Archiv Vývoj názorů na podstatu elektřiny (22) Ing. Josef Heřman, CSc. Omyl, který vzbudí rozruch, je cennější než pravda vedoucí do slepé uličky Allessandro Volta k objevu Luigi Galvaniho 5. Galvanická elektřina 5.1 úvod
Druhá polovina a závěr osmnáctého století byly výrazně poznamenány úvahami stále většího počtu mužů a žen o možnosti existence světa, v němž by vládl rozum a rovnost a nikoliv předsudky a výsady. Toto hnutí se šířilo Evropou i Novým světem. Ideálem se stala filozofy moudře uspořádaná společnost, osvobozená od despotismu a obracející se k přírodě. Osvícenská duchovní revoluce ukončila éru univerzálních vzdělanců, jakými byli v sedmnáctém století Galilei, Kepler, Descartes, Newton, Leibniz, Pascal a další. Stavovská a feudální struktura francouzské společnosti vytvářela předpoklad pro to, aby se nejbojovnější a nejradikálnější podoba osvícenství zrodila ve Francii. Dva velcí myslitelé a společenští reformátoři, Jean-Jacques Rousseau (obr. 1) a Francois Marie Arouet Voltaire (obr. 2), připravili svými myšlenkami půdu pro Velkou francouzskou revoluci. Vypukla 14. července 1789 pádem pařížského vězení Bastily. Agrární charakter evropské civilizace se zvláště v druhé polovině osmnáctého století začal měnit v industriální. Významnou měrou k tomu přispělo zdokonalení parního stroje Jamesem Wattem (obr. 3) v roce 1776, což učinilo průmyslovou výrobu téměř nezávislou na přírodních zdrojích energie. K největšímu industriálnímu rozvoji došlo ve Velké Británii. Toto období je počátkem průmyslové revoluce. Průmyslové revoluci se v roce Wattova vynálezu dostalo i teoretického zdůvodnění a ospravedlnění v základním spisu skotského ekonoma Adama Smithe (1723 – 1790). Ve svém Pojednání o podstatě a původu bohatství národů podal první ucelený teoretický systém národního hospodářství a ideologii liberální ekonomiky a individualismu.  V oblasti filozofie byl v Anglii nejvýznamnějším a nejvlivnějším myslitelem empirista a skeptik David Hume (1711 – 1776). Bez jeho vlivu by nebylo ani mohutného myslitelského výkonu zakladatele německého klasického idealismu Immanuela Kanta (obr. 4). Kant spolu s francouzským matematikem, fyzikem a astronomem Pierrem Simonem de Laplacem (1749 – 1827) vyslovil hypotézu o vzniku sluneční soustavy z difuzní „mlhoviny“ složené ze zředěných částic hmoty. Na základě této hypotézy se Kant pokusil pomocí tehdy dostupných poznatků o nebeských tělesech vysvětlit všechen další vývoj v přírodě působením přitažlivých a odpudivých sil. Kant byl nejvýznamnějším představitelem německé klasické filozofie, která hlásala, že různé přírodní jevy mají společný původ v jediné přírodní síle. Tato filozofická koncepce zásadním způsobem ovlivnila i některé významné badatele v oblasti elektřiny a magnetismu. Jednou z nejpozoruhodnějších, ale i nejzapomínanějších postav v dějinách moderní evropské vědy byl Roger Josef Boškovič (1711 – 1787). Tento chorvatský jezuita, básník a poradce papeže ve věcech architektury, diplomat a politik s mezinárodní působností, muž salonů a teolog, důvěrník vlád a člen Royal Society, především však matematik a vědec, byl vášnivým stoupencem Isaaca Newtona. Ve svém nejslavnějším díle Theoria phisophiae naturalis (1758, Vídeň) se snažil rozšířit Newtonův obecný obraz přírody hned v několika důležitých směrech. Zejména se analogicky s Kantem pokoušel „odvodit všechny pozorované fyzikální jevy z jediného zákona“. Dále zdůrazňoval atomistické pojetí přírody složené z identických elementárních částic a snažil se ukázat, že existence větších objektů s konečnými rozměry je důsledkem způsobu, jímž na sebe elementární složky přírody navzájem působí. Výsledné struktury jsou podle něho rovnovážnými stavy mezi silami přitahování a odpuzování. Boškovič věděl, že Newtonův gravitační zákon, který připisuje gravitaci nekonečný dosah, sám o sobě nestačí vysvětlit existenci struktur libovolných rozměrů. Aby bylo možné vysvětlit objekty zvláštních rozměrů, byla podle něho nutná existence nějaké další síly, jež by byla v rovnováze s gravitací. Boškovič navrhl velký jednotící silový zákon, který měl zahrnout všechny známé fyzikální jevy. Přijal Newtonův gravitační zákon recipročních kvadrátů pro velké vzdálenosti (jak si to žádala nebeská mechanika). Pro menší vzdálenosti uvažoval střídavé působení přitažlivých a odpudivých sil, tak aby vznikly rovnovážné struktury, jejichž rozměry byly určeny silovým zákonem. Boškovičova koncepce vysvětlení fyzikálních jevů byla významným příspěvkem k „fyzice sil“, tedy fyzice založené na působení sil. Tato koncepce byla dominantní na přelomu osmnáctého a téměř po celou první polovinu devatenáctého století. (pokračování) | 
