Základní pojmy a veličiny (7. část)
| Základní pojmy a veličiny (7. část) pole elektrické – jedna z forem hmoty. Je charakterizováno silou, kterou působí na nehybný elektrický náboj umístěný v tomto poli. Může být vytvořeno nehybnými náboji, elektrickým proudem a změnou magnetického pole. Je charakterizováno intenzitou a elektrickou indukcí. pole elektromagnetické – jedna z forem hmoty složená z pole elektrického a z pole magnetického, vzájemně na sobě závislých. Je vírové, má určitou energii, hybnost, setrvačnost a šíří se ve vakuu rychlostí světla. pole magnetické – jedna z forem hmoty, charakterizovaná silovým působením na pohybující se elektrické náboje nebo vodiče protékané elektrickým proudem, popř. trvalými magnety (magnetické pole je vytvořeno pohybem elektronů v atomech). prodloužení poměrné – zn. ε, poměr změny (zvětšení) délky Δl (způsobené silou) a původní (nedeformované) délky l. Platí: ε = Δl/l Toto prodloužení je podélné, tzn. že deformace má stejný směr jako působící síla. Jedná-li se namísto o prodloužení o zkrácení, změní se znaménko ε. Záporným prodloužením je zkrácení. Veličina je bezrozměrová. přístroj měřicí analogový měřicí – přístroj, ve kterém výstup nebo zobrazení (na displeji) je spojitou funkcí měřené veličiny nebo vstupního signálu. Tento termín se vztahuje výhradně na způsob prezentace výstupu nebo zobrazení. Nemá vztah k principu činnosti přístroje. přístroj měřicí digitální (z lat. digitus = prst, palec) – měřicí přístroj, který poskytuje digitalizovaný výstup nebo zobrazení na displeji. Tento termín se vztahuje na způsob prezentace výstupu nebo zobrazení. Nemá vztah k principu činnosti přístroje. přístroj měřicí magnetoelektrický (též přístroj s otočnou cívkou) – přístroj Deprezův, přístroj Deprezův-d‘Arsonvalův, elektrický měřicí přístroj, u něhož otočná část měřicího ústrojí je cívka C otáčející se ve vzduchové mezeře magnetického obvodu MO s permanentním magnetem M. Výchylka ukazovatele je úměrná proudu, protékajícímu cívkou. Proud se k cívce přivádí spirálovými pružinkami vyvozujícími současně direkční moment. Přístroj tohoto typu je vhodný pro měření ss proudu a ss napětí. K měření střídavého proudu a napětí lze použít tento systém s měřicím usměrňovačem nebo termoelektrickým měničem. reluktance – magnetický odpor, zn. Rm, koeficient úměrnosti mezi magnetomotorickým napětím Fm a magnetickým indukčním tokem v daném magnetickém obvodu. Platí: Rm = Fm·Ф Jednotkou reluktance je 1 reciproký (vzájemný, převrácený) henry = 1 H–1 rezistor – konstrukční součástka elektrických obvodů, jejíž odpor je upraven na určitou hodnotu. senzor – snímač měřené veličiny, který v měřicím systému zprostředkuje vazbu mezi objektem měření a dalšími členy měřicího řetězce, které zpracovávají měřicí signál. Senzor snímá přímo nebo nepřímo měřenou veličinu a převádí ji do informačního parametru informačního signálu. Senzor je prvním členem měřicího řetězce. Senzor nemá měřenou veličinu ovlivňovat. Ve stejném významu se často užívá slovo „čidlo“. síla tíhová (též tíha, dříve váha) – zn. G, síla, kterou v případě Země působí její tíhové pole na volné těleso v něm se nacházející. síla tlaková – zn. F, síla, působící v tekutině, daná součinem plochy A a hydrostatického (resp. aerostastického) tlaku p, který na ni působí. Platí: F = p·A snímač – číslicový snímač neelektrické veličiny, který převádí vstupní analogový signál na výstupní elektrický signál v číslicovém tvaru. stlačitelnost (též objemová stlačitelnost) - zn. δ, vlastnost látek všech fází (skupenství) vyjadřující jejich objemovou poddajnost. Lze ji vyjádřit jako relativní zmenšení objemu V při vzrůstu tlaku o Δp, dělené tímto vzrůstem tlaku. Převrácená stlačitelnost se nazývá modul objemové pružnosti. soustava jednotek – soubor jednotek nějaké soustavy veličin. Zpravidla bývá značena velkými počátečními písmeny základních jednotek příslušné soustavy. soustava jednotek SI – mezinárodní soustava jednotek, jejíž označení SI je odvozeno z prvních písmen francouzského názvu System International (d‘Unités). Byla přijata v roce 1960, postupně dále upřesňována. Původně měla tři třídy jednotek: jednotky základní, jednotky doplňkové a jednotky odvozené. Třída doplňkových jednotek byla v roce 1996 zrušena a jednotky (úhly) byly převedeny do jednotek odvozených. Základními jednotkami jsou: Podle počtu základních jednotek je tato soustava sedmirozměrná. Odvozené jednotky se samostatným názvem jsou: becquerel - aktivita radioaktivního záření (bq) Soustava SI, jak se krátce soustava jednotek SI zpravidla nazývá, je míněna jako soustava celosvětová. Nebyla však dosud zavedena ve všech státech (např. v USA, kde se dosud běžně používá soustava jednotek yd-lb-s.). Na rozdíl od soustavy jednotek CGS je soustava jednotek SI mnohem universálnější, protože vyhovuje pro všechny fyzikální obory a zasahuje i do chemie. Vzniku soustavy SI (oficiálně od roku 1960) předcházela v moderních novověkých dějinách nejprve tzv. Metrická konvence (1875, Francie), která poté umožnila vznik tříprvkové soustavy CGS (centimetr, gram, sekunda) a dalších. Soustava CGS se na přelomu 19. a 20. století stala významným nástrojem při mezinárodní spolupráci na poli vědy a techniky. O tom, že cesta k zavedení soustavy SI nebyla snadná ani přímočará bude pojednávat souhrnný článek o soustavách jednotek a jejich vzájemných převodech v Elektro č. 10. (pokračování) Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde | |