Vznik Elektrotechnické unie České republiky

Vznik Elektrotechnické unie České republiky

Julius Růžička, 1. místopředseda Elektrotechnické sekce HK ČR

Pro naplnění jednoho ze základních cílů Hospodářské komory České republiky (dále HK ČR) a nutných potřeb podnikatelů v elektrotechnice - vytvoření jednotné odborné profesní platformy podnikatelů a dalších osob působících v oblasti elektrotechniky, elektroniky a elektroenergetiky - se Rada Elektrotechnické sekce HK ČR na svém zasedání 10. 6. 2003 shodla, že vznikne profesní právní subjekt sdružující členy HK ČR, společenstev, asociací a svazů elektrotechnické profese do jednoho profesního samostatného právního subjektu s krajským členěním. Pro uvažovaný právní subjekt byl navržen název Elektrotechnická unie České republiky (El.U ČR).

El.U ČR byla ustavena 9. září 2003 na jednání Rady Elektrotechnické sekce HK ČR. Dne 15. 7. 2003 byl členům Rady předán návrh Statutu Elektrotechnické unie ČR. Nyní je nutné sdělit důvody, záměry a cíle, tudíž celkovou filozofii Statutu El.U ČR, a navrhnout další kroky pro dosažení těchto záměrů a cílů.

1. Ve Statutu se neobjevuje pasáž o dozorčích orgánech a financování Unie je ponecháno na rozpočtech členských stran a HK ČR. Tuto skutečnost opírám o fakt, že členové Unie jsou s HK ČR v členském nebo jiném smluvním vztahu, který řeší mimo jiné i finanční narovnání tohoto vztahu.

Dozorčí radu, její postavení a obsazení je nutné projednat. Nabízejí se dvě možnosti. Jedna je, že členové dozorčí rady budou voleni členy Rady unie z členů Rady, a druhá možnost je, že z předsedů krajských dozorčích rad zvolí členové Rady unie tří- až pětičlennou dozorčí radu.

2. Hlavním cílem El.U ČR je přenést veškerý tok profesních informací a zřejmě i podnikatelských informací do krajů a pokud možno i do regionů těchto krajů.

Nositelem profesních informací musí být Elektrotechnická unie kraje, podnikatelských informací OHK a KHK. Elektrotechnická unie ČR má pak zastupovat elektrotechniky navenek a z krajů získané informace předávat a projednávat se státními orgány, připravovat pro taková předání podklady a tato jednání iniciovat a vést. Obdobně HK ČR v podnikatelské sféře. El.U ČR má řešit společné profesní věci.

Výstupy z jednání Rady jsou pro členské strany doporučující a budou vždy představovat buď úplnou shodu, nebo alespoň přijatou dohodu na základě hlasování. Cílem musí být dosažení stejných postupů na celém území ČR v profesních záležitostech. (Např. bude-li mistrovská zkouška pro podnikatele povinná, musí mít stejné podmínky všude na území ČR, bez ohledu na členství či nečlenství v tom kterém společenstvu, včetně cenové dostupnosti. Podmínky vydá Rada po projednání v krajích.)

3. To však předpokládá, že si elektrotechnici v České republice uvědomí, že jedině aktivní účast na dění v jednotném, profesním subjektu může napomoci kvalitě dané profese. Neúčast nebo ignorance činností a akcí zajišťujících tok informací profesního subjektu je projevem naprostého nezájmu o dění v profesi, o její kvalitu a prosperitu a nezájmu o tvorbu jednotného profesního prostředí. Jestliže na kvalifikacích dané profese bude profitovat státní nebo soukromý sektor a profesionál bude jen platit za to, že chce být profesionálem, je to daň za nezájem. Žádný profesní subjekt nemůže a nemá právo získat jakékoliv kompetence, které by byly ve prospěch profesionála, pokud profesionál svou aktivní účastí nezajistí vykonání, provedení a garanci těchto kompetencí.

4. Je nutné si uvědomit, že sebelepší činnosti v osamoceném profesním celku, nebo jeho kontakty se zahraničními profesními subjekty, jsou jen částečně dobré pro jeho členy, ale ne pro profesi jako takovou, která má své profesionály i mimo tento osamocený profesní celek. Pokud se tyto celky nedohodnou na společném profesním postupu a řešení, je to v neprospěch profese a profesionála a těžit z toho může a bude pouze byrokracie.

