| Slovo šéfredaktora Zopakujme si skutečnost, že elektrotechnika zdaleka není jen technický obor lidské činnosti, ale že svou univerzálnost prokazuje na každém kroku: elektřina je ze své podstaty nebezpečná, automobilový provoz je ze své podstaty taktéž nebezpečný. Obě disciplíny mají svá pravidla pro minimalizaci rizik při jejich užívání. Faktická a notoricky známá nebezpečenství těchto disciplín z nich však nejsou sejmuta vydáním sebelepšího zákona, potažmo norem.
Již druhým rokem platí v ČR novela silničního zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. K zásadním změnám novely patřila i úprava přednosti chodců na přechodech. Od té doby se různí chodci nejméně jednou denně, občas i po pečlivém rozhlédnutí, vrhají pod moji Škodu Felicii. Činí tak v lichém domnění své absolutní přednosti – vždyť zákon přece „zakázal„ autům být nebezpečná. Přijetí zákona o čemkoliv však ještě neznamená řešení příslušné situace. V tom je omyl těch, kteří se domnívají, že vytvoří dobrou společnost jen jejím opentlením zákony na všechno.
Zeptal jsem se tuhle od volantu (hlasem sytým a s nohou ještě těžce na brzdě) jednoho takového vrhuchtivého chodce, zda si pamatuje, jak ho kdysi rodiče učili přecházet vozovku – pořádně se rozhlédnout, raději počkat, a to pokud možno na přechodu. Odpověděl stroze a v chvatu něco „vo tý vyhlášcé …„, spěchal totiž. Přes rameno nesl kotouč „cykyny„ a z kapsy montérek mu čouhala „vadaska„ a šroubovák.
Zdalipak si tento elektrikář nebyl líný při zapojování vypnout obvod, anebo to „machrovsky„ zvládal pod napětím, to už mi také neřekl. A přece si v jádru jsou obě nebezpečí tak podobná. Proč se však v případě toho automobilového onen elektrikář namísto na vlastní profesionalitu a obezřetnost spolehnul na jakýsi chatrný zákon, to věru nevím. |
