PerFEKTní elektrotechnika na VUT v Brně

Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT) je součást Vysokého učení technického v Brně (VUT). Patří k největším a nejstarším fakultám VUT a podle aktuálního počtu studentů v akreditovaných studijních programech je největší elektrotechnickou fakultou v České republice a na Slovensku. Její představitel a statutární zástupce je od února 2018 děkan prof. RNDr. Vladimír Aubrecht, CSc. Od vzniku fakulty v roce 1959 je prof. Aubrecht již dvanáctou osobností v jejím čele. Pan profesor vyhověl žádosti časopisu ELEKTRO a poskytl redakci rozhovor.

Pane děkane, co předcházelo tomu, že před více než 60 lety vznikla v Brně vysoká škola vyučující elektrotechniku a příbuzné obory? A jak se během let vyvíjela fakulta, její zaměření a oficiální názvy?

Chceme-li nalézt prapůvodní počátky výuky elektrotechniky na Vysokém učení technickém v Brně, musíme se do historie vrátit o mnohem více než jen 60 let. Už v roce 1910 byl dosavadní strojní obor na VUT rozdělen na oddělení strojního inženýrství a oddělení elektroinženýrské. Velkou zásluhu na této organizační změně tehdy měl profesor Vladimír List. Moderní historie současné samostatné fakulty se datuje k 1. září 1959, kdy začala oficiální výuka na Fakultě elektrotechnické VUT v Brně (FE), která vznikla rozdělením tehdejší fakulty energetické na fakultu strojní a elektrotechnickou. V akademickém roce 1992/93 došlo ke změně struktury fakulty; vznikla Fakulta elektrotechniky a informatiky (FEI). V roce 2001 nastala zatím poslední organizační změna, kdy se z fakulty vyčlenila dnešní Fakulta informačních technologií (FIT) a původní fakulta byla přejmenována na současný název Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT).

Významným milníkem v moderní historii fakulty je období let 2010 až 2013, kdy se podařilo prakticky všechna fakultní výuková a výzkumná pracoviště, dosud dislokovaná po celém Brně, přesunout do nových objektů v kampusu Pod Palackého vrchem, v Králově Poli.

Z počátku měla fakulta pouze 5 kateder oborově pokrývajících základní elektrotechnické disciplíny. V roce 1992 byly katedry přejmenovány na ústavy. Dnes má fakulta celkem 12 ústavů zajišťujících odborné i teoretické disciplíny, včetně jazykové výuky, a dvě regionální výzkumná centra. Zaměření fakulty již dávno překročilo oblast „klasické“ elektrotechniky. Zajišťuje také meziuniverzitní výuku a výzkum např. v biomedicíně, informační bezpečnosti nebo audio inženýrství.

Jste právě v polovině funkčního období. Jaké jste si kladl cíle na jeho začátku a jak se vám ony cíle jeví v současné době?

Po své předchůdkyni, profesorce Dědkové, jsem přebral fakultu v relativně výborné kondici a neměl jsem mnoho důvodů pro nějaké zásadní změny. Spíš se držím zásady neměnit věci, které fungují, a zaměřit se na věci, které nefungují nebo fungují špatně. Jedním z prvních cílů po nástupu do funkce bylo dokončení transformace studijních oborů ve všech formách studia na nové studijní programy podle požadavků Národního akreditačního úřadu. Tento administrativně náročný cíl se nám podařilo splnit s velkým předstihem, takže fakulta dnes může nabízet kompletní portfolio nově akreditovaných studijních programů. Za velkou slabinu fakulty jsem na počátku svého funkčního období považoval velmi malou úroveň internacionalizace, tedy zanedbatelný počet studujících v anglickém jazyce, malý počet studentů a zaměstnanců vyjíždějících do zahraničí a někdy i nedostatečné jazykové vybavení pracovníků fakulty. Dnes mohu s povděkem konstatovat, že se rapidně zvýšil zájem zaměstnanců o výjezdy zejména v rámci programu Erasmus+. Zvýšil se i počet frekventantů jazykových kursů z řad zaměstnanců fakulty. Jednou z příčin malého počtu studujících v anglickém jazyce byla příliš rozmanitá nabídka studijních oborů, kdy se nám nedařilo naplnit ani jeden z nich dostatečným počtem uchazečů. Doufám, že tento problém alespoň částečně eliminuje nově akreditovaný komplexní studijní program „Electrical Engineering“ se dvěma specializacemi. Aktuálně čekáme na dokončení přijímacího řízení.

Naše fakulta vždy byla a aktuálně i je významným hráčem v oblasti produkce výsledků VaV. Naše konkurence v podobě ostatních fakult nebo výzkumných ústavů však nezahálí, proto je třeba neustále dbát zejména na kvalitu tvůrčí činnosti. Za tím účelem v současné době přepracováváme systém hodnocení pedagogické a tvůrčí činnosti akademických pracovníků, který bude schopen ještě lépe motivovat pracovníky ke kvalitní pedagogické a tvůrčí činnosti.

