Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe 2021/06

Otázka 1:

Mám dotaz, jestli nějaká nová norma/předpis stanovuje, že se musí při instalaci FVE doplnit k elektroinstalaci RD zemnič. Nebo stačí využití PEN od distributora – CYKY 4× 6 (komplikovaná zástavba, elektrárna 5 kWp)?

Odpověď 1:

Problematika uzemnění elektrických zařízení byla z historického pohledu řešena jako jedna z částí ochrany před úrazem elektrickým proudem. Z hlediska norem se můžeme s požadavky na uzemnění setkat např. v dnes už neplatné ČSN 33 2050:1984 Uzemnění elektrických zařízení, kde je stanoveno, že uzemnění se zřizuje pro ochranu před úrazem elektřinou, pro ochranu před bleskem a přepětím nebo pro správnou činnost elektrických zařízení. Tato norma požadovala, aby pro uzemnění byly využívány zejména náhodné zemniče a uzemňovací přívody a dále byla stanovena pravidla pro zřizování strojených zemničů a uzemňovacích přívodů (viz např. ČSN 33 2050:1984, článek 2.1.1).

Pokud se podíváme na uzemnění jako na součást ochrany před úrazem elektrickým proudem, tak tuto problematiku řešila ČSN 34 1010:1965 Ochrana před nebezpečným dotykovým napětím. Tato norma platila do roku 1995, kdy byla nahrazena souborem ČSN 33 2000 Elektrické instalace nízkého napětí.

V roce 2005 bylo uzemnění řešeno v tehdy platné ČSN 33 2000-5-54 Elektrotechnické předpisy – Elektrická zařízení – Část 5: Výběr a stavba elektrických zařízení – Kapitola 54: Uzemnění a ochranné vodiče a v ČSN 33 2000-4-41:2000 Elektrotechnické předpisy – Elektrická zařízení – Část 4: Bezpečnost – Kapitola 41: Ochrana před úrazem elektrickým proudem.

Tehdy platná ČSN 33 2000-5-54:1996 v článku 541.1 stanovuje, že „uzemnění musí být provedeno tak, aby byly splněny požadavky bezpečnosti a správné funkce elektrického zařízení“. Dále článek 542.2.2.N4 stanoví, že pro uzemnění elektrických zařízení budov, pokud se použije strojených zemničů, se zřídí především základový zemnič. Zároveň tehdy platná ČSN 33 2000-4-41:1996 požaduje v článku 413.1.3N12, aby vodič PEN v síti TN-C nebo vodič PE v síti TN-S byl uzemněn buď samostatným zemničem, nebo byl spojen s uzemňovací soustavou, ještě v těchto místech. Za označením „v těchto místech“ následuje bodový výčet případů, kdy musí být vodič PEN (PE) uzemněn.

Z hlediska legislativy je pro uzemnění důležité ustanovení vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která v § 34, bod (6) jednoznačně stanovila, že se u staveb zřizuje hlavní ochranná přípojnice a její uzemnění se provede propojením se základovým zemničem.

Z výše uvedených informací je zřejmé, že uzemnění staveb pomocí náhodných nebo strojených zemničů se používalo dlouhodobě i před rokem 2005 a je velmi pravděpodobné, že bylo řešeno projektantem a zakresleno do projektové dokumentace stavby.

V tomto (ani v předchozím dotazu) se nezmiňujete, kdy byla fotovoltaická elektrárna (FVE) na RD instalována. ČSN 33 2000-7-712 Elektrické instalace budov – Část 7-712: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Solární fotovoltaické (PV) napájecí systémy, která řeší problematiku FVE, byla vydána až v roce 2006. Tato norma řešila uzemnění v článku 712.312.2 a v článku 712.54. Tato norma platila do roku 2019, kdy byla zrušena a plně nahrazena ČSN 33 2000-7-712 ed. 2:2016, která platí dosud. ČSN 33 2000-7-712 ed. 2:2016 řeší problematiku uzemnění v článku 712.54.

Nicméně FVE musí mimo požadavků stanovených v souboru ČSN 33 2000 z hlediska uzemnění také splňovat požadavky souboru ČSN EN 62446 Fotovoltaické systémy spojené s elektrorozvodnou sítí – Minimální požadavky na systémovou dokumentaci, zkoušky při uvádění do provozu a kontrolu.

