Standardizace Souboru norem ČSN 34 3100 až 12 zvoní umíráček, kdo a proč tahá za provaz? Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec z oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice Český normalizační institut (ČSNI) zamýšlí postupně nahradit soubor norem ČSN 34 31xx tak, že vydá v tomto roce, v souvislosti s převzetím EN 50110 v podobě ČSN EN 50110-1 a ČSN EN 50110-2, jejich změny a stanoví souběžnou platnost stávajících norem s uvedenými ČSN EN na 2 roky. Je namístě zdůraznit, že zkušenosti z využívání stávajících norem ČSN 34 31xx jsou zaplaceny zdravím a mnohde i životy lidí. Samozřejmě, že tyto normy jsou nejen v mnoha ustanoveních poplatné době jejich vzniku (pokud jde třeba o stav tehdejší techniky, kdy mám na mysli např. používání zapouzdřených vodičů), ale i praxe ukázala (přes všechny dosud provedené změny) i jejich slabiny. To ale neznamená, že jsou veskrze špatné. To se v žádném případě nedá paušálně o této řadě norem říci. Samo přejímání EN přece neznamená bezpodmínečné automatické rušení stávajících ČSN. Nemýlím-li se, mají se rušit ty národní normy, které jsou s přejímanými dokumenty v rozporu. Budou-li tedy změnami stávajících norem ČSN 34 31xx odstraněny případné rozpory s EN 50110, napraveny jejich jiné nedostatky, pak nevidím důvod jejich zrušení. Proto se mně zdá tento přístup ČSNI krátkozraký a kladu si otázku, proč se chceme takto k našim normám zachovat? K samotnému návrhu ČSN EN 50110-1 (dále jen „ČSN EN„) je třeba říci to, že přístup EN je založen na jiných principech – vytyčuje zásady, ale nestanovuje, jak jich dosáhnout. Neznamená však, že zmíněný přístup EN musíme otrocky přebírat. Tento přístup má své opodstatnění podle mého názoru u norem z oblasti výrobkové – tj. z oblasti techniky. Pro oblast norem z oblasti bezpečnosti práce (POZOR, jistě si čtenáři vzpomenou, že před časem normalizace tvrdila, že problematiku bezpečnosti práce z ČSN vypustí, to že je doména ČÚBP) je, alespoň jak jsme u nás zvyklí uvažovat, nevhodný. Proč nevhodný? To proto, že v oblasti techniky není problém přemýšlet o metodách, jak dosáhnout splnění toho, co říká norma. Naproti tomu v oblasti bezpečnosti práce nemůže být prostor pro improvizaci, přístup „pokus – omyl„ musí být vyloučen. Zejména v této oblasti musí být řečeno: „Abys pracoval bezpečně, neohrozil sebe ani ostatní a okolí, musíš se chovat tak a tak, a naopak – takto se chovat nesmíš.„ Jsem si vědom toho, že činnosti na elektrických zařízeních mají nespočet variant a ne každá může být v normě postižena. Musí proto platit obecný princip – „vytvářej podmínky pro bezpečnou práci„ a „pracuj bezpečně“. Ano, i tak by se dala několika slovy napsat norma a nikdo by nemohl namítat, že neřeší otázku bezpečnosti. I tak by se dalo také školit zaměstnance. Přístup ČSNI je ale podle mého názoru absurdní. Je třeba si uvědomit, že norma, citováno ze zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, „ …… poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech.„ Zde je vidět, že dřívější přístup – názor normalizace, že do ČSN patří normy výrobkové –, tj. z oblasti techniky, byl správný a nečinnost MPSV, na které byla v roce 1994 přenesena zákonem č. 47/1994 Sb. legislativní pravomoc z ČÚBP, není tím správným důvodem a omluvou pro změnu názoru ČSNI. Přijmout tento absurdní přístup znamená zahodit letitou zkušenost (mnohdy tragickou) nejen nás, ale i našich předků, vtělenou nejen do samotných vět, ale i slovíček a jejich vzájemných souvislostí ve stávajících normách obsažených. Navíc by to bylo podle mého názoru nejen projevem neúcty k nim, ale i hazardem s životy dnešními i budoucími. Na podkladě