Proč výrobci měřicích přístrojů neuvádějí údaj o pracovní chybě?

Proč výrobci měřicích přístrojů neuvádějí údaj o pracovní chybě?

Dotaz čtenáře k článku z ELEKTRO č. 11 Správné postupy při vyhodnocování naměřených hodnot při revizích elektrických zařízení

Vážená redakce ELEKTRO, v uvedeném článku (ELEKTRO 11/03, str. 10) je jistě mnoho přínosných informací, nicméně jsem se nedozvěděl následující:

1. Proč výrobci neuvádějí pracovní chybu? Musejí ji uvádět? A když nemusejí, proč se trvá na jejím používání, když k tomu nebyly vytvořeny podmínky? Proč tito výrobci už nejsou v konkursu, když jejich výrobky jsou neprodejné, protože bez udání této chyby se s těmito měřicími přístroji nesmí měřit (dedukce z příspěvků uveřejněných v odborných časopisech pro elektrotechniky týkajících se vyhodnocování naměřených hodnot). Výrobci však uvádějí, že jejich výrobky jsou vyrobeny podle současně platných norem vztahujících se k těmto měřicím přístrojům a odpovídají jim, a přesto pracovní chybu neuvádějí. Když výrobci neudávají pracovní chybu (třeba nemusí) – tak jak je to v zahraničí, tj. v zemích některých výrobců? Co o tom víme? Nejsme snad zbytečně přísní na výsledky provozního měření, anebo mají v těchto zemích stejně přísná kritéria na naměřené hodnoty při kontrolách elektrického zařízení?

2. Jak je to s měřicí technikou, která:
   a) nemá uvedenou pracovní chybu, a
   b) se starší měřicí technikou, kde se o pracovní chybě nemluvilo a která neodpovídá současným platným normám? Musí se zahodit ihned, nebo kdy? Když se může používat, tak za jakých podmínek?

3. Proč odborné časopisy určené pro elektrotechniky zveřejňují i „klamavé“ reklamy obchodních organizací na přístroje pro revize, když je není možné pro revize používat? Je to odborný časopis, žádný bulvár – nebo kšeft je kšeft? Nebo vše je jinak?

Prosím o Vaši odpověď, za kterou předem děkuji.

Jan Vyčítal
V Jablonci nad Nisou 11. 11. 2003

(Tento dotaz byl zaslán v rámci informačního internetového systému pro elektrotechniky www.iisel.com, který je organizován a spravován vydavatelstvím IN-EL. Na stejnou adresu mohou čtenáři směrovat i ostatní své dotazy.)

Redakce ELEKTRO
Než necháme odborníky zodpovědět otázky v bodech 1 a 2, stručně se vyjádříme k bodu 3.

Není zcela jistě zájmem odborných časopisů uveřejňovat „klamavé“ reklamy. Čtenáři zřejmě jde o inzerci přístrojů, které v inzerátech sice jsou k měření určeny, nejsou to však přístroje vhodné k měření při revizích elektrických zařízení a instalací. Nicméně ze způsobu zveřejnění inzerátů na uvedené přístroje může vznikat dojem, že se jedná o přístroje vhodné pro revize.

Je namístě považovat uvedenou připomínku za závažnou a propříště inzerenty upozornit na to, aby v inzerátu jednoznačně potvrdili, zda se jedná o přístroje vhodné pro revize, tj. odpovídající EN 61557, nebo zda jde o přístroje určené k informativnímu měření. Jak tuto podmínku inzerent splní, je na jeho odpovědnosti.

Jestliže uživatel při prohlídce přístroje nebo při jeho použití v praxi zjistí, že nejsou naplněny již zmíněné skutečnosti, může se obrátit na příslušný institut, který dodržování pravidel korektní reklamy sleduje. Bude to jistě žádoucí.

Vzhledem k častým dotazům elektrotechniků ohledně přístrojů určených pro měření impedance vypínací smyčky připraví redakce srovnávací článek s údaji, které poskytnou příslušné firmy nabízející přístrojovou techniku na trhu ČR. Článek nabídne přehled informací podávaných ke všem jimi dodávaným přístrojům, tj. pro každý typ přístroje samostatně, podle přesně stanovených kritérií. Příspěvek bude zveřejněn po zpracování dodaných podkladů, nejpozději do poloviny roku 2004.

