Technika v domácnosti (72)

70. léta ve znamení boje o spolehlivou pračku

Normalizační léta po výrazném rozvoji předchozího desetiletí byla v oblasti výroby domácích spotřebičů poměrně stagnačním obdobím. Znovu zasáhla politika zcela nevratně do dalšího hospodářského vývoje v komunistickém státě, v jehož čele se vyměnila vládnoucí garnitura, která po snahách o rozvolnění utáhla centralizační brzdu, jak jen to bylo možné. Navíc se neměnila jen vládní obsazení, ale se snahou dosadit i na další místa především do jednotlivých národních podniků vedení souhlasící s okupací Československa a nastaveným utužovacím tzv. normalizačním režimem, odešlo nebo bylo odejito mnoho odborníků. To bylo fatální skutečností také pro další rozvoj elektrotechnických podniků, které se často potýkaly s nesmyslnými a nereálnými výrobními plány, které produkovalo sice loajální, ale často zcela nekompetentní vedení.

Ve výrobě domácích spotřebičů byla komplikovaná především oblast bílé techniky, které bylo na trhu stabilně velký nedostatek. Pro centralizované hospodářství bylo totiž velmi těžké udržet krok s tempem modernizace, a tak se 70. léta 20. století překlopila především v urputný boj o výrobu spolehlivé automatické pračky, která by byla vyráběna v dostatečném množství. Tato skutečnost souvisela i s přicházejícím populačním boomem a podporovanou panelákovou výstavbou. Nárůst dostupnosti nových bytů byl díky této výstavbě konečně po mnoha letech znatelný a mohl tak začít uspokojovat poptávku po novém bydlení nastupující generace, ale všechny tyto byty bylo třeba vybavit novými základními spotřebiči, a to především pračkami.

Pro tyto potřeby byl vyčleněn národní podnik ve slovenském Popradě, který nejdříve nesl název Tatrasmalt, ale v roce 1974 byl přejmenován na známější označení Tatramat. Jeho produkce zahrnovala jak typy s předním plněním, tak typy s vrchním do menších prostor. Spolehlivost praček však byla velmi kolísavá, a zvláště k typům s předním plněním byla ze strany uživatelů velká nedůvěra kvůli špatnému těsnění dvířek. Ty s vrchním plněním zase nebyly dobře odhlučněné a byl velký problém s jejich stabilitou při odstřeďování. Jednalo se o dlouhodobě špatně řešený stav, který bylo dokonce nutné zmínit v rozpravách na půdě parlamentu. Tuto krizi tedy měla vyřešit zahraniční spolupráce nejdříve se slovinským podnikem, nakonec ale byla zakoupena francouzská licence pro výrobu nového typu pračky. Vzhledem k nekompetentnímu přístupu při nákupu této licence ani tato varianta nepřispěla k vyřešení situace a problém se spolehlivostí a dostupností automatických praček trval až do konce 80. let minulého století.