Provokativní otázky, provokativnější odpovědi (část 5a)

Provokativní otázky, provokativnější odpovědi (část 5a)

Víme vůbec, o čem hovoříme, když mluvíme o vyhrazených technických zařízeních?
Otázky související s VTZ a dále s podnikáním v elektrotechnice, odbornou způsobilostí v elektrotechnice a s projektováním elektrických zařízení

Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec v oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice

Jak je to s revizemi elektrických zařízení?

Otázka 1
Je to otázka zásadní a zní: K čemu a proč se vůbec revize elektrických zařízení provádí?

Odpověď
Na položenou otázku jsou dvě odpovědi. První je z pohledu revizních techniků a druhá z pohledu provozovatelů elektrických zařízení.

Revizní technici řeknou: „To je naivní otázka, vždyť je to moje práce a jako taková zdroj obživy.„ I takovou odpověď lze pochopit, zejména když k ní potají mimo mikrofon dodají: „Za tři roky se toho stejně moc nezmění, a tak stačí původní revizní zprávu opsat.„

Horší je to s odpovědí provozovatelů. Ta bude podle mých zkušeností stejně tristní. Tedy: „Nu, přece proto, že se to chce, copak to tazatel jako bývalý inspektor IBP a pracovník ČÚBP neví, že existuje ČSN 33 1500?„

Ano, ví to stejně tak jako to, že to není jediná norma pro revize elektrických zařízení^*). Revize se vykonává (alespoň někde) nikoliv proto, že platí nejen ČSN 33 1500, ale proto, že je to uloženo v § 134a, odst. (1) písm. c) zákoníku práce. Ví ale tito provozovatelé, proč se to chce? Uvědomují si, že se „to nechce„ proto, aby se revize jednoduše prováděly, natož pro IBP, ale proto, aby s jejich výsledky provozovatelé elektrických zařízení jako zaměstnavatelé mající zákonem uloženu povinnost v prevenci rizik^**) pracovali.

Pravidelné revize totiž představují svým způsobem audit (za podstatně menší náklady oproti klasickému auditu) nejen o stavu provozovaného zařízení, ale, a to zejména, o stavu jeho prevence v podobě údržby provozovaného elektrického zařízení a také o tom, jakým způsobem s ním obsluha zachází. Tristnost spočívá v tom, že jsem se za své více než dvacetileté dozorové praxe nesetkal s případem, kdy by se s výsledky pravidelných revizí takto pracovalo (snad i proto, že jsou revizní zprávy jako jistý druh kontrolního nálezu, chcete-li certifikátu, pořízeny za tak málo peněz).

Navíc jejich osud, po tom, co jsou provozovateli předány, totiž silně připomíná osud zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu. Když už zajímají vedení organizace – provozovatele, je to jen z hlediska vyplnění příslušné kolonky v plánu revizí slůvky „ano„ nebo „ne„. Protože když náhodou přijde IBP, je třeba, aby byla vyplněna slůvkem „ano„. Kdo neví, o čem mluvím, ať si otevře a přečte např.: http://www.nku.cz/kon-zavery/K00017.pdf

Otázka 2
Víme vůbec, co si máme skutečně představit pod pojmem „revize elektrických zařízení“?

Odpověď
Pojem „revize elektrických zařízení“ v sobě zahrnuje dva faktory. Prvním, a tím nejdůležitějším pro představu o jeho obsahu jsou samotná „elektrická zařízení„ a až druhým jejich vlastní „revize„.

Pokud jde o samotná „elektrická zařízení„, v prvním dílu tohoto seriálu Jak je to vlastně s VTZ? jsem na 1. otázku „Víme vůbec, co si máme skutečně představit pod pojmem elektrická zařízení? Jsou to elektrické instalace v budovách, nebo na ně připojovaná technická zařízení (strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.) s nezbytným elektrickým vybavením? Jsou to také elektrická zařízení v energetice, jakými jsou např. vedení všeho druhu, rozvodny vn, vvn a zvn apod.? Případně vše dohromady?„ odpověděl, že jsem přesvědčen, že jsou to všechna uvedená zařízení.

Aby mně bylo rozuměno, musím se odvolat na ČSN 33 0010 Elektrotechnické předpisy. Elektrická zařízení. Rozdělení a pojmy. Nejde v pravém slova smyslu o názvoslovnou normu, v podstatě však splňuje její účel. V čl. 1 uvádí definici pojmu „elektrické zařízení“. Rozumí jím zařízení, které ke své činnosti nebo působení využívá účinky elektrických nebo elektromagnetických jevů. Dále říká, že elektrické zařízení nebo jeho části se skládají z elektrických obvodů, elektrické instalace a elektrických předmětů.

Jinými slovy, nejen elektrické instalace v budovách jako takové, ale i nezbytné elektrické vybavení technických zařízení v mnoha případech připojovaných na elektrické instalace v budovách se skládají z elektrických obvodů, elektrické instalace a elektrických předmětů, a proto je třeba je ve smyslu ČSN 33 0010 pokládat za „elektrické zařízení“.

Pod pojmem „revize elektrických zařízení“ si mnozí představují něco jiného. Těmi mnohými míním opět nejen revizní techniky elektrických zařízení, ale zejména provozovatele těchto zařízení.

Ti, co znají ČSN 33 1500, jsou na tom oproti těm, co se seznámili s novou ČSN 33 2000-6-61 ed. 2, mnohem hůře. Důvod je jednoduchý. Spočívá v absenci definičního pojmu, který by v základní normě pro vykonávání revizí elektrických zařízení, jakým je ČSN 33 1500, rozhodně měl být.

Podíváme-li se totiž do ČSN 33 2000-6-61 ed. 2, v čl. 61.3.1 najdeme, že: „… revize (verification) – jsou všechna opatření, kterými se zjišťuje shoda hotové elektrické instalace s harmonizačními dokumenty souboru HD 384 (do soustavy ČSN je zaveden souborem ČSN 33 2000).„

Pro mnohé bude zřejmě prvním překvapením, že revize podle této normy se týká výlučně elektrických instalací budov. Nikoliv tedy revizí připojených elektrických zařízení jako nedílných součástí dalších technických zařízení (strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.), a to přesto, že revize těchto zařízení připojených na instalaci budov může být a také bývá s jejich revizí spojena.

Druhým překvapením bude skutečnost, že se jí, tedy revizí instalací budov, zjišťuje shoda hotové elektrické instalace pouze s harmonizačními dokumenty souboru HD 384.

ČSN 33 1500 pojem „revize„ přímo nedefinuje. Pouze v kapitole 1 Účel revize elektrických zařízení se dočteme, že: „Účelem revize elektrických zařízení je ověření jejich stavu z hlediska bezpečnosti„ a dále že: „Požadavky bezpečnosti se považují za splněné, pokud elektrické zařízení odpovídá z hlediska bezpečnosti příslušným ustanovením norem.„

Jestliže činnosti, ze kterých se revize – ať již podle ČSN 33 1500, nebo ČSN 33 2000-6-61 ed. 2 – skládají, tj. prohlídka, měření a zkoušky podle ČSN 33 1500 a prohlídka a zkoušky podle ČSN 33 2000-6-61 ed. 2 (s Poznámkou N k čl. 61.3.3 – Součástí zkoušení je i měření), jsou identické, je zřejmé, že mezi oběma týmiž pojmy „revize„ je co do výsledku, kterého se má dosáhnout, podle obou norem obsahový rozdíl.

Pro potvrzení a názornost se podívejme, jak je to u pravidelných revizí elektrických instalací a pravidelných revizí na ně připojovaných elektrických zařízení jako nedílných součástí dalších již zmíněných technických zařízení.

V informativní příloze F ČSN 33 2000-6-61 ed. 2 se v F.1 Všeobecně dočteme, že: „Pravidelné revize elektrických instalací se provádějí, aby se zjistilo, zda stav elektrické instalace a jejích částí se nezhoršil do té míry, že by se jejich užívání již stalo nebezpečným, a zda vyhovuje pravidlům pro elektrické instalace^***), pokud národní pravidla nebo národní právní předpisy nestanoví jiné požadavky.„

Současně nám tamtéž Poznámka 1 říká, že: „… informace uvedené v pokynech k provádění výchozí revize platí v zásadě také pro pravidelné revize.„

Potvrzení shody elektrické instalace s harmonizačními dokumenty souboru HD 384 jako výsledek všech opatření, kterými se shoda provozované elektrické instalace při pravidelné revizi zjišťovala (prohlídkou a zkoušením) podle Přílohy F ČSN 33 2000-6-61 ed. 2, je obsahově užší než ověření jejího stavu z hlediska ČSN 33 1500. To proto, že některé z funkčních zkoušek (o funkčních zkouškách rozváděčů instalací viz čl. 612.8 ČSN 33 2000-6-61 ed. 2), např. zkoušky zařízení pro nouzové vypnutí, blokovacích opatření, hlásičů mezních stavů, chráničů apod., spadají mimo rámec ověřování bezpečnosti ve smyslu ČSN 33 1500:1990 (viz definice bezpečnosti elektrického zařízení podle její PŘÍLOHY).

