Jan Lojkásek,
ředitel firmy IN-EL, spol. s r. o., tiskový poradce prezidenta ESČ Samospráva elektrikářů
Odezva na tzv. Samozvanost ESČ Články v ELEKTRO 1/2001 „Úloha a postavení profesních společenstev...“ a „ESČ je připraven převzít...“ přinesly mnoho nových informací. To bylo jejich základním cílem – informovat širokou elektrotechnickou veřejnost o tom, co se v oblasti odborného (profesního) řízení podnikatelských aktivit (obecně) připravuje a jak se na novou situaci připravuje (v oboru elektro) jedno ze živnostenských společenstev – Elektrotechnický svaz český. Informace vyvolaly reakci několika (možná) elektrotechniků a elektrotechnických živnostenských společenstev a cechů. Z reakcí, jejichž vzorek byl publikován v ELEKTRO v čísle 3/2001 (nevím, do jaké míry vyjadřují obecný názor), je zřejmá podrážděnost, odmítavý postoj (k ESČ) a snad i obavy „co že se to vlastně na nás (elektrikáře) zase chystá“. Bohužel jsem nezaznamenal žádný hlubší zájem o doplnění informací ani žádné věcné otázky. Možná čtenářům uniklo to hlavní: - snaha Hospodářské komory ČR o systémové převedení garancí za jednotlivé obory ze státních institucí na odborné „spolky“ – čili „profesní společenstva“ – viz článek pana Holce, viceprezidenta HK ČR,
- deklarování připravenosti ESČ takovou odpovědnost za obor elektro v budoucnu převzít – viz článek Ing. J. Ďoubalíka, výkonného tajemníka ESČ.
V tomto případě nic víc a nic méně
Pochopitelně, že mnoho dalších informací, které by možná předem některé obavy odrážející se ve zmíněných reakcích rozptýlily, v uvedených článcích obsažen nebyl. A tady bych spíše očekával zájem elektrotechniků a sdružení o doplnění, upřesnění nebo vysvětlení určitých informací v tom smyslu, zda obavy jsou, nebo nejsou na místě. Místo toho se však snesla „sprška“ jedovatých slin na adresu ESČ – avšak konkrétní výhrady převážně zřejmé nejsou. Nemyslím si, že by bylo účelné reagovat na hlasy jednotlivých lidí nebo cechů či diskutovat o obsahu jednotlivých vět, odstavců a článků zveřejněných pod společným názvem Samozvanost ESČ? v předchozím čísle. Jsem totiž přesvědčen o tom, že nejsou ničím víc než pouhou snahou odmítnout (nebo snad i zlikvidovat) vše, co by mohlo přinést pořádek, řád, nastolit pravidla pro podnikání v elektrotechnice. Pokusím se ale využít tento prostor k doplnění některých informací, potažmo k rozptýlení určitých obav. Je mi však předem jasné, že pro řadu lidí je jakékoliv vysvětlování marné. Nicméně to, že pro elektrotechniku platí a musí platit určitá pravidla obsažená v technických normách, zákonech, vyhláškách atd., na jejichž formulování se podílely dnes už generace elektrotechniků, je objektivně nezpochybnitelné. Ten, kdo tento fakt nechce z jakýchkoliv důvodů vzít na vědomí a respektovat, se předem diskvalifikuje a zřejmě pro něj v jakékoliv oblasti elektrotechnického podnikání nebude místo. A o to jde především. O co obecně jde profesnímu společenstvu Kritéria pro výběr profesního společenstva (která zpracovává HK ČR) v kterémkoliv oboru doposud nebyla dopracována, a tedy ani schválena (až tomu tak bude, nepochybně je HK ČR zveřejní). Proto byl článek v čísle 1/2001 nazván ESČ je připraven (!!) převzít kompetence profesního společenstva. ESČ pochopitelně neskrývá, že bude vyvíjet takovou činnost, aby měl velkou šanci tyto kompetence získat. Získat je však může kterékoliv jiné živnostenské společenstvo, cech či jiný spolek v oboru elektro. Bude se jednat o soutěž s rovným přístupem pro všechny. Z předchozího sice vyplývá, musím to však zdůraznit, že stanovení profesního společenstva nebude v žádném případě znamenat, že by ostatní existující a fungující spolky vyvíjející činnost v daném oboru zanikly, nebo dokonce byly zrušeny. Naopak, profesní společenstvo bude muset vyvíjet činnost i v regionech a k tomu zřejmě využije činnost spolků regionálních (tam, kde cech nebo podobné sdružení nebude existovat, bude muset být zřízeno). Profesní společenstvo však bude jediné na území celé ČR. Bude muset splnit určitá kritéria. Přestože doposud nejsou ještě schválena (viz bod 1), rámcově lze jejich obsah odvodit z hlavního cíle, který bude muset zajišťovat. Tím cílem je být garantem oboru, v němž bude působit z hlediska profesního (vzdělávání, odborná způsobilost atd.), technického a technologického (cituji z článku p. Holce).
Čili pro uklidnění: žádná politika, žádné přidělování zakázek, žádné rozdělování nějakých peněz nebo jiných prostředků, ale jen práce, práce a zase práce (pochopitelně bez toho, že by profesní společenstvo snad získalo nějaké prostředky od státu). Už jen z toho je zřejmé, že profesní společenstvo bude mít především velkou odpovědnost za svůj obor. A odpovědnost není dělitelná. Zřejmě proto bude jediné v ČR pro každý obor. Část z toho, jakou činnost a v kterých oblastech by profesní společenstvo mělo vyvíjet, je obsažena v článku Ing. J. Ďoubalíka. Zdaleka to sice není vše, avšak z obsahu lze odvodit značně široký záběr odborných aktivit.
