Osvětlování bytů – Část 2 (Očista – koupelna, WC)

--- Ing. Tomáš Maixner, Siteco Lighting, spol. s r. o. ---  Když jsem minule slíbil, že budeme pokračovat v cestě do hlubin bytu, ještě jsem si nebyl jist, kterým směrem se vydáme. Nakonec volba padla na prostor, který obvykle navštěvujeme jako první poté, co jsme prošli předsíní. Znaveni cestou z nedalekého hostince rádi smyjeme pot po výjimečném výkonu stejně jako pach kouře cigaret či piva vylitého na sako. Ostatně do koupelny (a na záchod) vedou naše první kroky i po ránu, takže to sice není středobod vesmíru, ale bytu jistě ano.

„Dyzajn“

Nemám rád slovo design – existuje tolik českých slov! Byt je prostorem kompromisu mezi účelností a architektonickým
pojetím. Nejen ve světle. Musí však jít o kompromis rozumný…, v bytě bydlí lidé. Poté, co jsem se dvakrát ocitl v „dyzajnovém“
hotelu, jsem ve střehu, abych se takovému napříště vyhnul. Byla to sice pastva pro oko, ale nebylo kam pověsit kabát, kam uložit prádlo. Překvapivě bylo kde hlavu složit. Jednu, dvě noci lze přetrpět. Není dobré trpět v bytě celé roky, ne-li celý život. Snad prominete, že jako příklad „dyzajnování“ zvolím WC. Je zřejmé, že oba záběry ukazují týž prostor. Svítidla zapuštěná do zdi jsou vybavena „regulací“ – lze odklopit či zaklopit jednu (nebo obě) clony. Nepochybně je to působivé.

Přiznávám, že se mi to líbí. Ale nemyslím, že právě na tomto místě má variabilní, náladové osvětlení smysl. V koupelně klidně ano – ještě se zmíním. Na toaletě musím především dobře vidět – samozřejmě na čtení. Ostatně tuto místnost nazývám studovnou. Však také požadavek na dvě studovny byl jeden ze základních při našem hledání nového bydlení.

Elektroinstalace v koupelnách

Jen zcela stručně – ostatně nejde o „moji parketu“. Podrobněji se na toto téma psalo v tomto časopise již dříve. Jen bych při této příležitosti zdůraznil, že ničím nejsou podložena nejrůznější „zaručená“ pravidla, podle kterých téměř nelze v koupelně používat elektrický proud. Je hloupost, že zde nesmí být třeba vypínač. Samozřejmě, nesmí být ve vaně, ale u dveří tomu téměř nikdy nic nebrání. Naopak i v prostoru nad vanou mohou být svítidla. Ale přece jen raději odkazuji na odborníky. Je tomu již drahně let, kdy jsem tahal čáry po pauzáku.

Koupelna

Koupelna je místem očisty, místem dbaní o zevnějšek. Ostatně i o vnitřek – čištění chrupu (není-li vyjímací). Vždy jsem zastával názor, že zřizování tzv. úklidového osvětlení je nerozum. Na pracovištích je to zřejmé – čím více se liší úroveň osvětlení při práci od osvětlení při úklidu, tím více nečistot přehlédne uklízeč (ať jsme čistí též genderově). Takže ani do koupelen, byť je to tak trochu údržbářský prostor, „úklidové“ osvětlení nepatří. V koupelně by mělo být světlo jasné, čisté. Celý prostor musí být prosvětlen. Je to nutné především proto, že intenzivně osvětlený prostor sám o sobě působí čistě. Přitom se v něm skutečné nečistoty lépe odhalí i odstraní. Jistě nepostačí celkové osvětlení centrálním svítidlem. Ač to je stále běžná praxe.
„Byt? Tak to postačí v každé místnosti jeden centrální vývod!“ Není tomu tak. K tomuto tématu se v dalších dílech nejspíš
ještě několikrát vrátíme. Ani v koupelně to není nejlepší řešení. Jestliže je takto umístěno svítidlo, v žádném případě nesmí být jediným zdrojem světla. Je mnohem lepší místnost osvětlovat nepravidelně rozmístěnými svítidly, která zajišťují základní osvětlení celého prostoru, ale současně zdůrazňují určité zóny. Celkové osvětlení je třeba doplnit světlem tam, kde je třeba vidět.

Zrcadlo

V článku o osvětlení předsíně v minulém čísle časopisu bylo zmíněno, že smyslem světla v blízkosti zrcadla není osvětlit zrcadlo, ale osobu, která se v něm zhlíží (nebo prostěji – která studuje vrásku na čele, která tam ještě včera nebyla).
Ideální je, když je světlo neoslňující. V prvním případě světlo vychází z obou stran, ale také shora i zdola. Smysl
dolního je jasný každému chlapovi. Je dobré, když dobře vidí na to, kde šmejdí po krku holicím strojkem. V případě, že šmejdí břitvou, je to až životně důležité.

Někdy může situaci vylepšit světlá polička pod zrcadlem, která alespoň trochu světla odrazí na podbradek. Nesmí
být ovšem zaplněna desítkami lahviček, dóziček a flakonků. Ale vykládejte to své ženě. Zcela jistě vás nepochopí. A celkem
oprávněně, funkce poličky obvykle nebývá osvětlovací.

Vana a sprcha

Je dobré, když je proto, že vana v mnoha případech neslouží jen k očistě, ale také je zde příležitost k četbě krásné (či
jiné) literatury. Jen je třeba neusnout, protože ani papírová, ale ani elektronická kniha není právě
odolná proti vodě. Elektrotechniky neznalé uklidním, že ponoření elektronické knihy je nebezpečné jen knize. Není to vraždící
nástroj jako fény vhozené žárlivým manželem do vany, jak je zhusta k vidění v detektivkách. Proudový chránič by měl manžela zaskočit a manželku uchovat při životě. Ale raději bych to nezkoušel. Rozhodně ne v roli manželky.

Dlužno podotknout, že svítidla mohou být i v tzv. zóně 1, tedy do výšky 225 cm nad podlahou. Podlahou se ovšem rozumí
plocha, na které je umístěna vana, ta může být na vyvýšeném stupni. Osobně bych se raději držel dna vany. Pro svítidla
ve zmíněném prostoru však musí platit, že jsou v krytí minimálně IPx4 a jsou napájena maximálně 25 V střídavého napětí.
Napájecí zdroj musí být mimo zónu 1. Ve větší výšce (než oněch 225 cm) mohou být svítidla v podstatě libovolná.
Alespoň jsem to tak pochopil, mohu se mýlit.

Neuškodí, když bude možné osvětlení v koupelně nebo nad vanou tlumit. Není to jen pro případ, kdy má uživatel ve zvyku
relaxovat v napuštěné vaně (nemusím snad rozebírat, že vana je místem i jiných příjemností). Jen pozor na to, kde budou
umístěna svítidla s reflektorovými žárovkami či jiná „světlometného“ charakteru. Mohou ležící osobu i oslňovat.
Pro sprchu platí obdobně totéž co pro vanu. Snad jen s výhradou, že se do ní obvykle nevstupuje s knihou žádného typu.