Řízení přenosových soustav v režii Evropské unie
9. 10. 2017 | Jan Kalina | ČEPS, a.s. | www.ceps.cz
Rozhovor Jana Kaliny, předsedy představenstva ČEPS, a. s., pro časopis ELEKTRO Poté, co Evropská komise zveřejnila koncem roku 2016 soubor dokumentů nazvaný Čistá energie pro všechny Evropany (Clean energy for all Europeans), nastala diskuse mezi výrobci elektřiny, distributory a provozovateli přenosových soustav nad smyslem a možnými důsledky. Soubor dokumentů, známý také pod ohebnějším názvem Zimní balíček (Winter Package), proklamuje ideový cíl Evropské komise připravit trh na rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie a aktivních spotřebitelů a podpořit přechod k čisté energii.
Zimní balíček je komplexní sada legislativních návrhů, rozhodnutí Evropské komise a oficiálních zpráv a sdělení – s potenciálním dopadem na všechna odvětví energetického sektoru. Jednotlivé dokumenty se zaměřují na témata, jako jsou energetická účinnost, energie z obnovitelných zdrojů, trh s elektrickou energií, zabezpečení dodávek elektřiny, včetně fungování energetické unie.
Výrazný podíl obnovitelných zdrojů energie na evropském trhu s elektřinou má rozsáhlé technické a organizační konsekvence v transportu elektřiny z místa výroby do místa spotřeby. Navrhovaný Zimní balíček předkládá řešení také pro tuto oblast energetiky. Redakce časopisu ELEKTRO požádala o stanovisko Jana Kalinu, předsedu představenstva ČEPS, a. s.
Pane předsedo, jaké jsou podle Vašeho názoru důvody tak rozsáhlé reformy, jakou je Zimní balíček EU?
Evropská komise vtělila do navrhované legislativy svou vizi fungování evropského energetického trhu – jednotného a společného. Cíl, který byl definován již na samém počátku vzniku Evropské unie. Nejde tedy o nic nového, směřovala k němu i předchozí evropská energetická legislativa. Jenže ta obsažená v tzv. Zimním balíčku nyní přináší revoluční prostředky a nástroje, kterými je navrhováno, jak dosáhnout společné mety, a tou je zejména ještě více urychlit dotvoření jednotného evropského vnitřního trhu s elektřinou, posílit regionální spolupráci a regulační dohled nad regionálními trhy a samozřejmě i reagovat na zásadní přeměny fungování tradiční energetiky. Je ovšem třeba podotknout, že Zimní balíček je předkládán ve chvíli, kdy dosud nedošlo k dokončení implementace předchozího třetího liberalizačního balíčku. A za této situace přichází Evropská komise s další rozsáhlou reformou. Takový nátlak na urychlení celého procesu je podle nás neodůvodněný a uspěchaný.
Kam podle Vás budou zaměřeny další kroky Evropské komise v návaznosti na tzv. Zimní balíček, zejména v oblasti řízení přenosových soustav?
Bezpochyby budou směřovat k ještě větší míře centralizace, která by – podle Evropské komise – měla přispět k zajištění fungování jednotného a společného evropského vnitřního trhu s elektřinou. Uvedené směřování Evropské komise je možné demonstrovat na příkladu týkajícím se provozovatelů přenosových soustav, kde Evropská komise prosazuje nahrazení dobrovolné spolupráce a koordinace provozovatelů přenosových soustav za spolupráci povinnou s tím, že některé rozhodovací pravomoci budou přesunuty z národní na regionální či evropskou úroveň.
Jak ČEPS pohlíží na pravidla navrhovaná Evropskou komisí pro řízení přenosových soustav?
Podle našeho názoru tzv. Zimní balíček představuje zcela průlomovou legislativu, která v případě schválení v předložené podobě bude de facto znamenat federalizaci evropské energetiky a postupné úplné potlačení národních energetických politik. V důsledku tak prakticky dochází k narušení práva členského státu na volbu energetického mixu garantovaného ve Smlouvě o fungování EU. Přestože formálně zůstává toto právo zachováno, jsou členskému státu v podstatě odebrány všechny faktické nástroje, jak svou volbu energetického mixu může realizovat. Dalším zásadním prvkem centralizace energetické politiky je jasné překročení hranice zabezpečení spolehlivosti dodávek elektřiny, která je dosud v působnosti členského státu, a její částečný přesun na regionální či evropskou úroveň. My jsme však toho názoru, že zajištění bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny je odpovědností členského státu. Rovněž se domníváme, že určité návrhy Zimního balíčku, zejména ty týkající se regionálních operačních center, mohou porušovat zásadu subsidiarity a proporcionality. Přenesením některých oprávnění na úroveň regionálních operačních center ztratí provozovatelé přenosových soustav možnost ovlivňovat zásadní otázky týkající se fungování přenosové soustavy.
Jak ČEPS hodnotí tzv. Zimní balíček z všeobecných hledisek?
Z legislativních návrhů je naprosto zřejmé, že Evropská komise jen těžko snáší fakt, že energetická politika je podle Lisabonské smlouvy ve sdílené kompetenci, tj. že členské státy mají například právo stanovovat si vlastní skladbu zdrojů, aniž by vedly obšírné diskuse o tom, jaký zdroj je vhodný pro konkrétní členský stát. V případě, že by byly legislativní návrhy schváleny tak, jak jsou navrženy, můžeme hovořit o konci národních energetických politik a národních strategických koncepcí a přístupů. Svůj negativní názor na Zimní balíček otevřeně prezentujeme v rámci všech diskuzí, které se vedou na národní i evropské úrovni. Rád bych také připomněl, že naše profesní asociace ENTSO-E, jejíž kompetence jsou rovněž součástí nového balíčku, jeho obsah nepřivítala. Řada národních parlamentů členských zemí Unie dala ve svých odůvodněných stanoviscích jasně najevo, že je třeba brát jejich kritický názor na přesun národních kompetencí vážně. V našich postojích tedy nejsme osamoceni. Zásadní jednání jsou ale teprve před námi.
Jaká opatření navrhuje Evropská komise v tzv. Zimním balíčku pro oblast transportu elektrické energie v rámci EU?
Z pohledu provozovatele přenosové soustavy jsou v této oblasti klíčové zejména návrhy revize nařízení o trhu s elektřinou, upravující stanovení a alokaci přeshraničních přenosových kapacit, využití nápravných opatření pro výpočet kapacit, definice a revize nabídkových zón a případně také rozdělení příjmů z řízení přetížení. Jednotlivých návrhů úprav je poměrně hodně a velmi obecně lze říci, že je patrná snaha Komise tlačit provozovatele k nabízení vyšších přeshraničních přenosových kapacit na úkor bezpečnosti a spolehlivosti provozu. Konkrétním příkladem je návrh, v němž Komise požaduje, aby provozovatelé při výpočtu přeshraniční kapacity ignorovali vnitřní prvky přenosové soustavy a tzv. paralelní a kruhové toky. Nicméně kruhové a paralelní toky budou vždy existovat z fyzikální podstaty, jsou nedílnou a přirozenou součástí fungování synchronně propojených přenosových sítí a tržního zonálního uspořádání. Dalším obecným jevem je tendence socializovat náklady spojené s „umělým“ navyšováním přeshraničních kapacit. Komise chce používat nákladová nápravná opatření pro zvýšení kapacity, jako je tzv. redispečink, již při výpočtu kapacity. Náklady s tímto spojené jsou hrazeny provozovatelům přenosových soustav koncovými spotřebiteli v tarifech za elektřinu. Dochází tak k „zakrytí“ skutečných nákladů pro virtuální „evropské blaho“ pod oblíbeným termínem Komise „social welfare“.
Jak vypadá současný stav v organizaci řízení přenosu elektřiny v rámci EU?
Výchozím předpokladem je, že provozovatel přenosové soustavy nese odpovědnost za svou soustavu – tedy že ji udržuje v dobrém technickém stavu, že ji provozuje bezpečně a spolehlivě a že umožňuje obchodování s elektřinou. Aby toto mohl zajistit, disponuje nástroji, které používá výhradně podle vlastního uvážení – nikdo mu do toho „nemluví“. Přenosové soustavy v Evropě jsou však provozovány propojeně, takže se navzájem ovlivňují. Míra ovlivnění výrazně vzrostla s růstem evropského trhu s elektřinou. Tím vznikl zájem provozovatelů přenosových soustav se společně a častěji „domlouvat“ na jejich provozu. Před devíti lety vznikla první koordinační centra, která provozovatelům přenosových soustav takové domluvy zprostředkovávají. ČEPS je mimochodem zakládajícím členem jednoho takového centra. Díky tomu můžeme koordinovat provoz své soustavy s provozovateli přenosových soustav sousedních i vzdálenějších států (např. Švýcarsko, Chorvatsko). V praxi taková koordinace probíhá každý večer na příští den a je-li to třeba, i v rámci dne. Dispečeři se „sejdou“ na videokonferenci nad výsledky společného výpočtu bezpečnosti provozu. Mezi sebou navrhují a odsouhlasují opatření, která jsou pro zajištění bezpečnosti provozu nezbytná. Tím je zaručeno, že každé je vydáno a odsouhlaseno lidmi s hlubokou znalostí své soustavy, kteří za její bezpečnost zároveň ručí.
Jaké problémy by mohly nastat v praxi při reálném provozu přenosových soustav, jestliže by byl Zimní balíček implementován v navržené podobě?
Provozovatel přenosové soustavy by i nadále nesl odpovědnost za bezpečnost své sítě, ale některé významné nástroje k jejímu zajištění by mu byly odňaty a přešly by na regionální provozní centra. Tato centra by rozhodovala o nápravných opatřeních a provozovatel přenosové soustavy by je musel poslechnout. Část rozhodovacích pravomocí by tak zůstala provozovateli soustavy a část přešla do jiných rukou. Odpovědnost by ale zůstala výhradně na daném národním provozovateli přenosové soustavy. Přirovnejme si to třeba k řízení auta: Dnes je jediný řidič, provozovatel přenosové soustavy, avšak podle Zimního balíčku budou řidiči dva – jeden bude kroutit volantem a druhý šlapat na pedály. Že takový systém nemůže efektivně fungovat, je snadné si dovodit. Dalším, neméně důležitým aspektem je sdílení nákladů. To Zimní balíček neřeší vůbec, přestože rozhodnutí regionálních center mohou vyvolat náklady pro jednotlivé provozovatele přenosových soustav, které v důsledku zaplatí koncoví odběratelé v dané oblasti. Může se tak klidně stát, že opatření nutná pro zajištění bezpečného provozu Německa budou platit odběratelé v Česku nebo Polsku.
