Státní energetická koncepce – SEK

 

Měsíčník Elektro ve třech následujících pokračováních přinesl informaci o práci NEK – Nezávis­lé energetické komise. Tu zřídila Topolánkova vláda, aby čelila mnohohlasé kri­tice, že nemá energetickou koncepci, která by kom­plexně řešila problematiku strategického zabez­pečení energie v ČR, tj. z hledisek dlouhodobé­ho zabezpečení primární energie, disponibilních zdrojů domácích a zahraničních, energetické náročnosti a efektivnosti spotřeby energie pro tvorbu HDP, diverzifikace energetických zdro­jů s ohledem na ceny energií, včasnost výstav­by nových zařízení pro výrobu, dopravu a skla­dování energií, bezpečnost jejich dodávek atd.

 

Komise měla být nezávislá, složená z ex­pertů delegovaných nepolitickými, všeobec­ně respektovanými institucemi vládními i ne­vládními. Do čela byl postaven prezident AV ČR prof. Pačes.

 

Komise, která chtěla zachovat a projevit maximální objektivitu a zohlednit často proti­chůdné názory na volbu SEK, zpracovala vý­sledky své práce do několika scénářů, aniž by některý z nich výrazně preferovala.

 

Ale již částečné výsledky práce komise se nelíbily různým zájmovým skupinám z poli­tických, vládních, podnikatelských a aktivis­tických kruhů a ty si na vládě vynutily zříze­ní dalšího „nezávislého“ orgánu – Oponent­ní rady (OR), která měla za úkol vypracovat oponentní posudek (o tomto posudku refe­ruje poslední část seriálu v Elektru 4/2009).

 

Jak byla při sestavování NEK prezentová­na snaha o její nezávislost, tak při sestavová­ní OR byla snaha o její nezávislost ostenta­tivně ignorována. Předsedou rady byl jmeno­ván vládní úředník a neodborník v energetice Ing. Pavel A. Stehlík, MBA, navíc místopřed­seda dozorčí rady společnosti Severočeské doly, a. s., která je na energetické koncepci mimořádně zainteresovaná. Je to očividné porušení pravidel o střetu zájmů přímo urá­žející občany. A takto sestavená OR si ještě drze dovoluje obviňovat NEK, že nebyla ne­politická a nezávislá. Jistě, absolutně nepo­litická ani nezávislá nemůže být žádná sku­pina lidí, ale v tomto případě platí, že (vět­ší) zloděj volá: „Chyťte (menšího) zloděje!“

 

Chybou NEK asi bylo, že do jejího čela byl jmenován vědec a akademik, navyklý na úzkostlivé dodržování objektivity a variant­nosti řešení, ale málo znalý projednávané věcné problematiky a zájmů subjektů v této výrobní a obchodní oblasti a nezkušený v je­jím managementu.

 

Některé výhrady OR lze považovat za oprávněné tam, kde jsou argumentace NEK diskutabilní a zřejmě vynucené tlakem vládních i nevládních ekologických maxi­malistů (odepsání zásob uhlí, zachování li­mitů jeho těžby, moratorium na jaderné zdroje apod.).

 

Ale další výhrady jsou evi­dentně vypracovány na objed­návku politiků a zainteresova­ných podniků. Zcela zřejmá je objednávka odpůrců unijní poli­tiky EU a zastánců nacionálního protekcionismu. Nezapomíná se ani na kladné vyjádření o inicia­tivách (ne)slavného dua kverulu­jících euroskeptiků – prezidentů Kaczynskiho a Klause. V závě­ru oponentní posudek zveliču­je ohrožení ČR ze strany Ruska a zásluhy Topolánka a Římana při řešení „plynové krize“ a záro­veň zamlčuje zásluhy EU a baga­telizuje záruky EU v celoevrop­ské energetické koordinaci a strategické bez­pečnosti.

 

Z uvedených důvodů je nutné považovat výsledky práce jak NEK, tak OR za v pod­statě nepoužitelné a nevytvářející seriózní základ pro vypracování SEK, což je naléha­vě nutné pro co nejrychlejší zahájení reali­začních kroků.

 

Snad současná vládní krize a po ní omla­zená poslanecká sněmovna a (snad) silnější vláda bez pana Bursíka, budou moci vyhlá­sit komplexní a racionální SEK a zahájit její rychlou realizaci.