K dotazům uvedeným v bodech 1 a 2 uvádíme stanovisko odborníků

Ing. Michal Kříž, IN-EL s. r. o.
Ing. Jiří Sajner, JHS ELEKTRO

ad 1.
Aby bylo možné přesně odpovědět na tuto otázku, je potřebné připomenout některá zásadní ustanovení předpisů, které tuto problematiku upravují. Přitom si přístroje používané ve vztahu k elektrickým zařízením rozdělíme na dvě skupiny.

Do první skupiny jsou zařazeny přístroje, příp. zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany.

Přístroje a zařízení této skupiny musí, kromě základních požadavků na bezpečnost podle EN 61010, také splňovat požadavky uvedené v souboru ČSN EN 61 557, tzn. že daný přístroj musí splňovat požadavky části 1 tohoto souboru a části příslušné tomu druhu měření, pro které je daný přístroj určen.

Do druhé skupiny můžeme zařadit ostatní přístroje. Jsou to přístroje používané pro jiná měření než ta, která jsou určena ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany. Mohou to být např. přístroje sloužící pro běžná či informativní měření (např. proudů, napětí apod., a to i v elektrické instalaci). Přístroje této skupiny musí splňovat alespoň základní požadavky na bezpečnost podle EN 61010.

Obě tyto skupiny měřicích přístrojů jsou elektrickými zařízeními nízkého napětí a platí pro ně směrnice Rady 73/23/EHS, tzv. směrnice pro zařízení nízkého napětí (v ČR zavedená nařízením vlády č. 168/1997 Sb.). Přitom jak soubor EN 61 557, tak norma EN 61010 jsou normami harmonizovanými k této směrnici. To znamená, že výrobci nebo dodavatelé přístrojů vyráběných v souladu s uvedenými normami musí s těmito přístroji dodat i příslušné náležitosti, jak předepisuje směrnice a jí odpovídající nařízení vlády, čili výrobce nebo dodavatel přístroje musí plnit požadavky uvedené v příloze směrnice (i odpovídajícího nařízení vlády).

Pro obě skupiny přístrojů platí zásadně to, že výrobce musí zcela jasně deklarovat, pro jaký účel jsou přístroje určeny. Přístroje musí být jasně a jednoznačně označeny a je potřebné, aby na nich nebo v jejich průvodní dokumentaci byly pro uživatele k dispozici všechny základní technické charakteristiky, aby uživatel mohl posoudit, zda bude moci přístroj či zařízení v konkrétních podmínkách zcela bezpečně použít.

Je-li přístroj určen pro měření a zkoušení ochran v elektrických instalacích nn, je jeho bezpečnost zajištěna tehdy, jestliže takový přístroj splňuje požadavky příslušných částí EN 61557 (v ČR zavedené souborem ČSN EN 61557). Je-li na přístroji uvedeno, že splňuje podmínky EN 61557, musí také, vedle požadavků bezpečnosti stanovených těmito normami, splňovat i požadavky přesnosti měření, jak je předepisují normy uvedeného souboru.

To, že se měření při revizích elektrických instalací vykonávají přístroji odpovídajícími normám uvedeného souboru, je uvedeno v čl. 612.N2 ČSN 33 2000-6-61. V tomto článku se sice připouští použít i jiná zařízení nebo metody, ale je to pod podmínkou, že poskytují srovnatelné výsledky. V poznámce ve zmíněném článku je uvedeno, že je třeba při měřeních, zejména v mezních oblastech měření (rozumí se tam, kde se měřená hodnota blíží některé z mezních hodnot stanovených normou nebo podle normy), brát v úvahu pracovní chyby použitých měřicích přístrojů, popř. provést výpočet chyby měření (jak měřicího přístroje, tak i metody měření). Rovněž v ČSN 33 1500:2000 je na základě její změny Z2 uvedeno, že zařízení ke zkoušení, měření nebo sledování činnosti prostředků ochrany jsou uvedena v ČSN EN 61557 (soubor).

Zmíněné normy tedy připouštějí i možnost jiného postupu vyhodnocování výsledků měření než s využitím údajů o pracovních chybách (nověji nejistotách) měření přístrojů, které jsou uvedeny v normách souboru ČSN EN 61557. Takový postup je však značně komplikovaný a pro technickou praxi vykonávání revizí elektrických instalacích nepřichází v úvahu.

Pro vyhodnocování výsledků měření je tedy nezbytné, aby k přístroji byly dodány informace o použití v konkrétních pracovních podmínkách, o jmenovitých rozsazích, ke kterým je vztažena přesnost přístroje, tj. jaká je jeho chyba při referenčních podmínkách použití a jaká maximální chyba je při stanovených pracovních podmínkách, tedy jaká je pracovní chyba. Samozřejmě nesmí chybět ani údaje o rozlišení naměřených údajů v jednotlivých jmenovitých pásmech měření.

Ve stručnosti řečeno, tyto základní informace musí bezezbytku obsahovat přístroje první skupiny. U druhé skupiny záleží na charakteru použití přístroje. Podle rozsahu informací dodaných s přístrojem tedy uživatel uváží, zda je možné tento přístroj pro daný účel použít.

Musí tedy nebo nemusí u přístrojů první skupiny výrobce uvádět pracovní chybu?

Uvede-li výrobce, že jím vyráběný přístroj nebo zařízení jsou svým charakterem určeny do první skupiny, z již zmíněných důvodů musí splňovat požadavky uvedené v ČSN EN 61557. Potvrdí-li v průvodní dokumentaci, že jsou požadavky normy splněny, musí přístroj splňovat podmínku, že pracovní chyba musí být nejvýše ±30 % z naměřené hodnoty. Pak ovšem dále nemusí tuto pracovní chybu specifikovat a ani ji v dokumentaci uvádět. Není tedy závadou, když tato pracovní chyba není podrobněji uvedena.

Musí však být důsledně uvedena chyba základní (pro referenční podmínky). Je to proto, aby bylo možné ověřit vlastnosti přístroje při jeho pravidelné kalibraci a aby bylo jednoznačně odlišeno, že tento údaj, mnohdy nazvaný „chyba měření“, nebyl zaměňován za chybu pracovní. Výrobci, kteří chybu v průvodní dokumentaci takto uvádějí, deklarují také, že jsou splněny požadavky ČSN EN 61557. Tím se možná zbytečně řadí do kategorie přístrojů s vyšší pracovní chybou (viz vazba pracovní chyby v jednotlivých pásmech rozsahů měření). Je logické, že uživatel si z nabídky raději vybere přístroj, jehož pracovní chyba je určena konkrétně a přesněji.

Co se týče uvádění chyb v průvodní dokumentaci, je v souboru EN 61557 patrná určitá nedůslednost, kterou někteří výrobci zřejmě využívají. Požadavek, aby základní a pracovní chyba byly uvedeny v průvodní dokumentaci, je totiž uveden pouze jako součást poznámky k čl. 4.1 EN 61557-1, a to jako požadavek s omezenou závazností (pracovní a základní chyba mají být uvedeny v průvodní dokumentaci, namísto správnějšího … musí být uvedeny …). To je tedy příčinou toho, že někteří výrobci nabízejí přístroje, u nichž je obtížné vyhodnocovat výsledky měření a následně v pravidelných intervalech kalibrovat měřicí přístroje, protože uvedené údaje v průvodní dokumentaci chybí. Tato nedůslednost bývá někdy využívána k tomu, že výrobci udávají tzv. chyby měření, které zdaleka neodpovídají chybám za reálných podmínek (měřené sítě i vnějších vlivů). Zmíněné počínání je nezodpovědným využíváním určité nedůslednosti normy a zhoršuje využitelnost nabízených přístrojů, přičemž uvádí jejich uživatele v omyl. Se zneužitím nedůslednosti autoři normy jistě nepočítali.

