Rozváděč – jeho úloha v elektrické instalaci (1. část)

 

 

Jako mnoho jiných věcí i elektrická instalace má v určitém místě svůj začátek. Ve většině případů je tímto začátkem rozváděč, popř. elektroměrová rozvodnice. Nyní jsou již minulostí doby, kdy v bytech byla elektroměrová deska s jednou nebo dvěma pojistkami, a tím byl problém vyřešen. Změny ovlivnila snaha o bezpečnost elektrických instalací a rovněž i o bezpečné používání elektrických spotřebičů a dalších zařízení. V praxi to znamená úpravy v konstrukci a provedení rozváděčů a upřesňování požadavků z hlediska bezpečného výrobku.

 

Předkládaný text není návodem, jak univerzálně zhotovit rozváděč odpovídající typově zkoušenému výrobku, ale snahou je zamyslet se nad počínáním elektrotechniků a najít cestu k bezpečnému výrobku, který při provozu neohrožuje uživatele ani okolí.

 

Vzhledem k provozním rizikům, která představuje každé elektrické zařízení, jsou v technických normách stanoveny požadavky na jednotlivé druhy rozváděčů, jejich provedení, instalaci, zkoušení a schvalování. Z praxe je nutné konstatovat, že skutečné provedení a instalace rozváděčů jsou normativním požadavkům někdy dosti vzdáleny.

 

Jako u mnoha dalších věcí je i pro rozváděče hned několik popisů nebo – chceteli – definic. Jednou z nich je, že rozváděč je elektrické rozvodné zařízení, u něhož přístroje a nosné konstrukce tvoří celek, jenž může být sestaven a propojen výrobcem nebo je dodáván jako stavebnice. Náplní je soubor různých spínacích, řídicích a měřicích zařízení, jejichž funkce je spojena s jedním nebo více výstupními obvody, napájenými z jednoho nebo více vstupů elektrických obvodů spolu se svorkami pro střední a ochranný vodič.

 

Za základní je možné považovat definici z normy, která uvádí, že:

 

Rozváděč nn je kombinace jednoho nebo více spínacích přístrojů nn spolu s přidruženým řídicím, měřicím, signalizačním, ochranným, regulačním zařízením atd., za jejíž úplné sestavení je odpovědný výrobce, včetně všech vnitřních elektrických spojů, mechanických vazeb a konstrukčních částí.

 

A zde se dostáváme k prvnímu problému při srovnání s požadavky souboru norem pro rozváděče nn ČSN EN 60439. Základní požadavky obsahuje ČSN EN 60439-1 ed. 2 Rozváděče nn – Část 1: Typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče. Převážná většina elektrikářů je schopna zakoupit typizovanou rozváděčovou skříň a potřebné přístroje, které naskládá a propojí do výsledné podoby rozváděče. Nic proti této činnosti, která však má vadu na kráse všude tam, kde je v souvislosti s jinými normami vyžadován typově nebo alespoň částečně typově schválený rozváděč.

Jaký závěr je možné učinit z požadavků uvedených v normě a skutečnosti, se kterou se lze poměrně často setkat. Norma přesně stanovuje nejen požadavky na výrobek odpovídající typově schválenému rozváděči, ale i proces a metody, kterými se potřebné vlastnosti ověří.

Jde především o otázky jmenovitého proudu, oteplení, vnitřních spojů, zkratové odolnosti, krytí, mechanické pevnosti a další podle účelu a místa použití. Námitkou, která má omluvit netypové sestavy, je obvykle především cena a konstatování, že „to všechno funguje“. Jaké je však překvapení, když dokončenou práci kontroluje skutečný revizní technik a zmíněné nedostatky uvede jako závady. Obvykle se kritika a nevole snesou na jeho hlavu a závady jsou označeny za vymyšlené chyby, které nebrání funkčnosti.

 

Elektrická zařízení při svém provozu představují vždy určitou míru rizika. Při jejich používání by měly být dodržovány zásady bezpečnosti a ochrany zdraví, ale také požadavky na bezpečný výrobek. K tomu je možné doplnit zásady prevence rizik, odborné způsobilosti a schválených výrobků. Činnosti na úseku elektrotechniky by měly vycházet z podstaty, že jde o vyhrazená technická zařízení. U rozváděčů jako součásti staveb jde ještě o stavební zákon, u spotřebičů a výrobků o zákon o obecné bezpečnosti výrobku. Všechny uvedené oblasti lidské činnosti by měly z hlediska elektrických zařízení směrovat k co nejvyšší úrovni bezpečnosti a z pohledu měnících se zákonných ustanovení k odstraňování rizik. Vše lze zjednodušeně zařadit do schématu takto:

 

Chceme-li v elektrotechnice zachovat jeden ze základních požadavků vycházejících z technických norem, potom je třeba, aby došlo ke vzájemnému propojení a návaznosti uvedených činitelů. Je možné vycházet např. z ustanovení ČSN 33 2000-1 (Elektrické instalace budov – Část 1: Rozsah platnosti, účel a základní hlediska), aby elektrická zařízení byla používána k účelu, ke kterému jsou určena (čl. 12.1), a byla zajištěna bezpečnost osob, hospodářských zvířat a majetku v případě ohrožení nebo poškození, ke kterým by mohlo dojít při obvyklém používání elektrických instalací, rozvodů a dalších zařízení (čl. 131.1). Z hlediska samotného výrobku je zákonem (č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobku, § 3) považován za bezpečný takový výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném používání.

(pokračování)