Revize elektrických zařízení včera a dnes

Revize elektrických zařízení včera a dnes

V minulém článku (viz ELEKTRO 3/2001) jsme se snažili odlišit organizační bezpečnostní opatření od technických a prohlášení o shodě jednotlivých elektrotechnických výrobků od jejich sestav, jež i nadále podléhají revizím.

V tomto příspěvku bude pojednáno o účelu a obsahu výchozích a pravidelných revizí.

V dobrovolné technické normě ČSN 33 1500 se praví, že účelem revize je prověřit bezpečnost revidovaného zařízení.

Jakou bezpečnost, když jde o nedefinovaný pojem? Přísně vzato, lze téměř u každého elektrického zařízení rozlišit trojí bezpečnost:

1a. Vlastní bezpečnost zařízení (název „vlastní“ není normalizován). Jde o to, aby se revidované zařízení nestalo zdrojem úrazu nebo zážehu.

1b. Jestliže účelem zařízení je zajišťovat „vnější bezpečnost“, např. objekt proti vloupání („vnější bezpečnost“ je rovněž nenormalizovaný název), je nutné stanovit, jak je zařízení schopno tuto funkci plnit.

1c. Aby zařízení nebylo zdrojem úrazu nebo zážehu a zachovalo si funkčnost, je zapotřebí určit, jak s ním zacházet.

O oprávněnosti těchto tří druhů bezpečnosti jako součásti revize se v současné době vedou v odborných kruzích dosti rozsáhlé diskuse. Do jejich ukončení lze revizním technikům pouze doporučit, aby v revizní zprávě uváděli, zda byly, či nikoliv popsané bezpečností aspekty předmětem revize. Podoba příslušného textu je uvedena v dalších odstavcích.

2. Jak revidovat nové instalace a instalace zřízené v dřívější době před platností nynějších technických norem?

3. K čemu mohou při revizích sloužit dobrovolné technické normy?

4. Musí být na každý elektrický předmět, z nichž je sestavena nová elektrická instalace, vystaveno prohlášení o shodě?

Odpovědi na tyto otázky lze nalézt v dalším textu.

Zařízení instalovaná podle nových norem

5. Podle platné a k 31. 12. 1994 odzávazněné ČSN 33 1500:1991 musí Zpráva o revizi elektrického zařízení obsahovat:

• určení druhu revize (výchozí, pravidelná),

• vymezení rozsahu revidovaného elektrického zařízení,

• soupis použitých přístrojů,

• soupis provedených úkonů (prohlídky, měření a zkoušky),

• soupis zjištěných závad,

• datum zahájení a ukončení revize, vypracování a předání revizní zprávy,

• jméno a podpis revizního technika s jeho evidenčním číslem,

• naměřené hodnoty, nejsou-li obsaženy v dokladech použitých pro sestavení revizní zprávy.

Z výčtu je zřejmé, že pořadí je voleno nevhodně, proto si je uspořádejme podle chronologického pořadí. Revize, ostatně jako každá jiná činnost, má tyto čtyři základní etapy:

• I. Vymezení úkolu
• II. Příprava
• III. Provedení
• IV. Zhodnocení

Přestože konkrétní forma revizních zpráv není žádnou právní ani technickou normou předepsána, kvalitní zprávy vždy obsahují tyto nebo jim podobné kapitoly. Proto se tohoto dělení přidržme.

I. Co se zařadí do „vymezení úkolu“?

V praxi se úvodní kapitola zpravidla nazývá: Předmět revize, Popis zařízení apod. Patří do ní to, co od revizního technika požaduje ČSN 33 1500, tj. vymezení revidovaného elektrického zařízení. Má to význam jak pro majitele revidovaného zařízení, tak pro revizního technika. Připusťme, že v objektu, kde byla vykonána revize, vypukne požár. Pak je pro revizního technika nanejvýš důležité prokázat, zda elektrickou instalaci v ohnisku požáru revidoval a s jakým výsledkem, či nikoliv. Revidovaného zařízení je nutné ohraničit v místě napájení a dále jmenovitě vytknout ty části, jež z různých důvodů revidovány nebyly (pro nepřístupnost, nemožnost odstavení atd.).

V této části rovněž konkretizujme druh vykonané revize (výchozí, pravidelná, mimořádná apod.), uveďme zaměření revize (vlastní bezpečnost, vnější bezpečnost, správné zacházení), adresu revidovaného objektu i toho, kdo provedení revize zadal. Osobní údaje revizního technika, včetně evidenčního čísla osvědčení, lze uvést zde, nebo také spolu s podpisem až na konci revizní zprávy.