Na základě již uvedených zkušeností bude v novém vydání souboru EN 61557, které se v rámci IEC připravuje, zmíněný požadavek předepsán v tom smyslu, že „pracovní a základní chyba musí být uvedeny v průvodní dokumentaci„.

Neuvede-li výrobce, že přístroj nebo zařízení splňují požadavky ČSN EN 61557, je tento přístroj logicky přístrojem druhé skupiny, přičemž, jak již bylo uvedeno, musí splňovat alespoň základní požadavky na bezpečnost podle EN 61010.

Problematické však je i používání takových přístrojů pro měření v elektrických instalacích. Splnění požadavků souboru ČSN EN 61557 totiž nezaručuje pouze určitou přesnost měření, o kterou se tazatel zajímá především, ale i zajištění bezpečnosti během měření. Nejde totiž „jenom„ o bezpečnost toho, kdo měření vykonává, ale i o bezpečnost osob nezúčastněných. Měřicí přístroj musí umět rozeznat nebezpečí. Jestliže je během měření zjistí, musí měření (nebo zkoušku) včas přerušit.

Shrnuto, nikdo nemůže bránit tomu, aby na trhu byly měřicí přístroje, které svými vlastnostmi neodpovídají souboru ČSN EN 61557. Tyto přístroje nemusí vykazovat přesnost měření odpovídající uvedenému souboru, musí však být pro uživatele bezpečné – viz zmiňovaná EN 61010. To je první, co uživatel na těchto přístrojích sleduje a co také ověřují orgány dozoru. Proč výrobci těchto přístrojů nezkrachují, je celkem zřejmé. Je tomu tak proto, že kromě přesnosti nemusí zaručovat množství dalších vlastností, které musí zaručovat přístroje odpovídající souboru ČSN EN 61557. Proto jsou takovéto přístroje levnější než přístroje určené pro revize. Je-li takový přístroj bezpečný, tzn. odpovídající EN 61010, nikdo nemůže ze zákona nikomu bránit, aby s ním měřil. Jestliže se však měření uskutečňuje za účelem revize elektrických zařízení nebo elektrické instalace, z ČSN 33 1500 a ČSN 33 2000-6-61 od roku 2000 vyplývá, že je k tomu třeba používat měřicí přístroje odpovídající souboru ČSN EN 61557 (pokud nebude zvolen jiný rovnocenný postup vyhodnocování výsledků měření prováděných při zajištění rovnocenné bezpečnosti).

To, jak je uvedené ustanovení respektováno, záleží na zodpovědnosti revizních techniků, na postoji pracovníků dozoru i na těch, pro něž jsou revize vykonávány. Jestliže z důvodu, že přístroje použité při revizích, jež neodpovídají ČSN EN 61557, nejsou proti revizi vzneseny námitky, může revizní technik získat dojem, že i s neodpovídajícími přístroji je vše v pořádku. Z toho jej však může vyvést jakákoliv námitka vznesená proti revizní zprávě. K tomu může dojít třeba i po určité době, např. v případě, že se vyšetřuje škoda vzniklá v důsledku závady na elektrickém nebo i jiném zařízení, kdy se zjišťuje, jak byla bezpečnost v daném případě zajišťována a sledována.

Takže odpovědní revizní technici jsou především těmi, kteří by měli pozitivně usměrňovat poptávku po přístrojích vhodných pro vykonávání revizí elektrických zařízení, tj. po přístrojích odpovídajících souboru ČSN EN 61557. Mohou tak přispět k situaci, kdy bude dodavatel přístrojů neodpovídajících parametrů a vlastností vysunut na okraj prodejců.

Jinak řečeno, nedostane-li uživatel při nákupu od prodejce všechny potřebné informace (viz výše), je vhodné, aby se obrátil na jiného dodavatele, který mu je poskytne.

Přitom však platí, že pro informativní měření je možné používat i přístroje sice bezpečné, avšak udávající pouze informativní hodnoty měřené veličiny.