Jak by v rámci jednoho Regionálního provozního centra fungovala spolupráce přenosových sítí například České republiky a Německa, zvláště v období, kdy se vítr vší silou opírá do listů vrtulí na pobřeží Baltského moře?
Taková spolupráce už funguje, a to v rámci TSCNET. Funguje velmi dobře, jakkoliv to na první pohled nemusí být vidět. Důkazem může být třeba stále větší instalovaný výkon v Německu, rostoucí objemy přeshraničních toků elektřiny a naproti tomu fakt, že žádná větší porucha, nebo dokonce blackout, v posledních letech nenastala. Vyjádřeno v číslech: mezi lety 2008 a 2016 narostl tranzit přes přenosovou soustavu Česka téměř pětinásobně, tedy na hodnotu odpovídající roční výrobě elektřiny jedné jaderné elektrárny. A přesto, bez nutnosti dodatečných investic do rozvoje soustavy, právě díky zmíněné spolupráci žádná vážná porucha nestala. Fungování provozovatelů přenosových soustav v rámci možných nově vzniklých regionálních center je obtížné nazvat spoluprací. Provozovatelé přenosových soustav by totiž jen poskytovali vstupní data a někdo jiný by za ně rozhodoval. V praxi to znamená, že provozovatelé soustav se mezi sebou nebaví, pouze vykonávají příkazy. A to s sebou přináší spoustu úskalí. Zásadní otázkou je, zda mohou pracovníci regionálních center znát „podřízené“ přenosové soustavy tak dobře, aby dokázali kvalitně rozhodnout. Jestliže budou pokrývat většinu kontinentu (v případě regionu CORE od Francie po Polsko a Rumunsko), je vůbec v lidských silách znát podrobně všechny soustavy a jejich specifika? Na základě našich zkušeností říkáme, že to možné není. Otazník také visí nad tím, jak rychle budou regionální centra schopna reagovat na změny v provozu. V současné době není problém zavolat druhému provozovateli a dohodnout opatření operativně. V případě regionálních center budou rozhodnutí nepochybně vydávána se značným předstihem. Co se ale stane, jestliže v čase, kdy má být opatření realizováno, není dostupné, nebo prostě nedává smysl?
Společnost ČEPS investovala značné prostředky do ochrany naší přenosové soustavy před pronikáním přetoků a před fatálními důsledky pro její bezpečnost. Jaký bude význam čtveřice transformátorů s řízeným posuvem fáze v rozvodně Hradec po zavedení Regionálních provozních center?
Transformátory s řízeným posuvem fáze neboli PST mají schopnost výrazně upravovat toky na přeshraničních linkách do Německa, a tím přeneseně i v naší přenosové soustavě. Jejich zásadní výhodou je, že taková úprava toků je bezplatná, na rozdíl od opatření, která by jinak bylo nutné používat. Na tom se nic nezmění ani po případném zavedení regionálních center. Zásadním rozdílem však bude, kdo o nasazení PST rozhodne a pro koho budou použity. V současné době je to ČEPS, kdo hlídá, aby byly PST využívány prioritně pro zajištění bezpečnosti naší přenosové soustavy a teprve poté je možné je použít na pomoc ostatním soustavám. V případě, že o jejich nasazení bude rozhodovat někdo třetí, se ptáme, zda budou opravdu sloužit primárně Česku, nebo Německu, nebo společně a v jakém poměru. Jisté je, že ať regionální centrum rozhodne jakkoliv, takové rozhodnutí budeme muset uposlechnout.
Rozhovor vedl Ing. Emil Širůček,
FCC PUBLIC
Akciová společnost ČEPS působí na území České republiky jako výhradní provozovatel přenosové soustavy (vedení 400 a 220 kV) na základě licence na přenos elektřiny, udělené Energetickým regulačním úřadem podle energetického zákona. Udržuje, obnovuje a rozvíjí 41 rozvoden s 71 transformátory převádějícími elektrickou energii z přenosové soustavy do distribuční soustavy a trasy vedení o délce 3 508 km s napěťovou hladinou 400 kV a 1 910 km s napěťovou hladinou 220 kV. Společnost ČEPS je začleněna do evropských struktur. V rámci elektrizační soustavy ČR zajišťuje rovnováhu výroby a spotřeby elektřiny v každém okamžiku, spolehlivý přenos elektřiny mezi výrobci a distributory a spolu s ostatními provozovateli přenosových soustav v Evropě přispívá k rozvoji trhu s elektřinou.
Vyšlo v časopise Elektro č. 10/2017 na straně 56.
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.