II. Co by měla obsahovat „příprava“?

Přestože přípravu obsahuje každá revizní zpráva, příslušná kapitola nikdy nemá takovýto název. Objevují se názvy: Dokumentace zařízení, Předložené podklady, Doklad o stanovení prostředí a další. Patří sem soupis všech písemných dokladů využitých při revizi, včetně místa uložení, jak to vyžaduje čl. 6.1.1 ČSN 33 1500. Mnozí revizní technici zde uvádějí i normou požadovaný soupis použitých měřidel, popř. měřicích metod.

Často bývá vznášen dotaz: Jak postupovat, když pro pravidelnou revizi není doklad o stanovení prostředí?

Jestliže provozovatel zařízení předloží důvěryhodnou zprávu o výchozí nebo předchozí pravidelné revizi s uvedeným prostředím, lze ji po zralé úvaze jako doklad využít. V opačném případě doporučuji sjednat s provozovatelem nejprve stanovení prostředí, popř. i zhotovení minimální (orientační) dokumentace, a teprve poté zahájit revizi.

Nesouhlasí-li skutečné provedení revize s dokumentací, může to v některých případech vést k významnému ohrožení bezpečnosti. Proto i takové revizní nálezy je třeba ve zprávě uvést jako závady.

III. Co patří do části „provedení“?

Tato kapitola je nejobsažnější a nikdy nemá název Provedení; mnohem přiléhavěji zní označení: Zjištění. Je v ní obsažen v podstatě celý soupis vykonaných úkonů předepsaný normou. Někteří revizní technici se snaží oddělit prohlídku, měření a zkoušky, jak je to uvedeno v příslušném článku normy v závorce, většinou s malým úspěchem – všechny tyto úkony se totiž uskutečňují souběžně. Při revizi téměř vždy revizní technik postupuje ve směru toku elektrické energie, tj. od zdroje (zpravidla rozváděče) ke spotřebičům. V rozváděčích se kromě prohlídky měří izolační odpory výstupních vedení, někdy se i zkouší izolační schopnost bezpečnostních bariér a ověřuje funkčnost spínacích a ochranných prvků. U vedení se kontroluje uložení, někdy se měří i úbytky napětí, popř. i oteplení. U spotřebičů se mimo ověření souladu krytí s prostředím zkouší funkčnost bezpečnostních opatření a měří se impedance smyčky nebo vybavovací proud chráničů. Proto je rozumnější uspořádat tuto kapitolu ve shodě s postupem při revizi. V této kapitole mnozí revizní technici uvádějí i zjištěné závady, a to přímo při popisu místa, kde je zjistí, a nikoliv až ve zvláštní stati označované Závady. Jsou-li takto zařazené závady řádně zvýrazněny (druhem písma, barevným zvýrazňovačem), má to své nesporné výhody – není třeba složitě popisovat místo, kde je závada, takže nemůže dojít k záměně a nejasnostem, a proto je majitel revidovaného zařízení mimoděk často přinucen celou revizní zprávu si pročíst.

IV. Co všechno se uvede do „zhodnocení“?

Jednoduše řečeno: výsledek revize. Přestože laický provozovatel naměřeným elektrickým hodnotám většinou nerozumí, je vhodné v závěru revizní zprávy uvést, zda a do jaké míry se hodnoty shodují s požadavky předpisů. Například takto: „Naměřené hodnoty izolačních odporů vedení vyhovují, protože jsou vyšší než nejmenší přípustná hodnota 0,22 W. Podobně se lze vyjádřit i o naměřených hodnotách jiného druhu.

Dále je nutné splnit tyto požadavky ČSN 33 1500:
5.1 V závěru revizní zprávy musí být zapsáno, zda elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopno provozu. Jestliže byly při revizi zjištěny závady, musí být v revizní zprávě uvedeno, s jakým ustanovením normy nebo jiného předpisu jsou v rozporu.

5.2 Nelze-li elektrické zařízení nebo jeho část do doby odstranění zjištěných závad provozovat, musí být v závěru revizní zprávy uvedeno zdůvodnění, proč není možné elektrické zařízení nebo jeho část uvést do provozu nebo dále provozovat.