Jako první norma tohoto souboru byla vydána ČSN EN 62446:2010 Fotovoltaické systémy spojené s elektrorozvodnou sítí – Minimální požadavky na systémovou dokumentaci, zkoušky při uvádění do provozu a kontrolu, která byla zrušena v roce 2019 a byla nahrazena ČSN EN 62446-1:2016 Fotovoltaické (PV) systémy – Požadavky na zkoušení, dokumentaci a údržbu – Část 1: Systémy spojené s rozvodnou sítí – Dokumentace, zkoušky při uvádění do provozu a kontrola. Další částí tohoto souboru je ČSN EN IEC 62446-2:2020 Fotovoltaické (PV) systémy – Požadavky na zkoušení, dokumentaci a údržbu – Část 2: Systémy spojené s rozvodnou sítí – Údržba PV systému.

ČSN EN 62446:2010 řeší problematiku uzemňování v článku 4.3.5, ve kterém stanovuje, co má obsahovat výkresová dokumentace z hlediska uzemnění a ochrany proti přepětí a dále také v článku 5.3.3 apod.

Pro úplnost je nutné doplnit, že v roce 2019 byla vydána ČSN 33 2000-8-2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 8-2: Elektrické instalace samospotřebitelů, která se zabývá dodatečnými požadavky, opatřeními a doporučeními pro návrh, montáž a revizi všech druhů elektrických instalací nízkého napětí včetně zařízení pro lokální výrobu a/nebo skladování elektrické energie. FVE je jedním z druhů lokální výroby elektrické energie. Uzemnění je v této normě řešeno např. v kapitole 8. 

Z výše uvedených informací je zřejmé, že využití vodiče PEN od distributora nemusí být dostatečné, protože problematiku instalace FVE na RD je nutné posuzovat v širším kontextu všech platných norem (případně norem, které platily v době uvedení FVE do provozu).

Použití vodiče CYKY 4× 6 sice splňuje minimální požadavek stanovený v ČSN 33 2000-5-54 ed. 3:2012, článek 542.3.1, nicméně tento průřez v konkrétních podmínkách nemusí vyhovovat požadavkům na uzemnění stanoveným v ČSN 33 2000-5-54 ed. 3:2012, článek 543.1, případně ustanovením uvedeným v předchozích vydání této normy, a to s ohledem na termín, kdy byl RD uveden do používání.

Otázka 2:
Chtěl bych se Vás zeptat na názor. Vrchní síť z holých vodičů AlFe je vedena po rodinném domě a vlastník zvažuje vybudování balkonu se zábradlím. Jaká je minimální vodorovná a svislá vzdálenost vodičů sítě od balkonu? V PNE 33 3302 se v tabulce 6.3 uvádějí pouze hodnoty nejkratších vzdáleností před oknem.
Dají se vztáhnout i na případ s balkonem? 

Odpověď 2:
Vzdálenosti, které jsou v PNE 33 3302 - v tabulce 6.3 uvedeny pro okna (0,2 m od horního okraje a 0,5 m od bočního okraje), nepovažujeme pro balkony za dostatečné. Za vyhovující bychom považovali ještě vzdálenost (směrem dolů) 1 m od spodního okraje balkonu. Jako vzdálenost od přístupného povrchu balkonu bychom volili výšku člověka se vzpaženou rukou, kterou bychom ve smyslu ostatních norem uvažovali 2,5 m zvýšenou o 1 m, obdobně, jak to uvádí PNE 33 3302 pro vzdálenost od maximální výšky dopravního prostředku (viz čl. 6.1.4 a tab. 6.1 této normy). Obdobně pro vzdálenost od postranních okrajů balkonu bychom volili obvykle udávanou vzdálenost dosahu ruky 0,75 m zvětšenou o 1 m.
Pokud se týká vzdálenosti před oknem, tak ta není v tabulce 6.3 PNE 33 3302 uvedena. Tato norma právě uvádí, že vodiče nesmějí být před oknem. Takže takovou vzdálenost (která není v PNE 33 3302 uvedena a neuvažuje se s ní) nelze brát pro balkon v potaz. Pokud by bylo nutné vedení vést před balkonem, doporučujeme dodržet vzdálenost alespoň 1,75 m.
 

Otázka 3:
U zákazníka je předepsáno používání antistatických montérek a přileb v celém areálu závodu, tj. i pro elektrikáře pracující pod napětím (např. revizní techniky). Montérky mají označení, že vyhovují ČSN EN 1149-1, která ovšem stanovuje pouze maximální velikost povrchového odporu a vůbec neřeší minimální hodnotu. Ani výrobce minimální hodnoty neuvádí. V normě ČSN EN 1149-1 je navíc přímo uvedeno, že tato zkušební metoda není vhodná pro materiály používané k výrobě ochranných oděvů nebo rukavic určených pro práce na sítích el. napětí.
Jaký je váš názor na používání tohoto oděvu pro obsluhu a práci na el. zařízeních, která jsou mimo prostředí s nebezpečím výbuchu, kdy je část prací prováděna i na zařízení pod napětím?
 
Odpověď 3:
To, že u antistatických montérek a přileb není zaručena minimální hodnota jejich povrchového odporu, ještě nemusí znamenat, že se jedná o obleky elektricky vodivé (jako jsou např. elektricky vodivé obleky pro práci na elektrickém zařízení zvn pod napětím). Na druhou stranu ovšem, pokud by měl elektrotechnik skutečně pracovat na elektrickém zařízení nn pod napětím, měl by k tomu být odpovídajícím způsobem vybaven.
Pokud existuje nebezpečí, že osoba bude vystavena riziku nahodilého dotyku s jednotlivými živými částmi umístěnými v pracovní zóně nebo kolem ní, je zapotřebí používat plné izolační ochranné vybavení, tzn. kromě izolačních rukavic i izolační přílbu, izolační obuv a dokonce i elektricky izolační oblek.
Jestliže je však riziko nahodilého dotyku s živými částmi omezeno, např. umístěním živých částí před pracovníkem, není nutné užívat plné izolační vybavení a je možno v závislosti na okolnostech používat např. pouze izolační rukavice s izolačními rukávy, popř., je-li stanoviště vodivé, používat navíc k tomu izolační koberec. Pro veškeré tyto ochranné součásti existují technické normy, kterým musí tyto součásti oděvů vyhovovat (jsou pod třídicími znaky 35 97..).
U běžně užívaných oděvů stejně jako u antistatických montérek a přileb není také předepsána minimální hodnota elektrického odporu a také je elektrikáři při práci používají. Nevidíme tedy důvod, proč by elektrikáři pro běžné práce nemohli nosit antistatické montérky s doplňující výbavou (izolační rukavice, izolační rukávy, popř. s izolačním kobercem nebo izolační obuví), kterou by při své práci na elektrickém zařízení nn pod napětím použili. Pouze v případě, kdy by se v celé pracovní zóně (v celém okolí pracovníka) vyskytovaly živé části, měl by být takový pracovník plně vybaven izolačním oblekem, jak je výše uvedeno, a k tomu, protože v případě výskytu živých částí, které by mohly být zkratovány, se vyskytuje nebezpečí elektrického oblouku, by měl být ještě vybaven oblekem i obličejovým štítem chránícím před jeho účinky.
Pokud existuje pochybnost, zda antistatické montérky jsou skutečně nevodivé, je možno se o této nevodivosti přesvědčit např. metodou popsanou v příloze A ČSN 33 2000-6 (položením raději více vrstev textilie mezi dvě vodivé desky, na něž se přiloží vývody měřicího přístroje podle ČSN EN 61557-2 ed. 2 a změřením izolačního odporu).
Podotýkáme, že i nevodivý oděv se může stát vodivým, je-li potřísněn kapalinami, je-li propocen či jinak znečištěn.

  

Otázka 4:

1. V elektroměrovém rozváděči je dle smlouvy o připojení použit jistič 3× 25 A, na vstupu domovního rozvaděče je navržen vypínač 3× 32 A.
Instalační firma použila v domovním rozváděči místo vypínače jistič o hodnotě 32 A (LTN B32). Je to akceptovatelné pro revizní zprávu?

2. Je dle nějaké normy nutno použít v elektroměrovém rozváděči jistič, který má barevně odlišenou páčku určující jeho hodnotu?

Odpověď 4:

K prvnímu dotazu:
Ano, pro provedení revize elektrické instalace je to akceptovatelné.
Označení „domovní rozvaděč“ je označení nesprávné, správně by mělo být používáno označení „rozvodnice určená k provozování laiky (DBO)“ (viz ČSN EN 61439-3:2012) anebo „bytová rozvodnice“ (viz ČSN 33 2130 ed. 3:2014). Bytová rozvodnice nemusí být vybavena hlavním vypínačem, ale oproti tomu je v čl. 462.1 ČSN 33 2000-4-46 ed. 3:2017 stanoveno, že každá elektrická instalace musí mít prostředky pro odpojení od každého zdroje napájení. Tedy je v normě ČSN 33 2000-4-46 ed. 3:2017 vyjádřen jednoznačný požadavek slovem „musí“.
Žádná z výše uvedených norem nestanoví, zda je pro odpojení od zdroje napájení nutno použít vypínač nebo jistič. Termín jistič je definovaný v ČSN EN 60898-1 ed. 2:2019 čl. 3.1.4 jako překlad termínu „circuit-breaker“ pomocí termínu „jistič“ nebo „vypínač“. Tedy se z hlediska normy jedná o synonyma a z toho důvodu lze v rozváděčích použít jak vypínač, tak jistič. 

