Otázky a odpovědi z elektrotechnické praxe

 

Podle čl. 473.1.1.2 ČSN 33 2000-4-473:1994 (Elektrická zařízení. Část 4: Bez­pečnost. Kapitola 47: Použití ochranných opatření pro zajištění bezpečnosti. Oddíl 473: Opatření k ochraně proti nadproudům), stano­vující opatření proti nadproudům, může být prvek jisticí vedení proti přetížení kdekoliv na trase tohoto vedení – tedy i na jeho konci, nemá-li toto vedení ani odbočku, ani zásuvku a je chráněno proti zkratu. Přitom ochrana pro­ti zkratu nemusí být umístěna v místě sníže­ní průřezu (nebo jiné změny parametrů vede­ní), nepřesahuje-li délka vedení 3 m a vedení je provedeno tak, aby se nebezpečí zkratu sní­žilo na minimum, a zároveň je umístěno tak, aby se na minimum snížilo i nebezpečí ohně nebo ohrožení osob. Předpokládáme, že tyto podmínky jsou v daném případě (odpovědná obsluha seznámená s podmínkami provozo­vání radaru a ochrany přívodu k němu) spl­něny. Kromě toho je možné předpokládat, že u běžných vedení pro osvětlení zajistí jeho jis­ticí prvky také jištění před zkratem u odbočky délky 3 m s průřezem měděných žil 2,5 mm2.

Využije-li se ustanovení normy ČSN 33 2000-4-473:1994 (Elektrická zařízení. Část 4: Bezpečnost. Kapitola 47: Použití ochranných opatření pro zajištění bezpečnosti. Oddíl 473: Opatření k ochraně proti nadproudům) a pro jištění přívodu se uplatní jištění před elektro­měrem, pak záleží především na jmenovitém proudu jisticího prvku (jističe nebo pojistky) před elektroměrem a na způsobu uložení vodičů přívodu. V žádném případě nesmí být dovole­né proudové zatížení vodičů přívodu menší než jmenovitý proud jisticího přístroje. Jestliže by např. jisticí prvek před elektroměrem byl pro­veden třífázovým jističem s charakteristikou B (popř. C) 25 A a přívod k elektroměru by byl měděný kabel se třemi zatíženými fázovými vo­diči s PVC izolací uložený ve zdi, nesměl by z tohoto hlediska být průřez jader kabelu menší než 4 mm2, tzn. měděný kabel 5C× 4 mm2 (pro tento průřez musí být již přívod k elektroměru se samostatnými vodiči – nulovým N a ochran­ným PE). Pokud by byl použit kabel s vodičem PEN, tj. kabel s měděnými jádry vodičů s PVC izolací, musel by se použít kabel 4B× 10 mm² (tři fázové žíly a jedna žíla PEN, jejíž průřez nesmí být menší než 10 mm² Cu). Dále záleží také na délce přívodu, aby na něm nebyl pří­liš velký úbytek napětí. Bude-li přívod k hlav­nímu jističi jištěn proti přetížení na svém za­čátku, platí pro jeho průřez totéž, jako kdyby byl jištěn proti přetížení na svém konci (ovšem vzhledem k jističi na začátku přívodu). Dále je třeba ověřit, zda je předřazeným jištěním zajiš­těna také ochrana před zkratem.

V současné době neexistuje předpis nebo norma ČSN, které by řešily otázku vzdáleností elektrických venkovních vedení nn od uvede­ných ploch a předmětů. Tuto otázku řeší v sou­časné době PNE 33 3301 (Elektrická venkovní vedení s napětím nad 1 kV AC do 45 kV včet­ně). Nemáte-li tuto normu k dispozici, dopo­ručujeme držet se vzdáleností, které byly pře­depsány do roku 2007 v ČSN 33 3301:1997 (Stavba elektrických venkovních vedení se jmenovitým napětím do 52 kV) – tato norma byla zrušena z důvodu zavedení souboru EN 50423 (Elektrická venkovní vedení s napětím nad AC 1 kV do AC 45 kV včetně).

