Revize? Revize!

Revize? Revize!

V čase povánočním sedím nad rukopisem knížky pro revizní techniky a zamýšlím se, jak jinak, než právě nad revizemi. Jaká je jejich minulost? Plní revize elektrických zařízení v současné době svůj účel? Co přinášejí? Jakému účelu slouží? Nejsou nyní jen pouhou formalitou? Odpovídají tempu doby? Jsou perspektivním nástrojem i pro budoucnost …? Otázek mohou být desítky. A odpovědí, šálivých, přesných i vyhýbavých, právě tolik; záleží na tom, jak od koho. Inu, horká kaše, do níž neradno šlápnout, a když, pak to znamená diskutovat. Tedy otevřeně a bez bázně diskutujme! Doba je tomu prý nakloněna.

Jestliže mě paměť nešálí, objevil se pojem revize elektrických zařízení v někdejším předpisu ESČ, vydaném krátce před zrušením Svazu (mimořádný sjezd Svazu 4. března 1951). Jejich účel od těch dob zůstává nezměněn – ověření bezpečnosti elektrické instalace. Říkám úmyslně „instalace“, protože bezpečnost sériově vyráběných elektrických předmětů se ověřuje jinak. Ale protože i z nich lze sestavit nebezpečný celek, jistě bude mít i nadále výchozí revize svou nezastupitelnou roli.

Provozovaná elektrická zařízení stárnou, a vzniká tak možnost ohrožení, pro laika těžko rozeznatelná. Úlohou pravidelných revizí je takové potenciálně hrozící nebezpečí včas odhalit.

Až potud neotřesitelná fakta k minulé, ale jistě i budoucí úloze revizí. Dalším je skutečnost, že existence revizní zprávy je nutným předpokladem pro úspěšnou kolaudaci objektu, pro zahájení odběru elektrické energie a kontrolu dozorčích institucí bez udělení pokut.

V čem ona bezpečnost elektrického zařízení vlastně spočívá? Ve schopnosti elektrické instalace nezpůsobit škodu? To je jistě pravda, ale pouze obecná – namísto odpovědi vyvolává řadu otázek: jaký druh škody? od jaké (finanční) výše? na čem? atd.

Je tedy bezpečnost dána mírou shody s předpisy? Většina tázaných by jistě odpověděla kladně. Ale i taková odpověď vyvolává otázky: i s těmi předpisy, které jsou v současné době zastaralé a rozporuplné? A co dělat se závadami, které současné předpisy nestačí pokrýt? Jak rozeznat závady bránící provozu od těch ostatních?

Když tedy revize nesporně ano, v jakých lhůtách? V odzávazněné ČSN 33 1500 jsou lhůty odvozovány od zastaralých prostředí podle ČSN 33 0300. Jaké lhůty uplatňovat v nových prostředích? Ta jsou definována v ČSN 33 2000-3.

Při právním sporu se revizní zpráva stává významným listinným dokumentem. Obstojí, je-li sestavena podle zastaralé a nyní již dobrovolné kapitoly 6. v ČSN 33 1500?

A vůbec – je v moci revizního technika, aby při současném stavu techniky ovládal vše, co mu tzv. Osvědčením o odborné způsobilosti pro provádění revizí elektrických zařízení do 1 000 V (veškerých!) v prostorech bez nebezpečí výbuchu tak říkajíc spadlo do klína? Proč stále ještě neexistují užší specializace? Je vůbec někdo schopen takového univerzálního technika kvalifikovaně (bez pomocných mřížek) vyzkoušet? Tak, aby adept zkoušek věděl, nejen JAK je to napsáno v normě, ale také PROČ to tam je?

Ač absurdní, zdá se, že soubor těchto otazníků dává i tu pravou odpověď na otázku, proč se vyvíjí stále více úsilí na kvantitu revizí než jejich kvalitu.

Povánočním časem jsem začal, povánočním veršem skončím: „… že jednou světlo vejde i do…“.

S potěšením děkuji touto cestou všem svým příznivcům, příval jejichž novoročenek došel koncem minulého roku na moji adresu.

Ing. Václav Honys