K tomu ještě připomínáme, že v připravovaném znění ČSN 33 2000-6-61, které by mělo platit již od dubna 2004, se výslovně uvádí, že „Měřicí přístroje a přístroje pro monitorování musí odpovídat normám souboru EN 61557. Jestliže se používají jiné měřicí přístroje, musí zajišťovat alespoň stejnou úroveň užitných vlastností a bezpečnosti.„ Při měření v elektrických instalacích, a to i při orientačních měřeních, je tedy nutné zachovávat stejnou bezpečnost, jakou zajišťuje měření s přístroji podle EN 61557.

Co se týče zahraniční praxe, je v současné době sjednocována již několikrát zmiňovanou evropskou normou EN 61557, která je zároveň i normou mezinárodní, tj. normou platnou na celém světě. Z našeho hlediska je důležitější naše evropské okolí, kde je uplatnění uvedené normy povinné. Povinnost používat přístroje odpovídající uvedené normě je v národních normách doposud předepisována různým způsobem. V současné době je i tato povinnost v Evropě sjednocována evropským harmonizačním dokumentem HD 384-6-61 z roku 2003, kde se předepisuje používání měřicích přístrojů a přístrojů pro monitorování odpovídajících normám souboru EN 61557 či přístrojů zajišťujících alespoň stejnou úroveň užitných vlastností a bezpečnosti. Naše norma, ve které bude zmíněný harmonizační dokument zapracován, bude revidovaná ČSN 33 2000-6-61. Národní normy jednotlivých evropských zemí (stejně jako naše ČSN 33 2000-6-61) založené na tomto harmonizačním dokumentu mají být vydány do dubna 2004. Do té doby lze jen potvrdit široké uplatnění uvedeného souboru EN 61557 ve Spolkové republice Německo, která byla iniciátorem zpracování této evropské normy, když měla již několik desetiletí trvající tradici v uvedené oblasti. Ta byla vyjádřena na úrovni národních norem, které byly respektovány i výrobci z ostatních zemí, mimo jiné i některými výrobci z ČR. To, že myšlenku zpracování norem pro uvedenou problematiku akceptovaly i ostatní evropské státy (a nakonec i ostatní země světa), svědčí o tom, že bylo třeba otázky požadavků na přístroje pro revize elektrických instalací a zařízení sjednotit nejen v Evropě, ale i v ostatním světě. To, že na zpracování uvedeného souboru norem se podíleli zástupci výrobců přístrojů i ti, jimž jsou tyto přístroje určeny, vytváří předpoklad, že požadavky na přesnost měření a na proveditelnost (a tím i cenu) měřicích přístrojů jsou vyvážené.

ad 2.
Co se týče dotazu ohledně měřicí techniky, která nemá uvedenu pracovní chybu, je možné ji za předpokladu, že vyhovuje požadavkům bezpečnosti, použít v každém případě pro informativní měření. Je-li na přístroji uvedeno, že odpovídá EN 61557, je možné se spolehnout na to, že jeho pracovní chyba není v udaném měřicím rozsahu větší než maximální pracovní chyba předepsaná příslušnou normou tohoto souboru. Jestliže tyto informace k přístroji nejsou uvedeny, je vhodné se obrátit na dodavatele přístroje. Když tento již neexistuje, tedy na dovozce, který od uvedeného výrobce produkty nyní dováží, popř. přímo na výrobce.

Jak bylo uvedeno, mnoho výrobců se požadavky příslušných německých norem, které existovaly před tím, než byly vypracovány příslušné normy evropské a mezinárodní, řídilo již při výrobě starších měřicích přístrojů. Tito výrobci jistě ochotně poskytnou informace, v jakém rozsahu zajišťují tyto přístroje, jsou-li řádně udržovány a kalibrovány, přesnost odpovídající normám EN 61557 platným v současné době. Jinak je nutné vzít v úvahu, že přístroje postupně zastarávají a je zapotřebí je nahrazovat novými nejen z důvodu přesnosti měření, ale i jejich fyzického opotřebení. Nakonec i proto, že se od těchto přístrojů vyžaduje ověřování funkcí v instalacích, které se dříve ani nevyskytovaly.