Rostliny a světlo v biofilním interiéru Část 6

Stanovení světelných podmínek v interiéru

Světelné podmínky v interiéru určuje především přírodní denní světlo vstupující do vnitřních prostorů. Denní světlo je normativní název přírodního světla přicházejícího od Slunce a oblohy. V interiéru se projevuje jako přímé sluneční světlo a rozptýlené světlo z oblohy a odražené od venkovních objektů, od vnitřních stěn, stropů a podlahy. Intenzita tohoto světla je časově velmi proměnlivá, jak v průběhu dne, tak v průběhu roku. Je tedy metodickým problémem, jak stanovit osvětlenost v daném místě interiéru.

Ve světelné technice je zaveden a normován činitel denní osvětlenosti D_m (ČSN 73 0580-1). Ten je definován jako poměr intenzity osvětlení na posuzované ploše uvnitř interiéru a intenzity osvětlení na otevřené venkovní vodorovné ploše. Tento poměr určuje, jaký podíl denního světla přichází na různá místa interiéru.

Pro účely hodnocení osvětlenosti z hlediska zrakového vnímání člověka se činitel denní osvětlenosti zpravidla posuzuje na vnitřních vodorovných rovinách.

Při hodnocení světelných podmínek pro rostliny je třeba zmíněný činitel denní osvětlenosti posuzovat ve smyslu dříve uvedené metodiky měření světla pro rostliny (Světlo 2018/6, str. 36) a intenzitu osvětlení rostlin vypočítat z měření buď kulovým luxmetrem, nebo běžným rovinným luxmetrem na ploše kolmé ke střednímu paprsku světelného svazku přicházejícího středem okenního otvoru (E_iα). Pro přehlednost se tento činitel označuje jako směrový činitel denní osvětlenosti D_mα:

(pokračování)

> Celý článek je ZDE <