Jak velký počet studentů má fakulta, která je největší v republice v oblasti elektrotechniky? Jak se Vaší škole podařilo získat tak výrazný zájem o studium elektrotechnických oborů?

Aktuálně (10. 2. 2020) na naší fakultě studuje 3 024 studentů, z toho 1 894 v bakalářské formě studia, 821 v navazujících magisterských programech, 301 doktorandů a 8 účastníků máme zapsáno do celoživotního vzdělávání. Z celkového počtu studentů je 421 ženského pohlaví, což je asi 14 %.

O studenty se stará 562 zaměstnanců, tedy akademických a ostatních pracovníků, z toho je 127 žen. Průměrný věk zaměstnanců fakulty je 42,2.

Každé zkouškové období ovlivní počty studentů, bohužel směrem k nižším hodnotám. Studium na naší fakultě, ostatně podobně na jakékoliv jiné fakultě s technickým zaměřením, je velmi náročné a právě zkoušková období u nás vždy pravidelně a nelítostně odhalují slabiny studentů ve vědomostech, zejména z matematiky, fyziky a teoretické elektrotechniky, tedy předmětů, na něž všechny elektrotechnické disciplíny navazují.

Rozhodně nelze hovořit o nějakém výrazném zájmu o studium na naší fakultě. Získat odborné vzdělání a jemu odpovídající titul na technické vysoké škole je mnohem těžší než na většině ostatních škol. Zcela logicky tomu odpovídá i zájem o studium techniky. Patrně tady chybí větší podpora a propagace technického vzdělávání na všech stupních našeho vzdělávacího systému. Možná máme na základních a středních školách málo učitelů, kteří by žáky pro techniku nadchli, dokázali jim vysvětlit matematiku tak, aby nebyla pro většinovou společnost strašákem. Zřejmě chybí výraznější podpora studentů technických oborů ve formě grantů nebo stipendií.

Fakulta se za poslední dva roky významně posunula vpřed v propagaci a marketingu. Z úrovně děkanátu jsme vytvořili novou pracovní pozici pro PR aktivity. Zvýšila se propagace fakulty na sociálních sítích jako je Facebook nebo Instagram. Fakulta se od loňského roku prezentuje novým moderním webem a aktuálně pracujeme na kompletním přepracování webů jednotlivých ústavů.

Pro upoutání zájmu veřejnosti o naši fakultu se u nás dělá opravdu hodně. Začínáme již předškolním věkem, protože v budově naší fakulty sídlí už sedmým rokem univerzitní miniškolka Edisonka. Zejména pro žáky základních škol, ale i pro veřejnost, u nás úspěšně funguje první univerzitní interaktivní herna v ČR – Elektrikárium. Studenti středních škol si oblíbili naše studentské soutěže cílené právě na tuto skupinu potenciálních uchazečů o studium u nás. Jako příklad mohu uvést např. Mekur PerFEKT Challenge, Mikrokontroléry letí, Zlatý tranzistor, EEICT.

Ze kterých zemí pocházejí Vaši studenti? Jsou nějaké oborové preference v závislosti na jejich vlasti? O které studijní programy je největší zájem?

Vedle studentů z ČR, kterých je samozřejmě většina, máme i velké množství studentů ze Slovenska, následuje Rusko, Ukrajina, Kazachstán, Bělorusko, Brazílie… Mezi uchazeči o studium na naší fakultě je největší zájem o automatizační techniku a kybernetiku, následované elektroenergetikou. Zahraniční studenti preferují spíše telekomunikační a informační systémy.

Která činnost je na Vaší fakultě dominantní – věda a výzkum, nebo příprava studentů pro praxi? Jaká je skladba finančních zdrojů potřebných pro provoz a rozvoj fakulty?

Výuka a výzkum jsou pro naši fakultu činnosti, které od sebe nelze oddělit, obě jsou pro její chod stejně důležité. Bohužel financování těchto dvou hlavních činností je diametrálně odlišné. Příspěvek z MŠMT na vzdělávací činnost činí pro naši fakultu asi 230 mil. Kč, zatímco finance na výzkum a vývoj z projektové činnosti a institucionální podpory tvoří téměř 350 mil Kč, tedy finance na výuku tvoří necelých 40 % celkových příjmů. Je zcela zřejmé, že pro zaměstnance fakulty je finančně nejvýhodnější řešit výzkumné projekty, kde je bohatší zdroj financování. Výuka tak zůstává ve srovnání s řešením projektů podfinancována. Problém se ještě víc prohlubuje s tím, jak postupně téměř všichni poskytovatelé účelové dotace na projektovou činnost vyžadují pro jednotlivé řešitele vyhrazený pracovní úvazek. Akademičtí pracovníci tak byli touto politikou postupně dotlačeni do stavu, kdy jsou výraznou částí své pracovní kapacity vázáni k práci na projektech, na úkor výuky. Na fakultě máme řadu velmi kvalitních pedagogů, kteří nepatří mezi vědce s očekávanou produktivitou výsledků tvůrčí činnosti. Nesymetrie ve financování výuky a výzkumu však neumožňuje, aby špičkový učitel byl odměňován podobně jako špičkový vědec. Ideální případ je samozřejmě vynikající vědec, který je zároveň skvělý pedagog, ale takovou míru excelence nelze očekávat od každého. Za současného stavu financování vysokých škol z úrovně MŠMT a vysoké účelovosti ostatních zdrojů má děkan velmi omezené možnosti pro zavedení spravedlivého systému hodnocení vzdělávací a tvůrčí činnosti.

