Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

 

 

 

 

Podle našeho názoru a v souladu s ČSN 33 1610:2005 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání, čl. 5.2, odst. 2) zcela správně zastává názor první strana, že revize elektrického ručního nářadí (elektrických spotřebičů) zajišťuje opravář – uvedený čl. 5.2. ČSN 33 1610:2005 ještě stanoví – vždy po opravě.

 

I když ČSN 33 1600:1994 Revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání obdobné ustanovení neobsahuje, vztahují se podle nás ustanovení i na revize elektrického ručního nářadí po jeho opravě. Je to jednak logické a za druhé formálním důvodem je, že ČSN 33 1610:2005 se na ČSN 33 1600:1994 v některých případech odkazuje a uvádí, že je možné aplikovat ustanovení ČSN 33 1610:2005 i na elektrické ruční nářadí.

 

Je to v případech, pro které ještě ČSN 33 1600:1994 postupy a metody nestanovila. Proto považujeme za logické, když ČSN 33 1600:1994 ještě nestanovila zásady pro provádění revizí nářadí po opravách, že tyto zásady pro revize po opravách elektrických spotřebičů z ČSN 33 1610:2005 budou uplatněny i pro revize elektrického ručního nářadí po opravách.

 

Proč revize elektrického ručního nářadí po opravě provádí opravář, je nasnadě. Je to proto, že ručí za to, že jím odevzdaný výsledek práce je v pořádku. Kromě toho, že nářadí vykazuje řádné funkční vlastnosti, to znamená, že je především bezpečné. Prokázat bezpečnost opraveného spotřebiče je účelem revize po opravě především. Revizi po opravě je také možno provést důkladněji než běžnou revizi, protože při opravě je obvykle nářadí otevřeno, a je tedy možno zkontrolovat i stav jednotlivých součástek. To jsou důvody, proč revize elektrického ručního nářadí po opravě zajišťuje opravář.

 

K tomu, jakou kvalifikaci musí mít ten, kdo revizi elektrického ručního nářadí provádí, se nevyjadřujeme. Donedávna zastávaly orgány a organizace dozoru názor, že revize musí provádět revizní technik. V současné době se kloní k názoru, že postačí revize provedená kvalifikovaným elektrotechnikem, přičemž odpovědnost za jeho dostatečnou kvalifikaci nese zaměstnavatel tohoto elektrotechnika. Pokud si tedy bude chtít nechat provést mimořádnou revizi nářadí ještě samotný zákazník u někoho jiného, nelze mu v tom bránit.

 

S názorem druhé strany na kontroly po opravách elektrického ručního nářadí by bylo možno souhlasit v případě, kdyby se jednalo o nějakou rutinní výměnu součásti, jejíž správná funkce uvnitř nářadí nevyžaduje zevrubnější ověření. Pokud se však jedná o opravu, která byla provedená na základě revize podle čl. 4.1b) ČSN 33 1600, k níž vedla předpokládaná nebo zjištěná závada nářadí, je logické že po takovéto opravě je třeba revizi nářadí provést. V otázce, kdo revizi musí provést, zda to musí být revizní technik, či zda postačí pracovník s jinou kvalifikací, obdobně, jak to bylo uvedeno v příloze D ČSN 33 1610 nebo příloze A ČSN 33 1600, je podle našeho názoru rozhodující stanovisko příslušného orgánu dozoru.

 

 

 

V dotazu je poněkud nepřesně citována tabulka 1 ČSN 33 1500:1990. Tam je totiž uvedena lhůta pravidelných revizí pro pojízdné a převozné prostředky, nikoliv pro dopravníkové pásy, míchačky na staveništích. Za pojízdné a převozné prostředky bychom přitom považovali elektrická zařízení karavanů (podle ČSN 33 2000-7-754) nebo mobilních nebo transportovatelných buněk (podle ČSN 33 2000-7-717). Nicméně i když bychom i Vámi uváděné převozné míchačky a dopravníkové pásy považovali za pojízdné a převozné prostředky, jedná se o zařízení používaná na staveništi, a v tom případě pro ně platí revizní lhůta 0,5 roku, stanovená pro prozatímní zařízení staveniště (ve smyslu čl. 3.7 ČSN 33 1500 platí kratší ze lhůt stanovených podle různých hledisek).

 

Podle nám dostupných informací se obvykle k provádění výchozí revize aktivního hromosvodu hlásí firma, která hromosvod provedla. Taková firma na aktivní hromosvod obvykle poskytuje i mnohaletou záruku, takže by měla provést alespoň i první pravidelnou revizi aktivního hromosvodu. Kromě toho, vzhledem k tomu, že aktivní hromosvod, i když byl, předpokládejme, proveden podle normy platné v některé zemi EU, není pro nás obvyklý, by měl dodavatel aktivního hromosvodu poskytnout návod jak na jeho pravidelnou údržbu, tak na jeho pravidelné revize (i když je podle zvyklostí země původu hromosvodu může nazývat i trochu jinak). K tomu (podle změny Z4) se v čl. 6.1.2 ČSN 33 1500 ohledně revizí ochrany před bleskem uvádí, že v závěru zprávy o revizi musí být uvedeno, zda její provedení odpovídá normě platné v době jejího zřízení (ve vámi uvedeném případě normě pro aktivní hromosvody) a zda její součásti jsou v dobrém funkčním stavu.