České zákony, nařízení vlády a jiné právní normy budou platit i po vstupu do EU. Podnikatelé, kteří neprojeví ani snahu o jejich ovlivnění a nebudou při jejich oponentuře jednat společně již v době jejich vzniku, mohou je jen potichu nebo, jak se říká „u piva„, kritizovat a žehrat na ty, kteří je vydali.

5. Totéž však platí i pro El.U ČR. Sama se rovněž dostane do role osamoceného profesního subjektu. Je nutné spolupracovat s ostatními profesemi v rámci HK ČR i mimo ni. V HK ČR to je partnerství nebo členství v Profesní unii. Mimo HK ČR to je spolupráce s ostatními profesními komorami a dalšími subjekty.

Nejinak tomu je i s HK ČR. Vně si to její představitelé uvědomují a s ostatními profesními, podnikatelskými a zaměstnavatelskými subjekty již spolupracují v podnikatelských radách. Uvnitř HK ČR je potřeba „pracovat„ na zlepšení profesních vztahů mezi členy HK ČR prostřednictvím OHK nebo prostřednictvím společenstva.

6. Na XV. sněmu HK ČR jsem podal čtyři návrhy usnesení, které byly do celkového usnesení zapracovány.

Usnesení: Sněm HK ČR schvaluje Zprávu představenstva o činnosti HK ČR za rok 2002. Sněm ukládá představenstvu zabývat se podněty p. J. Růžičky v záležitostech současného členství v OHK a ŽS, přístupu podnikatelů k informacím z oborů i z regionů a spolupráce KHK a odborných složek živnostenské části komory.

Jedná se o zpracování takových pravidel pro začleňování společenstev do HK ČR, která umožní společenstvům s regionální a menší působností členství v OHK prostřednictvím svého statutárního zástupce přesto, že je již do HK ČR jiné společenstvo téže profese začleněno.

Dále sněm ukládá představenstvu HK ČR, aby se zabývalo podmínkami pro vznik krajských odborných subjektů (sekcí nebo unií) při KHK připravilo je a jejich vznik iniciovalo.

Třetím návrhem bylo představenstvu HK ČR sněmem uloženo, aby na všech úrovních HK ČR zajišťovalo a garantovalo stejný přístup k informacím a společným jednáním všem členům HK ČR bez ohledu na způsob členství tak, aby statutární zástupci odborných sekcí nebo unií KHK byli zváni na jednání oborové části HK ČR, zejména Profesní unie, jako neopomenutelní účastníci.

Ve čtvrtém návrhu jsem doporučil do návrhu změny zákona 301/92 Sb., o Hospodářské a Agrární komoře, v §4 zapracovat odstavec „n) HK ČR vede za úplatu registr všech osob činných v řemeslných povoláních a činnostech.„

Tato evidence je mimo jiné nutná pro potřeby přípravy vzdělávacích systémů, včetně celoživotního vzdělávání, a pro potřeby odborného školství celkově.

Hospodářská komora existuje od roku 1992, má členění na oborovou a regionální část. V době účinnosti původního zákona, který uváděl povinné členství, to mohlo být i užitečné. Po několika měsících bylo povinné členství zrušeno a uvedené dělení vlastně pozbylo na účelnosti. Dodnes řešíme problém „společenstvo versus OHK„ a přitom jde „jen o podnikatele„. Zatímco my se „hašteříme„, zda společenstvo nebo OHK, uniká nám podstata a základní myšlenka Komory, tj. že Komora je sdružením podnikatelů. V elektrotechnické profesi se od května loňského roku snažíme o sjednocení a vytvoření jednoho společného týmu, který by za nás jednal a doufejme i „bojoval„ se státní byrokracií. Za 16 měsíců přesvědčování, vysvětlování a opakujících se citací jednotlivých účastníků jsme před ukončením přípravné fáze a podpisem dohody o vzniku Elektrotechnické unie České republiky statutárními zástupci těch profesních celků, které o takový jednotný subjekt mají zájem.