Světlo do tohoto rozporu vnesla změna Z3 ČSN 33 1500, resp. jí zavedené nové znění její 5. kapitoly POSTUP PROVÁDĚNÍ REVIZE.

Její první odstavec zní: „Postup provádění revize musí být stanoven tak, aby prohlídkou a zkoušením byl ověřen stav elektrických zařízení z hlediska základních požadavků bezpečnosti, které jsou na ně kladeny, tj. zda je zajištěno, že osoby a majetek budou přiměřeně chráněny před nebezpečími, která mohou elektrická zařízení způsobovat. Postup revizí elektrických instalací, pro něž platí soubor ČSN 33 2000 Elektrické instalace budov, je uveden v ČSN 33 2000-6-61ed. 2.„

Výsledkem je:

1. Je plně na revizním technikovi, jaký si zvolí postup k tomu, aby ověřil stav revidovaného elektrického zařízení (nikoliv jen u revizí instalace samé, ale i u revizí na ni připojovaných elektrických zařízení jako nedílných součástí dalších technických zařízení (strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.) z hlediska základních požadavků bezpečnosti, které jsou na ně kladeny (tj. bezpečnosti jim vlastní), jež bude revidovat.

2. Pokud jde o konkrétní postup revizí elektrických instalací, je revizní technik u všech revizí – výchozí i pravidelné – vázán (z titulu ČSN 33 2000-6-61 ed. 2) toliko tím, co je ve 2. větě tohoto 1. odstavce.

   Její druhý odstavec zní: „Pro postup revizí elektrických zařízení připojovaných na elektrické instalace objektů (jako součást výrobních a pracovních prostředků a zařízení, např. strojních zařízení, zdvihacích zařízení, zařízení pro plynulou dopravu nákladů, průmyslových robotů apod.) platí průvodní dokumentace výrobce nebo dodavatele zařízení. K takovémuto ověření mohou být přizváni příslušní specialisté.„

   Výsledkem je:

3. Je opět plně na revizním technikovi, jaký si zvolí postup pro revize elektrických zařízení připojovaných na elektrické instalace objektů. V každém případě to znamená, že bude vycházet z průvodní dokumentace výrobce nebo dodavatele zařízení, popř. z místního provozního bezpečnostního předpisu jejich provozovatele^****), a je rovněž jen otázka, zda revizní technik takovéto informace k provádění revizí: má, vyžaduje, chce mít, nebo se bez nich hodlá obejít!!

Již na tomto místě je třeba zdůraznit, že ověřovat to, zda osoby a majetek jsou přiměřeně chráněny nejen před nebezpečími neelektrického charakteru, která mohou způsobovat elektrická zařízení (jak instalace budov, tak i elektrická zařízení připojovaná na tyto instalace jako součást výrobních a pracovních prostředků a zařízení), nejen v důsledku jejich nedostatečné nebo vadné funkce, spadá do povinností zaměstnavatele na úseku prevence rizik (viz zmíněné ustanovení § 132a odst. (3) zákoníku práce).

Proto se také ve vysvětlivkách k textu převzaté normy (viz str. 7 ČSN 332000-6-61 ed. 2) říká, že k takovémuto ověření mohou být podle složitosti celého systému, mimo pracovníka pro vykonávání revizí, přizváni příslušní specialisté.

(dokončení v příštím čísle)

^*) Viz např. ČSN EN 60079-17 ed. 2 Elektrická zařízení pro výbušnou plynnou atmosféru – Část 17: Revize a preventivní údržba elektrických instalací v nebezpečných prostorech (jiných než důlních).

^**) Viz § 132a odst. (3) zákoníku práce.

^***) Pravidly pro elektrické instalace se rozumí již zmíněný soubor ČSN 33 2000.

^****) viz § 4 odst. (2) nař. vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanovují bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí