Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe 1/2020

Otázka 1:
Řeším projekčně areálové osvětlení chodníků, které jsou umístěné mezi bytovými domy. Areály domů nejsou zpravidla oploceny, ale není to vyloučeno.

 

Chtěl jsem se zeptat, dle které normy bych to měl řešit, resp. počítat, protože každá norma je rozdílná a má jiné požadavky na udržovanou osvětlenost, rovnoměrnost, ale také se i řeší rušivé světlo (světelný smog).

 

Jedná se mi především o normy ČSN EN 12464-2 a ČSN CEN/TR 13201-1 až ČSN EN 13201-5.

 

A druhý můj dotaz, ohledně rušivého světla. Co vím, tak se na to dělá měření, ale to je až po realizaci, pak se může stát, že tento požadavek z normy ČSN EN 12464-2 nevyjde. Musím nebo mám nějak toto projekčně nebo výpočetně řešit nebo ověřovat?

 

Odpověď 1:
Pokud se týká Vámi uvedených dvou norem, vidíme to tak, že soubor ČSN EN 12464 platí pro osvětlení pracovních prostorů, zatímco soubor ČSN EN 13201 platí pro osvětlení pozemních komunikací. V ČSN EN 12464-2 jsme sice našli v tabulce 5.12 pod referenčním číslem 5. 12. 7 údaje pro osvětlení chodníků, ale pouze chodníků v prostoru železnice. Požadavky na osvětlení chodníků a jiných cest pro pěší považujeme za vhodné řešit podle ČSN CEN/TR 13201-1, podle jejíž kapitoly 7 se určí třída osvětlení cest pro chodce (P1 až P7) a na základě této třídy se určí podle kapitoly 6 ČSN EN 13201-2 požadavky na osvětlení cest (chodníků) pro chodce.

 

Přestože soubor ČSN EN 12464, jak jsme již uvedli, platí pro osvětlení pracovních prostorů, doporučujeme při určování jeho úrovně postupovat podle ČSN EN 12464-2 čl. 4.5 i pro cesty pro chodce (chodníky). Podle čl. 6.5 této normy se musí vypočítané hodnoty uvést v projektové dokumentaci. K hodnotám osvětlenosti se v tomto článku uvádí, že ty mohou být ověřeny měřením… I když nehovoříme za příslušné orgány, předpokládáme, že ověření tohoto požadavku je nutné při jeho hrubém porušení (když např. rušivé světlo příliš oslňuje). K této otázce by se Vám však měl zřejmě vyjádřit buď Hlavní hygienik ČR, nebo Statní zdravotní ústav. Ovšem nevíme, zda neaplikovat rčení, že kdo se moc ptá, moc se doví.

 

 

Otázka 2:
Jaká norma se vztahuje na nabíjecí stanici pro autonomní bateriový zakladač, který se používá v průmyslových prostorách? Nabíjecí stanice se skládá z několika zásuvných boxů pro nabíjení akumulátorů a manipulovat s ní mohou pouze řádně proškolené osoby – laická veřejnost je vyloučena. Nabíjecí stanice je zcela autonomní, připojená do sítě přes pohyblivý kabel zakončený síťovou vidlicí. Napětí nabíjených akumulátorů je 48 V. Akumulátory jsou určené pro výše jmenovaný autonomní zakladač, který spadá pod strojní zařízení. Kam se ale dá zařadit takováto nabíjecí stanice, která má v sobě pouze několik nabíječek společně zapojených na přívod + elektrický ventilátor k cirkulaci chladícího vzduchu? Tyto nabíječky, které jsou namontovány uvnitř, jsou v souladu s normou ČSN EN 60335-2-29 ed. 2 Elektrické spotřebiče pro domácnost a podobné účely – Bezpečnost – Část 2-29: Zvláštní požadavky na nabíječe baterií.

 

Odpověď 2:
Otázky nabíjení akumulátorů jsou nejnověji řešeny normou ČSN EN IEC 62485-2 (364380) z února 2019, která od 9. 4. 2021 zcela nahradí dosud souběžně platnou ČSN EN 50272-2 (364380). Rovněž je nutné postupovat podle průvodní dokumentace (pokynů a návodů) výrobce (viz nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, § 2 odst. e). Do 1. 4. 2003 platila pro nabíjecí stanice ještě ČSN 33 2610:1995, jejíž ustanovení ohledně nabíjecích stanic je možno při navrhování a provozování nabíjecí stanice také zvážit. Uvedené normy nejsou harmonizovanými normami. ČSN EN 60335-2- 29 ed. 2:2004 je harmonizována s nařízením vlády č. 17/2003 Sb., které je nahrazeno nařízením vlády č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh.

