Slovo šéfredaktora
| Slovo šéfredaktora Bezpečnostní technik jednoho středně velkého strojírenského podniku, ve kterém jsem se před třiceti lety vyučil a kromě několika jiných funkcí to pílí sobě vlastní dotáhl až na energetika, se jmenoval Bohumil. Rád si však nechával říkat Milan. Takto chtěl dodat své osobě a své funkci pocitu vážnosti, a obyčejné oslovení Bóžo se se záměrem požívat vážnosti jaksi neslučovalo. Vyzbrojen Lincolnovským vousem, výraznými sykavkami a nezbytnou kšiltovkou, skotačil Bóža ..., pardon, skotačil Milan každý den po celém podniku – od lakovny, přes svařovnu, výrobní halu až ke kotelně – a s halasnou roztržitostí trousil spousty výhružných poznámek a zaklínadel o nebezpečnosti práce. Jestliže já jako energetik jsem těžce trpěl při vyplňování hromad bez nadsázky stupidních formulářů na téma „mladá energetická hlídka“, bezpečák Milan musel trpět dvojnásob. Ale ne! On netrpěl, on bral své poslání skutečně vážně a navíc s radostí funkcionáře vytvářel další a další vlastní interní formuláře. I v jeho osobě se pro nás ostatní stávala bezpečnost práce něčím spíše komicky obtěžujícím, nadiktovaným odněkud shora, za co jsme v podstatě nenesli vlastní zodpovědnost. Od toho je tu přece Bóža! Byla to chyba! Jak za dob minulých, tak i nyní dochází k úrazům, i smrtelným, v důsledku nedodržení jakýchsi správných pravidel a postupů. Fenomén bezpečnosti práce zcela jednoznačně existuje. Záleží však na jeho podání, na logice a míře uplatňování oněch vnějších pravidel a na vlastní zodpovědnosti uvnitř každého z nás. Je radost sledovat profesionálně připravené hasiče v žáru a kouři, při záchraně lidských životů. V té chvíli je jejich profesionalita jedinou nadějí. Je radost sledovat příslušníky branných složek při povodni, když profesionálně zvládají evakuaci. V té chvíli je jejich profesionalita jedinou pomocí. Je utrpení sledovat Bóži a Milany, kterak se domáhají udělat z již tak nehořlavého, požárněodolného rozváděče supernehořlavý, superodolný (a superdrahý) trezor. V té chvíli je jejich profesionalita jedině na obtíž. Počátkem září mě pozvala jistá významná tiskárna, čerstvě etablovaná na českém trhu, do nově zakoupené a zrekonstruované fabriky na prohlídku nové tiskařské linky. Šel jsem velmi rád a s trochou nostalgie. Byla to totiž ta moje bývalá fabrika. Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde | |