Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

Otázka 1: Obracím se na Vás s dotazem týkající se hromosvodní soustavy, která byla zřízena podle ČSN 34 1390. Objekt má sedlovou střechu, opatřenou plechovou krytinou, která je současně využita jako jímací soustava. Na jímací soustavu je připojena plechová krytina střechy i stožár antény. Na střeše je instalována jedna jímací tyč, která je ale níž než stožár antény. Musí být tedy doplněna jímací tyč, která bude vyšší než stožár antény, aby byla anténa v ochranném prostoru jímače podle čl. 47 až čl. 52?

Odpověď 1: Z Vašeho dotazu není jasné, zda stožár antény byl zřízen ve stejné době jako hromosvod, resp. v době platnosti ČSN 34 1390:1969, nebo zda byl zřízen v době, kdy tato norma nebyla v platnosti.

První možností je provést ve spolupráci s projektantem kontrolu ochrany před bleskem s cílem zjistit, zda a za jakých podmínek by bylo možné provést přizpůsobení hromosvodu normám, které v současné době platí, tedy souboru ČSN 62305.

V případě, že bude postupovat způsobem, který je založen na dodržení ustanovení ČSN 34 1390:1969, podle které byl hromosvod zřízen, musíte splnit ustanovení čl. 120 normy. Tento článek odkazuje na zrušenou ČSN 34 2820:1962, která v článcích 28 241 až 28 244 stanovuje požadavky na ochranu antén před účinky atmosférické elektřiny. Ustanovení této normy (ČSN 34 2820:1962) nemůže být v tomto případě opomenuto.

Otázka 2: Na střeše vybavené elektrickým vyhříváním okapů je proveden hromosvod a samozřejmě elektrické vyhřívání je vedeno ve žlabech a svodech. Napájeno je z rozváděče uvnitř budovy (uprostřed objektu – zde 4× VVP 255).

Je vůbec možné v tomto případě (a nejenom v tomto) elektrické vyhřívání žlabů provést na střeše s hromosvodem tak, aniž by došlo k zavlečení bleskového proudu?

Elektrický topný kabel DEVI safe 20T (napojení z rozváděče kabelem CYKY-J 3× 1,5).

Svodiče 4× VVP 255 postačují, i když je rozváděč uprostřed objektu?

Odpověď 2: Topný kabel ve spojitosti s hromosvodem zpravidla nevytváří riziko zavlečení bleskového proudu do objektu. Nicméně i přes toto obecné konstatování je vhodné před instalací takového systému kontaktovat projektanta ochrany před bleskem, aby provedl nové zhodnocení rizik přeskoku bleskového proudu v souladu se souborem ČSN 62305 ed. 2 s ohledem na minimální přeskokovou vzdálenost „h“ mezi jednotlivými svody a topným kabelem. Pouze na základě tohoto nového zhodnocení rizik lze vyloučit možnost přeskoku (zavlečení) bleskového proudu ze svodů ochrany před bleskem do elektrické instalace. Zároveň s tímto novým zhodnocením rizik může stanovit, zda budou svodiče přepětí VVP 255 dostačující či nikoliv, zejména s ohledem na předpokládanou hodnotu proudu atmosférického přepětí, před kterou mají elektrickou instalaci chránit.

Otázka 3: Prosím o konzultaci správného pojmosloví z hlediska aktuálních norem ochrany před bleskem.

Na jednopodlažním rodinném domku s rovnou střechou (bungalov) je realizována vnější ochrana před bleskem mřížovou soustavou, doplněnou o oddálené jímače. Ve všech případech je dodržena dostatečná vzdálenost od všech kovových (vodivých) částí stavby vstupujících do stavby (oddálený jímač pro komín, oddálený jímač pro stožár elektronických komunikací) i uvnitř, tzn. úplná elektrická izolace, dodržením dostatečných vzdáleností. Pospojování je provedeno v jednom místě – vstupující přívodní kabel silnoproudu (CYKY 4× 10 mm2 ), je připojen přes SPD – DEHN VENTIL TN-C na přípojnici pospojování. Vstupující kabely ze střechy (koaxiální a UTP) jsou rovněž připojeny přes příslušné SPD.

Nyní k jádru pudla: jak má být takovýto LPS správně pojmenován v duchu platných ČSN?

Například: „Neizolovaný (neoddálený) LPS, elektricky izolovaný“, „Vnější LPS, instalovaný na chráněné stavbě, elektricky izolovaný“, či jinak.
Děkuji Vám za názor.

Odpověď 3: Správné pojmenování soustavy ochrany před bleskem je z pohledu souboru ČSN EN 62305 Ochrana před bleskem trochu problematické oproti předchozí praxi zavedené v ČSN 34 1390:1969. V současné době je používána terminologie, která je uvedena v jednotlivých částech tohoto souboru. Jednotlivé termíny a jejich definice jsou v jednotlivých normách souboru vysvětleny v kapitole 3 Termíny a definice.

