to tedy mělo vypadat tak, že je podepsána smlouva, a jestliže se pořadatel neozve s nějakými dotazy, správně předpokládáte, že žádné technické nedostatky nejsou a vy s čistým svědomím můžete přijet a vše bude v naprostém pořádku. Pokud ne, nic neřešíte, pořadatel vám vyplatí smluvenou částku a vy (byť se představení nekonalo) odjíždíte zpět. Bohužel neznám snad jediný případ, kdy by něco takového nastalo. Většinou to bývá tak, že přes zjevné porušení smlouvy je na vás vyvíjen tlak jak ze strany pořadatele, tak ze strany vaší produkce, aby se to „nějak udělalo, vždyť to jsou jenom světla“. To jsou extrémní případy a s profesionálnějšími festivaly přichází kvalitnější komunikace. Stane se tedy, že si opravdu někdo přečte váš rider a věci, které jsou obtížně řešitelné vzhledem k prostoru či vybavení divadla, se snaží probrat. Ideálně vám zašle nákres prostoru a požádá vás o zakreslení vašeho light plánu do jejich rigu a konzultuje s vámi, zda je možné nahradit nějaké světelné zdroje jinými, uskromnit se v počtech světelných okruhů, zdali máte možnost dovézt něco z vlastních zdrojů apod. Je-li na druhé straně rozumný člověk, brzy dospějete ke kompromisu schůdnému pro obě strany. Když ne, máte stále nárok na splnění všech podmínek technického rideru.

Letecky/autem

Máte štěstí, místní šéf techniky s vámi prokonzultoval všechny možné nepříjemnosti, které by mohly nastat, produkce je vyřešila a vy můžete vyrazit směr dobrodružství. Jestliže váš soubor vyráží vozem, nestyďte se narvat do auta vše, o čem si myslíte, že by se mohlo hodit (redukce, spojky, stahovací pásky, gaffu⁴⁾, fosforku⁵⁾, alu tape⁶⁾, rukavice, provazy, nářadí, pájku apod.). Nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit, a když je zrovna nepoužijete při setupu⁷⁾ představení, můžete s nimi zprovoznit auto po cestě zpět, opravit tanečnici adaptér k macbooku či svázat nepříčetného kolegu.

Letecky se budete muset hodně uskrovnit a ideálně mít i záložní variantu. Občas je třeba myslet i na to, že představení na festival nevyberou právě pro požadavky na techniku. Důležité je si předem zjistit, zdali cestujete pouze s příručním zavazadlem, nebo máte i kufr k odbavení, a to z hlediska „nebezpečných“ materiálů. Není smutnější pohled než na osvětlovače, kterému právě letištní kontrola odebírá jeho leatherman⁸⁾…

Obhlídka prostoru

Záleží na technické náročnosti představení, ale je-li možnost, začíná se se setupem den předem. Rozuměj v noci poté, co skončí představení. I když máte setup jednoduchý, je záhodno se dostavit na místo činu. Seznámit se s místním týmem, znova konzultovat rider a light plan, naplánovat harmonogram na druhý den a letmým okem zjistit záludnosti, které by vás mohly potkat. Dalším poměrně důležitým důvodem je to, že ač máte vše přesně naměřené a zanesené do místního plánu, tak po fyzické návštěvě prostoru vás silně škube u srdíčka a sílí ve vás pocit, že druhá řada konter⁹⁾ rozhodně musí být o jeden tah blíže k divákům a baletizol naopak o metr dál. Ideální je jít na obhlídku i s někým z uměleckého týmu, s někým, kdo je schopen rozhodnout či schválit umístění scénografie či vymezení hracího prostoru. Je to velmi dobrá prevence na ušetření času, starostí a případných předělávek druhý den.