 

 

Nevíme přesně, co rozumíte (nebo co revizní technik rozumí) zemním přechodovým odporem vodiče PEN. V ČSN 33 2000-4-41 se v souvislosti s uzemněním vodiče PEN hovoří o uzemnění nulového bodu (uzlu zdroje) a dále pak o uzemněních v jednotlivých bodech sítě TN. O měření uzemnění celé sítě pojednává odpověď na dotaz AH-297. Pokud se týká měření jednotlivých bodů sítě TN, metody jsou popsány v ČSN 33 2000-6 a jsou uvedeny i v řadě publikací našeho nakladatelství (viz např. v dílenské příručce svazek 17, Kutáč, Rous, Hladný: Hromosvody a zemniče).

 

Co se týká další kontroly dodatečně připojených svítidel revizním technikem a vypracování další revizní zprávy o tom, považovali bychom to za vhodné pouze v případě komplikovaných osvětlovacích soustav. Pokud se jedná pouze o namontování a připojení běžného svítidla, jedná se o obdobu práce uvedené v čl. 2.3 ČSN 33 1500:1990, u které je třeba, aby ji provedl elektrotechnik, a pokud je to nutné, aby vyznačil doplnění svítidla do dokumentace.

 

Platný zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, ve svém § 2 stanovuje, že správní úřady a profesní komory jsou oprávněny pro výkon regulované činnosti v České republice vyžadovat od státního příslušníka jiného členského státu (rozumí se Evropské unie) splnění pouze těch podmínek, které zvláštní právní předpis vyžaduje od občana České republiky.

 

To si z hlediska elektrotechnické kvalifikace vysvětlujeme tím způsobem, že pokud se dotyčný pracovník z jiného členského státu EU uchází o osvědčení odborné způsobilosti a splní podmínky vyhlášky č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice (elektrotechnické vzdělání, odpovídající dobu praxe a složí zkoušku, popř. zkoušky v předepsaném rozsahu), naemůže nic bránit tomu, aby mu příslušné osvědčení bylo uděleno. Pracovník pak může být zařazen na místo vyžadující danou odbornou způsobilost. Pokud splní podmínky § 6, 7 nebo 8 uvedené vyhlášky nebo pokud svou odbornou způsobilost prokáže doklady o odborné kvalifikaci, které osvědčují, že předmětnou činnost vykonával v jiném členském státě Evropské unie po příslušnou dobu, může mu podle živnostenského zákona při splnění dalších podmínek vyplývajících z tohoto zákona (bezúhonnost, potřebná znalost českého jazyka apod.) živnostenský úřad udělit oprávnění v oblasti elektrotechniky podnikat.

 

Pokud se týká uznávacích orgánů, které jsou uvedeny v § 2 zákona č. 18/02003 Sb., tím je podle § 29 uvedeného zákona ústřední správní úřad České republiky, do jehož působnosti regulovaná činnost náleží nebo jehož působnost je regulované činnosti nejbližší. V případě, že uchazeč hodlá vykonávat regulovanou činnost jako podnikatel ve formě živnosti nebo jako odpovědný zástupce držitele živnostenského oprávnění, je uznávacím orgánem Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. V případě, že o oprávnění vykonávat regulovanou činnost rozhoduje podle zvláštního právního předpisu profesní komora, je uznávacím orgánem tato komora.

 

V otázce uznávání vzdělání spolupracují s uznávacím orgánem ostatní správní úřady, vysoké školy a další vzdělávací instituce České republiky, především však ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). To disponuje seznamy příslušných vzdělávacích institucí jednotlivých států EU, jejichž vysvědčení nebo diplomy je možno uznat jako doklady např. o elektrotechnickém vzdělání. Ve většině případů, pokud se jedná o absolventy vzdělávacích institucí s elektrotechnickým zaměřením (které to mají ve svém názvu), to však není nutné. Na MŠMT je vhodné se obrátit v případě, kdy budou o elektrotechnickém vzdělání pochybnosti. Za další uznávací orgány považujeme ve smyslu uvedeného § 29 příslušné orgány dozoru (jako SÚIP, popř. OIP), které případy, kdy jsou pochybnosti z hlediska uznávání vzdělání, obvykle projednávají s MŠMT.

 

Přestože zákon č. 18/2004 Sb. platí pro uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie, což se bezpochyby týká pracovníků z Polska a ze Slovinska (jako části někdejší Jugoslávie), nepředpokládáme, že by se při splnění kvalifikačních podmínek měly pracovníkům z jiných zemí než z členských států EU činit zvláštní potíže. Doporučujeme však otázku uznávání jejich odborné způsobilosti a jejich zaměstnávání jako kvalifikované elektrotechniky konzultovat s pracovníky Vám příslušného dozoru (OIP, OBÚ atd.).