Před zavedením souboru ČSN EN 62305 byla základní terminologie (názvosloví) z oboru ochrany před bleskem uvedena v ČSN 34 1390:1969 a zároveň byl v této normě uveden odkaz na ČSN 34 5109 (bohužel tato norma není přístupná v systému „ČSN on line“ a zatím se mi nepodařilo dopátrat, jestli je dostupná v některém z archivů technických knihoven).

V ČSN 34 1390:1969 se rozdělením hromosvodů podle druhů zabýval článek 32 (rozlišení podle umístění) a 33 (podle stupně poskytované ochrany). Druhy jímacích zařízení podle provedení a řešení jímacího zařízení byly uvedeny v článku 38. Jednotlivé typy jímacích zařízení byly dále podrobně popsány v článcích 39 až 45.

Jednotlivé druhy hromosvodů byly označovány zejména s ohledem na typy jímacích zařízení a do určité míry toto označování přetrvává až do současnosti (hřebenová soustava, mřížková soustava, tyčový hromosvod apod.).

Platná ČSN EN 62305-1 ed. 2:2011 v článku 3.41 stanovuje, z čeho se skládá ochrana před bleskem. V dalších článcích stanovuje, z čeho se skládá vnější systém ochrany (hromosvod) (viz čl. 3.43), z čeho vnitřní systém ochrany před bleskem (viz čl. 3.44), jímací soustava (viz čl. 3.45) apod. Jednotlivé definice termínů jsou zpracovány relativně volněji oproti definicím stanoveným ve zrušené ČSN 34 1390:1969.

ČSN EN 62305-3 ed. 2:2011 se dále zaobírá jímací soustavou v článku 5.2, kde stanovuje, že jímací soustava je tvořena kombinací jednotlivých částí, kterými jsou tyče (včetně samostatně stojících stožárů), zavěšená lana a mřížové vodiče. Toto rozdělení by bylo možné srovnat s označením uvedeným v ČSN 34 1390:1969 pro mřížovou soustavu, tyčový hromosvod a oddálený hromosvod (za předpokladu, že zavěšená lana nejsou žádnou částí upevněna na chráněném objektu nebo s ním nejsou ani vodivě spojena).

Zároveň jsou v ČSN EN 62305-3 ed. 2: 2011 stanoveny pro jednotlivé typy jímací soustavy minimální metody pro stanovení místa umístění. Pro jednotlivé metody jsou stanoveny maximální hodnoty, blíže viz tabulka 2 normy. Zde můžeme provést i srovnání parametrů pro mřížovou soustavu podle ČSN 34 1390:1969 a ČSN EN 62305-3 ed. 2: 2011. Zrušená ČSN 34 1390:1969 stanovovala pouze maximální velikost ok 20 × 60 m (neberu v potaz ustanovení článku 193, které se týká výrobny s nebezpečím požáru a výbuchu). Oproti tomu ČSN EN 62305-3 ed. 2:2011 stanoví pro každou třídu LPS jednu velikost ok a v případě třídy IV, která je nejpřísnější, je velikost ok 20 × 20 m. Zároveň zde nejsou uvedeny některé další podmínky, které platily v případě zrušené ČSN 34 1390:1969 (blíže viz článek 40 normy).

Z výše uvedených srovnání je zřejmé, že se do určité míry změnila celková filozofie z hlediska vymezení pojmů a jejich významu a do určité míry tedy došlo k terminologickému rozvolnění.

Rozhodnutí o tom, zda se jedná o izolovaný nebo neizolovaný LPS, je vzhledem k jejich definici v článku 3.3 a 3.4 a vzhledem k ustanovení článku E.5.1.1 a E.5.1.2 svým způsobem problematické, protože ve Vašem dotazu neuvádíte, zda je LPS připevněn ke chráněné stavbě či nikoliv a zda jsou splněny všechny podmínky pro izolovaný LPS, které jsou stanoveny v čl. E.5.1.2.

Z mého pohledu by Vámi uvedený příklad stavby mohl být označován jako ochrana před bleskem provedená neizolovaným LPS, který je tvořený mřížovou soustavou doplněnou svislými jímacími tyčemi. Ze svých zkušeností považuji LPS za izolovaný pouze tehdy, je-li provedený buď jímacími tyčemi, nebo stožáry, které jsou instalovány vedle chráněné stavby nebo prostřednictvím zavěšených venkovních vodičů mezi stožáry, které dodrží dostatečnou vzdálenost podle článku 6.3.

Otázka 4: Prosím o radu, jak vyřešit ochranu venkovních klimatizačních jednotek na drážních technologických budovách před atmosférickým přepětím, případně přeskokem bleskového proudu.

