Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

 

Prostorem s omezeným přístupem se v ČSN 33 2000-7-729 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 7-729: Zařízení jednoúčelová a ve zvláštních objektech – Uličky pro obsluhu nebo údržbu rozumějí prostory, do kterých mají přístup pouze osoby po elektrotechnické stránce znalé nebo alespoň odpovídajícím způsobem poučené a které mají ke vstupu do takového prostoru řádné pověření (jde o vnější vliv BA4 a BA5 podle ČSN 33 2000-5-51 ed. 3:2010).

Přestože podle zákona č. 458/2000 Sb. (energetického zákona) není pro venkovní neizolované vedení stanoveno ochranné pásmo, doporučujeme řídit se doporučením již zrušené ČSN 33 3301:1997 Stavba elektrických venkovních vedení se jmenovitým napětím do 52 kV (platnost ukončena 2007-10-01), která v čl. 12.5.6 uváděla mj., že v nebezpečných pásmech (zónách) a nad nimi je zakázáno vést venkovní vedení.

 

V případě nádrže s naftou, aby nad ní bylo možné vést venkovní vedení, by tedy bylo třeba zajistit, aby nafta nevytvářela nebezpečí výbuchu. Proto by muselo být trvale zajištěno, aby její teplota nepřekročila 35 °C (nebezpečí výbuchu par nafty se uvažuje asi od 50 °C). V každém případě by tedy bylo nutné, aby nádrž s celým svým zařízením byla chráněna před osluněním. Jinak by bylo nutné určit zóny s nebezpečím výbuchu (podle ČSN 65 0201 Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci) a nádrž umístit tak, aby vedení bylo mimo nebezpečné zóny.

1. Podle přílohy NA čl. 512.2.5 ČSN 33 2000-5-51 ed. 3:2010 platí, že při změnách využití objektu (technologie, změně výrobního zařízení nebo používaných látek atd.) musí být určeny znovu ty části vnějších vlivů, u kterých dochází ke změnám. Byla-li tedy, jak to ostatně vyplývá i z Vašeho dotazu, změněna technologie a s největší pravděpodobností tam nebezpečí výbuchu hořlavých plynů a par v současné době není, musí se vnější vlivy z tohoto hlediska znovu určit.

 

2. Podklady pro určení vnějších vlivů má dodat uživatel, vnější vliv určuje technolog, hygienik, bezpečnostní technik, stavitel a uživatel. Podle našeho názoru by měl vnější vlivy z hlediska nebezpečí výbuchu určit elektrotechnik – osoba alespoň znalá s osvědčením podle vyhl. č. 50/1978 pro elektrická zařízení v prostorech s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů, par a prachů. Tento by měl určit uvedené vnější vlivy (popř. absenci těchto vlivů) s použitím postupů podle ČSN EN 60079-10-1:2009 Výbušné atmosféry – Část 10-1: Určování nebezpečných prostorů – Výbušné plynné atmosféry a podle vhodné technické literatury (např. publikace IN-EL Elektrické instalace v prostorech s nebezpečím výbuchu hořlavých plynů, par a prachů – autoři J. Pohludka a J. Hrubý).

 

3. Jak je uvedeno v bodě 1, při změnách technologie atd. se musí vnější vlivy určit znovu.

 

4. Obecně musí být zpracován protokol o určení vnějších vlivů – vzor je uveden v národní příloze NB ČSN 33 2000-5-51 ed. 3:2010. Bude-li protokol splňovat tyto náležitosti, neměly by být ani ze strany TI ČR námitky.

 

5. Pro bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků atd. v prostředí s nebezpečím výbuchu platí nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu. Tento předpis stanovuje mj. v § 4 a § 6, že zaměstnavatel zabezpečí vypracování písemné dokumentace o ochraně před výbuchem.

Držíme-li se striktně ČSN 33 2000-5-51 ed. 3:2010 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-51: Výběr a stavba elektrických zařízení – Všeobecné předpisy (která od 1. 5. 2011 nahradí kapitolu 32 ČSN 33 2000-3:1995 – do té doby platí obě normy souběžně), podle přílohy A této normy se uplatňuje označení vnějšího vlivu prostředí AB pouze pro souběžné působení vlhkosti a teploty a označení vnějšího vlivu prostředí AD označuje pouze působení vody na elektrické zařízení, kterému musí odpovídat krytí IP, jak je uvedeno v tabulce ZA.1 ČSN 33 2000-5-51 ed. 3. Je-li tedy třeba respektovat souběžný vliv tepla a vlhkosti spolu s vlivem působení vody, je třeba tento kombinovaný vliv vyjádřit jak označením AB, tak označením AD – tedy např. AB7. AD3 označuje prostor s působícím vnějším vlivem teploty od –25 do 55 °C, v němž může být relativní vlhkost 10 až 100 %, a který je vystaven spadu vodní tříště dopadající na elektrické zařízení pod úhlem 60°, pro který je vyžadováno krytí IPX3 (toto krytí ČSN EN 60529:1993 popisuje slovy – kropení, déšť). Jestliže by šlo o prostor pod přístřeškem, v němž je možné stejné rozmezí teplot a vlhkosti jako v předchozím případě, kdy na stropě a stěnách přístřešku může při relativní vlhkosti 100 % kondenzovat voda, postačovalo by označení vnějších vlivů AB7, AD2. Pro elektrické zařízení pod tímto přístřeškem může postačovat z hlediska působení vody krytí IPX1. Z uvedeného pro nás nevyplývá, že by vnější vliv AD zahrnoval pouze vodu mimo atmosférické srážky či jiný přirozený vliv.

 

Podle čl. 11.1 platí HD 60364-1 (zavedený v ČSN 33 2000-1 ed. 2:2009 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 1: Základní hlediska, stanovení základních charakteristik, definice), a tím i celý soubor HD 60364 zavedený v ČR souborem ČSN 33 2000 pro elektrické instalace budov, popř. elektrické instalace nn, mj. i pro průmyslové budovy i pro venkovní osvětlení a podobné instalace, kromě instalací veřejného osvětlení, které jsou součástí distribuční sítě (viz čl. 11.3 e této normy). ČSN 33 2000-7-714 tedy platí i pro venkovní osvětlení v průmyslovém závodě.

 

Podle čl. F.3.1 přílohy F ČSN 65 0201: 2003 Hořlavé kapaliny – Prostory pro výrobu, skladování a manipulaci musí být hořlavé kapaliny ve skladech uloženy tak, aby rozlévající se kapalinou nemohly být potřísněny mj. tepelné spotřebiče a topidla.

 

Proto, není-li naprosto vyloučen styk horké části přímotopu nebo infrazářiče s oleji nebo s naftou, doporučujeme, aby se topení zajišťovalo jiným způsobem (vhánění teplého vzduchu, ústřední nebo etážové topení, kdy kotel je mimo prostor skladu, apod.).

Uvedené ustanovení si vykládáme tak, že je doporučené; v případě, že není možné splnit Vámi uvedenou podmínku, zbývají ještě další dvě možnosti. Není-li možné splnit ani jednu ze tří možností, je třeba poslední spoj přívodu pro dočasné pospojování provést jiným způsobem tak, aby byla vyloučena možnost jiskření v tomto spoji (důkladné očištění spoje, následné odvedení případného náboje přes elektrický odpor řádově v desítkách megaohmů v místě pospojování a pak přímé elektrické spojení ve svorce pospojování důkladným utažením spoje). Riziko výbuchu v zóně 2 považujeme za poměrně malé, ale není vyloučené. Proto doporučujeme dodržet alespoň minimální bezpečnostní opatření (např. zajistit odvětrání v místě a době provádění posledního spoje).

 

Souhlasíme s Vámi, že ČSN 33 2031 ve svém čl. 2.2.7.7 řešila v podstatě stejnou problematiku – ochranu před jiskřením způsobeným elektrostatickým nábojem, které by mohlo způsobit výbuch par přelévané kapaliny. Požadovala v podstatě stejné uzemnění a pospojování k odvedení elektrostatických nábojů jako současná ČSN EN 60079-14 ed. 3 ve svém čl. 6.3.2. Co se týče průřezů vodičů doplňujícího pospojování, ani tato norma průřezy neudávala. V podstatě jenom předepisovala, že musí být zajištěna dostatečná elektrostatická vodivost (když bylo odvedení náboje zajištěno, např. elektrostaticky vodivou hadicí, bylo to z pohledu normy v pořádku). Obdobnou zásadou bychom se řídili i v případě průřezů vodičů elektrostatického pospojování podle čl. 6.3.2 ČSN EN 60079-14 ed. 3. Nebude-li k dispozici dostatečně pevný vodič s uvedenými vlastnostmi, je možné volit průřezy vodičů pospojování podle ČSN 33 2000-5-54 ed. 2 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 5-54: Výběr a stavba elektrických zařízení – Uzemnění, ochranné vodiče a vodiče ochranného pospojování, která v čl. 543.1.3 předepisuje průřezy vodičů doplňujícího pospojování (buď 2,5 mm² Cu, jsou-li chráněny před mechanickým poškozením, nebo 4 mm² Cu, nejsou-li před mechanickým poškozením chráněny) z hlediska mechanické pevnosti (nikoliv z hlediska elektrické vodivosti). Kromě toho je pro dočasné pospojování vzhledem k potřebě jeho flexibility zřejmě nutné, aby jeho vodiče byly dostatečně ohebné (jádro z jemných drátků – třída 5 nebo 6).