více než dvacetileté zkušenosti mohu posloužit bezpočtem konkrétních důkazů toho, že ony věty a ona slovíčka mají svůj význam a jejich nerespektování přineslo vždy zmařené životy. Případná námitka, že šlo o „nedodržení normy„ neobstojí, neboť mohu dodržovat jen to, s čím jsem byl prokazatelně seznámen. Budou-li zaměstnavatelé podle nové normy seznamovat jen se zásadami: „pracuj bezpečně“, kam se s úrovní bezpečnosti práce dostaneme? Navíc se ukazuje, že řada věcí popisovaných v návrhu ČSN EN již byla v ČR řešena, a to nejen na úrovni tvorby norem, ale i právních předpisů (např. oblast vzdělávání zaměstnanců, otázky místních provozních a bezpečnostních předpisů, bezpečnostních značek apod.). Smyslem tohoto příspěvku není detailní posuzování návrhu ČSN EN 50110-1 (34 3100). Přesto si dovolím ukázat na několika příkladech jeho významné slabiny. Nejsou definovány pojmy, se kterými norma ve svých ustanoveních pracuje. blízkost elektrického zařízení blízkosti zařízení pod napětím Dozor v čl. 5.3.1.1 Měření je v této normě definováno jako všechny činnosti, kterými jsou měřeny fyzikální veličiny v elektrickém zařízení. Měření musí být vykonáváno osobou znalou nebo osobou poučenou pod dozorem osoby znalé. Dohled v čl. 3.2.4 – osoba poučená: osoba poučená osobami znalými, která může pracovat pod jejich dohledem, aby jí tím bylo umožněno vyvarovat se nebezpečí, které elektřina může způsobit. Práce podle pokynů v čl. 6.3.12 – SPECIFICKÉ PRÁCE NA ŽIVÝCH ČÁSTECH – Práce, jako je čistění, postřik a odstranění nánosů námrazy na izolátorech, musí být zabezpečena specifickými pracovními pokyny nebo postupy. Osoby, které plní tyto úkoly musí být znalé nebo poučené Souhlas k zahájení práce v čl. 6.2 – – PRÁCE BEZ NAPĚTÍ – Souhlas k zahájení práce musí dát osoba odpovědná za elektrické zařízení vedoucímu práce nebo vedoucím práce Povolení k zahájení práce v čl. 6.2.6 – POVOLENÍ K ZAHÁJENÍ PRÁCE – Povolení k zahájení práce musí dát všem osobám zúčastněným na práci pouze vedoucí práce, ... Přitom poslední pojem je používán rozporuplně, viz: 6.1 Všeobecně
Pouze osoba odpovědná za elektrické zařízení může dát povolení k zahájení práce. 6.3.8.3 Činnost vedoucího práce
Povolení k zahájení práce smí dát osobám pouze vedoucí práce. Návrh definuje v čl.: 3.1.2 obsluhu a práci tak, že do nich zahrnuje pracovní úkony nutné k uvedení elektrického zařízení do činnosti, přitom do nich zahrnuje takové úkony, jako je spínání, ovládání, monitorování a údržbu až po práce na živých a neživých částech. Podle mého názoru nemůže jít jen o úkony nutné k uvedení do provozu – co by potom byly úkony k uvedení zařízení mimo provoz, popřípadě k jeho zajištění? Za obsluhu a práci je třeba podle mého názoru považovat rovněž i činnosti: bezprostředně spojené s odstavování elektrického zařízení z provozu, jakož i s jeho uvedením do stavu bez napětí, na elektrickém zařízení mající za cíl trvalé vyřazení elektrického zařízení z provozu, stejně tak jako úkony revizí elektrického zařízení (prohlídka, měření a zkoušky). 3.2.1 vedoucího práce jako osobu pověřenou konečnou odpovědností za pracovní činnost. Současně uvádí, že jestliže je to vyžadováno, může být část odpovědnosti přenesena na jinou osobu. Není jasné, co se rozumí „konečnou odpovědností“. Je to odpovědnost za výsledek pracovní činnosti? Jednalo-li by se o práci pod dozorem, kdy je vedoucí práce současně osobou takovýmto dozorem pověřenou, je to nesmysl. Může existovat pouze zastupitelnost, nikoliv dělení se o pravomoc a odpovědnost. V opačném případě by se tím popřela zásada nedělitelnosti pravomocí a odpovědnosti vedoucího práce. Návrh uvádí v čl. 3.3 pojem pracovní