Jak fungují komunikační vazby, které fakultě zprostředkují jednak požadavky průmyslu na absolventy, jednak zpětnou informaci o kvalitě jejich vzdělání?

S průmyslovými partnery máme také desítky let společných zkušeností při řešení velkého množství projektů, ať už v rámci různých grantových programů, nebo díky přímým hospodářským zakázkám. V rámci řešení těchto projektů vznikla řada unikátních výsledků, které již fungují v běžném životě. Mezi tyto projekty lze zařadit vývoj nových antén a komunikačních systémů pro Volkswagen a Škoda Auto, satelitní moduly a komunikátory v rámci konsorcia vedeného společností Airbus a ESA, robotický systém ATEROS vyvinutý ve spolupráci s Armádou ČR a řada dalších.

S průmyslovou sférou spolupracujeme nejen v oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Pravidelně konzultujeme s odborníky z praxe obsah studijních programů nebo strategické zaměření fakulty. Významní zástupci průmyslu jsou členy naší vědecké rady, účastní se státních zkoušek, obhajob disertačních prací apod. V rámci Elektrotechnické asociace České republiky pravidelně diskutujeme problémy elektronického a elektrotechnického průmyslu.

Co nového je na fakultě jako výsledek investic za poslední roky?

V letech 2010 – 2013 byly v rámci Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace investovány nebývale vysoké finanční prostředky do vybudování, popřípadě inovace výzkumné infrastruktury fakulty. Vznikla dvě nová regionální výzkumná centra, byly vybudovány nové laboratoře se špičkovým vybavením na světové úrovni. V posledních letech jsme byli rovněž úspěšní při získání investičních dotací na podporu výuky. Nyní je třeba využít toto materiální vybavení k produkci kvalitních absolventů a produkci výsledků VaV, které rovněž snesou srovnání se světovou špičkou.

Jaké vidíte hrozby pro technické vzdělávání v České republice?

Jako jednu z hrozeb vnímám pokles zájmu o studium na technicky zaměřených vysokých školách. Podle Českého statistického úřadu počet studentů na technických VŠ v roce 2005 činil 26 % z celkového počtu studujících na všech VŠ a postupně klesal až na 22 % v roce 2018. Takto výrazný pokles je velmi znepokojující pro zemi, která má významnou závislost ekonomiky na průmyslu – a průmysl nelze budovat bez vysokoškolsky vzdělaných odborníků.

Další nebezpečí, nejen pro technické vysoké školy, vidím v přebujelé administrativě a byrokratickému přístupu v kontrolních činnostech. Obávám se, že se blíží doba, kdy budou na univerzitě převládat úředníci nad akademickými pracovníky. Neustále probíhají nějaké kontroly, vyplňují se různé zprávy, generují kvanta dokumentů, které jsou mnohdy určeny čistě k založení do archivů. Řada kontrol výzkumné činnosti je zaměřena pouze na formu, nikoliv obsah. Zároveň jsou však všichni členové akademické obce pod tlakem, aby produkovali excelentní výzkumné výsledky, aby vynikajícím způsobem zajišťovali výuku, aby byli prospěšní pro společnost. Někdy mi připadá, že univerzity namísto aby vzdělávaly studenty, řešily smysluplné výzkumné projekty a přispívaly ke společenské relevanci, neustále vyvíjejí různé strategie, zaškrtávají kolonky a snaží se dostat výš v různých žebříčcích hodnocení „kvality“ vysokých škol.

Jakou radu či doporučení byste měl pro ty, kdo jsou na prahu rozhodování o své budoucí kvalifikaci a uplatnění v životě?

Všem bych doporučil, aby se nebáli studia na technické vysoké škole. Získání odborného vzdělání třeba na naší fakultě je stoprocentní zárukou skvělého uplatnění v praxi. A aby nepodceňovali výuku matematicko-fyzikálních základů a nebrali si příklad z řady celebrit, které se ve veřejných médiích trestuhodně chlubí tím, že ve škole propadaly z matematiky nebo fyziky.

Rozhovor vedl Ing. Emil Širůček,
FCC Public