časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 12/2021 vyšlo
tiskem 1. 12. 2021. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Měření, zkoušení, péče o jakost

Trh, obchod, podnikání
Na co si dát pozor při změně dodavatele energie?

slovo šéfredaktora

|

číslo 8-9/2005

slovo šéfredaktora

V roce 1881 se A. P. Southwick, dentista z amerického Buffala, stal svědkem okamžitého úmrtí technika, který v městské elektrárně nešťastně upadl na svorky pod napětím. Jaká humánní smrt, namísto drastického oběšení, řekl si dentista a ocitl se tak na počátku procesu uplatňování trestu smrti na elektrickém křesle (blíže a zajímavěji viz článek na str. 4).

Smrt na elektrických drátech není trestem za elektrikářovu nepozornost – kategorii „trestu„ této skutečnosti přidělil člověk, nikoliv příroda. Elektřina je zkrátka fyzikální jev, který může zabít, ovšem stejně jako mnoho jiných přírodních fenoménů – laviny, plyny, sopky, hurikány nebo povodně … anebo kola automobilu.

Do kategorie trestajícího média odsoudil elektřinu při hledání způsobu, jak nastolit a udržet pořádek, člověk. A prvním cílem „trestu„ je napravit nepořádek způsobený „vinou„. Trend dnešní demokratické společnosti je ovšem takový, že umí dokazovat vinu (!?), ale odmítá nastolovat trest. Namísto trestu nastoluje převýchovu. To je, myslím si, rozpor.

V českých zemích už v roce 1783 císař Josef II. v rámci reforem rakouského soudnictví a vězeňství zrušil trest smrti a nechal doživotně odsouzené vězně doslova, s odpuštěním, chcípat v „josefínských kobkách„ na obávaném brněnském Špilberku.

Současný křesťanský svět, který spojuje svou vyspělou existenci s demokracií, je pokrytecký. Aby potvrdil svou vyspělost, odsoudil (až na výjimky, například deset států USA) trest smrti do kategorie nepřípustných. Vydržuje si však mnohatisícové profesionální armády, které nasazuje na vykonávání legálního trestu smrti v tzv. vyšších státních nebo politických zájmech. V „běžném„ spotřebním demokratickém světě je smrt vděčným a nejomílanějším předmětem drtivé většiny akčních i rekre-akčních filmů v masových sdělovacích a zábavních médiích.

Škoda, diskuse o trestu smrti, která se ovšem nekoná, by mohla tříbit názory na morálku a etiku v lidské společnosti. Tedy to samé, co dnešní média a politická scéna dělají prachmizerně – viz volby nebo VyVolení a BigBrother.

A jen tak mimochodem, já jsem ateista.

jiri.kohutka@fccgroup.cz