Uzemňování a zemniče v elektrotechnické praxi
| Uzemňování a zemniče v elektrotechnické praxi Ing. Miloslav Valena, soudní znalec v oboru elektrotechnika, Uzemnění a pospojování provází elektrotechniku skoro tak dlouho, jako jsou známy účinky elektrického proudu na lidský organismus. Že uzemnění „sběrače blesků“ může zabránit smrti člověka, se přesvědčili již badatelé ve starém Rusku při pokusech s předchůdci hromosvodu. Dne 26. července 1753 (6. srpna podle dnešního kalendáře) byl fyzik Richman, Lomonosův přítel, zabit v tehdejším Petrohradě elektrickým výbojem blesku, když se snažil nabít leydenskou láhev bleskem. A tady náš Prokop Diviš již zdůraznil, že byla chyba, že hromosvod nebyl uzemněn. Jen pro zajímavost, dokonce vznikly i teorie, na základě záznamů této tragedie, že byl vlastně zabit kulovým bleskem. I Benjamin Franklin, americký státník a přírodovědec, měl neobyčejné štěstí, že nebyl zabit výbojem blesku, když se svým synem v roce 1752 dokazoval pomocí papírového draka vypuštěného do bouřkového mraku, že blesk je pouhá elektrická jiskra. Dokázal tak, že bouřkové mraky mají elektrický náboj a blesk je elektrický výboj mezi mraky a zemí. V podstatě lze říci, že první uzemněný hromosvod byl Franklinův; jeho tyčový zemnič se v podstatě používá dodnes. Od roku 1754 se jeho použití začalo rozšiřovat i v Evropě. U nás je za zakladatele uzemněných hromosvodů považován Václav Prokop Diviš, jehož „meteorologický stroj“ se sice nedochoval v originále, ale mnoho nákresů z té doby umožnilo tento „odsavač blesků“ rekonstruovat. Určitým Divišovým omylem však bylo, že svůj „stroj“ považoval za zařízení na pěkné počasí vyvolané odsáváním blesků z bouřkového mraku. Dokonce byla vyslovena myšlenka, že jeho „meteorologický stroj“ nebyl zasažen bleskem. Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde | |