| Provokativní otázky, provokativnější odpovědi (část 5b)
Víme vůbec, o čem hovoříme, když mluvíme o vyhrazených technických zařízeních?
Otázky související s VTZ a dále s podnikáním v elektrotechnice, odbornou způsobilostí v elektrotechnice a s projektováním elektrických zařízení Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec v oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice Otázka 3
Co se pod pojmem „základní požadavky bezpečnosti, které jsou na ně kladeny„ myslí? Odpověď
Z hlediska základních požadavků bezpečnosti, které jsou na ně (na elektrická zařízení ve smyslu ČSN 33 0010) kladeny, tj. zda je zajištěno, že osoby a majetek budou přiměřeně chráněny před nebezpečími, která mohou elektrická zařízení způsobovat, je třeba odpověď hledat samostatně pro instalace a samostatně pro elektrická zařízení připojovaná na elektrické instalace. Odpověď bude pokaždé jiná, resp. je ji třeba hledat pro různé situace. Situace závisejí na tom, zda jde o výrobek, nebo instalaci. Za bezpečnost výrobků, ať již jde o výrobky stanovené či nestanovené, odpovídá jejich výrobce, popř. dovozce. V návodu od výrobce se dovím, jaká představuje jeho používání nebezpečí (rizika): A. Jde-li o výrobek, který není výrobkem „stanoveným„, pomůže nám citace § 3 ze zák. č. 102/2001 Sb. – zákon o obecné bezpečnosti výrobků: Odst. (1) „Bezpečným výrobkem je výrobek, který za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo jehož užití představuje vzhledem k bezpečnosti a zdraví osob pouze minimální nebezpečí při správném užívání výrobku …„ Odst. (2) „Za bezpečný výrobek se považuje výrobek splňující požadavky zvláštního právního předpisu a mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv. Pokud pro výrobek takový předpis neexistuje, považuje se za bezpečný výrobek ten, který splňuje požadavky českých technických norem nebo odpovídá stavu vědeckých a technických poznatků známých v době jeho uvedení na trh. Možnost dosažení vyšší úrovně bezpečnosti nebo dostupnosti jiných výrobků představujících nižší stupeň rizika není důvodem k tomu, aby nebyl výrobek považován za bezpečný.„ Co se týče slůvka „nebezpečí„, odkazuji na § 4 – Vada výrobku – zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku: „Výrobek je podle tohoto zákona vadný, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na:
a) informace o výrobku, které byly výrobcem poskytnuty, nebo
b) předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo
c) dobu, kdy byl výrobek uveden na trh.„ B. Jde-li o výrobek, který je výrobkem „stanoveným„, odpověď vyplývá ze zákona č. 22/1979 Sb., konkrétně u elektrických zařízení nízkého napětí z nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanovují technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (73/23/EHS), resp. z jeho Přílohy 2, neboť se zde říká, že technické provedení elektrického zařízení musí být takové, aby bylo zajištěno, že – cituji:
a) osoby a hospodářská zvířata jsou odpovídajícím způsobem chráněny před nebezpečím zranění nebo jiného poškození, které by mohlo být způsobeno elektrickým proudem při dotyku živých nebo neživých částí,
b) nevzniknou nebezpečné teploty, nebezpečné oblouky nebo nebezpečná záření,
c) osoby, domácí a hospodářská zvířata a majetek budou přiměřeně chráněny před nebezpečím neelektrického charakteru, která mohou elektrická zařízení způsobovat,
