archiv Vývoj názorů na podstatu elektřiny (36) Ing. Josef Heřman, CSc. 7.3 André-Marie Ampere Nešťastně prožitý život
Amperův otec, Jean-Jacques, byl nezávislý a vzdělaný obchodník v jihofrancouzském Lyonu. Krátce po synově narození přestěhoval rodinu do nedaleké vesnice Poleymieux, kde André-Marie prožil dětství a rané mládí (obr. 1) André-Marie již v mladém věku oplýval fenomenálními vlastnostmi. Do svého osmnáctého roku přečetl základní práce Lagrangea, Eulera a Bernoulliho, prostudoval všech dvacet svazků vynikajícího encyklopedického slovníku d’Alamberta a Diderota, ovládal latinu, řečtinu a italštinu. Nejvíce ze všeho jej však zajímala matematika. Již jako dítě byl fascinován čísly a sám se učil elementární teorii čísel.  Ampere byl v raném věku vychováván v hluboce náboženské atmosféře. Jeho matka byla zbožná žena, která svému synovi vštípila katolickou víru. Celým životem Ampera provázelo dvojí dědictví z dětství – Encyklopedie a katolicismus. Téměř trvale u něho vznikaly pochybnosti zaseté myšlenkami Encyklopedie a stejně trvale se u něho obnovovala i víra. Tento vnitřní konflikt jej přivedl k metafyzice, která ovlivňovala i jeho vědeckou činnost. Amperovo dětství skončilo v roce 1789 vypuknutím Velké francouzské revoluce. Ačkoliv Poleymieux byla venkovská výspa, události v Lyonu brzy bolestně postihly Ampérovu rodinu a výrazně ovlivnily jeho další život. Když Lion napadly jakobínské tlupy, Amperův otec, považovaný za aristokrata, byl vyslíchán, nespravedlivě obviněn a v listopadu 1793 popraven gilotinou. Tato událost zasáhla syna jako úder blesku. Okolní svět mu byl vždy vzdálený; nyní však krutě vešel do středu jeho života. Tuto náhlou konfrontaci s realitou života dospívající Ampere neunesl. Na cely rok se ponořil sám do sebe, na nikoho nemluvil a zoufale se snažil pochopit, co se vlastně stalo. Jeho kontakty s okolním světem byly minimální; osmnáctiletý Ampere bezmyšlenkovitě bloudil či sedával bez hnutí a postupně rozděloval hromádky písku na poloviny. To se později částečně promítlo i do jeho proslulé dichotomické klasifikace věd. Z duševního otřesu se vzpamatoval teprve studiem Rousseauových botanických prací. V té době se pokoušel i o psaní básní. V roce 1799, ve svých dvaceti čtyřech letech, se oženil s dívkou z měšťanské rodiny a usadil se v Lyonu. Následující čtyři roky byla nejšťastnější léta Amperova života. Zpočátku vedl skromný život jako učitel matematiky v Lyonu. Zde se mu roku 1800 narodil jediný syn, jemuž dal jméno po svém otci. V únoru 1802 Amper Lyon opustil a stal se profesorem fyziky a chemie na École centrale v Bourgen-Bresse, ležícím severně od Lyonu. Téhož roku publikoval článek s názvem Pokus o matematickou teorii hry, ve kterém uvedl výsledky svého zkoumání v teorii pravděpodobnosti. Práce upoutala pozornost sekretáře pařížské Akademie věd, astronoma Jeana-Baptistu Josepha Delambra (1749–1822), jenž ho nejdříve povolal na Lyonské lyceum a v roce 1805 mu nabídl místo répétiteura matematiky na École Polytechnique v Paříži. Mezitím však Ampera postihla další událost. Jeho žena, která byla od porodu syna nemocná, v létě roku 1803 zemřela. Ampere byl bezútěšně zoufalý a začal v Lyonu ztrácet smysl života. V tomto duševním rozpoložení odešel do Paříže. Zaujat svou prací na École Polytechnique, ale osamocen v cizím prostředí, Ampere hledal lidskou společnost. Byl uveden do rodiny, ve které se zdálo, že najde citovou vroucnost, po níž tak zoufale dychtil. S dcerou z této rodiny se v roce 1806 oženil. Ale již samotná svatba začala neblahými okolnostmi: nastávající tchán ho ošidil o dědictví a nastávající žena mu sdělila, že nechce mít děti. Po narození dcery jeho žena a tchyně učinily Amperův život v rodině tak nesnesitelným, že došlo k rozvodu. Ampere pak žil ve svém domě spolu se svými dvěma dětmi, matkou a tetou, které přišly do Paříže z Poleymieux. V roce 1808 byl Ampere jmenovan generalnim inspektorem nově tvořeného univerzitního systému a tento post si podržel, kromě několika let, až do své smrti. Od roku 1809 působil jako profesor matematiky. Za pozoruhodné úspěchy v řešení diferenciálních rovnic byl v roce 1814 zvolen členem Akademie věd. V září roku 1819 byl pověřen přednášením kursu filozofie na pařížské univerzitě a roku 1820 byl jmenován mimořádným profesorem (professeur supléant) astronomie. V srpnu 1824 byl zvolen vedoucím katedry experimentální fyziky na Collége de France. Avšak i v těchto letech ho pronásledovaly neblahé události v jeho osobním a rodinném životě. Syn, v něhož vkládal velké naděje, vedl neuspořádaný život ve vybrané pařížské společnosti, dcera se nešťastně provdala za důstojníka – opilce. Ani Amperova vlastní finanční situace nepřispívala k jeho spokojenému životu. V červnu 1836 byl na inspekční cestě v Marseille. Zde, po zdravotním kolapsu, v osamocení zemřel. Nešťastně prožitý život, ve kterém pravděpodobně hrálo určitou roli i jeho osobnostní založení, ho přiměl k přání, aby na svém náhrobku měl nápis „Tandem felix„ (Konečně šťastný). Amperova filozofie
Ampův světový názor byl založen na hluboké náboženské víře, která mu byla vštípena jeho matkou v dětství. Osudové tragédie, které ho po celý život provázely, tuto víru neustále posilovaly. Pro svou vědeckou činnost byl tedy nucen nalézt filozofický postoj, který by respektoval i jeho oddanost víře. Dominantní filozofie ve Francii na počátku 19. století tvrdila, že pouze smyslové vjemy jsou skutečné a rozchod člověka s představou Boha jej zbavuje pochybností. Takový postoj byl pro Ampera nepřijatelný a proto hledal jiné filozofické pojetí světa. jako jeden z prvních francouzů se seznámil s filozofií Imanuela Kanta (viz ELEKTRO 3/03). Přestože Kantova filozofie tolerovala náboženskou víru, Ampere pociťoval, že Kantovo pojetí prostoru, času a příčinnosti nemůže jako matematik akceptovat. Vytvořil si tudíž vlastní filozofii. Umožňovala mu ponechat si víru v Boha i víru v existenci reálného světa. Vyvstala však před ním otázka, co je určující pro poznání fyzikálního světa. Zřejmě pod vlivem Kanta rozlišoval dvě úrovně poznávání přírody: šlo jednak o jevy, které člověk poznává svými smysly (fenomén), a jednak o poznatky objektivně způsobující jev (noumen), které Amper pokládal za poznatelné rozumem. Uvedený filozofický postoj Ampere stvrzoval svou vlastní vědeckou prací. (pokračování) | 
