Nařízení č. 10/2016 (pražské stavební předpisy) z hlediska stavební světelné techniky

Stavební světelná technika je součást stavební fyziky, která se zabývá denním osvětlením a prosluněním budov. Kromě světelné techniky do stavební fyziky ještě patří stavební akustika a stavební tepelná technika.

Když právě před dvěma lety 15. července 2014 Rada hlavního města Prahy schválila nařízení č. 11 (tzv. pražské stavební předpisy), každý, komu alespoň trochu záleží na zdraví uživatelů budov, minimálně povytáhl obočí, jestliže přímo nestrnul úžasem nad tím, s jak malou profesionalitou byly tyto předpisy připraveny.

Uplynuly sotva dva roky a už tu máme pražské stavební předpisy znovu, tentokrát však v mnohem příznivější podobě. Rada hlavního města se 27. května 2016 usnesla vydat nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze. Platnost nařízení je stanovena od 1. srpna 2016. Souhrnně lze konstatovat, že text tohoto nařízení respektuje existenci obdobné legislativy v Evropě a v přiměřené míře garantuje uživatelům vnitřních prostor budov dostatečný přístup denního světla a slunečního záření v souladu s platnými českými technickými normami a hygienickými předpisy. Z hlediska stavební světelné techniky je možné k nově vydanému nařízení připojit několik poznámek. Poznámky by mohly být využity při případné změně textu tohoto nařízení, bude-li taková změna v budoucnosti prováděna. Prosluněním a denním osvětlenímse zabývá §45 nařízení.

K odstavci (1):
(1) U bytů a pobytových místností, které to svým umístěním a způsobem využití vyžadují, musí být dodrženy požadavky na proslunění stanovené podle odstavce (2). Pokud charakter stávající zástavby neumožňuje zabezpečit požadavky na proslunění, musí být při navrhování bytů prosluněno minimálně 80 % navrhovaných bytů.

Je třeba vypustit „pobytových místností“. Odstavec (2) nařízení se odvolává na ČSN 73 4301 Obytné budovy, kde je mj. popsána metodika hodnocení proslunění bytů. Ale jen bytů. Jak hodnotit proslunění pobytových místností, není nikde v našich platných předpisech stanoveno. Požadavky na proslunění pobytových místností tedy nelze dodržet, protože tyto požadavky neexistují. Datum posuzování 1. března je stanoveno pouze v ČSN 73 4301 pro posuzování bytů. V naší zeměpisné šířce v červnu okolo letního slunovratu svítí slunce brzy ráno a pozdě večer i na severní průčelí stavebních objektů. I méně zkušený právník z této skutečnosti dovodí, že pobytová místnost s oknem na sever je prosluněna. Snad by se starost o přítomnost slunečního záření v některých prostorech škol, sanatorií apod. mohla uplatnit např. formulací:
„V pobytových místnostech, které to svým umístěním, charakterem a způsobem využití vyžadují, se má v potřebné míře zajistit přítomnost přímého slunečného záření.“

Proslunění jen 80 % bytů v některých případech je ústupem od stoprocentní ochrany před nedostatkem slunečního záření v bytech. Toto negativum bude ale podle mého názoru dostatečně vyváženo
pozitivním působením v praxi, které spočívá:
a) v omezení dosud nadbytečného zřizování ateliérů a jiných nebytových prostor, které však jsou nakonec stejně využívány k bydlení se všemi nepříjemnými důsledky, které z toho plynou,
b) v omezení dosud častých stížností nabyvatelů nových bytů motivovaných spíše ekonomickými zájmy stěžovatelů než starostí o zdraví a s tím souvisejících právních interpretací proslunění, které nejsou v souladu s posláním legislativy, kdy např. manko několika málo minut proslunění dne 1. března je vydáváno za závažný a užívání bytu odporující stav,
c) v omezení pro estetiku i ekonomii staveb dosud neblahé praxe natáčení průčelí budov zubovitým způsobem tak, aby se důsledkům vyplývajícím z bodu ad b) předešlo.

Příznivou okolností je skutečnost, že úleva není všeobecná, ale bude platit jen v případech, kdy charakter stávající zástavby neumožňuje proslunění podle požadavků ČSN 73 4301. Předpokládá se povinnost investora, resp. architekta doložit, že o takový charakter stávající zástavby jde. Příznivé je také to, že je jasně stanoveno, z jakého základu se bude 80 % počítat.

Bylo by možné navrhnout vylepšenou formulaci typu: „Pokud charakter stávající zástavby neumožňuje zabezpečit požadavky na proslunění podle odstavce (2), nemusí tyto požadavky splnit nejvýše 20 % navrhovaných bytů.“ Taková formulace by měla výhodu v tom, že: 
1. jasněji by deklarovala, že i oněch 20 % jednotek jsou byty,
2. nenaznačuje nějakou strašidelnou „neprosluněnost“ 20 % bytů, ale pouze nevyhovění předpisu. I do těchto bytů bude svítit slunce, ale v menší míře, než stanovují požadavky článku (2) nařízení a požadavky ČSN 73 4301.

K odstavci (7):
(7) Součet ploch okenních otvorů, kterými se osvětlují obytné místnosti a jednotky dlouhodobého ubytování denním světlem, nesmí být menši než 1/10 podlahové plochy místnosti. Plocha okenních otvorů se stanovuje ze skladebných rozměrů oken.

Při poslední novele ČSN 730580-2 Denní osvětlení obytných budov v roce 2007 byl zrušen požadavek na minimální hodnotu činitele denní osvětlenosti D_min = 0,5 % v obytných místnostech. Tím bylo umožněno navrhovat hlubší trakty obytných místností zejména při tehdy častých adaptacích průmyslových objektů na byty. Požadavek odstavce (7) nařízení tak může působit užitečným směrem a částečně korigovat zmíněnou úlevu omezováním až příliš velkých hloubek obytných místností. V praxi ale povede k navrhování temných „šaten“ a bezokenních kuchyňských koutů oddělených od obytné místnosti lehkými příčkami, z nichž některé budou po kolaudaci odstraněny.

K ostatním odstavcům §45 nejsou připomínky a nezbývá než popřát stavební světelné technice v nařízení č. 10/2016 Sb., hl. m. Prahy dlouhé a úspěšné trvání a Pražanům hodně zdraví při denním světle v jejich bytech a na pracovištích.

---

 Článek v elektronické listovací verzi časopisu Světlo č. 5/2016 naleznete zde.