 

Otázka 3:
Dostala se ke mně, coby k projektantovi, žádost o posouzení stavu elektroinstalace v objektu ze sedmdesátých let. Dle vyjádření provozovatele je již elektroinstalace na hraně své životnosti, pravidelnými revizemi sice prochází, ale… Zřizovatel, jak už to tak bývá, moc nechce slyšet na potřebu mnohamilionové investice a provozovatel se ocitá ve slepé uličce. Já bych se asi opřel o úvodní ustanovení ČSN 33 2000-1 ed. 2, ve které je uvedeno: Elektrická zařízení provedená a provozovaná podle předpisů a norem platných v době, kdy byla tato zařízení zřizována, lze ponechat v provozu beze změny (odpovídající i nadále předpisům, podle kterých byla tato zařízení zřizována a provozována), jestliže nemají závady, jež by ohrožovaly zdraví, ani nejsou nebezpečná životu a neohrožují bezpečnost věcí, jinak je nutno zařízení upravit podle nových předpisů a norem. Zde je ale poměrně obtížné dokazovat a prokazovat ohrožující závady apod. Dále mě napadla například intenzita osvětlení, kde ta stará zestárlá svítidla již jistě ani po výměně zdrojů nesplňují podmínky ani stávající staré normy a toto potvrdit například měřením. Jde přeci jen o zrak mladých studentíků. Napadá Vás nějaká jiná berlička, o kterou bych se při posuzování mohl argumentačně opřít? Případně jak se v daných případech dá postupovat?
Moc děkuji za jakoukoliv odpověď.

 

Odpověď 3:
Odpověď na otázku, zda elektroinstalaci rekonstruovat, nemusí podle našeho názoru spočívat jenom v posouzení bezpečnosti, ale může být založena i na tom, zda tato elektroinstalace vůbec vyhovuje současným požadavkům uživatelů této instalace. V takovém případě považujeme za samozřejmé, že bude posuzována i otázka nákladů na rekonstrukci, popř. na úplně nové provedení elektroinstalace. Vámi uvedená otázka z hygienického hlediska nedostatečného osvětlení, které nemůže být bez rekonstrukce vylepšeno bychom považovali za pádný argument pro provedení rekonstrukce elektroinstalace, popř. pro její zcela nové provedení. Je tedy třeba shromáždit údaje o nevyhovujícím stavu instalace nejen z hlediska bezpečnosti, ale i z hlediska spolehlivosti jejího provozování (přerušené obvody, poruchy prvků instalace, vypadávání jističů při jejím běžném provozování apod.). Mezi tyto nedostatky je vhodné zahrnout i náklady na opravy, výměnu vadných prvků, ztráty v důsledku výpadků atd. Tyto otázky si musí rozebrat zřizovatel spolu s uživateli elektroinstalace, a to i v souvislosti s náklady na rekonstrukci, popř. na novou instalaci, tzn. kdo a z čeho ji bude hradit. Samozřejmě záleží na právním vztahu zřizovatele a uživatelů, který nemůžeme předjímat.

 

 

Otázka 4:
Potřeboval bych poradit se dvěma problémy:
1. Kdo může provádět dle současné legislativy revize elektrických spotřebičů dle ČSN 33 1600 ed. 2?

 

2. Kdo může provádět měření intenzity osvětlení a vydávat o tomto měření závazná stanoviska? Podléhají měřicí přístroje pro měření intenzity osvětlení kalibraci?

 

Odpověď 4:
1. Tím, kdo může provádět revize elektrických spotřebičů, se zabývaly některé již dříve zodpovězené dotazy. Revize připevněných elektrických spotřebičů mohou provádět pouze revizní technici s oprávněními E1 platným bez omezení napětí a E2 platným pro zařízení nn + hromosvody. Je to proto, že připevněné elektrické spotřebiče se považují za součást elektrické instalace. V souvislosti s tím také čl. 5.4 ČSN 33 1600 ed. 2 uvádí, že lhůty pravidelných revizí připevněných elektrických spotřebičů jsou stejné jako lhůty revizí elektrických instalací a řídí se lhůtami uvedenými v ČSN 33 1500.