 

Podle ČSN 33 3301:1997 pro vzdálenosti holých vodičů platí:

 

1. vodorovně a = 1/100 vzdálenosti mezi místem přiblížení a nejbližší podpěrou, nejméně však 0,15 m, u vodivých budov a konstrukcí nejméně 0,35 m, u okapů a okapových svodů nejméně 0,15 m;

2. vzdálenost b = 0,6 m (při kontrole vý­počtem) nebo b = 1 m (za obvyklých teplot při montáži bez kontroly výpo­čtem), u přípojek a připojených budov stačí vzdálenost b = 0,6 m (za obvyk­lých teplot bez kontroly výpočtem).

1. vodorovně a = 2 m;

2. svisle b = 3 m (jsou-li vodiče nad ob­jektem) nebo b = 2 m (jsou-li pod ním –např. pod balkonem).

 

Kontrolu výpočtem není třeba dělat, není-li rozpětí pole v místě přiblížení větší než 20 mnebo není-li místo přiblížení od závěsu ve větší vzdálenosti než 1/10 rozpětí.

 

Od vnějšího horního okraje okenního ot­voru alespoň 0,2 m, od postranních okrajů alespoň 0,5 m, pod oknem alespoň 1 m. Od těchto vzdáleností je možné odečíst hloubku uložení okenního rámu od venkovní stěny. Vodiče nemají být před oknem. Je-li to ne­vyhnutelné, musí být vzdáleny alespoň 2 m.

 

Tam, kde vzhledem k okolnostem je nebez­pečí nahodilého dotyku při normálním použí­vání objektu, je třeba uvedené vzdálenosti při­měřeně zvětšit (práce spojené s udržováním ob­jektu se neopovažují za normální používání).

 

Tam, kde tyto vzdálenosti nelze zvětšit, popř. vodiče chránit polohou, je nutné po­užít izolované vodiče nebo závěsné kabely.

Nepovažujeme za vhodné zařazovat ne­přenosné elektrotepelné spotřebiče mezi ty, které by měly být chráněny citlivým proudo­vým chráničem.

 

Uvedená sporáková deska 7,5 kW patří mezi ty spotřebiče, které mohou mít i za nor­málních okolností velký unikající proud – podle ČSN 33 1600 ed. 2 (Revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používá­ní) až 7,5 mA. To už je velikost, která se blí­ží hodnotě, při níž již může citlivý proudový chránič vybavovat – může docházet k nežá­doucímu vybavení. Rovněž nepředpokládáme, že by u uvedené sporákové desky hrozilo ne­bezpečí uchopení a sevření v ruce části, která by v důsledku poruchy byla pod napětím. To je totiž hlavní důvod, proč se citlivé proudo­vé chrániče v elektrické instalaci používají – chrání před úrazem v případě, kdy osoba sví­rá předmět, který je pod napětím, a v důsledku křeče, k níž dojde následkem průchodu prou­du, se od tohoto předmětu nemůže odpoutat.

1. ČSN EN 60204-32 ed. 2 (Bezpečnost strojních zařízení – Elektrická zařízení strojů – Část 32: Požadavky na elektrická zařízení zdvi­hacích strojů) uvádí požadavky a doporučení pouze pro elektrická zařízení zdvihacích stro­jů a platí jen pro použití elektrického a elektro­nického zařízení a jejich systémů ve zdvihacích strojích a v přidruženém zařízení. Přitom zá­vaznost zákazu použití kolejnice jako ochran­ného vodiče (v čl. 8.2.3) je, mírně řečeno, zleh­čena protichůdným ustanovením čl. 2.1.2.2 platné normy ČSN 33 2550 (Elektrotechnic­ké předpisy. Jeřáby a zdvihadla. Předpisy pro elektrická zařízení) tím, že může být kolejnice jeřábové dráhy použita jako náhodný ochranný vodič. Pokud tedy nebylo v uvedeném případě během provozu ani při pravidelných revizích zaznamenáno zhoršení ochranného spojení při pojezdu na kolejnicích, nevidíme důvod oka­mžitě měnit dosavadní praxi, při které je kolej­nice pojížděná hasicím vozem na provozu kok­sovny použita jako ochranný vodič.