zóna, aniž jej definuje. Podle mého názoru by měla být definována takto: Pracovní zóna – místo (oblast) pro práce: za místo práce nebo oblast pro práci a/nebo obsluhu se považuje prostor, ve kterém se mají (nejen za účelem provedení vlastních prací a/nebo obsluhy na konkrétním el. zařízení, ale i k bezprostřední přípravě k těmto činnostem) k tomu určené osoby pohybovat. Je třeba zdůraznit, že pracovní zóna – místo práce nebo oblast pro práci, je něco jiného než pracoviště, resp. pracoviště je vždy podmnožinou pracovní zóny – místa a/nebo oblasti práce. Jde-li např. o el. zařízení klasické kobky či skříňového rozváděče vn umístěného v elektrické provozovně – stanici (ta je definována čl. 1 ČSN 34 3104 jako oddělený, převážně uzamykatelný prostor určený k výrobě, přeměně, rozvodu nebo akumulaci el. energie, zabezpečený proti vstupu nepovolaných osob), popřípadě o zařízení konkrétního vývodového pole venkovní rozvodny nebo o úsekový odpínač, je: místem práce celá el. provozovna – stanice nebo ve druhém příkladu jen příslušné vývodové pole venkovní rozvodny vymezené jeho provozním oplocením
a oblastí pro práci může být např. terén zahrnující ochranné pásmo venkovní linky el. vedení 35 kV mezi body A a B),
ale pracovištěm je vždy pouze definovaně vymezený (případně ohraničený) prostor v místě práce nebo oblasti pro práci, kde se konkrétní el. zařízení, na němž se má pracovat, nachází – např. jen kobka č. X, skříň č. Y skříňového rozváděče, nebo vymezený (ohraničený) prostor kolem proudového transformátoru nacházející se v prostoru provozního oplocení vývodového pole rozvodny, případně kolem stožáru XY, s úsekovým odpínačem O, části venkovního vedení linky 35 kV mezi body A a B,
a pracovním místem je každý možný bod v prostoru vymezeného (ohraničeného) pracoviště, ve kterém se v daném okamžiku může pracující osoba nacházet při pracovní činnosti na daném el. zařízení a který je rozhodný pro posuzování vzdáleností k vnějším hranicím ochranného prostoru DL a zóny přiblížení DV, jak jsou v návrhu označeny. Nutnost rozlišovat místo práce a pracoviště vyplývá, jak jsem již jednou napsal, ze skutečnosti, že v místě nebo oblasti pro práci mohou, a také tomu tak v praxi je, pracovat dvě i více pracovních čet, každá na jiném zařízení – pracovišti. To samo o sobě by ještě nebylo důvodem pro nutnost používání tohoto členění. Má to však zásadní význam v situacích, kdy je třeba, aby vedoucí práce na těchto pracovištích vyslovili souhlas s tím, že v místě a/nebo oblasti pro práce budou jejich pracovní čety konat práci na různých pracovištích. Tehdy jen oni mohou rozhodnout, zda na takovouto situaci v místě a/nebo oblasti pro práce, při dané složitosti pracovní činnosti svých čet a s ohledem na konkrétní podmínky daného místa nebo oblasti práce, přistoupí či nikoliv. Bohužel na to nepamatovala ani ČSN 34 3100. Markantní dopad to má v situacích, kdy je vykonávána práce pod dozorem. Tím, že se takto „roztahuje„ pracoviště až na hranice místa práce, se zvětšuje prostor odpovědnosti dozorující osoby. Mohu doložit případy s tragickými důsledky. Návrh definuje v čl.:
3.4.1 práci tak, že jde o práci na elektrickém zařízení a v jeho blízkosti, při které se vyskytuje elektrické riziko Poněkud divná definice. Co se považuje za práci, je již zakotveno v čl. 3.1.2 a pracovní činnost v blízkosti el. zařízení může být dvojí. V prvém případě půjde o činnost na el. zařízení v blízkosti jiného el. zařízení a ve druhém o činnost na jiném zařízení – neelektrickém – v blízkosti el. zařízení. Proto by definice měla znít takto:
práce – práce na elektrickém zařízení a jakákoliv pracovní činnost v jeho blízkosti, při které se vyskytuje elektrické riziko. 3.4.2 práci na elektrickém zařízení jako práci na elektrickém zařízení a v jeho blízkosti představující zkoušení a měření, opravu, výměnu, úpravu, rozšíření, montáž a prohlídku. Pokud jde o neúplný výčet činností, viz připomínka k čl. 3.1.2. Pokud jde o činnost v blízkosti el. zařízení, je třeba doplnit, že půjde o uvedené činnosti prováděné na elektrickém zařízení. Proto by definice měla znít takto:
práce na elektrickém zařízení – všechny pracovní činnosti podle 3.1.2 prováděné na elektrickém zařízení přímo a/nebo na elektrickém zařízení v blízkosti jiného elektrického zařízení. 3.4.3 práci v blízkosti elektrických zařízení (neelektrická práce) jako práci v blízkosti elektrických zařízení v podobě stavební činnosti, výkopů, čištění, natírání apod. Přitom pojem „blízkost elektrických zařízení“ (pojem používaný ve vztahu k neelektrické práci) není definován ani rozměrově vymezen. V návrhu ČSN EN je používán v souvislosti s prací termín blízkost živých ve vztahu k rozsahu zóny přiblížení – viz dále připomínka k čl. 3.4.5. V ČR je „blízkost el. zařízení„ definována v čl. 18 ČSN 34 3100 a má zcela jiný význam a rozměr než „zóna přiblížení“. K tomu přistupuje přehled nejednotnosti a libovůle používání pojmů, jak jej lze z návrhu dokladovat: - v 6.2.5 – blízkosti živých částí
- v poslední větě předmluvy - blízkosti elektrického zařízení
- v 6.4 – blízkosti zařízení pod napětím
- v 6.1.1 – blízkosti vodičů pod napětím
Spojí-li se s tím v Příloze B použité výrazy …: - vymezené pracovní vzdálenosti
- přiměřené bezpečné vzdálenosti
a v Příloze A: - minimální vzdálenosti pro práci pod napětím
- minimální vzdálenosti pro práci v blízkosti zařízení pod napětím
… pak je z toho „guláš„. Návrh dále definuje v čl.:
3.4.4 práce pod napětím – jako veškerá práce, při které se osoba dostane do styku s živými částmi úmyslně nebo zasáhne do ochranného prostoru buď částmi těla, výstrojí nebo nářadím, nebo předměty, kterých se dotýká Neurčitý význam „dostane se, zasáhne do…„ není na místě. Podle mého názoru musí jít o vědomou činnost, a proto by definice měla znít takto: Práce pod napětím je veškerá práce, kdy pracující osoba je buď vědomě ve styku s živými částmi, nebo je vědomě uvnitř, popřípadě zasahuje částmi těla nebo nářadím, zařízením a přístroji drženými v ruce do ochranného prostoru. 3.4.5 práce v blízkosti živých částí jako pracovní činnosti, při kterých osoba částmi těla, nářadím nebo jinými předměty vstupuje do zóny přiblížení, aniž by zasahoval do ochranného prostoru. Jednak je třeba uvést, že se jedná o práce na el. zařízení, a opět i zde není namístě neurčitý význam, musí jít o vědomou činnost, a proto by definice měla znít takto: Práce (na elektrickém zařízení) v blízkosti živých částí: všechny činnosti podle 3.1 prováděné vědomě v zóně přiblížení. Ještě několik připomínek k vlastnímu textu návrhu ČSN EN 4.3 – první věta: „Pro každé elektrické zařízení musí být určena osoba odpovědná za elektrické zařízení.„ Věta je nadbytečná, nezávisle na tom, zda by šlo o provoz nebo provozování. Každý vlastník – provozovatel el. zařízení – je objektivně odpovědný za jeho provoz a není třeba jej jakkoliv určovat. Jestliže bychom připustili, aby v ČSN tato věta zůstala, pak by to v praxi znamenalo, že např. každý úsekový odpínač venkovní linky 35 kV by musel mít osobu odpovědnou. To by bylo samozřejmě absurdní. Určovat separátně osobu odpovědnou za provozování je rovněž nadbytečné, neboť takováto odpovědnost, resp. úkoly s ní rovněž spojené, je ve vazbě na její funkční postavení v organizaci zakotvena v popisu pracovní činnosti každé takovéto konkrétní osoby – zaměstnance. 4.3 – čtvrtý odstavec:
„Před zahájením nebo změně pracovní činnosti na elektrickém zařízení, změně pracovního místa, se musí vedoucí práce a osoba odpovědná za elektrické zařízení dohodnout o pracovním postupu a zajištění pracoviště.„ Změna pracovního místa. Pojem pracovní místo není v návrhu definován a je použit pouze v příloze B – viz Pracovní místo s nebezpečím exploze. Jestliže má být postaveno rovnítko mezi pracovním místem a pracovištěm, pak jde o zmatek. Pracovištěm je a bude vždy vymezený prostor pracovní zóny - místa práce a/nebo oblasti pro práci, kde se nachází el. zařízení, na němž se má pracovat. Má-li se měnit pracovní místo provádění práce, pak v tomto duchu by logicky muselo jít o jiné el. zařízení a vedoucí práce není od toho, aby rozhodoval, na kterém zařízení (v jiném místě práce) chce pracovat. 4.3 – první věta posledního odstavce:
„Popis práce musí být k dispozici na pracovišti tak, aby osoba, která má vykonat činnost v rozporu s bezpečnostními předpisy, měla možnost tuto skutečnost oznámit vedoucímu práce.„ Toto ustanovení není životaschopné pro každý druh činnosti. 4.4 – pátý odstavec:
„Aby nedošlo k omylům při ústním předávání informace, musí příjemce opakovat informaci nazpět vysílajícímu, který musí potvrdit, že byla správně přijata a bylo jí porozuměno.„
Ústní předávání a příjemce? Nebo se to chce i při předávání „z očí do očí„? Ustanovení by mělo význam, jestliže by znělo takto:
„K odstranění chyb při dorozumívání prostředky pro přenos informací musí příjemce opakovat informaci nazpět vysílajícímu, který ….. „ 6.1 – čtvrtý odstavec:
„Pouze osoba odpovědná za elektrické zařízení může dát povolení k zahájení práce. Tento postup musí být také proveden v případě jakéhokoliv přerušení práce a ukončení práce.„ Dát povolení k zahájení práce – versus čl. 6.2 – poslední odstavec – souhlas k zahájení práce. Nejde o synonyma, obě slova mají rozdílný obsah. Souhlas – znamená, že daná práce se vůbec může vykonat (dispečer uvolní zařízení k provedení práce), naproti tomu povolení k zahájení práce znamená, že jsou vytvořeny všechny podmínky k jejímu bezpečnému zahájení a provedení, a jako takové jej může vydat jen vedoucí práce – viz čl. 91 a 92 ČSN 34 3100!! 6.2 – první věta posledního odstavce:
„Souhlas k zahájení práce musí dát osoba odpovědná za elektrické zařízení vedoucímu práce nebo vedoucím práce.„ „Souhlas k zahájení práce musí dát osoba ......„ je (při respektování obsahové rozdílnosti pojmů „souhlas„ a „povolení“ k zahájení prací) potvrzením mé domněnky o úloze „osoby odpovědné za provoz„ v roli dispečerů elektrizačních soustav, jak ji má návrh zřejmě na mysli. Tam tomu tak skutečně je a znovu to dokládá, že v praxi odběratelů el. energie to nepůjde a navíc to nemá opodstatnění. 6.2 – text poslední odrážky druhého odstavce:
„Pro zajištění elektrických zařízení bylo stanoveno pět základních požadavků, které musí být dodrženy v následujícím pořadí při zajišťování pracoviště: - ochranná opatření proti zařízením pod napětím, která jsou v blízkosti.„
Podle mého názoru musí znít takto: ochranná opatření proti zařízením pod napětím, která mohou být vzhledem ke zvolenému způsobu vymezení (ohraničení) pracoviště v blízkosti. Jestliže by zůstalo slovo „jsou„ v blízkosti, nešlo by už o práce bez napětí podle čl. 6.2, ale o práce v blízkosti zařízení pod napětím podle čl. 6.4 6.2.7 – čtvrtý odstavec: „Když je vedoucí práce přesvědčen, že elektrické zařízení je připraveno na obnovu napájení, musí být provedeno ověření osobou odpovědnou za elektrické zařízení, která prohlásí, že je práce dokončena a elektrické zařízení je schopné k uvedení do činnosti.