Technika

Jiný kraj, jiný mrav, jiné technické vybavení. Opět je třeba připravit se na všechno, a to jak technicky, tak i psychicky. Protože když na vás technický šéf festivalu v Makedonii bude řvát a tvrdit, že v Makedonii neexistují jediné klapky k PC¹⁰⁾, tak vám nakonec stejně nezbude moc možností a vy najednou trávíte krásné nekonečné chvíle s hliníkovou páskou (ještě že jste si ji vzali!) a jen kapky potu a hněvu pozvolna dopadají na toho, kdo vám zrovna drží štafle. V dané situaci existenci klapek neprokážete, ale třeba je tam opravdu nemají! Hodně zemí má svá specifika. Například v USA na PC narazíte opravdu jen zřídka a vlastně jen proto, že je tam silná „tradice“ Fresnelových čoček. Ale celkově, co se týče odlišností u konvenčních světel, jde spíš o rozdíl ve značkách výrobců než o typy světel samotných. Další bizarností, na kterou jsem narazil, je jakási hrdost či snaha ukázat se. Zámožné divadlo se vybaví nejmodernější technikou (to znamená tou nejdražší) a uplatňuje jakýsi nadřazený princip. Dražší, novější = lepší. Tedy váš rider s 60 konvenčními světly nemá pro ně smysl brát v potaz, když oni mají 70 nejnovějších výbojkových inteligentních hlav, 50 RGBWA UV LED washů¹¹⁾, 10 stroboskopů a osvětlovačský pult, co umí vařit kafe a masírovat nohy. Technické parametry vašeho zařízení nejsou brány v potaz. Toto světlo je lepší, než to, co chceš, tedy pro tebe musí být víc než dostačující. Nelze moc generalizovat podle států, ale vězte, že když si myslíte, že po tour v Asii už vás nic nepřekvapí, tak překvapí – v Evropě i kdekoliv jinde. S hrozným světlem se něco vykouzlit dá, ale s nebezpečným to za to nestojí. Dobré je vzít vždy v úvahu, že když s sebou berete vlastní techniku, je třeba počítat s tím, že v cílové destinaci může být jiné napětí (110 V) či jiný typ zásuvek. Jestliže už máte nařezané filtry, může se stát, že nebude sedět velikost rámečku pro stejný typ světla, proto se neztratí vozit s sebou i filtry nenařezané. Máte-li náročnou show s velkým počtem změn a čeká vás pouť po krajinách, kde na vás čeká osvětlovačský pult neznámé značky, který ani Google nenajde, není od věci zajistit si plán b a jet s vlastním pultem či s laptopem + DMX převodníkem. Ušetříte si čas a pár šedivých vlasů.

Obr. 3. V divadle však peripetie technika na zájezdu nekončí, zde
souboj Davida Prokopiče s krabem, (foto: Martin Špetlík)

Bezpečnost práce

Čeští technici nejsou proslulí dodržováním bezpečnostních pravidel. Viděl jsem spoustu možných i nemožných „bastlíren“, ale u většiny z nich bych našel opodstatnění a možná i nějaký pokus o bezpečnostní prvky. Ovšem nad některými věcmi, co jsem viděl, zůstává rozum stát. Tahy zavěšené bez kladek na roztřepených lanech, ukotvené k hasicímu přístroji, štafle přikurtované ke skifu¹²⁾ k dosažení větší výšky, rozstřihnutý neuzemněný multikabel – s přidělanými 230V koncovkami na jednotlivých žilách a pro jistotu volně ležící na trussu¹³⁾, světla přidělaná stahovací páskou, popř. jen gaffou!!!, používání tahů jakožto výtahové zkratky na lávku, kus drátu používaný namísto fokusovacího knobu, věšení světel na střešní latě atd. Jediné, na co v těchto chvílích lze spoléhat, je nalhávání si, že místní technici vědí, co dělají, a že když už to spadne na hlavu, tak jim, a ne vám. V týmu větším než dva až tři lidi už neškodí periferně sledovat, co dělají vaši kolegové, a hlavně, kde se nacházejí. Druhým opakem jsou přehnaná pravidla, která znesnadňují práci. Jestliže vás bez bot se železnou špičkou a bez přilby i po deklaraci vlastní odpovědnosti nechtějí pustit na stage, je to krapet problém, stejně jako čtyři lidi jistící pátého na skifu moc práci neusnadní. Hasiče, který vám odsunul pozemní světla, protože byla moc blízko sametu, také rádi mít nebudete. Ani označení nouzových východů se svítivostí větší než vaše zadní řada konter vás nenadchne. Stejně tak počítejte s tím, že vás opravdu v některých divadlech z důvodu odpovědnosti za bezpečnost práce ke světlům vůbec nepustí. K českému kontextu přidávám fakt, že s čím jsem se v cizině nikdy nikde nesetkal, je alkohol na pracovišti. Na Balkáně, v Itálii, v Řecku se běžně setkáte s tím, že se stále ještě na jevišti (a vlastně všude) kouří, ale pivo ani k obědu si nedá nikdo.

