Standardizace Právní předpisy upravující povinnost zpětného odběru použitých výrobků v ČR Ing. Bohumil Hrnčíř, CSc., EKO – VUK, s. r. o. Povinnost zpětného odběru je ustanovena v zákoně o odpadech č. 185/2001 Sb. ze dne 15. 5. 2001. Změnou zákona o odpadech, uvedenou ve sbírce zákona č. 477/2001, § 54, byla stanovena účinnost povinnosti zpětného odběru dnem 23. února 2002. Povinnost zpětného odběru se vztahuje na šest komodit výrobků; výbojky a zářivky jsou uvedeny pod písmenem 1d, § 38 zákona 185/01 Sb. Povinnost zajistit zpětný odběr má právnická nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která uvedené výrobky vyrábí nebo dováží (dále jen „povinná osoba“). Povinná osoba musí prostřednictvím posledního prodejce zajistit, aby byl spotřebitel informován o způsobu provedení zpětného odběru použitých výrobků, může na základě písemné dohody s obcí využít ke splnění své povinnosti systém sběru a třídění komunálních odpadů stanovený touto obcí, je povinna zajistit zpětný odběr způsobem odpovídajícím možnostem spotřebitele bez jeho nadměrného zatížení, a to buď tím, že na vlastní náklady organizačně a technicky zajistí zpětný odběr, nebo smluvně tuto odpovědnost přenese na prodejce, musí zajistit využití nebo odstranění zpětně odebraných použitých výrobků v souladu se zákonem o odpadech a s prováděcími předpisy, je povinna zpracovat roční zprávu o plnění povinnosti zpětného odběru za uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem a tuto zprávu zaslat každoročně do 31. 3. ministerstvu (pozn. red. Ministerstvu životního prostředí ČR). Poslední prodejce
Je povinen informovat spotřebitele o způsobu zajištění zpětného odběru použitých výrobků. Jestliže tak neučiní, je povinen tyto výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od spotřebitele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží. Zpětný odběr použitých výrobků musí být proveden bez nároku na úplatu za tento odběr od spotřebitele nebo obce. Místa zpětného odběru musí být stejně dostupná jako místa prodeje výrobků. Prováděcími předpisy k zákonu o odpadech jsou mj. vyhláška 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, a vyhláška 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Podle vyhlášky 381/01 Sb. jsou použité zářivky a výbojky zařazeny mezi nebezpečné odpady, kód 20 01 21. Vyhláška 383/01 Sb. stanoví požadavky a povinnosti při nakládání s nebezpečnými odpady, které je nutné respektovat při nakládání s použitými zářivkami a výbojkami v rámci jejich zpětného odběru. Jde zejména o povinnosti evidence a průběžné evidence, hlášení o produkci odpadů za rok, postup zakládání a provozu sběrných míst. Dále tato vyhláška stanoví obsah roční zprávy o plnění zpětného odběru, viz § 20. Závěr
Jak bylo již uvedeno, povinnost zpětného odběru, včetně organizačního a legislativního zajištění, spočívá na povinných osobách, tedy výrobcích a dovozcích. Se zakládáním fondů obdobných v SR se neuvažuje. Je však možné očekávat založení neziskové organizace sdružující výrobce a dovozce, která uzavře s MŽP ČR smlouvu o zajištění systému zpětného odběru, obdobnou systému zpětného odběru obalů. Současný systém zpětného odběru použitých zářivek a výbojek v ČR je založen na dvoustranných smlouvách rozhodujících dovozců světelné techniky, uzavřených s oprávněnou osobou pro nakládání s odpady, která zajišťuje provoz asi 70 sběrných míst na území ČR a recyklaci použitých výrobků z těchto sběrných míst získaných. Náklady s tím spojené hradí povinné osoby. Podrobnosti o způsobu provedení zpětného odběru stanoví v souladu s odstavcem 10 § 38 zákona 185/01 Sb., o odpadech, Ministerstvo životního prostředí ČR zvláštním předpisem. Jak ovlivní tento předpis provádění zpětného odběru v praxi, budeme čtenáře informovat. (Převzato z časopisu Světlo č. 1, 2002.) | 