„ Podmínka ověření osobou odpovědnou za elektrické zařízení, která prohlásí, že je práce dokončena, je nesplnitelná, jako u mnou předpokládaných osob odpovědných za provoz v podobě „dispečerů“ – službu konající rajonní dispečer nemůže ověřovat, co nemůže vidět, a nebude prohlašovat, že je práce skončena, když ji nevykonával. 7.2.1 – „Veškeré vykonávané údržbové postupy musí být schválené osobou odpovědnou za elektrické zařízení.„ Postupy musí být schválené osobou odpovědnou za elektrické zařízení ..., tak tady už opravdu nevím, kdo by takovouto osobou měl být, resp. koho tím návrh myslí. Dispečery přenosové soustavy, jak se ukazuje, jistě ne, a komu bude údržbové postupy předkládat ke schválení vedoucí elektroúdržby v organizaci, která el. energii pouze odebírá, to si už nedovedu vůbec představit. Stejně tak jako situaci při dodavatelských činnostech na el. zařízeních provozovatelů, kdy platí § 537 odst. (3) obchodního zákoníku – cituji: „Při provádění díla postupuje zhotovitel samostatně a není při určení způsobu provedení díla vázán pokyny objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal.„ Krkolomné ustanovení § 12 odst. (4) vyhl. č. 50/1978 Sb., hovořící o tom, že: „Pro vedení všech pracovníků s kvalifikací nejméně podle § 5 je organizace povinna ustanovit vedoucího...", které se v praxi většinou neujalo, je kritizováno, a zde budeme zavádět něco ještě více odtrženého od života? 7.6 – „Na konci údržbových prací vedoucí práce musí předat zařízení osobě odpovědné za elektrické zařízení. Stav elektrického zařízení po provedené údržbě musí být oznámen osobě odpovědné za elektrické zařízení.„ Opodstatněnost obou vět lze připustit pouze v podmínkách elektrizačních soustav. Tam se může a také se „předává“ zařízení po údržbě dispečerovi. Takové předání se uskutečňuje pomocí prostředků dorozumívání. POZOR! – koliduje to s čl. 6.2.7 (čtvrtý odstavec). Věty by možná měly i opodstatnění v organizacích odebírajících el. energii, kdyby v nich osobou odpovědnou za provoz byl vedoucí elektroúdržby (což by mnozí vedoucí pracovníci organizací rádi uvítali). Jak jsem již několikráte uvedl, tak tomu není a nesmí ani být. Vedoucí elektroúdržby je a musí být odpovědný jen za to, že zařízení jemu svěřené do údržby bude udržovat podle daných pravidel. Na ukázku toho, že návrh ČSN EN je ještě surový, by to mohlo stačit. Závěr Ať dopadne tvorba ČSN EN 50110-1 a ČSN EN 50110-2 jakkoliv, resp. odstraní se nepřesnosti a chyby v dosavadních návrzích, situace v oblasti bezpečnosti práce na el. zařízeních se nezlepší, ba naopak. Co bude totiž výsledkem přijetí EN 50110, resp. zrušení stávajícího souboru norem ČSN 34 31xx? Výsledkem bude to, že díky její obecnosti si ti, co na to mají, vytvoří vlastní podnikové normy. Dohlédnuto do konce to bude znamenat, krom vynaložených nákladů, hlavně to, že se vytvoří nezanedbatelné překážky ve volném pohybu pracovní síly. Proč? Protože všude bude platit něco jiného. Pozor na slovíčko „všude„ ve vztahu k těm organizacím a podnikajícím fyzickým osobám, které na tvorbu vlastních podnikových norem a/nebo místního provozního bezpečnostního předpisu podle nař. vlády č. 378/2001 Sb. z různých důvodů nemají, a kde nebude, ať chceme nebo nechceme, platit nic. Proto jsem proti zrušení stávajícího souboru norem ČSN 34 31xx. Oporou tomuto názoru je i sám návrh ČSN EN 50 110v samotném čl. 6.4 Práce v blízkosti zařízení pod napětím uvádí, cituji: „Práce v blízkosti zařízení pod napětím musí být vykonávána v souladu s národními předpisy.„ Tak v jakém souladu budou práce v blízkosti zařízení pod napětím vykonávány, když se má mj. ČSN 34 3100 zrušit? | 
