| Slovo šéfredaktora Můj strýc Flinta je elektrikář slovem i skutkem, tělem i duší, vzděláním i myšlením. A je to i velký koumák. Jeho zaujatost proti Českému normalizačnímu institutu je však nade vší pochybnost. Po bedlivém prohlédnutí budovy ČNI, krčící se za věhlasným pražským obchodním domem Bílá labuť, pravil: „Raději než tehdá o kus dál Těšnov, měli zbourat tenhle barák.„ Bráním v diskusích se strýcem Flintou ČNI, co to jen dá. „Podívej, strejdo Flinto, bez norem by to přece ani dnes vůbec nešlo. Normy už dnes nejsou nejvyšší karabáč, ale naopak něco jako základní poměřovací etalon. Vyhov alespoň normě, a jsi v klidu.„  „Právě proto, že jsou jako etalon, měly by být snadněji dostupné a levnější pro všechny, kteří je mají používat,„ rozčiluje se strýc Flinta. „Tvorba normy stojí spoustu peněz a ČNI si musí vydělat, a tak normy prodává...„ „… za peníz, za který to skoro nikdo nekoupí! A kdo koupí, protože musí, ten mačká slzu. Tuhle jsem já sám potřeboval ČSN 523, edici 2, a víš, kolik ta hezká slečna z informačního centra ČNI po mně za tu jedinou normu chtěla? Skoro 600 korun!„ „No, je to přece nová norma…,„ chabě se snažím oponovat. „Houbeles nová! Nové jsou tam přesně čtyři věty, milý synovče.„ „To za 600 fakt stojí.„ „No, nestojí, ale marketing ČNI také za nic nestojí. Na jednu stranu má monopolní postavení na trhu, na druhou stranu si počíná jako diletant, který si někde ve špatné liberální příručce přečetl, že dobré je to, co je drahé. Já se musím také uživit, ale proto ještě nemusím být nějaký neoliberální komsomolec. Navíc, nám elektrikářům ČNI říká, že chce co největší dostupnost technických norem pro všechny, ale pak by mě tedy docela zajímalo, podle jakého klíče se ty ceny stanovují. Já nechci normu úplně zadarmo. Ani Karel IV. nerozdal nemajetným jídlo zadarmo, ale nechal je vydělat postavením Hladové zdi. Ale také se nechci cítit ožebračován,„ rozpálil se strýc Flinta. „No, dobře. Ale jak bys tedy postupoval na místě ČNI ty, když ti to tak vadí?„ „Jo, panáček si myslí, že mě zaskočil. Tak dávej pozor, kamaráde, dám ti malou lekci z cenové politiky: ČNI by se měl zabývat opravdu jenom tvorbou norem, a ne s nimi obchodovat za neúměrně drahý peníz. Měl by normy po celé republice nechat prodávat přes dealery, ale hlavně – s výhodnými maržemi. Zájem o normy je, ale ne za tyhle ceny. Při současných cenách elektrikář běduje a koumá, jak to obejít, nebo zda si vůbec má normu koupit, když se u řady z nich nejspíš do roka dočká další změny, nejméně za dalších 600. Že si tuhle položku může dát do nákladů, to ho stejně nezahojí. Dealer ví, že zájem by byl, ale aby v konkurenci prodal, šel by s cenou dolů. Tím by vyšel vstříc nám elektrikářům a prodej by se mu zaručeně zvýšil. A garantuju ti, milý synovče, že ta správná cenová hladina by se našla natotata! A ještě by si jak dealer, tak celý ČNI přišli na své. To si piš, holenku!„ shrnul svůj názor strýc Flinta. Já jsem vám říkal, že strýc Flinta je koumák! Tak v novém roce 2007 – zdar a všechno nejlepší! jiri.kohutka@fccgroup.cz |
