Zaměstnavatelé a profese

 

 

V rámci projektu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (MPSV) o pracovních příležitostech a zaměstnanosti, který je spolufinancován Evropskými strukturálními fondy (ESF) a národním rozpočtem ČR, je realizována veřejná zakázka Národní soustavy povolání (NSP). Projekt je připravován a řízen sdružením–konsorciem, jehož členy jsou Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR, Institut Svazu průmyslu a společnost s r. o. TREXIMA Zlín. Toto konsorcium ustavilo mimo jiné i Sektorovou radu elektrotechnickou, skládající se ze zástupců zaměstnavatelů a výrobců elektrotechnických výrobků (blíže viz odstavec Výpis ze statutu SR). Sektorová rada (SR) má dvanáct členů, z toho osm členů je z Českomoravské elektrotechnické asociace, která sdružuje výrobce, jeden člen je z NÚOV – Národní ústav odborného vzdělávání, jeden je člen představenstva TESLA Jihlava a. s. Elektrotechnickou profesi jako takovou zastupují dva členové - ESČ Praha je zastoupen výkonným tajemníkem Ing. Jaroslavem Ďoubalíkem a UE ČR jejím předsedou Juliem Růžičkou.

 

SR elektrotechnická v uvedeném složení si pro svou další činnost jako jeden z cílů vytkla popsat současný stav elektrotechnických typových pozic na pracovním trhu ČR. Proč, z jakého důvodu? Výrobní podniky potřebují technology, pracovníky v oblasti řízení jakosti, normovače, pracovníky investic a inženýrinku, mistry a další. Případný zájemce, jestliže má zájem o některou z uvedených pracovních pozic, si podle daného členění najde na www.nsp.cz náplň činností, které bude v požadované pozici konat, nebo znalosti, které pro její vykonávání musí získat. To bylo hlavním důvodem pro to, aby byly tyto pozice popsány.

 

Je zřejmé, že se jedná spíše o zaměstnání než povolání a že budou velmi obtížně uznatelná v jiných podnicích. Důvodů pro to bude hned několik. Od odlišné struktury řízení práce, přes různou náročnost výkonu funkce až po specifika provozu. Například technolog výroby motorů bude skutečným technologem v podniku, který vyrábí např. rozváděče nebo svítidla, teprve až po zaučení a nové praxi v odlišné výrobě. Podobně mistr, kontrolor jakosti a další pozice.

 

Nutnou a sjednocující podmínkou pro všechny typové pozice v oboru elektrotechniky je to, že každý zájemce musí být nejdříve elektrotechnikem vzděláním i odbornou praxí v daném elektrotechnickém oboru. Teprve pak může vykonávat tyto konkrétní výrobně organizační činnosti. Z technologa bez elektrotechnických základů nikdy nebude např. elektromontér. Avšak z elektromontéra technolog, projektant či revizní technik být může – to potvrzuje praxe minulých let.

 

Zaměstnavatel potřebuje v prvé řadě elektrotechnika a záleží jen na něm, k jaké specializaci jej ve své praxi povede nebo vyškolí. Povede-li ho k projektování, bude projektantem, povede-li ho ke kontrole jakosti, bude kontrolorem, nebo normovačem atd. Nebylo však možné tyto pozice zařadit rovnou mezi elektrotechnická povolání. K některým činnostem - např. normovač - potřebuje pracovník vzdělání spíše ekonomické než elektrotechnické.

Má-li v budoucnu činnost SR elektrotechnické pokračovat, musí se změnit její složení ve prospěch elektrotechnické profese. Je nutné si uvědomit, že prioritou všech elektrotechnických povolání je elektrotechnika v teorii a hlavně v praxi. V elektrotechnice nesmí platit dnešní požadavek snižování nutné praxe při vstupu do podnikání. Bylo by to na úkor bezpečnosti pracovníka samotného i bezpečnosti elektrického díla, a to zejména v případech zařízení obsluhovaného laikem. Většina úrazů elektrickým proudem, včetně smrtelných, je zapříčiněna lidským faktorem ovlivněným nedostatečnou znalostí či podceněním nebezpečnosti daného zařízení. Tyto znalosti i dovednosti lze získat pouze praxí, samozřejmě podloženou dostatečně kvalitním odborným vzděláním. Projektant, revizní technik, kontrolor jakosti apod. bez odpovídající odborné praxe v daném oboru elektrotechnických činností je rizikem pro bezpečnost a kvalitu díla. Jen těžko si lze představit vývojového pracovníka bez potřebných teoretických elektrotechnických znalostí a bez odpovídající praxe v oboru. Je nutné se zaměřit na další, dnešnímu technickému vývoji odpovídající interdisciplinární činnosti, jako např. biomedicínská a klinická technika a další obory, které vyžadují elektrotechniky, resp. elektrotechniky specialisty. Musíme dbát na to, aby tam, kde se rozhoduje o bezpečnosti a kvalitě výrobku či díla, byl vždy vzdělaný elektrotechnik s odpovídající praxí a ne absolvent nějakého „rychlokurzu“. Zaškolení v rámci rekvalifikace je jen počátkem výchovy řemeslníka nebo technika. Zaškoleného pracovníka je možné využít jen na přesně vymezené činnosti v daném oboru elektrotechniky.

 

Jestliže zaměstnavatelé či společnost potřebují rekvalifikovat maturanta s výučním oborem jiné profese nebo jen maturanta jiné profese na elektrotechnika, může se již dnes využít školský zákon č. 561/2004 Sb., kde v § 84 je uvedeno zkrácené studium pro získání středního vzdělání s výučním listem a v § 85 je zkrácené studium pro získání středního vzdělání s maturitou.

 

Teprve ukončeným vzdělávacím cyklem a provozní praxí se pracovník stává plnohodnotným elektrotechnikem, a tudíž kvalifikovaným pracovníkem oboru. Jestliže budou již při počátečním kvalifikačním růstu pracovníka uplatňována úsporná opatření v podobě zkrácení výchovy v teorii a praxi, můžeme s jistotou předpokládat problémy v celé řadě aspektů řemesla a odbornosti, jakými jsou provozní omyly, chyby a poruchy. Musíme dbát na to, aby všechny dílčí kvalifikace, ať to je technolog, mistr, projektant, elektromontér, provozní elektrikář a další, byly podmíněny ziskem ucelené kvalifikace, tj. absolvováním uceleného elektrotechnického vzdělání v požadovaném rozsahu, s odpovídající praxí a rozsahem zvláštní odborné způsobilosti. V neposlední řadě je třeba připomenout, že požadavky odborné způsobilosti vycházejí z platných právních ustanovení celé řady předpisů různé právní síly.

K řešení otázek řemesel stojí za připomenutí článek bývalého prezidenta^*) Hospodářské komory ČR Ing. dr. Jaromíra Drábka „Řemesla jsou u nás stále nedoceněna“, otištěný v měsíčníku Komora v březnu 2008.

 

Prezident HK ČR zde píše, že hlavní úlohou je podporovat schopnosti mladých lidí a klást důraz na jejich odborné dovednosti a vzdělaní. Zatím situaci zachraňují hlavně starší řemeslníci, zkušení praktici. Ti si své dovednosti ještě považují a jsou na ně pyšní. V některých firmách jsou pro svou kvalifikaci a um na roztrhání. Jenže starších řemeslníků pomalu ubývá a mladí jsou tlačeni k tomu, aby dělali víc profesí - ale často žádnou pořádně (MFD 25. 8. 2007).

 

Dále článek připomíná potřebu prezentace odborných dovedností a navázání komunikace mezi školami a firmami v regionech. Zde je opět připomínána odbornost a na úseku elektrotechniky je to třeba chápat tak, že vzdělání a odborná způsobilost v elektrotechnice jsou nutným základem pro další specializace a pozice. Nejsme v bodě „NULA“, kdy nejsou žádní elektrotechnici. Elektrotechnici jsou, avšak s ohledem na současný technický vývoj a rozvoj je nedostatek kvalifikovaných elektrotechniků s odpovídajícími znalostmi a dovednostmi (viz inzerát „Přijmeme elektrotechnika s vyhláškou 50 ...“ – tudíž s praxí!). Oprávnění k samostatné činnosti v elektrotechnice ihned po ukončení vzdělávacího cyklu lze bez nadsázky označit za hazard a mimo jiné jde o rozpor s požadavky na odbornou způsobilost.

 

Z výše uvedených důvodů a z vlastních zkušeností můžeme usuzovat, že Sektorová rada elektrotechnická svůj cíl popsat současný stav typových pozic na trhu práce skutečně splnila. S ohledem na složení rady věnovala SR větší pozornost pozicím, které mají své uplatnění u výrobců elektrotechnických zařízení v jejich technicko-organizačních útvarech. Méně se věnovala elektrotechnikům v praktickém a širokém spektru montážních, dodavatelských a provozních činností a vztahů. Nadále je však nutné věnovat se „elektrotechnické profesi“ v pravém slova smyslu. Z té pak, jak bylo výše uvedeno, již technology, kontrolory, ale i provozní elektrikáře apod. si zaměstnavatelé „vyučí“ sami, jestliže jim dají čas a možnost získávat zkušenosti a poznatky z praxe zkušených „mistrů“ elektrotechnické profese. Je nutné prosazovat daleko větší úctu k elektrotechnickým řemeslům než doposud a informace předávat prostřednictvím rodičů i školy již žákům základních škol. Nezbývá než pozměnit přístup k odbornému školství a legislativu tak, aby část učňů již nastoupila do učebního poměru prostřednictvím jednotlivých firem, které je po vyučení zaměstnají. Budou tak mít větší možnost poznat „řemeslo“ za chodu, získat skutečnou a potřebnou praxi a také větší šanci setrvat po vyučení ve firmě, kterou již poznali a která poznala i je. Zaměstnavateli to dává možnost připravit si odborníka na pozici, kterou bude potřebovat nebo již potřebuje. Zde vidíme velký úkol pro zaměstnavatele a jejich personalisty. Přijmout učně, ale i středoškoláka a starat se o jejich praktický vývoj a jejich praktické dovednosti a připravit je tak do profesionálního života na potřebné úrovni.

 

 

článek 1

Sektorovou radu elektrotechnickou (dále SR) ustavuje (případně ruší) sdružení založené za účelem realizace veřejné zakázky „Národní soustava povolání“ (dále VZ NSP). Sdružení vzniklo na základě smlouvy ze dne 27. 10. 2006 uzavřené podle § 829 a následujících, zákona č. 40/1964 Sb. – občanského zákoníku v platném znění mezi stranami TREXIMA, spol. s r. o., Hospodářská komora České republiky, Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Institut Svazu průmyslu České republiky (dále jen zřizovatel). Činnost SR pro VZ NSP je zahájena (ukončena) po udělení (odebrání) licence zřizovatelem.

článek 2

K závazným úkolům SR patří popis světa práce a posuzování kvalifikací v odborném směru podle článku 1 odst. 2.

Činnost SR se zaměřuje na tyto oblasti:

Úplnou kvalifikací se rozumí např. „elektrotechnik – absolvent střední školy s maturitou“.

 

Dílčí kvalifikace pak je „elektrotechnik – technolog, elektrotechnik – projektant“ a další nebo „elektrikář pro silnoproud – vyučen nebo vyučen s maturitou“.

 

Další dílčí kvalifikací pak je „elektromontér, provozní elektrikář silnoproudých zařízení“ a další.

 

 

 

^*) V letošních volbách na předsednictví HK ČR Dr. Ing. J. Drábek již nekandidoval, zvolen byl pan Petr Kužel z Prahy.