Rozhovor - Mgr. Tomáš Hermann, OEZ

Přisuzujete nějaký význam znamení, ve kterém jste narozen?

Při porovnání vlastností Rakům daných do vínku s mými osobními vlastnosti a chováním dochází často ke shodě. Přestože rád cestuji a poznávám, potřebuji být někde ukotven, potřebuji domov, zázemí, jistotu. Jsem konzervativní, snad hravý a tvůrčí 
na pracovním stole někdy až moc…

Co byla nejcennější rada, co jste v životě dostal? Od koho?

Dokud dýcháš, tak se per. Ta rada byla od táty.

Jakou hudbu máte rád? Hrajete na nějaký hudební nástroj? Na který?

Hudbu mám rád, ale nikdy jsem se jí aktivně nevěnoval. Jsem pouze pasivní posluchač, ale vděčný, příliš si nevybírám. Teď si rád poslechnu oba syny. Jeden hraje na klarinet, druhý na flétnu.

Co právě čtete. Jakou literaturu máte rád?

Obecně řečeno „ujíždím na „ich-formě“, při které je příběh vypravován v první osobě jednotného čísla. Vždy mám totiž jistotu, že alespoň pro vypravěče – hlavního hrdinu – příběh relativně dobře dopadne. U knihy si chci totiž odpočinout. Příkladem mohou být detektivky Dicka Francise, naposledy Talár a dres. Navždy mě však ovlivnily Via Mala od Johna Kittela
a pak životopis Heinricha Schliemanna Sen o Tróji, který sepsal Heinrich Alexander Stoll.

Co sport, fandíte zvlášť některému?

Sportem jsem postižený. Sportoval jsem od dětství. Už ve dvou letech jsem závodil doma ve výběhu se slepicemi, kdo sní více brambor se šrotem, ale pak mě vyhnal kohout. Rychlost jsem však využil v atletice, později v běhu na lyžích a nakonec v biatlonu. Tomu se věnuji dodnes, i když spíše v návaznosti na svoji původní profesi sportovního novináře. Samozřejmě rád sleduji i české klasiky hokej a fotbal, ale nad nimi ční cyklistika, ať už v aktivním podání, nebo v duchu s borci z Pro Tour na staré dámě nebo Giru.

Co bylo Vaše dosavadní nejtěžší rozhodnutí?

Změna profese. Když jsem dával vale sportovní žurnalistice a otevřel náruč elektrotechnice. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že už nepíšu reportáže z olympijských her, Tour de France nebo Formule 1, ale chodím do fabriky. Podstatné však bylo, že jsem se díky tomu vrátil domů. V OEZ jsem navíc našel výborné lidi na všech možných postech, kteří se mnou měli a stále
mají trpělivost. Myslím, že jsme skvělý tým.

Čeho si nejvíc vážíte u svých spolupracovníků?

Nadhledu a selského rozumu, který však vychází z jejich znalostí. A pokud bych měl hovořit o znalostech elektrotechniky, tak si u kolegů cením jejich umění podat ji i laikům – jako jsem např. já – ve srozumitelné podobě. Myslím, že se nám zájemnou spoluprací daří dávat smysl i věcem zpočátku neslučitelným. Jako je pojistková vložka a kreativita. Co považujete za svou silnou stránku? …že vím o svých slabých stránkách, byť často nedbám.