časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 12/2021 vyšlo
tiskem 1. 12. 2021. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Měření, zkoušení, péče o jakost

Trh, obchod, podnikání
Na co si dát pozor při změně dodavatele energie?

V bezpečí každý den

|

Přestavba hlásiče vloupání na zabezpečovací zařízení
 
z německého originálu časopisu de, 12/2009,
vydavatelství Hüthig & Pflaum Verlag GmbH München, upravil Ing. Josef Košťál, redakce Elektro
 
Stále je ještě účinná ochrana proti vloupání a vandalismu rozhodujícím argumentem (a čas­to také jediným) pro koupi a instalaci poplachového zařízení – avšak moderní poplašné systémy již dávno dokážou víc, než „pouze“ hlásit vloupání. Pomocí jednoduchých pro­středků je lze rozšířit na kompletní poplachový zabezpečovací systém, který bude varovat svého majitele také v případě požáru, technických škod, přepadení nebo pomůže přivo­lat rychlou lékařskou pomoc.
 
Méně než jedno procento německých do­mácností vlastní v současné době elektronic­ké zabezpečení. Zde tedy dřímá obrovský trž­ní potenciál, který by mohly využít odborné firmy elektro – zvláště vezme-li se v úvahu trvalá poměrně velká poptávka v řemeslné oblasti po elektronické a mechanické bez­pečnostní technice.
 

Pohled do statistik

 
V Německu se v roce 2007 dostaly s po­dílem 40,7 % z celkového počtu 6 280 000 evidovaných trestných činů na první mís­to delikty krádeží (závažné krádeže a men­ší krádeže). Ani skutečnost, že v roce 2007 poklesla v Německu policejně evidovaná kriminalita o 0,3 %, nemůže být důvodem k přílišné radosti – počet bytových kráde­ží vloupáním vzrostl v tomto roce oproti předchozímu roku z 106 107 těchto vlou­pání na 109 128 (ca o 2,8 %). Rozdělí-li se toto číslo na jednotlivé dny, dochází k jed­nomu vloupání každých pět minut. Zahrne-li se do této statistiky ještě nesoukromý sektor (kancelářské a skladovací prostory, obchod­ní domy, pohostinství apod.), je to dokonce každou druhou minutu. Škody způsobené krádežemi vloupáním se v Německu odha­dují na ca 600 mil. eur.
 
Mnohem horší než finanční škoda, kterou s sebou každé vloupání přináší, jsou však újmy, jež nelze penězi nahradit.
Existují tři věci, na které si může oběť by­tového vloupání stěžovat:
  • materiální ztráta,
  • nemateriální škody,
  • psychické újmy.
Nejsnáze se u většiny vloupání člověk vy­rovnává s finanční ztrátou. Ukradená plochá televize nebo digitální kamera je rychle na­hrazena jinou. Ale jak se např. vyrovnat se ztrátou památečných fotografií, které byly stále ještě uloženy v kameře? Nebo s note­bookem, kde byla uložena všechna důležitá data? A co rodinný šperk po babičce? Tyto věci jsou nadobro ztraceny a žádná pojišťov­na je nedokáže nahradit.
 
Nejdramatičtější následky vloupání však představuje psychická újma. Pro všechny po­stižené představuje vloupání hluboce stresu­jící a na dlouhou dobu nesmazatelný zážitek. Někdy to trvá celé roky, než se oběť bytové krádeže vloupáním zbaví poruch spánku a ji­ných úzkostných stavů. Ztracený pocit bezpe­čí lze jen velmi těžko získat zpět.
 

Poplachový proces

 
Na začátku celého poplachového řetězce je událost – vloupání (obr. 1). Tato událost vede ke změně dosavadního stavu v zabez­pečeném objektu.
 
Rozbije-li např. lupič okenní tabuli, vznik­ne při tom hluk v oblasti ultrazvuku. Tyto změny zaznamená poplašný hlásič. Tento hlásič (ultrazvukový hlásič rozbití skla) pošle tuto událost na poplachovou centrálu. Přenos signálu může být realizován po elektrickém vedení nebo rádiově.
 
Rozhodnutí o reakci na tuto událost uči­ní poplachová centrála – srdce každého po­plachového systému. Podle stavu poplachové centrály a podle konkrétních systémových na­stavení, která provedl elektroinstalatér, může dojít k různým poplachovým reakcím.
 

