Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

 

Při výpočtu osvětlení se většinou vychází z metody světelného toku. Zcela prostě vysvětleno: Světelný tok Φ (lm) rovnoměrně rozptýlený na plochu A (m²) dá intenzitu osvětlení E (lx) této plochy. Zářivka může mít světelný výkon Φ až 100 lm na 1 W, takže čtyřicetiwattová zářivka může vyzařovat až 100 × 40 = 4 000 lm. Podařilo-li by se konstrukcí svítidla dosáhnout směrování veškerého světelného toku Φ vyzařovaného svítidlem na podlahovou plochu, osvětlila by uvedená zářivková trubice osvětlením o intenzitě 500 lx plochu 8 m^{2 – počítáno ze vztahu Φ = E × A ⇒ A = Φ/E. To je ovšem naprosto optimální případ, který nelze v praxi dosáhnout. S uplatněním součinitelů rovnoměrnosti osvětlení, využití, stárnutí, údržby, odrazu atd. bychom doporučovali zvýšit počet svítidel na dvojnásobek. (To znamená jedna trubice 40 W na osvětlení 4 m2.)}

 

Pro přesný výpočet by bylo třeba vzít v úvahu osvětlovací (vyzařovací) charakteristiky neboli křivky svítivosti svítidel s instalovanými zářivkovými světelnými zdroji (obr. 1) se započítáním uvedených součinitelů.

Především v uvedených rozváděčích (v daném případě v otevřených skříňkách s přístroji a spoji vodičů) jsou dotyku přístupné nechráněné živé části. Základní izolace vodičů použitých k vnitřnímu propojení v rozváděči, které jsou přístupné po otevření dvířek rozváděče (což může provést laická obsluha), se nepovažuje za kompletní opatření na ochranu před úrazem elektrickým proudem. Tento prostředek ochrany se podle čl. 5.1 ČSN EN 61140 ed. 2:2003 Ochrana před úrazem elektrickým proudem – Společná hlediska pro instalaci a zařízení považuje pouze za prostředek základní ochrany, což je prostředek zajišťující ve smyslu čl. 4.1 této normy pouze ochranu za normálních podmínek, nikoliv však již ochranu při poruše, jak to vyžaduje úvodní ustanovení kap. 4 této normy. Přitom úplná ochrana, tj. úplné ochranné opatření musí podle tohoto ustanovení zajišťovat nejen ochranu za normálních podmínek, ale i ochranu při poruše. V daném případě rozváděče s izolačním krytem musí mít úplné ochranné opatření zajišťováno kromě izolací živých částí ještě přídavnou izolací, kterou představuje izolační kryt rozváděče.

 

Uvedený přístup je pro rozváděče určené k instalaci do míst přístupných laické obsluze podrobněji specifikován v ČSN EN 60439-3:1995 Rozváděče nn. Část 3: Zvláštní požadavky pro rozváděče nn určené k instalaci do míst přístupných laické obsluze. Rozvodnice, která z hlediska laické obsluhy doplňuje požadavky základní normy souboru ČSN EN 60439 pro rozváděče, tj. ČSN EN 60439-1 ed. 2:2000 Rozváděče nn – Část 1: Typově zkoušené a částečně typově zkoušené rozváděče.

 

Podle čl. 7.4.2 ČSN EN 60439-3 platí, že Část 3 souboru ČSN EN 60439 se nevztahuje na otevřené (nekryté rozváděče) a že všechny vnější povrchy rozvodnice musí vyhovět krytí nejméně IP2XC. Kromě toho samozřejmě i pro rozváděče určené pro laickou obsluhu platí čl. 7.4.2.2.3 základní normy pro rozváděče, tj. ČSN EN 60439-1 ed. 2, že tam, kde je nutné učinit opatření pro odstranění mezistěn, otevření krytů nebo vysunutí částí krytů (dveře, skříně, víka, kryty a podobné prvky), musí to být v souladu s jedním z požadavků předepsaných v této normě, tj. jen použitím klíče nebo nástroje, odpojení všech živých částí přístupných nahodilému dotyku po otevření dveří, nebo rozváděč musí obsahovat vnitřní zábranu nebo clonu chránící všechny živé části, takže není možné se jich neúmyslně dotknout, jsou-li dveře otevřeny. Tato zábrana nebo clona musí z hlediska krytí vyhovovat čl. 7.4.2.2.1 této normy, tj. musí splňovat krytí IP2X nebo IPXXB (tj. před dotykem prstem).

 

Uvedené rozváděče nelze deklarovat jako rozváděče určené pro laickou obsluhu, protože pokud by měly být obsluhovány přístroje v rozváděči (jističe, stykače, chrániče apod.) laiky, tj. osobami bez elektrotechnické kvalifikace, nesplňují tyto rozváděče především požadavky uvedených norem na ochranu před dotykem živých částí při obsluze přístrojů v rozváděči.

 

K ostatním Vašim nálezům (např. obr. 3) nemáme připomínek.

Doporučujeme Vám řídit se požadavky ČSN 33 2420 ed. 2:2009 Elektrické instalace nízkého napětí – Elektrická zařízení v divadlech a jiných objektech pro kulturní účely, která od 1. 10. 2011 zcela nahradí ČSN 33 2420:1986. Vámi uvedený požadavek na nouzové osvětlení prostoru muzea se řídí požadavky jak ČSN 33 2420 ed. 2:2009, tak ČSN 73 0831 Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory. Obě tyto normy předepisují nouzové osvětlení únikových cest, a to tak, aby vyhovovalo ČSN EN 1838:2000 Světlo a osvětlení – Nouzové osvětlení. Přitom je přípustné používat i svítidla nouzového osvětlení s vlastní baterií – podmínkou je, aby baterie vydržela dodávat energii po požadovanou dobu nouzového provozu. Pak není třeba další záložní zdroj, který by ještě navíc takovéto svítidlo napájel. Osvětlení s piktogramy pro orientaci ve směru úniku je podle ČSN EN 1838 svým charakterem zařazeno mezi nouzové osvětlení.

Doporučujeme Vám, abyste definitivní provedení domluvil s pracovníkem HZS, se kterým budete muset projekt stejně projednat. Proti osazení prostorů muzea svítidly nouzového osvětlení, jak to navrhujete (jedna zářivková trubice ve svítidle připojena z nouzové ústředny), by podle našeho názoru neměly být námitky, ovšem při napájení kabely s odpovídající odolností v podmínkách požáru.

Podle našeho názoru, je-li nulový vodič N veden v těsné blízkosti kabelu, je možné takové řešení připustit.

 

Přeznačení žíly ochranného vodiče v kabelu, která je označena barevnou kombinací zelená a žlutá, považujeme za naprosto nevhodné, protože:

(pokračování)