Ke druhému dotazu:
Použití jističů s barevně označenou páčkou není určeno žádnou výrobkovou normou, řešící povinné údaje, které musí být na jističi uvedeny. Pouze ČSN EN 60898-1 ed. 2:2019 uvádí, že u jističů ovládaných pomocí dvou tlačítek musí být červená barva použita pouze pro vypínací tlačítko.
Nicméně barevné označení páček jističů, které je prováděno výrobci, vychází z barevného kódu používaného u válcovitých pojistek (viz ČSN 35 4701-3 ed. 2:2011) pro označení jejich hodnoty. Toto barevné rozlišení jak u pojistek, tak u jističů napomáhá k rozlišení jmenovitého proudu pojistky anebo jističe.

Otázka 5:

V předložené výchozí revizní zprávě k dieselagregátu uvádí revizní technik pouze měření přívodních kabelů. Dále uvádí poznámku, že rozváděč k dieselagregátu není předmětem revize. Dle jeho slov lze takové zařízení na základě jeho revize uvést do provozu. Rozváděč se tedy nereviduje nebo má být případně předmětem ověřování dle ČSN EN 60204-1 ed. 3 čl. 18? Dle výrobce se jedná o strojní zařízení dle směrnice 2006/42/ES.

Odpověď 5:

V případě, že revizní technik provádí VÝCHOZÍ revizi na „dieselagregát“, tak to pouze svědčí o jeho neznalostech a nekompetentnosti. V tomto případě by mě také zajímalo, podle jakých norem tuto výchozí revizi prováděl.

„Dieselagregát“ nebo česky „elektrocentrála s naftovým motorem“ (dále jen elektrocentrála) je zařízení, které slouží k výrobě elektrické energie a k jejímu dodávání do elektrické instalace nebo sítě.

Obecně můžeme toto zařízení charakterizovat jako soubor, který je vybaven nebo má být vybaven poháněcím systémem, který nepoužívá přímo vynaloženou lidskou nebo zvířecí sílu, sestavený z částí nebo součástí, z nichž alespoň jedna je pohyblivá, vzájemně spojených za účelem stanoveného použití. V souladu s touto definicí spadá elektrocentrála do působnosti nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení. Toto nařízení vlády zavádí do české legislativy požadavky evropské směrnice 2006/42/ES.

Při nákupu tohoto konkrétního zařízení byla ze strany výrobce (prodejce) zcela jistě dodána kompletní dokumentace, včetně prohlášení o shodě. Požadavky, za kterých je možno toto strojní zařízení uvést na trh nebo do provozu, jsou uvedeny § 4 nařízení vlády č. 176/2008.

Vzhledem k tomu, že jednou z hlavních částí elektrocentrály je generátor proudu, tedy musí být splněny požadavky stanovené v nařízení vlády č. 117/2016 Sb., o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh.

Elektrocentrály musí být v souladu se souborem ČSN ISO 8528 Zdrojová soustrojí střídavého proudu poháněná pístovými spalovacími motory. Bezpečnostní požadavky na elektrocentrály jsou stanoveny v ČSN EN ISO 8528-13:2019 Zdrojová soustrojí střídavého proudu poháněná pístovými spalovacími motory – Část 13: Bezpečnost.

Použití termínu rozváděč v kontextu s elektrocentrálou není dle mého názoru správné. Rozváděč musí být v souladu s ustanoveními souboru ČSN EN 61439 Rozváděče nízkého napětí. U elektrocentrály se termín „rozváděč“ používá jako slangové označení místa (krabice), ve které jsou umístěny řídicí a spínací přístroje (viz ČSN ISO 8528-4:2011 Zdrojová soustrojí střídavého proudu poháněná pístovými spalovacími motory – Část 4: Řídicí a spínací přístroje).

Ing. Pavel Vojík, garant systému iiSEL^®
IN-EL, spol. s r. o., Pardubice, www.in-el.cz

(pokračování)