| Slovo šéfredaktora Žurnalistiku, lépe česky novinářství, a osobu žurnalisty, tedy novináře, zrodila sama společnost na určitém stupni svého vývoje. Vznik novi-nářství se váže k počátkům novo-věku (kladen velmi přibližně do druhé poloviny 15. století – 1445 vynález knihtisku, 1492 objev Nového světa atd. – zřejmé, že?). Pro další společenský vývoj se totiž samotná potřeba informací a jejich dostupnost staly nezbytnou silou. Proto se na scéně objevil někdo, kdo má schopnost pozorovat dění ve společnosti, má schopnost mít nad děním potřebný nadhled, je však zároveň jeho nedílnou součástí a jako takový je i spolutvůrcem společnosti – novinář. K novinářově kvalifikaci nedílně patří i schopnost zjištěnou informaci o dění ve společnosti přiměřeně, kvalifikovaně a objektivně zpracovat a předat čtenáři – novinář-redaktor. S technickým pokrokem se vyvíjela i profese novináře. A jste-li dnes obklopeni odbornými časopisy, stojí za konečným výrazem každého nového čísla tým odborných novinářů-redaktorů. No, řekněme, alespoň dva. Novinář odborného tisku naplňuje stejné atributy jako jeho kolega ze „společenských„ periodik. Ale pozor! – jejich zastupitelnost není samozřejmá – redaktor (například) ELEKTRO by hravě dokázal „natlachat„ sloupek o utajovaném milenci Ivety Bartošové, zatímco redaktor (například) SPY by jistě měl určité potíže při editování článku o kompenzačních zařízeních pro vn. Každý z uvedených redaktorů je totiž příslušníkem jiné skupiny – odborný redaktor je spolutvůrcem géniů produkce, společenský redaktor patří k idiotům spotřeby. Zatímco ti první chtějí novinku senzační svou novostí, ti druzí chtějí novinku novou svou senzačností. Oba redaktoři mají však jedno společné – i je současná (civilizovaná) společnost na dnešním stupni vývoje vytvořila pro svou potřebu. |