Technologické budovy mají nepochozí střešní krytinu, takže klimatizační jednotky nemůžeme instalovat na střechu. Stěny budovy budou obložené plechovými deskami (profily), které jsou pověšeny na kovové rošty přišroubované do zdi. Plechová krytina včetně roštů by měla být uzemněna na společnou uzemňovací soustavu budovy.

Vnější ochrana před bleskem pro budovy je vyprojektována dle ČSN EN 62305. Svody jsou kvůli obkladům skryté pod omítkou. Zatím mám několik návrhů:
1. Můj návrh je venkovní klimatizační jednotky instalovat na oddálený betonový základ, minimálně 1,5 m od budovy a opatřit jednotky ochrannou uzamykatelnou klecí, včetně s upozorněním na elektrické zařízení. Napájení bude v síti TN-S automatickým odpojením od zdroje doplněné proudovým chráničem 0,03 A. Toto řešení, které jsme použili u památkově chráněných drážních budov, naráží na nedostatek místa kolem některých technologických budov.

2. Dalším návrhem je instalovat venkovní jednotky na konzole přišroubované do zdiva. Venkovní plechové obložení na stěně, kde budou jednotky instalovány nahradit stejnými, ale nevodivými obklady (profily).

Napájení bude v síti TN-S automatickým odpojením od zdroje, doplněné proudovým chráničem 0,03 A.

Nevím, jak dodržet dostatečnou vzdálenost od skrytých svodů a kovové konstrukce, na které jsou uchyceny nevodivé obklady (profily), aby nedošlo k přeskoku bleskového proudu.

3. Projektant úvodního projektu navrhuje pro eliminaci zavlečených přepětí přes kabelové vedení klimatizace do vnitřní elektrické instalace objektu udělat napájení v síti TT s proudovým chráničem. V blízkosti prostupu kabelového vedení do venkovního prostoru instalovat rozvodnici s SPD.

Venkovní klimatizační jednotky jsou v I. třídě ochrany. Nevím jak vyřešit uzemnění venkovních klimatizačních jednotek, abych docílil spolehlivou ochranu v síti TT. Toto řešení je podmíněno výrobcem klimatizací, zda je možné klimatizace provozovat v síti TT.

Odpověď 4: Ochrana venkovních klimatizačních jednotek před atmosférickým přepětím či přeskokem bleskového proudu je problematická z důvodu toho, že klimatizace jako celek je výrobek, který byl uveden na trh v souladu s ustanoveními české legislativy, jako je např. zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, nebo nařízení vlády č. 118/2016 Sb., o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh.

Z legislativy také vyplývá požadavek na výrobce, aby u elektrického zařízení byly přiloženy návody a bezpečnostní informace, jejichž součástí jsou i informace o způsobu připojení k napájecí síti, jištění, uzemnění apod. Montáž a uvedení do provozu provádí zpravidla osoba, která je k této činnosti oprávněna výrobcem zařízení. Toto opatření do určité míry chrání výrobce před montáží provedenou neproškolenou osobou a má přímý vliv na reklamaci a reklamační řízení.

Obecně se dá říci, že klimatizace jako celek má několik částí, včetně přívodu elektrické energie a komunikačních vodičů zajišťujících přenos informací mezi jednotlivými částmi klimatizace.

Při řešení ochrany před atmosférickým přepětím či přeskokem blesku musí být vzata do úvahy rizika plynoucí nejen z umístění přívodního (napájecího) vodiče, ale i z umístění a tras komunikačních vodičů mezi venkovními a vnitřními jednotkami. Křížení, souběh anebo odstup od ostatních silových nebo komunikačních vodičů, kovových konstrukcí a skrytých svodů ochrany před atmosférickým napětím musí být vzato do úvahy právě z důvodu možného vzájemného přeskoku blesku nebo indukce napětí.

Jak vyplývá z Vašeho dotazu, tak ochrana objektu před atmosférickým přepětím byla řešena projektantem, který provedl v souladu se souborem ČSN EN 62305 výpočet rizik a na základě tohoto výpočtu navrhl provedení ochrany objektu. Z tohoto důvodu by bylo vhodné, aby problematika ochrany klimatizačních jednotek byla vhodně zakomponována do ochrany proti atmosférickému přepětí projektantem a byla zvážena rizika vyplývající z její montáže na objekt. Nebylo by vhodné, aby systém ochrany objektu byl narušen nesprávnou montáží ochrany klimatizační jednotky a tím došlo ke vzniku podmínek pro možné ohrožení bezpečnosti a vznik škody. Proto by i montáž nových klimatizačních jednotek měla být řešena projektantem.

V závěru doporučuji seznámit se s ustanoveními zákona č. 82/2019 Sb., občanský zákoník, které se týkají vad díla, jako je např. § 2630, který může být přiměřeným způsobem aplikován i na činnost revizního technika.

Ing. Pavel Vojík, garant systému iiSEL^® IN-EL, spol. s r. o., Pardubice

(pokračování)