Tipy a triky při instalaci přepěťových ochran (část 22)

 

 

Svodiče přepětí (SPD – Surge Protection Device) většině elektrotechniků připadají jako jasná volba pro téměř každou elektrickou instalaci a jsou již se samozřejmostí používány celé roky. Nelze očekávat, že by současný trend vybavování objektů neustále citlivějšími elektronickými přístroji polevil či že by se snad přístroje staly odolnějšími.

 

Jeden z prvních požadavků pro použití přepěťových ochran obsahovala ČSN 33 2000 část 1:

 

A potvrzením tohoto nepřijatelného rizika byla vždy první škoda. V prvopočátcích byli technici při instalaci přepěťových ochran odkázáni hlavně na informace, které poskytovali jejich výrobci, protože dlouho nebyly k dispozici žádné normativní dokumenty v českém jazyce, které by toto upravovaly. V začátcích se vyskytovala i taková doporučení (tlumivky mezi SPD typu 2 a typu 3, SPD na každý pojistkový okruh atd.), která celou aplikaci podstatným způsobem zdražovala a z hlediska funkce přepěťových ochran nepředstavovala žádné markantní zlepšení. To se v současné době změnilo. Přijetím harmonizačního dokumentu HD 60364-5-534:2008, resp. jeho české verze ČSN 33 2000-5-534 (Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5 – 53: Výběr a stavba elektrických zařízení – Odpojování, spínání a řízení – Oddíl 534: Přepěťová ochranná zařízení) jsou pravidla i pro instalaci přepěťových ochran jasně dána.

 

 

Doporučení instalovat svodiče přepětí před proudové chrániče připadá většině elektrotechniků jako samozřejmé a již dlouho používané. Ten, kdo tohoto doporučení moc nedbal, se pak v praxi nestačil divit, jak často dochází k vybavování těchto proudových chráničů. Tato nepříjemná zkušenost byla o dost nepříjemnější v případě chybného zařazení svodičů typu 1 až za hlavní proudový chránič v domě. Téměř při každé reakci přepěťové ochrany docházelo k jeho vybavení.

 

Způsoby použití SPD řeší ČSN 33 2000-5-534, kde lze najít mnoho příkladů zapojení svodičů v koordinaci s proudovými chrániči. Nelze si ovšem nepovšimnout, že uváděné zapojení v sítích TN-S, kde svodič přepětí je zapojen za proudovým chráničem, není např. v Německu dovoleno (každému, kdo četl předchozí odstavec, je jasné asi proč).

 

Rozhodneme-li se tedy instalovat svodič přepětí za proudový chránič, neměli bychom volit tzv. zapojení 4+0 neboli čtyři varistory proti vodiči PE. Poruchový proud unikající přes varistor zapojený mezi vodiče N a PE spolehlivě vybaví proudový chránič při každé větší proudové špičce. K omezení tohoto efektu je možné použít pouze svodiče v zapojení 3+1, kde varistor zapojený mezi vodiče N a PE je nahrazen jiskřištěm. Toto jiskřiště zaručí při normálním provozu max. izolační odpor. Bude-li celý systém ochrany před bleskem instalován opravdu zodpovědně, a to se týká především koordinace svodičů přepětí, mělo by toto jiskřiště reagovat pouze ve zcela výjimečných případech. Sporná zůstává otázka, který systém (4+0, popř. 3+1) je z hlediska ochrany účelnější v sítích TN-S a spolehlivější. Je-li vyrovnán potenciál čtyř pracovních vodičů proti jedné společné zemi, připadá nám toto řešení jako spolehlivější, protože hlavním potenciálem v ochraně před bleskem je uzemnění vnější ochrany před bleskem a s ním spojený vodič PE napájecí soustavy.

 

 

Svodiče přepětí se umísťují co nejblíže vstupu napájecího kabelu do rozváděče a s ohledem na uvedené skutečnosti raději před proudový chránič. Je ovšem třeba kontrolovat předřazené hlavní jištění, popř. doplnit odpovídající jištění dle použitého svodiče přepětí. Výjimku tvoří DEHNguard M CI obsahující pojistku.

 

 

Dalším neméně důležitým aspektem je délka a průřez připojovacích vodičů. Zde platí základní pravidlo z EMC (Electro Magnetic Compatibility, elektromagnetická kompatibilita): co nejmenší délka, co největší průřez a je-li to možné s více vodiči. To se týká zejména spojení na vodič PE, popř. spojení na HOP (hlavní ochranná přípojnice).

 

Vyžaduje-li to situace, klidně je možné umístit SPD vzhůru nohama. Přímé vedení vodičů je daleko důležitější než zhoršená čitelnost označení. Pro jistotu je však třeba se vždy u typu 2 podívat na doporučení výrobce, zda lze SPD instalovat i v této poloze. V případě současné produktové řady výrobce Dehn + Söhne je toto možné provést se všemi SPD. Je nasnadě, že je důležité dodržet prostorové oddělení mezi čistými a špinavými vodiči. Není-li to možné nebo si nejsme zcela jisti, je vhodné pro zajištění větší spolehlivosti aplikace instalovat do jednoho (samozřejmě kovového) rozváděče i SPD typu 3, např. pro ochranu řídicího systému.

 

Chceme-li být opravdu důslední, umístíme mezi přívodní jistič a SPD typu 1 přepážku – proč? Už jsme viděli několik aplikací, kdy střepiny jističů, které zatížil bleskový proud (obr. 2), zdemolovaly svodič bleskových proudů. Zvláštní pozornost je třeba tomuto věnovat především v tom případě, že se z ekonomických důvodů rozhodneme (tedy spíše klient) takto osadit třeba podružný rozváděč určený pro napájení všech zařízení umístěných v zóně LPZ 0, např. na střeše či okolí domu (viz Tipy a Triky 5. část). Může se jednat až o desítky vývodů separátně odjištěných s tím, že je akceptována varianta obětování všeho mimo objekt včetně jističů. V tomto případě je bezpodmínečně nutné ochránit osoby v objektu před zavlečením bleskového proudu. K tomu sice postačí jeden svodič typu 1, ale málokdo si dokáže pod slovem obětování představit, co to s jističem udělá. Toto doporučení jsme zatím v žádné z norem nenašli, ale vychází ze zkušeností z praxe.

 

Nezapomeňte na každý rozváděč nalepit upozornění o instalaci svodičů přepětí. Sice by se měl svědomitý revizní technik před měřením podívat do projektové dokumentace, ale mnohdy je porušen stavební zákon a neexistuje projektová dokumentace skutečného provedení.

 

Miloš Kostiba – příklad správného prodrátování Dehn + Söhne obr. 1.

Jan Hájek obr. 2.

(pokračování)