Organizace práce

Je symptomem současné doby, že na všechno tlačí čas. A v této branži vás může překvapit nejedna komplikace, která čas na přípravu notně prodlouží. Určit čas setupu, který se napíše do rideru, a tedy se stává součástí smlouvy, je ošemetná věc. Ale prakticky, když přidáte ke své standardní době přípravy tři až čtyři hodiny navíc, nic neztratíte. Přinejhorším si dojdete na oběd. Časový harmonogram sestavuje produkce, ale je běžné, že přijde i od pořadatele. Nikdy v životě se mi nestalo, že by byl dodržen. Ovšem lze z něj vyčíst užitečné údaje jako: začátek práce, jak dlouhou a kdy mají místní technici pauzu na oběd a kdy je začátek představení. Jak už je zmíněno výše, je velmi výhodné pro obě strany jít minimálně večer před setupem na prohlídku. Člověk si udělá lepší představu o prostoru a vybavení, seznámí se s místní posádkou a na základě daných okolností všem věnuje jednu hodinu spánku navíc, popř. vycítí potenciální nebezpečí a za cenu ztráty reputace a krví podlitých očí vyburcuje noční stavbu. Tím, že nevíte, co za problém se za pět minut objeví, nelze určit celkový čas a při otázce „Za jak dlouho to budete mít hotové?“ začínáme skřípat zuby, po skráních nám stéká studený pot a taháme z rukávu časové údaje jak při losování sazky. Je ovšem hodně faktorů, podle kterých lze do určité míry stanovit, jak rychle to bude odsýpat:
– mají sjížděcí trussový rig versus věší se vše ze štaflí/skifa/genie/židle,
– mají všechny závěsné pozice, které potřebujeme versus staví se provizorní řešení z trubek, latí apod.,
– mají vhodně rozdistribuované okruhy versus taháme kilometry kabelů kolem celého baráku,
– je technika v dobrém stavu versus u každého druhého světla měníme žárovku/kabel/klapky,
– na místě je schopný technický tým versus při fokusu zjistíte, že je třeba dotáhnout všechny háky, zajistit světla safe lanky, posunout na správné pozice a nastavit tzv. prodlužky, neboť světla nemají žádnou vůli,
– rig je prázdný versus visí na něm objemný setup z předchozího představení,
– máte čerstvý tým versus skupinku šedozelených techniků po nočním kšeftu neustále se dopujících kafem a nikotinem,
– všechno vybavení je na místě versus zítra ráno by ho měla dovézt rentálka, hmm, asi v 11:30,
– fokusuje se ze skifa/genie versus fokusuje se ze štaflí/ze země/dlouhou dřevěnou tyčí,
– na místě je zkušený operátor versus řešíte s místní partou, že tohle oni na svém pultě ještě nikdy nedělali, ale můžou někomu zavolat, apod.

Jestliže je většina odpovědí z levého sloupce, máte silně nakročeno k úspěchu.

Další, na co by jeden neměl zapomenout, je skutečnost, že v divadle stále ještě pracují lidé a navázat dobrý vztah s místními je vždy výhodné, byť by to mělo být už jen proto, že si užijete příjemný pohodový den. Když vynecháte aroganci, povýšenost, chytrálkovství, nesmyslné požadavky a nepřátelský přístup, můžete jen získat, neboť nikdy nevíte, kdy budete potřebovat něco nestandardního a na kolik přízeň místních umí udělat svoje.

Ovšem občas se stane, že narazíte na člověka, který je problematický a znesnadňuje, popř. přímo bojkotuje vaši práci, odmítá vyhovět vašim požadavkům, zkrátka je to člověk, pro kterého máme všichni svůj vulgární ekvivalent. Jestliže záhy zjistíte, že veškerá vyjednávání jdou vniveč, je nejlepší obrátit se na produkci, nejdříve na svoji, pak na místní. Když ani to nepomůže, je dobré mít za sebou podporu celého svého týmu a s jemným odvoláním se na podmínky ve smlouvě oznámit místní produkci, že pokud se situace nevyřeší, tak se hrát nebude. A ona se vyřeší.

Jazyková bariéra

Po Evropě s angličtinou problém bývá zřídkakdy. A když nastane, stále máme po ruce tužku, papír, produkční, nejchytřejší telefon a celou škálu nonverbální komunikace. Po nalezení společného názvosloví už většinou moc problémů nenastává a v podstatě se slovníkem krtka v kalhotách s povely „hele hele, tady tady“ jde zvládnout ledasco. V Asii bych se do větších kouzel bez překladatele nepouštěl. Dodnes mám před očima, kterak v Koreji nastoupenému týmu zjevnými krtečkovskými posunky ukazuji, že tento fresnel přijde na tento tah a tento na druhý, a oni se jen usmívají a kývají hlavami. Dokud se neobjevil překladatel, tak práce nezačala. Asie je nám v tomhle opravdu vzdálená a i běžná komunikace přináší mnoho neporozumění.