Za uplynulých 11 let existence HK ČR ale i těch 16 měsíců příprav státní byrokracie nečinně nepřihlížela. Nelze ani náhodou říci, že existuje v pravém slova smyslu podpora malého středního podnikání, že existuje úcta k profesi. Nedá se říci, že by vládnoucí garnitury respektovaly ve svých rozhodnutích potřeby a možnosti podnikatelů. Za dobu existence ČR se dobře organizovaly zaměstnanecké odbory, dobře je organizována státní správa, ale i samosprávy. A podnikatel? On je nositelem a garantem příjmů do státní pokladny, dokonce i z daní ze mzdy zaměstnanců nebo státních úředníků. Bez podnikatele je pokladna prázdnější než prázdná. To však asi není dostatečný důvod pro vládnoucí garnitury s ním jednat o věcech, jež se ho dotýkají a které mu komplikují podnikání. A opět podnikatel? Zatímco toto vše kolem něj vře, tak on se buď vůbec o nic nezajímá, ani o existenci profesních a podnikatelských subjektů, nebo řeší „důležitější“ problémy, zda jsem ve společenstvu nebo v OHK, zda jsem v tom či onom svazu, v tom či onom cechu nebo společenstvu, zda spolupracuji s mnichovským nebo vídeňským či bratislavským svazem, zkrátka, zda jsem to či ono, zda bude více prezidentů či předsedů. Svou pasivitou a roztříštěností svých profesních subjektů se pak podnikatel málo podílí, popřípadě vůbec nepodílí na přípravě a tvorbě legislativních norem, které k podnikání potřebuje nebo jeho podnikání jakkoliv ovlivňují.

Proto doporučuji:

1. Přenést profesní a podnikatelské informace do krajů a jeho oblastí. Využít informačních center i pro profesní informace. To předpokládá větší aktivitu a angažovanost samotných profesních podnikatelů. Sami musí vědět, co potřebují, musí to aktivně chtít a pak to mohou obdržet. Aby pro ně členství v profesním subjektu bylo zajímavé, musí být zajímavé i činnosti a informace, které mu subjekt nabídne.

2. Umožnit členství v HK ČR prostřednictvím společenstev nebo OHK v pravém slova smyslu. Společenstvům s regionální a menší působností umožnit členství prostřednictvím OHK. Využít angažovanosti členů těchto společenstev ve prospěch celé jejich profese v daném kraji tím, že podpoříme a budeme iniciovat vznik profesních unií v krajích.

3. Podpořit aktivitu stávajících členů HK ČR, kteří již se státní správou za podnikatele jednají, využitím angažovanosti a zájmu o tato jednání profesních osob z krajů a krajských profesních unií.

4. Obnovit jednání s pracovníky státní správy tam, kde stagnují nebo byla přerušena. Zejména s MPSV ve věci Státního dozoru nad bezpečností práce (zákon 174/68 Sb. v platném znění) a s ním související legislativou, jako např. kvalifikace osob v oborech s vysokým rizikem ohrožení zdraví a věcí (vyhrazená technická zařízení). Obnovením těchto jednání nedovolit, aby tuto legislativu vypracovali jen pracovníci ministerstva, státního dozoru a jeho organizace. Na stejnou věc bylo již několikrát upozorněno, naposled v odborném časopise ELEKTRO č. 7 v rubrice „elektrotechnické fórum„.

Organizace sdružování

Materiály potřebné k vzniku samostatného elektrotechnického subjektu, který má zastupovat celou elektrotechnickou veřejnost, byly předány zástupcům krajů k projednání. Aby mohl zastupovat elektrotechnickou veřejnost, bude nutné posílit funkci svazů a hlavně jejich krajských poboček, které umožňují členství nepodnikajícím právnickým a fyzickým osobám, ať to jsou zaměstnanci nebo např. odborné školy.

Podnikatelé se mohou sdružovat podle zákona 455/91 Sb. §69 do společenstev nebo cechů a v HK ČR. Členy těchto profesních uskupení být zaměstnanci nemohou. V počátečním období vzniku EU ČR je potřeba požádat členy svazů, zejména ESČ, aby pomohli vzniku KEU v těch krajích, kde se elektrikáři nedovedli sdružit ani do cechu, ani do fungující pobočky toho kterého svazu.

