Je lepší chytrá instalace drátová, nebo bezdrátová?

Byl jsem konfrontován dotazem, které z těchto dvou řešení je lepší. Na otázku by se slušelo odpovědět, ale nenapadly mě žádné jednoznačné a pádné argumenty ani pro jednu, ani pro druhou variantu. Spíše jsem začal přemýšlet, zda otázka sama není vlastně špatně položená. Kdo a proč ji vlastně takto pokládá? Ten, který se rozhoduje, jaké řešení si zvolí pro vlastní dům? Nebo výrobce, který se rozhoduje nově participovat na rostoucím trhu těchto zařízení v posledních letech a hledá výrobek a k němu obchodní model, který by nabídl zákazníkům? Nakonec jsem došel k tomu, že projdu různými úhly pohledu tuto otázku a zmíním jednotlivá úskalí. Je jich opravdu hodně, takže zmiňme jenom některé.

Pohled uživatele laika

Začneme úhlem pohledu zákazníka, který má dům či domácnost již zařízené a chce si chytré neboli smart řešení doplnit.

Správná je úvaha dodavatele, že takový zákazník bude primárně reagovat na nabídku bezdrátového řešení. To, že zákazník nebude muset tahat dráty, je silný marketingový argument. Koupí a sám, bez nutnosti někomu jinému platit za práci s instalací, jednoduše senzory kouře položí na stůl, senzor zaplavení na zem, do zásuvek zasune adaptéry, na okna nalepí bateriové senzory otevření a přešroubuje bateriové hlavice na ventilech topení. A je hotovo. Vše pak prý ovládne a nastaví ze svého chytrého telefonu nebo televize. Podle návodu nebo i intuitivně tady nastaví pouhým dotykem prvních pár žárovek, alarmů od kouře, dveří apod. a nastaví do každé místnosti jinou cílovou teplotu, kterou pohlídá hlavice na radiátoru. Ideální stav. Pro toho, kdo si koupil, a zejména pro toho, kdo jen prodal, a to stejným prodejním kanálem, jako varnou konvici, počítač, hračku jen s paragonem sloužícím jako záruční list, nikoliv za celou funkci, ale jen za každý jednotlivý kus na krámě. Nebo dokonce prodal jako součást dodávky elektřiny a plynu, nebo jako součást pojištění. Další podpora zákazníkovi není potřeba. V podstatě není třeba dělat ani projekt, který by pro jakékoliv budoucí úpravy dokumentoval stav a zapojení takové instalace.

Vše je v pořádku do doby, než uživateli dojde v nějakém zařízení baterie. Je to sice jednou za dva, za tři či čtyři roky, ale když je těch zařízení více a baterie odchází v každém zařízení v jinu dobu, musí být zákazník průběžně ve střehu a začít s trvalou údržbou takové instalace a z domu se stane malé bateriové hospodářství. Teprve v tuto chvíli zákazník zauvažuje, zda by nebyla přece jenom tenkrát na začátku lepší drátová instalace, protože ta baterie nepotřebuje.

Vše je v pořádku také do doby, než zákazník dojde k potřebě nějaké nové funkce, nastavení nové kombinace či nové podmínky, pro kterou v menu nenajde nastavení. Tady je rovnou v koncích. Je několik možných scénářů. Zákazník se spokojí se stavem, jaký je, svoji potřebu nenaplní a zařadí se mezi masu spotřebitelů zformovaných a přizpůsobených představě a záměru výrobce/dodavatele produktu, který při prodeji zařízení argumentoval, že vše za zákazníka již dávno vymyslel a ten si už jenom užívá automatizovaného pohodlí a nemá vůbec smysl požadovat něco jiného. Nebo ho to dovede k přesvědčení, že ten smart house zase není tak smart, jak si představoval. Tuto instalaci pak zákazník bere jako dočasnou zkoušku nové hračky, která ho postupně přestává bavit a postupně od používání odstoupí. Nakonec se mnoho nestane, protože bezdrátové prvky se dají odpojit stejně lehce, jako se zapojily.