2. Z Vašeho popisu není zřejmé, jaké je na­pětí na trolejích. Předpokládáme-li však, že jde o zařízení nn (do 1 000 V AC), jsou požadav­ky na ochranu polohou obecně řešeny čl. 5.1.4 ČSN EN 61140 ed. 2 (Ochrana před úrazem elektrickým proudem – Společná hlediska pro instalaci a zařízení), v jehož poznámce je pou­ze uvedeno, že části nízkonapěťových instala­cí, mezi nimiž je vzdálenost alespoň 2,5 m, se obvykle považují za nepřístupné současnému dotyku. Praxe ovšem, zejména v případech, kdy se v prostoru blízko živých částí pohybují osoby bez elektrotechnické kvalifikace (laici), vyžaduje vzdálenosti podstatně větší. Obvyk­le se skutečně vyžadují vzdálenosti od země 5 m a ve vodorovném a jiném směru 3 m (tyto vzdálenosti jsou uvedeny např. v normě ener­getiky PNE 33 0000-1).

 

Co se týká výjimek z norem, ty neexis­tují, protože normy nejsou závaznými doku­menty a je možné se od nich odchýlit. Obec­ně výrobce nebo provozovatel zodpovídá za bezpečnost zařízení, které vyrobil nebo kte­ré provozuje. Nedodržení normativních poža­davků může být v případě nehody bráno jako přitěžující okolnost.

Uvedenou otázku řeší nyní ČSN 33 2000-4-41ed. 2:2007 (Elektrické instalace nízkého na­pětí – Část 4-41: Ochranná opatření pro zajiš­tění bezpečnosti – Ochrana před úrazem elek­trickým proudem) v čl. 412.2.4. Zde se uvádí, že splnění požadavků na dvojitou izolaci se předpokládá o vedeních instalovaných v sou­ladu s IEC 60364-5-52 (tj. v souladu s ČSN 33 2000-5-52 Elektrotechnické předpisy – Elek­trická zařízení – Část 5: Výběr a stavba elek­trických zařízení – Kapitola 52: Výběr soustav a stavba vedení). Předpokladem ovšem je, že:

Takže u kabelu s nekovovým pláštěm, je­hož jmenovité napětí není menší než jmenovité napětí sítě a přitom není menší než 300/500 V, se považují požadavky na dvojitou izolaci za splněné.

Do sítě TN-C není možné uvedený proudový chránič podle platných technických norem za­pojit. Podle čl. 532.2.1.3 normy ČSN 33 2000--5-53:1994 (Elektrická zařízení. Část 5: Vý­běr a stavba elektrických zařízení. Kapitola 53: Spínací a řídicí přístroje) nesmí ochranný vodič procházet magnetickým obvodem proudového chrániče. To znamená, že ani vodič PEN nesmí tímto magnetickým obvodem procházet. Smys­lem tohoto ustanovení je, aby při poruše – prů­razu izolace mezi živou a neživou částí, kdy by poruchový proud protékal jedním z fázových vodičů a zpět ke zdroji vodičem PEN, proudo­vý chránič nezaznamenal poruchu a nevybavil.

 

Chápeme Váš názor, že chránič by reagoval na proud procházející mimo obvod poruchové smyčky – např. v případě přímého dotyku živé části při narušení nebo rozbití izolačního kry­tu elektrického spotřebiče, kdy by poruchový proud procházel mimo obvod chrániče, např. tělem člověka a zemí k uzemněnému uzlu zdroje. Nicméně takovéto připojení proudo­vého chrániče technické normy nepřipouště­jí. Potom by totiž zase při jakémkoliv dotyku neživé části se zemí, např. s neizolační podla­hou nebo s cizí neživou částí (tělesem ústřed­ního topení apod.) docházelo k nežádoucímu vybavení chrániče.

(pokračování)

Obr. 1. Vzdálenosti od neschůdných částí budov a konstrukcí