Prostory s vanou nebo sprchou
| Prostory s vanou nebo sprchou z německého originálu časopisu de, 13-14/2006, Tento příspěvek reaguje na dotaz čtenáře k problému pospojování v prostorách s vanou nebo sprchou v souvislosti s novými ustanoveními německé normy DIN VDE (Verein Deutscher Elektrotechniker, Svaz německých elektrotechniků). Jde o normu DIN VDE 0100-701 (Zřízení zařízení nízkého napětí – Bezpečnostní požadavky na provozovny, zvláštní prostory a zařízení – Část 701: Prostory s vanou nebo sprchou) a její doplněk A1:2004-02. S novým vydáním této normy byl vypuštěn požadavek na přímé spojení vany nebo sprchy s pospojováním, což následně vyvolalo mnoho otázek ohledně ochrany osob pobývajících v těchto prostorách. Doplňující pospojování Ustanovení o tzv. místním doplňujícím pospojování v prostorách s vanou nebo sprchou platilo ve staré normě jen pro přesně definované nejbližší okolí vany. Tím, že začala platit nová norma, v žádném případě nebylo toto ustanovení zrušeno – naopak jeho platnost byla rozšířena na celý tento prostor. Zrušeno však bylo ustanovení o přímém spojení vany nebo sprchy s pospojováním. Dosud musely být vodivá výtoková hrdla koupací nebo sprchové vany, kovová vedení odběru vody, popř. další potrubní systémy (např. odtoková trubka) vzájemně spojeny vodičem pospojování na spojovacím pásu k tomu určeném. Novým vydáním uvedené normy musí být cizí vodivé části, např. potrubí pro čistou a odpadní vodu, topení, klimatizaci a plyn, zahrnuty do doplňujícího pospojování. Toto pospojování má být instalováno uvnitř nebo vně místnosti, přednostně však blízko vstupu cizích vodivých částí (obr. 1). Kromě toho má být zmíněné pospojování spojeno s přípojnicí ochranného vodiče v instalačním rozváděči (bytový rozvod) nebo s přípojnicí hlavního pospojování (např. ve sklepě poblíž domovní přípojky). Norma však výslovně nepožaduje zahrnutí plastem opláštěných trubek do doplňujícího pospojování. Přímé spojení Přímé spojení s vanou není nutné (u plastové vany by takovéto opatření ztrácelo smysl), nicméně přímo spojovat se již nemusí ani kovová koupací vana, ani kovová sprchovací vana. U kovové odpadní trubky a jejích spojů je „automaticky“ vytvořeno spojení s doplňujícím pospojováním (u plastové odpadní trubky je toto opatření zbytečné). Kovové vany nemohou do místnosti s vanou nebo sprchou odjinud přivádět elektrický potenciál, neboť se nacházejí jen v této jedné místnosti, a nepatří proto mezi cizí vodivé části. Ani „stojatý“ vodní sloupec, který se může krátkodobě vytvořit v plastové odpadní trubce, nemůže do koupelny přivést žádný relevantní elektrický potenciál, neboť elektrický odpor této trubky je z důvodu omezeného průřezu velmi velký. Kovové spony a šrouby nemohou přivádět elektrický potenciál do místnosti s vanou nebo sprchou z důvodů konstrukce, a nemusí být tak, a to ani podle staré normy, zvlášť spojeny s doplňujícím pospojováním. Do doplňujícího pospojování nebylo a není zahrnuto např. kovové držadlo (madlo) u vany. Co se stane, když bude proudový chránič vadný? Jistě většinu lidí již napadla otázka, zda se v praxi vyskytují vadné chrániče. Odpověď je jednoznačná, i když ne potěšující – ano, vyskytují. Podle německého BIA (Berufsgenossenschaftliches Institut für Arbeitssicherheit, Odborový ústav bezpečnosti práce) bylo v Německu v roce 1998 kontrolováno asi 43 000 proudových chráničů, přičemž vadný systém mělo 1 100 těchto přístrojů (tj. asi 2,6 %). Pravda je, že tyto chrániče byly v době kontroly v průměru již deset i více let v provozu a na závadě se nepodílela pouze mechanická část, ale také např. chybná zapojení chrániče. Bude-li proudový chránič vadný, nestane se v první chvíli nic. Nejprve musí přijít další chyba. Musí dojít ke spojení na kostru u přístroje třídy ochrany I (kostra přístroje je spojena s ochranným vodičem sítě PEN) nebo k události, která způsobí tok proudu v prostředí chrániče. Proto se všem uživatelům proudových chráničů doporučuje kontrolovat v pravidelných časových intervalech (např. jednou měsíčně) správnou funkci instalovaného chrániče stisknutím testovacího tlačítka. Takto sice nelze zjistit závadu v instalaci, ale ověří se mechanická funkce chrániče. Vzhledem k tomu, že takovýto test způsobí zastavení elektronických hodin nebo u starších přístrojů zábavné elektroniky vymazání programové paměti, je výhodné chránit proudovým chráničem prostory s vanou nebo sprchou odděleně od ostatních proudových okruhů. V Německu smějí být u většiny zařízení používány proudové chrániče s jmenovitým chybovým proudem IΔn ≤ 30 mA v soustavě TN (síť s uzemněným uzlem síťového transformátoru a vyvedeným středním vodičem), kdy při spojení na kostru se automaticky odpojí chráněný obvod chráničem. Selže-li proudový chránič, např. pro mechanickou závadu, lze (za předpokladu, že je elektroinstalace v pořádku) stále ještě počítat se zaúčinkováním nadproudové ochrany (jistič vedení, tavná