Obr. 1. Systémovou instalaci, jejíž součástí je i ta silová, podle projektu a příslušných norem včetně revize musí dělat kvalifikovaný odborník. Tecomat Foxtrot programují profesionálové, ale může se toho zhostit i sám uživatel, pokud je to kutil a programátor s vlastním technickým názorem. Záleží na smluvním vztahu s dodavatelem, nikoliv na Foxtrotu samotném. (foto zdroj: HEITECH ČR, s. r. o.)

Pohled uživatele technika

Jsou ovšem klienti, kteří mají předem záměr, svoji představu o funkčnosti a domácnost si chtějí sami nastavovat podle svých měnících se potřeb. To jsou většinou technici svou duší a životním zaměřením, třeba lidé z IT, a hledají řešení, které by si mohli sami rozvíjet a rozšiřovat. Rádi by sáhli také po bezdrátovém řešení, ale zjistí, že většina čistě rádiových systémů, které jsou na trh uvedeny „prodejním kanálem“ právě s argumentem jednoduchosti instalace a parametrizací předem nastavených funkcí, nejsou z principu volně programovatelné. Začnou uvažovat a hledat volně programovatelná řešení, nejlépe tzv. „open“. Tímto jsou někdy zavedeni na školní projekty typu Arduino nebo Raspberry, které je dovedou do druhého extrému, kterému lze říkat bastlířství. Což je veskrze pozitivní činnost rozvíjející tvůrčí technické schopnosti jednotlivců, ale jen do doby, kdy se řekne, že to lze použít i na řízení vlastní chytré domácnosti. I zde lze využít bezdrátová řešení na nejrůznějších standardech jako WiFi a Bluetooth, častěji však jde o drátová připojení čidel a akčních členů, které umí namontovat sám. Ale téměř se stoprocentní jistotou se takový člověk nevyhne chtění ovládat zařízení na úrovni 230 V AC – a tady nastává problém, který si často ani neuvědomí. Zasahuje do instalace, do které může zasáhnout pouze člověk s odbornou kvalifikací, s příslušnými zkouškami a s oprávněním. Zasahuje do instalace, která je svázána dlouhými seznamy bezpečnostních norem. Ani reléové moduly na 230 V pro tato řešení kupovaná na dálnovýchodních e-shopech často nesplňují požadavky těchto norem, přinejmenším na krytí nebo třeba vzdálenosti vodičů nebo zatížitelnost.

Pohled uživatele se smyslem pro odpovědnost

Ti koncoví klienti, kteří si tato bezpečnostní rizika uvědomují, přecházejí na profesionální stavebnice systémových instalací, jejichž senzory a aktory splňují základní bezpečnostní normy. Ti nejuvědomělejší si nechají silnoproudou instalaci provést kvalifikovaným odborníkem. Ale to už jsme spíše u drátových instalací, kde vedle silnoproudých vedení není problém vést i slaboproudé řídicí sběrnice, takže se plynule dostáváme i k argumentům, kde a proč použít drátové chytré instalace. Většinou s takovou instalací klient pochopí nutnost zaplatit i projekt, který mu v budoucnu ušetří hodně času a nervů při změnách a doplňování funkcí.

Klient, který chce mít nastavení a softwarové úpravy ve svých rukou, pak musí vybrat mezi systémy, které jsou skutečně volně programovatelné, nebo mezi těmi, které jsou jen volně parametrizovatelné pro oblast použití v domácnostech. Praxe ukazuje, že v takových systémech – ať už drátových nebo bezdrátových – parametrizovaných pouze pro úlohy chytré domácnosti, dříve nebo později dojde aktivní uživatel k hranici dané představivostí programátorů dodavatele systému. Naopak systémy volně programovatelné, mezi něž patří Tecomat Foxtrot firmy Teco, a. s., jsou připraveny opravdu na jakoukoliv budoucí logiku, komunikaci, práci s daty a datovými strukturami. Někdy se říká, že volné programování je pouze pro odborníky a programátory. Ale v tomto článku jsme se k tomuto bodu dostali právě přes klienty, kteří chtějí mít nastavování a programování své chytré domácnosti stoprocentně ve svých rukou a programovat sami chtějí. Pro ně je Tecomat Foxtrot určitě správnou volbou.

---

Vyšlo v časopise Elektro č. 7/2017 na straně 44. 
Tištěná verze – objednejte si předplatné: pro ČR zde, pro SR zde.
Elektronická verze vyšlých časopisů zde.