 

2. Také otázkou, kdo může provádět měření intenzity osvětlení, jsme se zabývali již v rámci řady předchozích dotazů. Informaci o akreditaci pro měření osvětlení získáte na Státním zdravotním ústavu (SZÚ), Oddělení hygieny práce. Závazná stanoviska pro úřední výkon, např. pro kolaudaci, jsou vyžadována měření provedená akreditovanou laboratoří. Akreditované osoby (laboratoře) zjistíte právě na SZÚ. Tam se také dozvíte, jak se akreditovanou osobou stát. Jinak světlo není považováno za rizikový faktor. Osvětlení se měří na pracovišti pro hodnocení zrakové zátěže. Záleží na orgánu ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanici), zda při hodnocení zrakové zátěže v provozu bude vyžadovat měření autorizovanou či akreditovanou laboratoří, či zda uzná za dostatečné měření provedené na pracovišti, samozřejmě ověřenými (kalibrovanými měřidly) (zpracováno s využitím článku Kdo může měřit hluk a osvětlení?).

 

Ve vztahu k revizím není ve smyslu v současné době platných technických norem – ČSN 33 1500, ČSN 33 2000-6 a dalších a předpisů – viz vyhláška č. 73/2010 Sb., pro vyhrazená elektrická zařízení –měření intenzity osvětlení vnitřních prostorů součástí výchozích ani pravidelných revizí elektrických zařízení a instalací.

 

 

Otázka 5:
Kdo může provádět kontrolu bezpečnosti provozu strojního zařízení dle NV č. 378/2001 Sb.?
Může tuto kontrolu provést i revizní technik, který vyhotoví pravidelnou revizi dle ČSN EN 60204-1 ed. 2 a současně provede již zmíněnou kontrolu?

 

Odpověď 5:
Nevíme o tom, že by v některém předpise bylo přesně stanoveno, kdo může provádět kontroly technického zařízení, které jsou předepsány v § 4 nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. V § 4 uvedeného nařízení je stanoveno, že:

 

1. Kontrola bezpečnosti provozu zařízení před uvedením do provozu je prováděna podle průvodní dokumentace výrobce. Není-li výrobce znám nebo není-li průvodní dokumentace k dispozici, stanoví rozsah kontroly zařízení zaměstnavatel místním provozním bezpečnostním předpisem.

 

2. Zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak.

 

3. Provozní dokumentace musí být uchovávána po celou dobu provozu zařízení.

 

Dále vycházíme z toho, že podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce § 101 platí:
(1) Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“).

 

(2) Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.

 

Podle § 102 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky. K tomu je zaměstnavatel povinen pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků.

 

Rovněž v zákoně č. 309/206 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je v § 4 stanoveno, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodné pro práci, při které budou používány. Podle § 9 odst. 2 tohoto zákona zaměstnavatel může zajišťovat plnění úkolů v prevenci rizik, je-li k tomu způsobilý nebo odborně způsobilý… sám, jinak je povinen zajistit tyto úkoly odborně způsobilým zaměstnancem, kterého zaměstnává v pracovněprávním vztahu. Nemá-li takového zaměstnance, je povinen zajistit je jinou odborně způsobilou osobou.

 

Z toho pro nás vyplývá, že odpovědnost za to, kdo provádí kontroly technického zařízení podle uvedeného nařízení vlády č. 378/2001 Sb., má zaměstnavatel. Ve Vámi uvedeném případě si zaměstnavatel, zřejmě na základě svých zkušeností, zvolil pro provedení kontroly svého zařízení revizního technika elektro. Ten, pokud má osvědčení podle § 9 vyhlášky č. 50/1978 Sb., které zahrnuje i provádění revizí elektrického zařízení strojů, může samozřejmě revizi elektrického zařízení stroje provést a nevylučuje se, aby kromě této revize provedl podle § 4 vyhlášky č. 378/2001 Sb. i celkovou kontrolu bezpečnosti provozu stroje podle průvodní dokumentace stroje nebo podle místního provozního bezpečnostního předpisu.

 

(Ilustrační foto: mp)