Zde si nejprve připomeňme, v čem spočívá funkce revizního technika: lze ji přirovnat k funkci tlumočníka či odborného poradce. Jak již bylo na začátku tohoto příspěvku uvedeno, je bezpečnost elektrického zařízení pro provozovatele jistě důležitá, ale do značné míry skrytá vlastnost, proto si najímá revizního technika, aby mu ji ozřejmil. Revizní technik není provozovateli organizačně nadřízen ani není zákonem zmocněným kontrolním orgánem. Není oprávněn provozovateli revidovaného zařízení cokoliv přikazovat, a proto nemůže ve zprávě o revizi používat nařizovací formulace. Takovou formulací by bylo i ukládání termínů k odstranění závad, a proto ČSN 33 1500:1991, na rozdíl od normy předchozí, určování termínů reviznímu technikovi neukládá. Vhodné formulace mohou tedy znít např. takto:

• v zájmu bezpečnosti je nutné závadu neodkladně odstranit,
• při shodě nepříznivých okolností by závada mohla způsobit požár, a proto je třeba ji co nejdříve odstranit,
• závada bezprostředně ohrožuje bezpečnost osob, a proto s ní nelze zařízení provozovat.

Jestliže jsou možnosti revizního technika takto „omezeny“, za co tedy odpovídá?
Jako každý pracovník: za kvalitu své vlastní práce, která spočívá v nalezení a popsání existujících bezpečnostních závad a jejich ohodnocení z hlediska bezpečnosti.

Zdánlivě obtížně splnitelný je požadavek čl. 6.1.2 normy, aby každá závada byla odůvodněna ustanovením normy nebo jiného předpisu, s nímž je v rozporu. Účelem revize je ověřit stav zařízení z hlediska bezpečnosti. Jestliže existuje konkrétní ustanovení technické normy, s nímž je bezpečnostní závada v rozporu, použije je revizní technik přednostně. Není-li takové ustanovení k dispozici, lze použít i rámcové ustanovení (viz např. příslušné články ČSN 33 2000-1) nebo směrodatné ustanovené právní normy (např. zákoník práce).

Obtížnější je vyhovět článku 6.2 normy a rozhodnout, zda existující závady brání provozu zařízení. Dozorčí instituce žádnou konkrétnější směrnici v tomto směru nevydaly a snahy elektrotechniků o sestavení seznamu takových závad nemohly končit jinak než nezdarem. Příčinou je skutečnost, že bezpečnost elektrických zařízení je dána souhrnem různorodých činitelů i jejich mnohdy časově proměnných vzájemných vtahů. Například: chybějící krycí sklo svítidla způsobuje různé ohrožení bezpečnosti v obytné místnosti, v dětských jeslích, v přádelně bavlny nebo ve výbušném prostředí. Klasifikace takových a podobných závad může být podle subjektivních názorů hodnotitelů různá. Pokusím se ji aspoň částečně usměrnit touto úvahou:

Vyjděme z článku 23. platné normy ČSN 34 3100:1967: Elektrická zařízení, která nevyhovují platným elektrotechnickým normám a která bezprostředně neohrožují bezpečnost osob a věcí, je dále dovoleno provozovat podle zvláštních místních pracovních, provozních a bezpečnostních předpisů (jestliže je zařízení upraveno podle ČSN 33 2000, není třeba vydávat zvláštní předpisy), ve kterých musí být uvedeny i odchylky od platných norem.

Z něj lze logicky vyvodit, že existují dva stupně:

a) bezprostřední ohrožení bezpečnosti osob a věcí,

b) ohrožení bezpečnosti osob a věcí – nikoliv však bezprostřední.

K nim přiřaďme takovéto podmínky jejich vzniku:

a) Při bezprostředním ohrožení bezpečnosti stačí jedna pravděpodobná okolnost ke vzniku škody (na zdraví nebo na majetku).

b) Při ohrožení bezpečnosti – nikoliv však bezprostředním – by vznikla škoda (na zdraví nebo na majetku) za málo pravděpodobných okolností nebo při shodě více okolností najednou.

Zde jsou jednoduché příklady: rozbitý kryt na spínači osvětlení je závadou bezprostředně ohrožující, protože je pravděpodobné, že se v šeru někdo bude snažit rozsvítit. Nechráněná neživá část stropního svítidla I. třídy ochrany sice ohrožuje bezpečnost, nikoliv však bezprostředně, protože by nejprve musela být poškozena základní izolace a následně by musela vzniknout i potřeba se svítidla dotknout. Hloubavý čtenář jistě namítne, že tento způsob klasifikace je nedokonalý a vratký. Zmíněné příklady stačí doplnit dalšími okolnostmi a jejich klasifikace se zvrátí. Jsem si toho vědom, a proto je předkládám při různých příležitostech revizním technikům i jiným odborníkům k diskusi. Dosud jsem se však nesetkal s jiným realizovatelným návrhem ani s konstruktivní kritikou kontrolních pracovníků.

Zařízení instalovaná v době platnosti starých norem

Již dříve bylo citováno znění doplněného článku 11N6.1, obsaženého v technické normě ČSN 33 2000-1. Lze z něj vyvodit, že stará zařízení je třeba revidovat podle norem platných v době, kdy byla zřizována a provozována. Při revizi však revizní technik bude zjišťovat bezpečnostní závady dvojího druhu:

a) závady, které vznikly stárnutím zařízení nebo neodbornými zásahy do něj a jsou v rozporu se zněním normy platné v době, kdy bylo zařízení instalováno;

b) závady, jež vznikly tím, že nyní již platí nová norma, která obsahuje bezpečnostní zpřísnění.

V čem se tedy změní nebo rozšíří obsah jednotlivých částí revizní zprávy?

A. Předmět a druh revize
Kromě již zmíněných údajů je zde nanejvýš účelné napsat větu tohoto nebo podobného znění: „Revidované zařízení bylo vybudováno (instalováno, zřízeno) v roce, (v letech) revidováno, a to se zřetelem na bezpečnostní požadavky předpisů, které se od té doby změnily.“

B. Použité podklady (a měřicí přístroje)
Tato část zprávy zůstává téměř beze změn.

C. Zjištění
V zájmu rozlišení závad prvního a druhého druhu je účelné orientovat tuto část zprávy na normy platné v době vzniku zařízení a závady odporující těmto normám uvádět v této části zprávy.

D. Zhodnocení
Právě zde je třeba zmínit ty úpravy, které je nutné vykonat, aby revidované zařízení splňovalo i bezpečnostní požadavky nových norem. Je to možné uvést např. větou: „Vzhledem k tomu, že v současné době již zčásti platí nové technické normy, které obsahují některá bezpečností zpřísnění, doporučuji na revidovaném zařízení provést tyto úpravy: …“ Ty se mohou týkat ochrany před úrazem elektrickým proudem podle ČSN 33 2000-4-41, uzemnění a ochranných vodičů podle ČSN 33 2000-5-54, opatření k ochraně proti nadproudům podle ČSN 33 2000-4-473 i dalších nových norem, ale vždy jen těch rozdílů, které mají bezpečnostní charakter. Co se týče ochrany před úrazem elektrickým proudem, bude to nejčastěji doplnění hlavního, popř. místního doplňujícího pospojování, v průmyslových rozvodech i pospojování u po- družného rozváděče podle čl. 413.1.35 normy, v domovních rozvodech doplnění citlivého proudového chrániče (30 mA) u tzv. nádvorní zásuvky (tj. pro venkovní použití) podle ČSN 33 2000-4-473 a rovněž spotřebičů v koupelně podle ČSN 33 2000-7-701 (6/1997).

Závěr

Na konferencích a seminářích bývá vznášena otázka, jaká je budoucnost revizí elektrických zařízení. Nepostradatelnost revizí jsem již zdůvodnil na začátku této série článků, budoucnost revizí však bezprostředně závisí na jejich kvalitě.

Na současném nízkém průměru odborné úrovně revizí má jistě svůj podíl zaostalá legislativa, prezentovaná obsahem vyhlášky č. 50/1978 Sb., z ní vycházející univerzálnost revizního technika bez ohledu na nynější pestrost a vyspělost elektrotechniky i s tím související dogmatický způsob zkoušení revizních techniků. Avšak bez ohledu na tyto vleklé záležitosti mají zdokonalení své vlastní činnosti a tím i budoucnost revizí v rukou především revizní technici sami.

Je v zájmu budoucnosti vykonávání revizí, aby se revizní zprávy zbavily pseudobezpečnostních frází i nánosu byrokratického alibismu a opět se staly skutečně odborným, nezávislým posudkem bezpečnosti elektrického zařízení. Jen tak přestanou být jen frázovitým dokladem pro úřady a obranným valem při inspekcích dozorčích institucí a stanou se opět promyšlenou a nepostradatelnou součástí činnosti dodavatele i provozovatele elektrických zařízení.