Co nebo jakou činnost by profesní společenstvo mělo vyvíjet směrem k ostatním odborným spolkům ve svém oboru? Určitě to nebude žádné „poručníkování“, ale stanovování ryze odborných podmínek, pravidel atd. Určitě se na jejich přípravě budou muset podílet i ostatní odborné spolky (pochopitelně ty, které budou mít zájem). Právě v tom jsem ale skeptik, o čemž svědčí stávající (už téměř sedmiletá) praxe z oblasti přípravy a tvorby technických norem (ČSN) v oboru elektro. Přestože do procesu přípravy a schvalování se může přihlásit kdokoliv, není mi známo, že by se kdy přihlásil zástupce nějakého jiného elektrotechnického spolku než ESČ (ten je v příslušných komisích zastoupen). Dosavadní praxe je taková, že výhrady k nějaké nové ČSN uplatní řada elektrotechniků až po jejím schválení (viz článek Ing. M. Kříže Jak je to s informacemi pro elektrotechniky? v ELEKTRO 3/2001). Účastnit se normalizačních řízení musí být nejen v zájmu elektrotechniků, ale bude to i jedna z povinností profesního společenstva. V kontextu s tím, co jsem již napsal, jsem přesvědčen, že do budoucna nebude stačit, aby kterýkoliv odborný spolek, a to nejen v oboru elektro, hájil jen zájmy svých členů. Samozřejmě že též, ale jen těch dobrých, kteří odvádějí kvalitní práci, kteří jsou dobrými odborníky ve svém oboru. Ty ostatní pochopitelně hájit nebude, protože bude muset především hájit zájmy elektrotechniky, potažmo zájmy zákazníků (i potenciálních), v tomto případě všech subjektů podnikajících v elektrotechnice.
Tím jsem chtěl naznačit další významnou skutečnost, a to, že členství v kterémkoliv spolku nebude povinné. Čili zdaleka ne každý, kdo podniká nebo bude podnikat v oboru elektro, musí být členem kteréhokoliv odborného spolku. Přitom ale profesní společenstvo bude muset být garantem oboru jako takového (čili celého, nejen jeho části, kterou budou reprezentovat členové kteréhokoliv spolku na území ČR). Znovu opakuji: členství v kterémkoliv spolku nebude povinné. To platí i pro HK ČR. Je však zřejmé, že z členství musí vyplývat určité výhody. Jednou z nich je i informovanost. Proto např. nečlenové HK ČR nebyli, nejsou a ani nebudou informováni o tom, co se v oblasti podnikatelské samosprávy připravuje. Spolky totiž nejsou financovány jinak než z členských příspěvků a případných dalších aktivit. Není proto možné se divit, že „někdo nebyl o něčem informován“. Legislativní práce na nových předpisech pro oblast elektrotechniky se odvíjejí jednak na úrovni příslušných ministerstev (viz např. novela zákona č. 174/1968 Sb., novela zákoníku práce, prováděcí vyhlášky a nařízení vlády), jednak na úrovni HK ČR. Snahou ESČ je těchto prací se účastnit, a to prostřednictvím svého členství v HK ČR. Avšak: tyto práce jsou zadarmo a příslušní členové ESČ se jich účastní ve svém volném čase a bez nároku na jakýkoliv honorář. Na tomto místě musím zdůraznit jednu zásadní skutečnost, a to, že v připravovaných legislativních předpisech se nepředpokládá přezkušování elektrotechniků. Snad se mi podařilo v tomto článku uvést některé nové skutečnosti, rozptýlit některé obavy elektrotechniků i spolků, které je sdružují, i naznačit, co vlastně ona „samospráva elektrikářů“ může znamenat. Záměrně uvádím může, protože je podmíněna přijetím příslušných legislativních předpisů. Ty, jak zkušenosti ukazují, se rodí obtížně a dlouho (nehledě na to, že legislativní předpisy z technických oblastí jsou na okraji zájmu našich zákonodárců). Bez ohledu na to jsem však přesvědčen, že odborné spolky budou mít u nás (stejně tak jako v dalších zemích) své nezastupitelné místo. Zejména v těch případech, pokud budou přinášet prospěch nejen svým členům, ale i celému oboru, v němž působí. Výzva k diskusi
Na závěr tedy vyzývám: pojďme diskutovat, spolupracovat a pracovat ve prospěch nejen elektrotechniků – svých členů, ale celé české elektrotechniky. Vždyť ať působíme kdekoliv, pokud budeme uvažovat logicky, nemohou být mezi námi zásadní rozdíly, protože jak napsal pan Tichota „...elektrice nenařídíš zákonem, protože se řídí svými zákony, bez ohledu na názor té které politické strany.“ P. S.:
K mému uspokojení jsem doposud nikde nezaznamenal, že by někdo z funkcionářů ESČ pomlouval nějaký cech nebo jiný spolek, případně některého z jeho členů. Z druhého směru je to však běžné. Buď je to tím, že v ESČ jsou solidnější lidé, nebo proto, že na to nemají čas. I to o něčem svědčí. Zřejmě si elektrotechnická veřejnost udělá obrázek o tom, jak to kdo s elektrotechnikou a elektrikáři myslí. |