pojistka). Spojení na kostru u přístroje třídy ochrany I by mělo způsobit vypnutí jističe vedení nebo tavné pojistky. Chybový proud, vyvolaný např. přístrojem třídy ochrany II (ochrana přídavnou nebo zesílenou izolací; přístroj není spojen s ochranným vodičem sítě – není to třeba) připojeným k síti, který by spadl do vany s vodou, nebude zpravidla dostatečně velký, aby vyvolat vypnutí nadproudové ochrany. Elektrický odpor vody ve vaně je na to příliš velký. Co se stane, když osoba propojí obvod chybového proudu? Někdy může nastat nepříznivá shoda náhod, např. když se při koupání ve vaně vytvoří na zemi kaluž z rozstříkané vody a do ní spadne připojený vadný vysoušeč vlasů právě v okamžiku, kdy osoba vystupuje z vany a má jednu nohu ještě ve vaně, ale druhou stoupne do kaluže (obr. 2). V tomto případě lze pouze spekulovat o tom, zda touto osobou poteče celkový, nebo částečný chybový proud, nebo žádný. Očekávané následky vyplývající z této situace se různí případ od případu, neboť jsou závislé na mnoha vlivech, které souvisejí s konkrétní situací. Uvedenou situaci lze proto popsat jen obecně z elektrotechnického hlediska:
Prostory s vanou nebo sprchou v České republice V dřívějších československých normách pro koupelny (ČSN 37 5215 a pozdější ČSN 33 2135, část 1 z roku 1990) byl s ohledem na ochranu před úrazem elektrickým proudem kladen hlavní důraz na místní doplňující pospojování, neboť proudové chrániče v tehdejším Československu fakticky neexistovaly. V té době však ve vyspělých zemích Evropy byly proudové chrániče (i příslušný princip ochrany před úrazem elektrickým proudem) již zcela běžné a tvořily nezbytnou součást bytových rozvodů. V České republice platí povinnost používat v koupelnách proudové chrániče od 1. července 1997, kdy nabyla účinnosti norma ČSN 33 2000-7-701:1997 Elektrotechnické předpisy – Elektrická zařízení – Část 7: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Oddíl 701: Prostory s vanou nebo sprchou a umývací prostory (tato norma v plném rozsahu nahrazuje normu ČSN 33 2135 – Část 1 ze 7. února 1990). Tato povinnost se vztahuje na koupelny v objektech projektovaných po 1. červenci 1997. Doplňující pospojování Často je nejasnost v tom, co vše je třeba připojit na místní doplňující pospojování v prostorách s vanou nebo sprchou a umývacími prostory, tj. jaký je předepsaný rozsah místního doplňujícího pospojování. Zásadně platí, že na místní doplňující pospojování je třeba připojit ty předměty, na kterých by se mohl objevit potenciál (přivedený z jiného prostoru) vzhledem k ostatním předmětům v těchto prostorách. Pokud se takové předměty v prostoru s vanou nebo sprchou a umývacími prostory nevyskytují, není nutné místní doplňující pospojování zřizovat. Samostatný vodič pospojování není třeba připojovat na ochranný kolík zásuvek, má-li přívod k zásuvkám samostatný ochranný vodič (síť TN-S). Podle normy ČSN 33 2000-7-701:1997 musí místní doplňující pospojování v těchto prostorách spojovat ochranné vodiče zásuvek s neživými částmi zařízení upevněných v zónách 0, 1, 2 a 3. To se týká i těchto vodivých předmětů v zónách 0, 1, 2 a 3:
Kovové dveřní zárubně, okenní rámy a podobné předměty nejsou podle české normy ČSN 33 2000-7-701 považovány za stavební prvky budovy. Za předměty náchylné k přivedení potenciálu se nepovažují kovové koupací a sprchové vany, jsou-li instalovány izolovaně od vodivých stavebních nebo jiných předmětů (ve sporných případech nebo kde toto není zaručeno, musí být tyto vany připojeny na místní doplňující pospojování). Podobně kovové vodovodní baterie na plastové trubce se nemusí připojovat k doplňujícímu pospojování, neboť se nepovažují za náchylné k přivedení potenciálu, je-li mezi vodovodní baterií a zemí izolační odpor větší než 100 kΩ. Minimální průřezy vodičů doplňujícího pospojování Norma ČSN 33 2000-5-54:1996 (Elektrotechnické předpisy. Elektrická zařízení. Část 5: Výběr a stavba elektrických zařízení. Kapitola 54: Uzemnění a ochranné vodiče) v čl. 547.1.2 požaduje tyto nejmenší průřezy vodičů doplňujícího pospojování:
Není-li vodič pospojování součástí napájecího kabelu, musí být jeho nejmenší průřez:
Samostatný ochranný vodič Za součást pospojování se považuje i samostatný ochranný vodič elektrického rozvodu. Je-li elektrický rozvod v koupelně realizován třemi vodiči (fázový, střední a ochranný), nemusí být kolíky zásuvek pospojovány dalším samostatným ochranným vodičem doplňujícího pospojování. V tomto případě se považuje za dostačující, je-li tento ochranný vodič spojen s ostatními vodiči doplňujícího pospojování v prostoru s vanou nebo sprchou nebo v těsné blízkosti tohoto prostoru (poznámka k čl. 701.413.1.6.1 normy ČSN 33 2000-7-701). Průřez samostatného ochranného vodiče by měl odpovídat průřezům pracovních vodičů. (redakce Elektro) Obr. 1. Příklad realizace lokálního přídavného pospojování Celý příspěvek lze ve formátu PDF stáhnout zde | |