časopis z vydavatelství
FCC PUBLIC

Aktuální vydání

Číslo 12/2021 vyšlo
tiskem 1. 12. 2021. V elektronické verzi na webu ihned. 

Téma: Měření, zkoušení, péče o jakost

Trh, obchod, podnikání
Na co si dát pozor při změně dodavatele energie?

Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

|

Ochrana před úrazem elektrickým proudem (1. část)
 
redakce Elektro, Ing. Michal Kříž,
informační systém pro elektrotechniky (iiSEL), http://www.in-el.cz
 
Otázka 1:
V příloze B ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 je uvedeno, že zajišťuje pouze základní ochra­nu. Příloha C není tak sdílná. Takže u každé části této přílohy bych se rád jednoznačně a nade vší pochybnost dozvěděl, jaký druh ochrany to je (základní, při poruše) – nevo­divé okolí, ochrana neuzemněným místním pospojováním, elektrické oddělení pro na­pájení více než jednoho spotřebiče.
 
Odpověď 1:
O řadě otázek se normotvůrci domnívali, že jsou zkušeným uživatelům technických norem jasné. Proto zřejmě nebyly do textu ustanove­ní doplněny a vysvětleny. U ochran uvedených v příloze C, tj. ochran nevodivým okolím, ne­uzemněným místním pospojováním a elektric­kým oddělením pro napájení více než jednoho spotřebiče, není u těchto ochranných opatře­ní možné jednoznačně uvést, že jde o ochrany buď základní, nebo při poruše, protože uvede­ná ochranná opatření jsou kombinací prostřed­ků základní ochrany a prostředků ochrany při poruše. To je vysvětleno v kap. 6 v ČSN EN 61140:2003 (Ochrana před úrazem elektric­kým proudem – Společná hlediska pro insta­laci a zařízení). V jednotlivých článcích této normy se lze dočíst, že:
  • ochrana nevodivým okolím (pro nn) – představuje ochranné opatření, kde je:
    – základní ochrana zajištěna základní izo-lací mezi nebezpečnými živými částmi a neživými částmi,
    – ochrana při poruše zajištěna nevodivým okolím;
  • ochrana pospojováním, a to i neuzemně­ným místním pospojováním – představuje ochranné opatření, kde je:
    – základní ochrana zajištěna základní izo­lací mezi nebezpečnými živými částmi a neživými částmi,
    – ochrana při poruše zajištěna systémem ochranného pospojování, které brání sou­časnému výskytu nebezpečných napětí mezi neživými a cizími vodivými částmi;
  • ochrana elektrickým oddělením – předsta­vuje ochranné opatření, kde je:
    – základní ochrana zajištěna základní izo­lací mezi nebezpečnými živými částmi a neživými částmi odděleného obvodu,
    – ochrana při poruše zajištěna jednoduchým oddělením odděleného obvodu od ostat­ních obvodů a od země a neuzemněným ochranným pospojováním propojujícím neživé části odděleného obvodu, na kte­rý je připojeno více než jedno zařízení.
Doufáme, že je pochopitelné, že toto ob­sáhlé vysvětlení, když je již uvedeno v základ­ním bezpečnostním dokumentu, kterým ČSN EN 61140 je, není nejvhodnější znovu uvádět v normě, která se zabývá praktickým provede­ním ochranných opatření v elektrické instalaci.
 
Podle nás logika současného uspořádá­ní požadavků na bezpečnost z hlediska úrazu elektrickým proudem spočívá mj. také v tom, že základní požadavky platné z tohoto hlediska pro celou elektrotechniku jsou uvedeny v jed­né základní normě. Navazující normy, ať už pro elektrické instalace nebo pro elektrotech­nické výrobky, tyto základní požadavky roz­pracovávají pro potřeby příslušných zařízení.
 
Otázka 2:
Prosím o přeložení poznámky čl. 3.6 „ne­živá část (exposed-conductive-part): vodivá část zařízení, které se lze dotknout a která není obvykle živá, ale může se stát živou v pří­padě poruchy základní izolace“ k normě ČSN EN 61140 do srozumitelné češtiny. Pro mě je to neživá část, na které se při poruše izolace objeví napětí, jak je šroubočeštinou sděleno v úvodní definici. Nebo snad ne?
 
Odpověď 2:
Poznámka:
Vodivá část elektrického zařízení, která se může stát živou pouze prostřednictvím dotyku s neživou částí, která se stala živou, se nepo­važuje za neživou část.
 
Poznámku nepovažujeme zase až za tak nepochopitelnou, jak se může po prvním pře­čtení zdát. V podstatě se touto poznámkou chce jenom sdělit, že je zbytečné chránit a při­pojovat k ochrannému vodiči např. kovovou desku, na které stojí topné těleso třídy ochra­ny I, jehož neživá část již k ochrannému vo­diči připojena je. Toto pravidlo se uplatňu­je např. u některých elektrických spotřebičů. Vodivé části chladničky se nemusí připojovat k ochrannému vodiči, protože napětí by se na tyto vodivé části mohlo dostat pouze prostřed­nictvím neživé části motor-kompresoru, která již s ochranným vodičem spojena je. Obdob­né pravidlo bylo uváděno i pro pospojování v koupelnách – s pospojováním by se měly spojit především ty vodivé části, kterými se do prostoru koupelny může zavést potenciál.
 
Otázka 3:
Prosím o sdělení, jaké jsou maximální doby odpojení pro koncové obvody překra­čující 32 A. Ve smyslu čl. 411.3.2.3 normy ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 (Elektrické insta­lace nízkého napětí – Část 4-41 Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti – Ochra­na před úrazem elektrickým proudem) je to 5 s? Např. zásuvka pro proud větší než 32 A.
 
Odpověď 3:
Uvedené ustanovení si nevykládáme jinak než Vy. Jde-li o zásuvku připojenou ke konco­vému obvodu, jehož jmenovitý proud je vět­ší než 32 A, musí být v tomto obvodu zajiš­těna doba odpojení do 5 s (včetně) – nemusí být splněna doba odpojení do 0,4 s. (Uvedené pravidlo nelze obejít např. tím, že by se do ob­vodu jištěného 32 A připojila zásuvka 40 A.)
 
Otázka 4:
Znamená pravidlo čl. 411.3.2.6 nor­my ČSN 33 2000-4-41 (Elektrotechnické předpisy – Elektrická zařízení – Část 4: Bezpečnost – Kapitola 41: Ochrana před úrazem elektrickým proudem): „…jest­liže není možné dosáhnout automatického odpojení podle čl. 411.3.2.1 v dobách po­žadovaných v čl. 411.3.2.2, 411.3.2.3 nebo 411.3.2.4 podle toho, která doba přichází v úvahu, musí být provedeno doplňující po­spojováni v souladu s čl. 415.2.“, že není již možné použít proudový chránič?
 
Odpověď 4:
Předpokládáme, že uvedené pravidlo se již v normě neuvádí, protože je v podstatě samo­zřejmé. Nezajistí-li určitý ochranný přístroj včasné odpojení v případě poruchy, je vhod­né jej nahradit ochranným přístrojem, který to stihne. Jde-li o proudový chránič, ten za­jistí včasné odpojení ve většině případů bez problémů, nicméně jeho použití je omezeno obvykle na obvody se samostatným ochran­ným vodičem a příslušné podmínky nemusí být také splněny v případě příliš velkých od­porů uzemnění v síti TT. Takže i při uplatně­ní proudových chráničů je nutné splnit urči­té podmínky (o tom je třeba se vždy přesvěd­čit). Není možné nasadit proudový chránič bez uvážení dalších okolností.
 
Otázka 5:
V tabulce ND1 je uveden čl. 413.1.4N5, který jsem v normě nenašel, ale v normě ČSN 33 2000-4-442 jde o síť TT, nikoliv TN, jak je uvedeno. Prosím o vysvětlení a sdělení, kde najdu čl. 413.1.4N5 v ČSN 33 2000-4-41 ed. 2.
 
Odpověď 5:
Tabulka ND1 v ČSN 33 2000-4-41:2007 souží k tomu, aby uživatelé norem, kteří si již zvykli na předchozí vydání ČSN 33 2000-4-41 z roku 1996 a 2000, mohli ustanovení z těchto předchozích vydání nalézt tam, kam bylo přemístěno. Čl. 413.1.4N5 této tabulky je uveden ve sloupci tabulky ND1, v němž jsou citována čísla národních ustanovení z těchto starších vydání ČSN 33 2000-4-41. Ve zmí­něných předchozích vydáních čl. 413.1.4N5 uveden byl, a to jak ve vydání z roku 1996, tak z roku 2000. Principiální obsah uvedené­ho článku je nyní možné najít v ČSN 33 2000-4-442, kde jsou uvedeny nejen podmínky pro uzemnění transformátoru napájejícího síť TN, ale i síť TT. ČSN 33 2000-4-442 platí jak pro uzemnění v sítích TN, tak pro uzemnění v sí­tích TT. Na ČSN 33 2000-4-442 je proto od­kaz z hlediska uzemnění v sítích TN (dříve čl. 413.1.3N11) i z hlediska uzemnění v sí­tích TT (dříve čl. 413.1.4N5). Souhlasíme, že u čl. 413.1.4N5 má být odkaz na síť TT, a ni­koliv na síť TN.
 
Otázka 6:
V čl. přílohy NA 1.1 normy ČSN 33 2000-4-41 je uvedena ochrana normální, ale nikde není uvedena její definice ani souvztažnost k čl. 410.3.3 a čl. 410.3.2. V příloze této normy v čl. NA 1.2 chybí ochrana malým napětím SELV a PELV (viz čl. 410.3.3 a tabulka NA2). Jak se za­chovat k terminologii, když podle mého názoru, mám čtyři možnosti:
  • používat termín dovolená ochranná opat­ření čl. 410.3.3,
  • kombinaci ochran základní a při poruše čl. 410.3.2,
  • jen ochranná opatření čl. 410.3.2,
  • ochranu normální podle přílohy NA čl. 1.1.
Jaký termín je správný? Jsme technici a máme normu, a neměli bychom používat různé termíny pro stejnou věc.
 
Odpověď 6:
Ochrana normální je obdobou ochrany zá­kladní v tom smyslu, jak se používala v ČSN 34 1010 a později i v ČSN 33 2000-4-41 od roku 1965 do roku 2007. Protože od roku 1996 se termín „ochrana základní“ (na zá­kladě evropských a mezinárodních norem) začal používat místo dříve užívaného ter­mínu „ochrana před dotykem živých částí“ a od roku 2001 se termín „prostředek zvý­šené ochrany“ začal používat pro náhradu dvou ochranných opatření, tj. ochrany zá­kladní a ochrany při poruše (obvyklým pří­kladem je zesílená izolace), což by se mohlo plést s dříve používaným termínem „ochrana zvýšená“. Proto se místo dříve používaného termínu „ochrana základní“ používá termín „normální ochrana“. Ta je v podstatě defino­vána čl. NA.1.2 přílohy NA ČSN 33 2000-4-41 ed. 2:2007 a výčtem v tabulce NA.2.
 
Otázka 7:
Jde o použití proudových chráničů 30 mA jako doplňkové ochrany před úrazem elek­trickým proudem. V některých odborných článcích se v poslední době uvádí, že pod­le normy ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 je třeba instalovat proudové chrániče pro všech­ny zásuvky do 20 A používané laiky. Auto­ři článků se odvolávají na kapitolu 411.3.3 normy. V kapitole 410.3.N10 je uvedeno, že určujícím faktorem pro použití doplňkové ochrany je druh prostoru (normální, nebez­pečný, zvlášť nebezpečný) a že pro prosto­ry zvlášť nebezpečné se volí způsob doplň­kové ochrany v souladu s národní přílohou. V národní příloze je opět jak v textové části, tak i v tabulce přehledně uvedeno, že nor­mální ochrana nezahrnuje proudové chrá­niče – pouze pro doplněnou ochranu může být použit proudový chránič. Z toho pod­le mého názoru vyplývá, že článek 411.3.3 pouze předepisuje pro prostory zvlášť ne­bezpečné pro zásuvky do 20 A používané laiky proudové chrániče 30 mA. V prosto­rách normálních používaných laiky se pro zásuvky proudové chrániče nepředepisují.
 
Odpověď 7:
S uvedeným názorem, že by se, jde-li o cit­livé proudové chrániče, provádělo vše po­staru, bohužel nemůžeme souhlasit. Podle čl. 410.3.N10 je členění na prostory normál­ní, nebezpečné a zvlášť nebezpečné určují­cí pro stanovení požadavků na doplňkovou ochranu a na kombinaci ochranných opatře­ní určených pro ochranu v prostorech zvlášť nebezpečných, pro které není způsob ochrany stanoven v některém z oddílů IEC 60364 ani v jiné normě. Doplňková ochrana proudovými chrániči u zásuvek, které jsou používány laiky a jejichž jmenovitý proud nepřekračuje 20 A, je (až na zásuvky pro speciální druhy zaříze­ní) předepsána v čl. 411.3.3 ČSN 33 2000-4-41:2007. Takže v daném případě se uvedené přiřazení ochran k prostorům členěným z hle­diska nebezpečí úrazu, jak je to uvedeno v pří­loze NA ČSN 33 2000-4-41:2007, nepoužívá.
 
Pokud bychom chtěli zavést zpřísněné opatření – uplatnění citlivých proudových chráničů pro zásuvky, které jsou používány laiky a jejichž jmenovitý proud nepřekra­čuje 20 A, do systematiky uvedené v přílo­ze NA ČSN 33 2000-4-41:2007, vycháze­lo by, že přítomnost laiků zvyšuje nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Nicméně cílem mezinárodní a evropské normalizace je sta­novit jednoznačně požadavky na provedení elektrických instalací v jednotlivých prosto­rech a objektech a nezatěžovat elektrotechni­ky úvahami o zařazování instalací podle ne­bezpečí prostoru a na základě toho pak vo­lit provedení ochrany. Proto by se uvedená příloha NA měla používat co nejméně, a to pouze v případech, kdy nelze najít přísluš­nou normu (např. v části 7 souboru ČSN 33 2000), podle které by se instalace měla rea­lizovat. V daném případě však taková norma a takový článek, jež provedení ochrany citli­vým proudovým chráničem pro zásuvky do 20 A (včetně zásuvek užívaných laiky) řeší, existují, takže je nutné je respektovat.
 
Otázka 8:
Jak funguje proudový chránič při níz­kých teplotách? K tomu mám následují­cí dotazy:
  1. V které normě je dáno, v jakém rozmezí teplot musí proudový chránič být funkční?
  2. Určí-li výrobce např. pro proudový chrá­nič teplotu –25 °C, je podle mého názo­ru funkce proudového chrániče při této teplotě omezena nebo je chránič vyřa­zen z funkce.
Odpověď 8:
  1. Podle ČSN EN 6100-8-1 čl. 7.1 tab. 2 a ČSN EN 6100-9-1 čl. 7.1 tab. 4 musí být proudové chrániče funkční (tzn. schopné pracovat za normálních podmínek) v roz­mezí teplot –5 až +40 °C. Za drsnějších kli­matických podmínek jsou po dohodě mezi výrobcem a uživatelem přípustné i teploty mimo tento rozsah.
  2. Podle našeho názoru, určí-li výrobce pro proudový chránič rozsah teplot od –25 °C a výše, neznamená to, že by již při teplo­tě –27 °C přestal chránič zcela reagovat na poruchový proud. Mohl by ale reagovat na proud, který by byl již mimo normalizova­ný rozsah proudů (tzn. chránič s IΔn ≤ 30 mA by reagoval např. až při poruchovém prou­du 33 mA a nevypínal by během 0,3 s, ale až dejme tomu za 0,5 s). To by samozřejmě mohlo zvýšit riziko úrazu elektrickým prou­dem. Nicméně jsme přesvědčeni, že by vý­robci byli schopni dodat proudové chrániče i na horší teplotní podmínky – ovšem asi za vyšší cenu. Nicméně věříme, že by si čeští provozovatelé našli řešení, jak řádnou funkci proudových chráničů zajistit i za velmi drs­ných podmínek (např. by mohl být určen řádně poučený pracovník, který by obdr­žel od zaměstnavatele dielektrické rukavice a fén a před zahájením práce s elektrickým nářadím by mechanismus chrániče zahřál na odpovídající provozní teplotu. O funkčnos­ti chrániče by se pak mohl orientačně pře­svědčit zmáčknutím zkušebního tlačítka).
(pokračování)