Přestavba na poplachové zařízení

 
Je to již dlouho, co se z původně čistého hlásiče vloupání vyvinulo poplachové zaříze­ní. Hlásiče vody a plynu lze kdykoliv integro­vat do poplachových systémů, a tímto způso­bem vytvořit účinnou ochranu před technic­kými škodami. Sem patří také hlásiče požáru, které mají v současných poplachových systé­mech vlastní typ zón. Neboť na rozdíl od hlá­sičů z poplachové techniky (hlásič otevření, hlásič pohybu, hlásič rozbití skla), které jsou aktivní pouze při ostře zapnutém poplacho­vém systému, jsou zóny pro hlásiče požáru, pro technické hlásiče a lékařská tlačítka prv­ní pomoci monitorovány trvale (obr. 2) – tedy i při neostrém stavu poplachového zařízení.
 

Ochrana před ohněm

 
Vlastní zóny pro hlásiče požáru patří v současné době ke standardu moderních poplachových systémů. Hlásiče požáru (lidově také kouřové hlásiče) jsou do poplacho­vého systému zapojeny přes tyto zóny, které jsou sledovány dvacet čtyři hodin denně a ve­dou přinejmenším k vyvolání optického nebo akustického poplachu. Při požáru spouští po­plach nejen integrovaný piezoelektrický vysí­lač signálu hlásiče požáru, ale také celý po­plachový zabezpečovací systém. Akustický signál je impulzový, a tím dobře rozlišitelný od poplachu vloupání.
 
Existuje zde také možnost poslat doplň­kově varovné hlášení v podobě digitální­ho protokolu. Tento digitální protokol je zaslán na centrálu tísňového volání, která učiní vhodná opatření, jako např. uvědomí hasiče, sousedy apod. Podle typu protokolu může tato centrála identifikovat, který požární hlá­sič (resp. zóna) spustil jako první.
 
Toto je velmi důležité především u rozleh­lých areálů s mnoha hlásiči, neboť hasiči tak okamžitě vědí, kde mají zasáhnout nejdříve.
 

Hlásiče požáru

 
Rozhodující význam pro účinnou ochra­nu před požárem mají použité hlásiče požá­ru. Tyto přístroje nereagují přímo na oheň, ale vždy na jeho druhotné účinky. Optické hlási­če požáru tak např. zaúčinkují při viditelných částicích prachu ve vzduchu, zatímco hlásiče teploty zareagují při určité maximální teplotě a hlásič rozdílu teplot při velmi strmém ná­růstu teploty (viz tab.).
 

Tip pro elektroinstalatéry

 
Koncoví zákazníci kupují poplachová za­řízení téměř výhradně z důvodu ochrany své­ho vlastního majetku před vloupáním. Mnoho zákazníků ani netuší, že je možné do tohoto systému integrovat hlásič požáru. Elektrikář by měl využít této příležitosti a před instala­cí poplachového systému upozornit zákazníka také na tuto možnost, neboť ochrana života je důležitější než ochrana majetku. Kromě toho jsou v mnoha německých spolkových zemích hlásiče požáru povinné u novostaveb a částečně také u stávajícího domovního fondu.
 

Princip funkce optického hlásiče požáru

 
Optické hlásiče požáru jsou nejčastěji po­užívanými typy hlásičů. Jejich činnost je zalo­žena na metodě rozptýleného světla. Infračer­vená dioda LED prosvětluje měřicí komoru hlásiče požáru. Čirý vzduch toto světlo ne­odráží (viz obr. 3 vlevo). Dostanou-li se ale částice kouře do optické komory hlásiče po­žáru, dojde k rozptýlení světelného paprsku (viz obr. 3 vpravo). Část tohoto rozptýlené­ho světla dopadne na fotodiodu, která je cit­livá na světlo.
 
Při překročení určité definované prahové hodnoty spustí hlásič požáru poplach. Bez kouře světelný paprsek nedopadá na senzor hlásiče. Labyrint z černého neodrazivého materiálu okolo měřicí komory kromě toho zabraňuje světlu pronikat zvenčí do komory.
 

Ochrana před technickými škodami

 
Mnoho poplachových systémů poskytuje také vlastní typ zón pro ochranu před tech­nickými škodami. K těmto technickým zónám patří především hlásiče plynu a vody. Také tyto zóny jsou sledovány nepřetržitě ve dne i v noci. Předem lze zpravidla individuálně naprogramovat, zda se má použít v daném případě při úniku plynu, resp. vody (stejně jako při vypuknutí požáru) optický a akus­tický poplach přes vnější sirénu, nebo pouze tichý alarm. Smysluplnější se zdá být varov­né hlášení zaslané na telefon, tj. bez vnější sirény. Toto hlášení může být předem na­hraný text, který je zaslán přes pevnou linku nebo mobilní síť vždy, dojde-li k inicializaci technické zóny. Rovněž je možné přes spína­cí výstupy poplachového signálního zařízení samostatně deaktivovat původce signalizova­né škody sledovaného systému. Hlásí-li např. hlásič vody, který sleduje pračku v prádelně domu, vzniklý problém s únikem vody, bude původce – v tomto případě pračka – odpojen.
 

Hlásiče plynu a vody

 
Hlásič vody (obr. 4) sestává ze základní­ho přístroje (hlásiče) a čidla vody (senzoru). Obě komponenty hlásiče vody jsou mezi se­bou propojeny kabelem. Dostane-li se sen­zor do styku s vodou, základní přístroj ohlásí tuto skutečnost poplachovému systému. Sen­zor hlásiče vody je vhodné umístit v blízkos­ti podlahy, nejlépe v místě, které je v přípa­dě úniku vody zaplaveno jako první (např. za pračkou, poblíž vodovodní trubky).
 
Hlásič plynu reaguje na určité plyny, které jsou za daných okol­ností životu nebezpečné (oxid uh­ličitý, propan, butan, metan apod.). Tyto plyny jsou hlásičem plynu identifikovány ještě pod mezí zá­palnosti, popř. od určitého stup­ně koncentrace, která je již neob­vyklá, ale není ještě životu nebez­pečná. Hlásiče plynu se používají především v obytných vozidlech a bytech s plynovým vytápěním. Výška montáže hlásiče plynu je závislá na druhu sledovaného ply­nu. U zemního plynu nebo svítiplynu (metan) je nejlépe umístit hlásič plynu do nejvyššího mís­ta prostoru, neboť tyto plyny jsou lehčí než vzduch, a mají tedy nej­větší koncentraci u stropu. U zka­palněných plynů (propan, butan) je tomu naopak: tyto plyny jsou těž­ší než vzduch, a mají tedy největ­ší koncentraci u podlahy. Z toho­to důvodu je nejlépe umísit hlásič plynu také těsně u podlahy. Ne­závisle na druhu plynu však platí obecné pravidlo, že hlásič plynu se instaluje co nejblíže ke zdroji.
 

Ochrana před přepadením

 
Také hlásiče přepadení a tla­čítka přepadení jsou nepřetržitě monitorovány. V případě popla­chového zařízení proti přepadení jde většinou o tichý alarm, který je v podobě digitálního protokolu zaslán na centrálu tísňového volá­ní. Tento tichý alarm tak zbytečně nevyplaší pachatele, který by pak v záchvatu nastalé paniky mohl jednat zkratově.
 
Hlásiče přepadení se používají jednak v podobě tlačítek (obr. 5), jednak jako ruční vysílače (obr. 6). Přepa­dová tlačítka jsou pevně montována na ur­čité, všem dobře přístupné místo (v domác­nostech jsou to zpravidla vstupní zóny a lož­nice). Ruční vysílače jsou naopak přenosné a mají je k dispozici určené osoby, které mo­hou tyto hlásiče uvést do činnosti stisknutím poplachového tlačítka.
 

Ochrana při zdravotní příhodě

 
Další možností ochrany v každodenním životě je propojení poplachového systému s lékařskou pohotovostní službou. V případě zdravotní příhody stačí, aby postižený pou­ze stiskl tlačítko na ručním bezdrátovém vy­sílači (obr. 7), centrála okamžitě automatic­ky vyrozumí lékařskou pohotovostní službu. Takovýto vysílač je neocenitelným pomoc­níkem zvláště pro osamoceně žijící seniory, kterým dává v každodenním životě pocit bez­pečí a jistoty. S těmito systémovými kompo­nentami lze přebudovat poplachové zaříze­ní na centrálu domovního tísňového volání.
 
Jednou z dalších alternativ ochrany při zdravotních příhodách je tzv. inverze hlásičů. V principu jde o to, že určité, předem stano­vé hlásiče (hlásič pohybu v obývacím poko­ji, hlásič otevření lednice apod.) musejí v de­finovaném časovém okénku (např. od 10,00 do 20,00 h) vybavit v pravidelných interva­lech (např. každých pět hodin). Není-li tato podmínka splněna, je nejprve přes hlásič dán akustický varovný signál, po kterém následu­je volání na předem naprogramované soukro­mé telefonní číslo, popř. na řídicí centrálu. Tímto způsobem kontroluje výstražný zabez­pečovací systém, zda ve sledovaném objektu stále ještě panuje „pohyb“ v rámci definova­ného časového okénka.
 