Shrnutí

Závěrem snad jen říct, že i když je to vše občas velmi ubíjející a dlouhodobá kombinace čtrnáctihodinového pracovního dne, dlouhých přejezdů, jet lagu¹⁴⁾ a nekvalitního spánku, přidá vám maximálně tak pár šedivých vlasů, závislost na kofeinu a nějaké drobné na účet. Občas se poštěstí a vy se zajdete kouknout do města, pošlete pohled babičce a někdy okusíte i to koupání v moři. Důležité je co nejvíce eliminovat stresové faktory, tedy co nejlépe se připravit. Problémy brát jako výzvu a jako zdroj vtipných historek pro vaše kolegy a dělat svoji práci proto, že vás baví, a proto, že vás naplňuje. Fiat lux!

Jako prémii přidám něco málo netradičních zážitků z touringu aneb s čím vším se člověk může potkat:
– V Makedonii nám namísto černé taneční podlahy dovezli černý koberec. Rozhodující je přeci barva.
– V Indii nám pro jistotu namísto černé taneční podlahy nepřivezli nic. Vždyť mají krásnou dřevěnou podlahu.
– Ve Skotsku nám zakázali spravit koncovku od přívodního kabelu. Je to nelegální.
– V Anglii mi přišel správce budovy osobně zakázat zafiltrování světel nouzového osvětlení. Zároveň mi vyhuboval, že moje bunda leží moc blízko požárního přístroje.
– V Itálii se z odpolední siesty ze čtyř techniků vrátil do práce jen jeden.
– V Koreji nám po každém představení nafokusované projektory přetočily uklízečky kolmo ke zdi a pro jistotu i přelepily kabely.
– V Norsku nám na setup delší, než je standardní počet hodin, museli najmout freelancera¹⁵⁾ (z Německa).
– V Řecku se kouří během přípravy i během představení, a to na live postu mezi diváky.
– V USA jsem na přípravu dostal pět studentů 14 až 16 let, setup probíhal formou výuky.
– Ve Venezuele neměli baletizolovou pásku, lepilo se bílou papírovou páskou, druhý den následně tanečníci přetřeli vše černými vodovkami.
– V Číně pro nedostatek obecenstva šla politická úderka nabrat diváky z ulice.

Závěr

Jednou z největších nástrah při zájezdech jsou bohužel krádeže. Autorovi článku byl ukraden notebook s bohatou zásobou fotografií, tudíž jsme byli nuceni sáhnout do náhradních zdrojů.

Vysvětlivky:
¹⁾ provázkárny – lana, kladky, dvojkladky, závaží, popř. trhací uzly apod.,
²⁾ rig – prostor/konstrukce, kam se věší (nejenom) světla, trussová konstrukce, tahy, přepažení z lešenářských trubek apod.,
³⁾ rider – dokument s technickými podmínkami a specifiky k představení,
⁴⁾ gaffa – legendární lepicí páska s textilním základem,
⁵⁾ fosforka – fluorescenční páska, která po nasvícení ve tmě svítí,
⁶⁾ alu tape – hliníková lepicí páska,
⁷⁾ Leatrherman – značka jednoho z nejpoužívanějších víceúčelových nástrojů,
⁸⁾ setup [setap] – je tak označováno konkrétně definované rozmístění světlometů či proces k němu vedoucí,
⁹⁾ kontra (také „backlight“) – označuje směr světla zezadu na objekt, na horizontu je možné mít zadní kontra, ovšem kontra lze použít i uprostřed scény, jestliže je objekt před světlometem,
¹⁰⁾ PC – světlomet s plankonvexní čočkou (PC) osazený halogenovou žárovkou umístěnou v posuvné patici, která umožňuje měnit velikost světelné stopy (fokus); běžně jsou používány o příkonu 500 W, 1 kW, 2 kW,
¹¹⁾ wash – u světlometů typu movinghead (inteligentní svítidlo), Fresnelova optika, širší, difuznější světelná stopa,
¹²⁾ skifo – pojízdná plošina určená k věšení či fokusování světel,
¹³⁾ truss – truss system, stavebnicový systém příhradových konstrukcí, ze kterých je možné sestavit mobilní samostojný pódiový skelet se stropním roštem k zavěšování techniky,
¹⁴⁾ jet lag – pásmová nemoc, narušení spánkového rytmu z důvodu rychlého přeletu mezi časovými pásmy,
¹⁵⁾ freelancer – pracovník na volné noze,
¹⁶⁾ friluftsliv – pobyt v přírodě.

 

---

Vyšlo v časopise Světlo č. 3/2017 na straně 46.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.