d) izolace musí odpovídat předvídatelným podmínkám. Bezpečnost instalací je v první řadě dána projektem, a proto musíme hledat odpověď tam, kde projekt začíná. C. Je-li elektrické zařízení instalací, je na prvním místě stavební zákon č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde se v § 66 uvádí: „Ve stavebním povolení stanoví stavební úřad závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Stavební úřad zabezpečí stanovenými podmínkami zejména ochranu veřejných zájmů při výstavbě a při užívání stavby, komplexnost stavby, dodržení obecných technických požadavků na výstavbu, popřípadě jiných předpisů a technických norem, a dodržení požadavků stanovených dotčenými orgány státní správy, především vyloučení nebo omezení negativních účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí.„ Ruku v ruce s tím vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (prováděcí předpis stavebního zákona, který v plném rozsahu nahrazuje dřívější vyhlášku č. 83/1976 Sb.), kde se v § 45 Elektrické přípojky a vnitřní rozvody silnoproudé a telekomunikační mj. uvádí: „Elektrický rozvod musí podle druhu provozu splňovat požadavky na: a) bezpečnost osob, zvířat a majetku.„ Co z toho vyplývá? Vyplývá z toho to, že bezpečnost instalací prochází v první řadě rukama projektantů, a jim je třeba připomenout, aby si znovu přečetli titulní stranu normy ČSN 33 2000-3, vyhrazené jejímu názvu, kde se nemluví jen o vnějších vlivech, ale i o stanovení základních charakteristik (elektrických zařízení). Co to jsou základní charakteristiky? Je to to, co musí projektant zahrnout do projektu elektrické instalace, dokumentování výběru elektrického zařízení v podobě výrobků a jejich instalací a rovněž i výběr způsobu ochrany pro zajištění bezpečnosti. Jsou jimi: - účel, ke kterému se má zařízení používat, jeho základní uspořádání a zdroje,
- vnější vlivy, jimž bude zařízení v průběhu provozování podle zadaných podmínek vystaveno,
- vzájemná slučitelnost předmětů a zařízení navrhovaných ať již zadavatelem projektu, nebo jím samotným a
- podmínky údržby projektovaného zařízení.
Jinými slovy, aby nezapomínali na zmíněnou čtvrtou základní charakteristiku a v projektech ji také popsali. Ve všech případech je znovu na revizním technikovi, zda takovéto informace k provádění revizí: má, vyžaduje, chce je mít, nebo se bez nich hodlá obejít!! Otázka 4
Co se pod pojmem „přiměřeně chráněny před nebezpečími„ rozumí a co je to přiměřeně? Odpověď
Onu přiměřenost je třeba chápat jako ochranu: za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek užití. Tak to také, pokud jde o výrobky, formuloval zákonodárce v zákoně č. 102/201 Sb. I když instalace není, ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., považována za výrobek, musí se podle mého názoru analogicky, v případě, že užívání instalace představuje zbytkové riziko, jeho uvedení nutně objevit v průvodní dokumentaci – v její projektové dokumentaci. To proto, že platí: Vyhláška č. 132/1998 Sb. ministerstva pro místní rozvoj, kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, kde se v § 18 v odst. (1) Projektová dokumentace stavby (projekt), která se předkládá ke stavebnímu řízení, uvádí v bodě a) 10., že tato obsahuje zejména: „… způsob zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení pro výstavbu i budoucí provoz.„ Je tedy opět na revizním technikovi, zda takovéto informace k provádění revizí: má, vyžaduje, chce je mít, nebo se bez nich hodlá obejít!! Otázka 5
V novém znění kapitoly 5 Postup provádění revize ČSN 33 1500 se mluví o nebezpečích, která mohou elektrická zařízení způsobovat. Jak to je s ochranou „před nebezpečím neelektrického charakteru„, zmiňovaném i ve vysvětlivkách k textu převzaté normy (viz str. 6 ČSN 33 2000-6-61 ed. 2)? Je to věc revizního technika elektro? Odpověď