Poplachová zařízení

 
Na obr. 8 je moderní bezdrátové popla­chové zařízení Secvest 2Way od společnosti Abus Security-Center, které kromě poplachu při vloupání a krádeži pomáhá také při sledo­vání vzniku požáru a technických škod (voda, plyn), přepadnutí, jakož i při náhlých zdravot­ních příhodách, kdy je automaticky přes tele­fon přivolána rychlá záchranná služba. Díky vyspělé bezdrátové technice nepotřebuje ten­to systém kabeláž, a je proto vhodný také pro modernizace a rekonstrukce objektů.
 
Toto poplachové zařízení lze velmi snadno a flexibilně rozšiřovat a individuálně uzpůso­bit konkrétním potřebám uživatele. K dispo­zici je 48 rádiových zón pro 48 poplachových a výstražných hlásičů.
 

Poplach před vloupáním

 
Jako speciální vlastnost přístroje Secvest 2Way je aktivní ochrana před vloupáním. Tak je možné dodatečně k hlásičům z poplacho­vé techniky doplnit také rádiové zabezpečení oken FTS 96 E. Toto nové zabezpečení oken je složeno ze dvou částí: poplachového hlá­siče a mechanické ochrany. Toto zabezpeče­ní s tlakovým odporem větším než 1 000 kg aktivně a účinně odolá snahám pachatele vloupat se touto cestou do objektu. Součas­ně – a ještě dlouho před tím, než může být překonána mechanická bezpečnost – spustí Secvest 2Way poplach (obr. 9) a zažene lu­piče na útěk.
 

Stálá ochrana

 
Poplachová zařízení odrazují pachatele. Bijí na poplach při prvním pokusu o vlou­pání, starají se tak o vzbuzení pozornos­ti nejbližšího okolí a bezkontaktní zahnání pachatele. Zkracují dobu, kterou má pacha­tel vloupání k dispozici pro dokonání svého plánovaného trestného činu. V převážné vět­šině případů přimějí pachatele vloupání, aby se svého úmyslu vzdal, čímž zabrání nejhor­šímu. Možnosti rozšíření tohoto základního úkolu, tj. ochrany před vloupáním, které tato zařízení poskytují, představují velmi zajíma­vou přidanou hodnotu. Kompletní nepřetržitá ochrana se tak může stát dobrým a účinným argumentem při nabídce a instalaci moderní­ho poplachového zařízení.
 
Obr. 1. Blokové schéma fungování poplachového zařízení
Obr. 2. Ochrana před ohněm
Obr. 3. Při proniknutí kouře do měřicí komory (vpravo) dojde k rozptylu světla infračervené diody LED
Obr. 4. Bezdrátový hlásič vody od firmy Abus Security-Center
Obr. 5. Bezdrátové tlačítko přepadení
Obr. 6. Rychlé a diskrétní poplachové zaří­zení proti přepadení s přenosným vysílačem přepadení
Obr. 7. Bezdrátový tísňový vysílač ve velikosti náramkových hodinek vážící 14 g se vejde do každé kapsy – díky krytí IP65 se s ním lze i sprchovat
Obr. 8. Bezdrátové poplachové zařízení
Obr. 9. Aktivní ochrana: zloděj je prozrazen mnohem dříve, než se mu podaří vloupat do objektu
 
Tabulka hlásičů požáru
 

Tipy pro zacházení s optickými hlásiči požáru

  • Hlásiče požáru se montují u stropu ve středu místnosti. Sledovaná oblast má podle typu hlásiče rozsah ca 40 m2.
  • Jako empirické pravidlo platí: alespoň jeden hlásič požáru na jednu chodbu a poschodí. Podobně by měly být zabezpečeny také obývací pokoje a ložnice.
  • Optické hlásiče požáru reagují na kouř, a nejsou tedy vhodné pro použití tam, kde lze v pří­padě požáru předpokládat malý vývin kouře.
  • Prachová zátěž z dílny nebo garáže, páry z koupelny a kuchyně mohou hlásič požáru zne­čistit a způsobit jeho nesprávné fungování, tj. vést k planým poplachům. Do těchto pro­storů jsou vhodnější hlásiče teploty a hlásiče rozdílu teplot, jež spouští poplach při dosa­žení určité teploty (např. 60 °C) nebo určitého zvýšení teploty za definovanou dobu (např. 5 K za 3 min).
  • Průvan způsobený otevřeným oknem, vzduchovými šachtami nebo větráky může zapříči­nit, že se kouř nedostane do optické komory hlásiče požáru (a tedy hlásič požáru nespustí poplach).
  • U zašpičatělé střechy se nedoporučuje umístit optický hlásič požáru v nejvyšším bodu – stoupající teplý vzduch podkrovní místnosti vytváří tepelný polštář, a kouř by se tak k hlá­siči nemohl dostat.
  • Funkčnost hlásiče požáru je třeba pravidelně ověřovat. K tomuto účelu slouží speciální testovací spreje.