prof. Jiří Pavelka, DrSc.
Je vedle vaší důležité manažerské funkce nějaký jiný obor, kterému se úžeji věnujete?
Jsem aktivně zapojen do tří oblastí činnosti: odborná pedagogická a vědeckovýzkumná činnost na Elektrotechnické fakultě ČVUT Praha. Dále jsem předsedou České elektrotechnické společnosti, která sdružuje elektrotechniky. Tři roky jsem též byl předsedou celého Českého svazu vědeckotechnických společností.
A nakonec sportovní činnost – dlouhá léta jsem hrál šestkový volejbal a pak především volejbalové debly. Po ukončení aktivní činnosti jako hráč jsem se zapojil jako bafuňář, tj. dělal jsem dlouhá léta předsedu Asociace volejbalových deblů (AVD) při Českém volejbalovém svazu (ČVS). V současnosti jsem členem Výboru ČVS a výboru AVD.
Ještě stále si zajdu zahrát volejbal, tenis nebo ping-pong, v zimě jezdím na hory sjezdovat i běhat na běžkách. Těmto sportům také fandím.
Co byla nejcennější rada, co jste v životě dostal a od koho?
Pro stručnost uvedu pouze tři velmi cenné rady pro profesionální život a jejich autory:
„Chcete-li být v praxi úspěšní, doporučuji vám začít po nástupu do praxe nejprve někde v provozu a teprve po čase přejít do projekce. Budete-li na to mít, přejděte později do výzkumu a na závěr profesního života případně přejděte učit na školu.“ To nám na ČVUT-FEL radil prof. Matěna, DrSc.. Já jsem se jeho rady držel a nelituji toho.
„Jako inženýr se staneš jistě brzy vedoucím pracovní skupiny. Chceš-li mít přirozenou autoritu, musíš být nejen odborník, ale
tvoji podřízení budou očekávat od tebe při řešení problémů jednoznačná rozhodnutí, jak postupovat dál“, mi radil jeden z mých prvních spolupracovníků, Ing. Jaroslav Vrba, po mém nástupu do praxe u RPR (dnes PRE).
„Kontroluj výsledky svých sebesložitějších výpočtů selským rozumem“, radil mi při studiu externí aspirantury můj školitel Ing. Izrael Brand a učil mne, pokud to jde, počítat v poměrných jednotkách. Mimochodem jeho tzv. „Brandovy věty“ (pozn. red.: „…jen volovi je vše jasné“) s oblibou používám dodnes.
Jakou hudbu máte rád?
Mám rád písničky šedesátých let pro jejich melodičnost. Rád si poslechnu i vážnou hudbu. Rodiče mne posílali „do houslí“, díky tomu jsem se naučil hrát i na mandolínu, která má stejný prstoklad. V současné době na žádný hudební nástroj nehraji.
Co právě čtete. Jakou literaturu máte rád?
Kromě odborné literatury, kterou studuji po celý rok, čtu nejvíce na dovolené dobrodružné romány nebo cestopisy. Právě čtu knížku mé spolužačky z gymnázia Marici Kučerové „Jak jsme cestovali“.
Co považujete za svou silnou stránku?
Sport mne naučil radovat se z vítězství a rychle se otřepat po prohře. Při volejbalu jako kolektivním sportu jsem poznal, co dělá dobrá parta, která svým nadšením je schopna porazit někdy i skupinu vynikajících individualit. Snažím se proto i v profesionálním životě vytvářet dobrý pracovní kolektiv a problémy ve vztazích řešit smírně a s humorem.
Čeho si nejvíc vážíte u svých spolupracovníků?
Přímého a otevřeného jednání a jejich odborných znalostí.
Co považujete za svůj největší profesionální úspěch?
Že jsem měl možnost být členem kolektivu, který navrhl, zkonstruoval, vyrobil a uvedl do provozu ve své době největší střídavé regulované pohony 27 MW pro pohony kompresorů na tranzitním plynovodu ze Sibiře do západní Evropy. Postupně bylo uvedeno do provozu celkem 21 kusů těchto pohonů.
Řídíte se nějakým životním krédem? Jestliže ano, jakým?
Jednej tak, aby ses mohl podívat komukoliv kdykoliv do očí.
(jk)