Jestliže se do Krajské elektrotechnické unie (KEU) sdruží členové HK ČR a cechů, jsou tak sdruženi podnikatelé. Jestliže se do KEU přihlásí i členové svazů, jsou v ní sdruženi podnikatelé i zaměstnanci naší profese, kteří o členství ve svazu projeví zájem. Profesně se mohou organizovat blíže svému bydlišti. Zatím se zmiňuji o členech, tedy o těch, kteří možnost se sdružit měli a hlavně chtěli.

Je však nutné hovořit i s těmi elektrotechniky v krajích, kde společenstva, cechy nebo svazy nejsou a oni se sdružit nemohou, nebo dokonce nechtějí. Těm, co nechtějí, těžko vysvětlovat výhody a služby, které jim společný profesní subjekt může nabídnout. Ta věčná otázka „co z toho budu mít?„ může být zodpovězena jen tím, že „nic, pokud nebudeš členem a své potřeby a požadavky nesdělíš a nebudeš vyžadovat jejich naplnění.„

Těm, kteří se sdružit chtějí a chtějí využít výhod, když ničeho jiného, tak výhod toku informací, nabízí vznik KEU možnost členství v příslušné OHK a registraci v KEU a ze začátku třeba i v jiném kraji. Ostatní „zařídí“ vedení KEU.

KEU jsou navrženy jako organizační součást HK ČR prostřednictvím KHK. Nemusejí být samostatnou právnickou osobou. Tou bude EU ČR s organizační strukturou Sněm, Rada, Výkonná rada, předseda a Dozorčí rada. Tím, že je právnickou osobou, může být partnerem v jednáních se zahraničními a tuzemskými subjekty. KEU je čistě pracovní název.

Jestliže se při KHK sdruží členové HK ČR, kteří jsou členy prostřednictvím OHK nebo začleněného společenstva, nebo se členem OHK stane společenstvo, cech či svaz s regionální působností a takové uskupení přijme jiný název v tom daném kraji a dále budou postupovat podle navrženého Statutu EU ČR a přihlásí se k navrženým myšlenkám jednotného profesního subjektu, nic tomu nebrání.

Na začátku vzniku Elektrotechnické unie nebyla zkratka EU, jako že bychom byli v EU dřív než ostatní profese, ale myšlenka Unie jako uskupení suverénních subjektů a již existující Profesní unie v HK ČR, které by EU ČR měla být členem a účastnit se plnohodnotně profesního dění v HK ČR, ale i mimo ni.

Hlavní úkoly

Podmínkou úspěchu a naplnění principu jednoho zastupujícího subjektu té které profese je aktivní účast a členství. Vyzývám proto jednotlivé kraje, aby navrhly do budoucího Sněmu, Rady i do předpokládané Dozorčí rady aktivní zástupce svého kraje. Ti musí nejen souhlasit s kandidaturou, ale musí si být také vědomi, že jejich účast ve volených orgánech El.U ČR či KEU je odpovědností, náporem na jejich čas, vědomosti a um. Od členů se pak očekává aktivní účast na akcích pořádaných a organizovaných KEU. Za aktivní účast považuji právě přednesení požadavků, návrhů a nápadů na další činnost KEU a El.U ČR.

Hlavním úkolem El.U ČR, KEU a celé HK ČR je vzdělávat profesionály a být jim nápomocni při podnikatelských, ale i zaměstnaneckých potížích, které se předpokládají po vstupu do Evropské unie. Poskytnout podnikatelský servis, včetně profesionálního. Něco víme, něco přijde samo, něco lze předpokládat.

Je však „něco„, co ani netušíme. Buďme alespoň vzdělaní, pak nás to „něco„ tolik nezaskočí. Samouka a uzavření se sama do sebe je předzvěst osamění a možná i důvodem, proč některé malé a střední firmy neunesly vstup do EU ve státech, které do EU vstupovaly před námi, a zanikly.

Bližší informace: julius.ruzicka@volny.cz