To, aby osoby a majetek byly přiměřeně chráněny před nebezpečím neelektrického charakteru, která mohou elektrická zařízení způsobovat, a to, jak toto ověřovat, podle mne plně pokrývá odstavec (2) § 4 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., který zní: „Zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak.„ U nových zařízení za bezpečnost prvků použitých pro zajišťování takovéto ochrany zodpovídá jejich výrobce nebo dovozce. V jejich následném provozu je to věcí provozovatele (jestliže si výrobce v průvodní dokumentaci nevyhradil provádění servisu) a v posledním odstavci odpovědi na druhou otázku jsem již uvedl, že k jejich ověření mohou být, podle složitosti celého systému, mimo pracovníka pro vykonávání revizí přizváni příslušní specialisté. Je třeba si uvědomit, že ke koordinaci funkce elektrických předmětů může sloužit, a dnes také mnohdy slouží, i příslušné programové vybavení. Pro ilustraci a důkaz toho, že pro tuto oblast nejsou prioritní harmonizační dokumenty souboru HD 384, uvedu namátkou tyto normy s třídicím znakem 180301: ČSN EN 61508-1*), ČSN EN 61508-2**) a ČSN EN 61 508-3***). Přitom, a to je nejdůležitější a pro mnohé další překvapení, periodicita ověření vybavení zařízení připojovaného na elektrickou instalaci (strojní zařízení, zdvihací zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.) není a nemusí být dána pouze lhůtami pravidelných revizí podle Přílohy 2 ČSN 33 1500:1990, ve znění její změny Z3, neboť jde o doporučené lhůty pravidelných revizí elektrických instalací. Jinými slovy: Norma ČSN 33 1500 neplatí co do doporučených lhůt pro pravidelné revize, pro revize připojených elektrických zařízení, a to přesto, že, jak jsem již uvedl, revize připojených elektrických i dalších technických zařízení může být s revizí elektrických instalací spojena. Otázka 6
Jaké lhůty tedy platí pro revize elektrických zařízení připojených na instalaci budov? Odpověď
Tu lze najít v odpovědi na předchozí otázku, kde jsem citoval odstavec (2) § 4 nařízení vlády č. 378/2001 Sb. POZOR: citované nařízení vlády nezná pojem „revize„, ale „kontrola„ a podle jeho § 1 se vztahuje: „… v souladu s právem Evropských společenství****) na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí (dále jen zařízení), pokud požadavky na bezpečnost provozu a používání zařízení nestanovuje zvláštní právní předpis jinak*****).„ Přitom je třeba upozornit na to, že 1. března tohoto roku nabylo účinnosti NV č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, z něhož je třeba citovat ustanovení odstavce (4) § 3, podle kterého zaměstnavatel při plnění zákonné povinnosti zajistí: a) stanovení termínů, lhůt a rozsahu kontrol, zkoušek, revizí, termínů údržby, oprav a rekonstrukce technického vybavení pracoviště, včetně pracovních a výrobních prostředků a zařízení, s ohledem na jejich provedení, doporučení výrobce a způsob používání, požadavky na pracoviště, rizikové faktory způsobující zhoršení technického stavu pracovních a výrobních prostředků a zařízení a v souladu s výsledky předcházejících kontrol, zkoušek či revizí, po dobu provozu a používání pracoviště. (dokončení příště)
*) Funkční bezpečnost elektrických/elektronických/programovatelných elektronických systémů souvisejících s bezpečností – Část 1: Všeobecné požadavky. **) Funkční bezpečnost elektrických/elektronických/programovatelných elektronických systémů souvisejících s bezpečností – Část 2: Požadavky na elektrické/elektronické/programovatelné elektronické systémy související s bezpečností. ***) Funkční bezpečnost elektrických/elektronických/programovatelných elektronických systémů souvisejících s bezpečností – Část 3: Požadavky na software. ****) Směrnice Rady 89/655/EHS, o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při používání pracovního zařízení při práci (druhá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS), ve znění směrnice Rady 95/63/ES. *****) Například zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona č. 169/1993 Sb., zákona č. 128/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 124/2000 Sb., zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění zákona č. 189/1999 Sb., zákona č. 23/2000 Sb., zákona č. 71/2000 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. | 
